Velký rozhovor s viceprezidentem ČLK Přádou: Jak zpětně hodnotí jednání s ministrem a jaké změny zdravotnictví potřebuje?

Ve velkém lednovém rozhovoru jsme nejen zhodnotili akci „Nebuď mýval“, tedy co se povedlo a co by naopak zpětně udělal jinak. Probrali jsme také možné změny, které podle něj zdravotnictví potřebuje, a jeho plány k jeho působení v České lékařské komoře.

Loňský rok byl pro vás ve spoustě ohledů zlomový, ať už z pohledu osobního, nebo pracovního. Narodila se vám dcera, stál jste v čele iniciativy Lékaři jsou jenom lidi, která odhalila velké nedostatky zdravotnictví, a stal jste se viceprezidentem České lékařské komory. I podle jedné ankety jste se stal jednou z osobností, které loni nejvíce hýbaly děním v České republice. Jak byste ten rok shrnul vy? 

Celkově vnímám loňský rok pozitivně, i když nastaly i negativní momenty. Kdybychom se ale uprostřed loňského léta rozhodli do akce nejít, nezměnilo by se vůbec nic. Legislativa by zůstala v navrhované podobě, neřešilo by se postgraduální vzdělávání, neřešily by se dětské skupiny v nemocnicích, neřešilo by se zvedání platů a mezd. Samozřejmě některé věci nešly vyřešit hned a k jejich naplnění bude potřeba několik dalších měsíců. Nesmíme ale jen čekat, nýbrž aktivně se zapojovat. Definitivní vysvědčení se podle mého názoru bude psát až za rok za dva. Jsem ale velmi rád, že ať už nejužší pracovní kolektiv, nebo naši aktivní podporovatelé šli do akce se mnou a jsou také ochotni dále pracovat na tom, aby se věci posunuly kupředu.

Podle odezvy lékařů, jaká je nyní situace v nemocnicích?

V lednu se ve spoustě nemocnic stále řeší podoba kolektivních smluv, konkrétní provozní záležitosti a také to, aby nedošlo k výraznému omezení provozu v souvislosti s dodržováním zákonných limitů o přesčasech. Nejsilnějším hybatelem změn je nyní legislativní zastropování dobrovolných přesčasů na 416 hodinách a motivace lidí, aby se vše nevrátilo do starých kolejí. 

Některé nemocnice se snaží přejít z jednosměnného provozu na vícesměnný. Nebude pak ale tento provoz nakonec pro některé lékaře ekonomicky horší?

To nelze jednoznačně generalizovat. Medicína je velmi různorodý obor, takže je i velmi složité srovnávat jednotlivé nemocnice. Jsou určitě provozy, které z nepřetržitého pracovního režimu budou profitovat, a u některých není naopak zcela nutný. V konečném důsledku to stejně všechno stojí a padá s tím, kolik hodin lékař stráví v dané práci, a jak se který provoz jmenuje, už není tak směrodatné. 

Silné stránky a slabiny vyjednávání

Do povědomí lidí jste se nejvíce dostal díky iniciativě Lékaři jsou jenom lidi. Od podepsání dohody uplynulo už několik týdnů. Vánoce vybízí k zamyšlení. Při zpětném pohledu, co byste dnes udělal jinak? 

Když se nad tím zamyslím zpětně, tak určitě šly některé věci udělat lépe. Otázkou je, jestli šly dělat lépe za daných podmínek, které panovaly. V situaci, kdy se celostátně škrtá a všude se řeší, jak a kde ušetřit, minimálně poslední bod týkající se zvyšování mezd a platů bylo ať už z reálných, či politických důvodů velmi obtížné prosadit. Jinak jsme také mohli některé záležitosti řešit komunikačně jinak. I když si myslím, že se nám dařilo na dobré úrovni v reálném čase informovat nejen naše podporovatele, ale i veřejnost a média o tom, co se zrovna děje, tak prostor ke zlepšení byl. Nakonec vzhledem k tomu, že se do akce zapojilo více subjektů od České lékařské komory přes odbory až po další organizace, asi by bylo lepší si v rámci přípravné fáze jednoznačně rozdělit úkoly. Ve výsledku samozřejmě spojení přináší spoustu výhod, protože se práce rozprostře, ale je potřeba ji také dobře zkoordinovat. Na druhou stranu musíme přihlédnout k tomu, že vše bylo velmi rychlé a reálně celá akce trvala jen tři a půl měsíce. Za tak krátkou dobu se nám podařilo poukázat na spoustu věcí, na kterých je potřeba dále pracovat i do budoucna.

I když na začátku akce jste měli hezky sepsané body, kterých chcete ve vyjednávání dosáhnout, nakonec se dostaly do popředí víceméně hlavně peníze. I na jejich dojednanou výši se ale snesla kritika z řad lékařů, podle nichž tak akce skončila zbytečně předčasně. Vedle finanční dohody ze kterého dojednaného bodu tedy máte ještě radost a vidíme v něm, že posune zdravotnictví k lepšímu?

Mediální vyzdvižení peněz bylo logické, protože tematicky bývají pro veřejnost nejzajímavější. Výplatě rozumí každý, zatímco postgraduální vzdělávání mnohdy nerozumí ani sami lékaři. Že se tedy mediální výstupy stočily jen k penězům, chápu, i když to sám považuji za nešťastné. Primárně šlo o změnu v rámci přesčasů tak, aby na nich nebyli lékaři ekonomicky biti. Myslím si, že částečně se nám to povedlo. Za velký úspěch považuji vytvoření systému dohod v rámci postgraduálního vzdělávání minimálně v přímo řízených nemocnicích. Ke konci ledna by měl být vytvořený rozpis školenců v přímo řízených organizacích. Měli by už přesně vědět, jakým způsobem se plánují stáže v postgraduálním vzdělávání, a budou si tak moci vše pohlídat. Předpokládám, že počátkem února bychom měli vědět, jak úspěšná první fáze byla a jak dál pokračovat a co vylepšit.

Největším hybatelem změn bude nevůle lékařů vracet se do starých kolejí

Co z hlediska zmíněných přesčasů? Nevrátí se opět do šedé zóny?

Byl dán příslib vzniku mechanismu ze strany příslušných orgánů, které by měly dohlížet na dodržování zákoníku práce. Samozřejmě kontrola existovala i předtím, ale mnohdy bohužel selhávala. Obecně ale tomu podle mě nahrávala nevědomost a nepopulárnost tohoto tématu. Po proběhlé akci si myslím, že troufalost zamést vše pod koberec bude daleko menší a prohřešky se budou muset řešit. Už jen proto, že se tím zabývali dva ministři a premiér, tak to považuji za jistou záruku toho, že se zákoník práce dodržovat bude. 

Kontrola může časem ochabnout a nikdy neuhlídá vše. Není spíše řešením, aby se lékaři nebáli, a když se jim pracovní podmínky nelíbí, tak zkrátka odejít do jiné nemocnice či zdravotnického zařízení? I vzhledem k situaci na trhu práce by neměli mít problém si ihned najít zaměstnání jinde. Čímž by i časem ponoukli management nemocnic, aby si své zaměstnance více hýčkal stejně jako jiné firmy v dalších oborech.

Přesně to by se mělo dít. A jak jsem již říkal, největším hybatelem změn bude samotná nevůle lékařů vracet se do starých kolejí. Pokud by se oni sami chtěli pohybovat opět v systému s 1000 hodinami přesčasů za rok, tak se jim samozřejmě zaměstnavatel bude snažit vyjít vstříc. Čímž ale budou vytvářet příklady i pro další generace lékařů, kteří do systému najedou. Je to vlastně prvotní příčina této situace, protože všichni lékaři nastupující po škole naskočili do systému, kde jsou tisícihodinové přesčasy normální. A my musíme říct, že to normální není, a něco s tím dělat. 

Nyní, když jsou lékaři konfrontováni s návratem k původnímu stavu, tak dávají výpověď a jdou jinam. Může se to zdát jako velký krok, na druhou stranu v medicíně často lékaři někam nastoupí a působí tam téměř polovinu svého života. Fluktuace lidí ve zdravotnictví je oproti jiným profesím velmi nízká. V jiných oborech lidé někdy odejdou i po měsíci, kdy nejsou spokojení. My bychom se také měli naučit být flexibilnější, protože pak budou muset i nemocnice více řešit, jak provoz efektivně zajistit. A samozřejmě vždy se lépe vyjednávají pracovní a platové podmínky ve chvíli, když vás potřebují. Paradoxně ale mnoho lidí ani nevědělo, že by to mohlo jít jinak. Když někam nastoupíte a 10 let v systému pracujete, zvyknete si a přijde vám to normální, ale normální to není. Už v průběhu akce jsme měli spoustu pozitivních ohlasů, kdy se lékařům například povedlo dojednat odchod po 24hodinové službě domů, což bych považoval ve třetím tisíciletí za jasný standard. Impuls ale musí vycházet zespoda, protože i když existuje centrální nařízení, tak pokud nebude vůle managementů ho dodržovat a nebude nějaká aktivita jednotlivých lékařů si ho pohlídat, byla celá iniciativa k ničemu.

Reorganizace nemocnic je nutná

V současné chvíli se ani prezident ČLK Milan Kubek, ani vy a nejspíše z politického hlediska ani ministerstvo zdravotnictví nestaví pozitivně k rušení některých nemocnic, čímž by se mohla částečně vyřešit personální situace ve zdravotnictví. Co ale reorganizace nemocnic? Musí i méně vytížené nemocnice poskytovat pohotovost 24 hodin denně? 

K reorganizaci dojít musí, a kdo si myslí, že ne, tak se podle mě mýlí. Musíme jinak pracovat za prvé na lokální úrovni v tom smyslu, že zdravotníci by měli dělat práci zdravotníků a lékaři práci lékařů. Za druhé si musíme položit otázku, jestli každá nemocnice musí poskytovat péči v celém spektru oborů, 24 hodin sedm dní v týdnu. Máme omezený počet lékařů a určitý počet nemocnic, které aby fungovaly, musí v nich nyní tito lékaři pracovat dvojnásobek času. Pokud více lékařů odněkud nevyčarujeme, je logické, že musí k reorganizaci dojít. 

Z tohoto pohledu je také důležité vyřešit dřívější, případně pohodlnější návrat primárně lékařek po mateřské, respektive rodičovské. Současná situace bohužel dřívějšímu návratu vůbec nenahrává, a to ani z finančních, ani z organizačních důvodů. Je pro ně jednodušší buď zůstat doma, nebo nastoupit do nějaké ambulance na jeden den v týdnu. Z mých zkušeností přitom vyplývá, že tato skupina lidí je extrémně motivovaná se vracet mnohem dříve než za tři roky. Už jen z tohoto důvodu potřebujeme vyřešit nejen postgraduální vzdělávání. Nyní ale ani není vůle v mnoha nemocnicích poskytnout zkrácené pracovní úvazky (jeden až dva dny v týdnu) a navíc pak ani nemají kam to dítě dát. Soukromá školka by se jim ekonomicky nevyplatila. Momentálně je na mateřské, respektive rodičovské zhruba 3000 lékařek, a kdyby se jen část zapojila alespoň částečně do pracovního procesu v nemocnicích, českému systému by to ohromně pomohlo.

Ministerstvo zdravotnictví vydalo před Vánocemi výsledky průzkumu, podle kterého 40 procent z těchto 3000 lékařek (lékařů) zvažuje změnu oboru, odchod z nemocnice nebo i mimo zdravotnictví. Jedním z prvních plánů, na kterých jste se na společném jednání s ministerstvem dohodli, je vytváření dětských skupin v nemocnicích. Dojednalo se ještě něco dalšího?

Změn je potřeba několik a budou rozděleny do několika fází. Už v lednu by měl vzniknout manuál pro nemocnice, jakým způsobem vytvářet dětské skupiny. Jejich plánování a administrativní zajištění by mělo být nemocnicím nabídnuto „na klíč“, aby s tím měly co nejméně práce a byly motivované dětské skupiny vůbec zřídit. 

Dalším krokem je řešení zkrácených úvazků. Chtěli bychom, aby se do postgraduálního vzdělávání počítal všechen čas odpracovaný na zkrácený úvazek. Když někdo pečuje o dítě do tří let věku, tak se sice započítává 0,20procentní úvazek, ale paradoxně služby se do postgraduálního vzdělávání nezapočítávají. Logicky je přitom snad jedno, jestli si lékařka odoperuje slepé střevo v úterý dopoledne, nebo v sobotu v noci. Erudici přesto získává a mělo by to být započítáno. 

Do třetice bychom rádi otevřeli téma střídavé rodičovské v rámci stejného času. Už jsme na toto téma jednali s některými představiteli různých politických stran. Ale představou je, aby nebylo možné jen střídání po několika měsících, nýbrž aby byl například otec doma s dítětem v pondělí a v úterý a matka zase třeba ve středu, čtvrtek a v pátek. Nejen medicína by z takového mechanismu obrovsky profitovala a myslím, že současná generace je už na takový systém připravená. Samozřejmě by to fungovalo na bázi dobrovolnosti.

Jednání s vládními představiteli dál pokračují a komunikace, zdá se, funguje dobře. Při podpisu dohody s premiérem a ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem jste ale podotkl, že vyjednávání byla tvrdá a veřejně deklarovaná jednání byla jen špičkou ledovce. Když jste nahlédl do útrob politiky, neodradilo vás to pokračovat? Neřekl jste si, jestli vám to stojí za to?

Jak vyjednávání v čase postupovala, situace byla složitější a nepřehlednější. Člověk si najednou uvědomí, že existuje velké množství zájmových skupin, jejichž požadavky jsou někdy protichůdné. Nejsme to jen my proti někomu. Ale mezi námi jsou ještě desítky dalších. I proto považuji nakonec naše jednání za úspěch a také to, že jsme se zvládli nějak domluvit. A byť byla jednání mnohdy tvrdá, nebyla v nějaké vulgární rovině a byla věcná. Zároveň jsme se navzájem nerozeštvali a chceme na dojednaných krocích a na zlepšeních dále společně pracovat. 

Z pozice předsedy Sekce mladých lékařů České lékařské komory jste nedávno odstoupil (podrobnosti a důvody odstoupení si přečtěte v tomto článku). Jedním z důvodů byla vaše jednoznačná pozice při jednání, protože jste také nově zvoleným viceprezidentem České lékařské komory. Jaké plány máte v rámci této funkce?

V podstatě vše, o čem jsme si povídali. Jednou z hlavních oblastí bude vzdělávání, v čemž mi pomůže mimo jiné moje místo v radě na ministerstvu zdravotnictví. Zároveň jsem sekretář ve vědecké radě ČLK, což je také dobře, protože se obě pozice obsahově částečně překrývají. Dále bych rád řešil pracovněprávní podmínky lékařů a lékařek. Navážu tak na již rozjednané kroky z loňského roku, ale nyní z pozice viceprezidenta ČLK.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Martin Kubica