Do ambulance k vám přicházejí pacienti se srdečními vadami, onemocněním aorty, nádory srdce a pacienti s terminálním srdečním selháním vyžadujícím transplantaci. S jakými problémy se ve své ordinaci setkáváte nejčastěji?Nejčastější příčinou, proč k nám pacienti přicházejí, je ischemická choroba srdeční (ICHS – onemocnění, kdy v důsledku zúžení tepen, které zásobují srdce, dochází k jeho nedokrvení, pozn. red.). Potom jsou to pacienti s chlopenními vadami – těch je také hodně, protože s prodlužujícím se věkem populace se objevují i sklerotické aortální stenózy nebo aortální vady. Já mám na ambulanci především pacienty po transplantaci srdce a po implantaci levostranné mechanické srdeční podpory (LVAD).Dříve jste u vás v nemocnici operovali srdce i u dětí. Dnes už tomu tak není?Když jsem na CKTCH nastupovala, operovaly se děti s vrozenými srdečními vadami a dospělí půl na půl. Byli jsme dokonce první v republice, kdo v roce 1995 transplantoval srdce dítěti. Do dnešního dne bylo na našem pracovišti transplantováno 32 dětských pacientů. Ty nejmenší děti jsou dnes transplantovány v pražské nemocnici Motol a my transplantujeme jen děti s váhou dospělých, protože přece jenom dítě není jen zmenšenina dospělého. Potřebují zázemí, pediatry a dětské sestry.<h2>Není železo jako železo</h2>Když vezmu pacienty s nemocným srdcem trochu obecněji, mají nějakou společnou charakteristiku, na jejímž základě se k vám dostanou? Špatná životospráva? Obezita? Stresové povolání? Věk? Genetika?Záleží na diagnóze. Všechny zmíněné faktory jsou u pacientů s ICHS prokázány jako rizikové. Opravdu velkou roli hraje genetika u pacientů s kardiomyopatiemi (KMP, skupina onemocnění srdečního svalu spojených s poruchou srdeční funkce, pozn. red.). I z toho důvodu genetiku vyšetřujeme. Problémem je, že vyšetření trvá poměrně dlouho a ve finále už výsledky pro samotného pacienta nejsou tak důležité, protože je dušný a potřebuje rychle nové srdíčko. Důležité jsou ale pro jeho příbuzné, aby byli pečlivě sledováni a léčeni tak, aby se oni sami neocitli ve stadiu pokročilého srdečního selhání s nutností transplantace.Zmínila jste kardiomyopatii. Můžete ji blíže popsat?Kardiomyopatie představují nesourodou skupinu onemocnění srdce, která vedou k poruše jeho správné funkce. Rozlišujeme několik typů, z nichž jsou tři základní: dilatační, hypertrofická a restriktivní. Nejčastější z nich je dilatační kardiomyopatie (rozšíření jedné nebo obou srdečních komor, pozn. red.), která je spolu s ICHS nejčastější diagnózou vedoucí k transplantaci srdce. Genetika je pak zastoupena až v 70 procentech u hypertrofických kardiomyopatií (dědičné onemocnění, při kterém dochází ke zbytnění srdečního svalu, pozn. red.). U těchto pacientů je potřeba transplantace ale mnohem méně častá. Transplantace se netýká všech těch, u kterých byla genetická predispozice zjištěna.Jedna z vašich prací popisuje <a href="https://www.muni.cz/vyzkum/publikace/2248426" target="_blank" rel="noopener noreferrer">nedostatek železa v případech srdečního selhání</a>. Jak velkou roli hraje železo ve funkci srdce? A je tedy důležité si hlídat jeho hladinu v těle?U řady symptomů u pacientů se srdečním selháním hraje železo opravdu velkou roli. Podle doporučení Evropské kardiologické společnosti by měli být všichni pacienti se srdečním selháním vyšetřeni na anemii a specifické markery metabolismu železa. Až 55 % pacientů s chronickým srdečním selháním a až 80 % pacientů s akutním srdečním selháním má prokázaný deficit železa. Právě tito nemocní by měli dostat intravenózní železo, protože je prokázané, že železo v tabletách v těchto případech vůbec nefunguje, a není tudíž indikováno.Jinými slovy, kdybych chtěla preventivně doplňovat železo, aby nedošlo k srdečnímu selhání, tak tudy cesta nevede.Ne. Co zatím víme, tak železo jako prevence proti srdečním selháním nepomáhá. Funguje až u selhávajících pacientů s hraniční nebo sníženou funkcí komory a s deficitem železa.&nbsp;<h2>Nejčastější arytmie: fibrilace srdečních síní</h2>Podle jedné studie mají jedinci, kteří prodělali covid-19, o 70 procent vyšší riziko infarktu nebo srdečního selhání. Vidíte u vás nyní po posledních třech letech vyšší počet pacientů se srdečními problémy?&nbsp;Podle mě se řada lidí bála jít během covidu do nemocnice. Stejně jako onkologové hlásí extrémní nárůst onkologických onemocnění, tak podobná situace je i u nás. I přes dušnost nebo bolesti na hrudi lidé nešli k lékaři a čekali, až covid pomine. Poškození srdce se však může postupně zhoršovat. K tomu došlo k nahromadění pacientů a výrazně se nám prodloužila čekací doba na operaci. Byli jsme zvyklí operovat pět až šest pacientů denně a najednou jsme nemohli, což je další příčina prodloužení čekací doby na operaci srdce.Jaká je nyní průměrná čekací doba na operaci?Záleží na diagnóze a akutnosti pacientova stavu. Jinak je aktuální čekací doba pro neurgentního pacienta šest až osm týdnů.Nejčastější arytmií srdce je údajně fibrilace srdečních síní. Zde také nastaly převratné novinky v léčbě. Jaké jsou nyní možnosti léčby?&nbsp;I v léčbě fibrilace síní jsme na poli kardiochirurgie významně pokročili kupředu. U pacientů, kde nezabrala medikamentózní léčba a katetrizační ablace nebyla úspěšná, je novou možností provedení tzv. hybridní ablace – během torakoskopického výkonu (endoskopické vyšetření pleurální dutiny, pozn. red.) jsme schopni přerušit zvenku na srdci dráhy, které se podílí na vzniku fibrilace síní, a následně kolegové z arytmologie dokončí výkon zevnitř srdce. Současně během zákroku uzavíráme ouško levé síně, které je nejčastějším zdrojem embolizačních komplikací při fibrilaci síní. Až 84 % pacientů se touto metodou své fibrilace síní zbaví.Existují léky na fibrilaci, které fungují?&nbsp;Léky existují, ale na každého funguje něco jiného. Velkým pokrokem je, že pacienti s fibrilací již nemusí užívat Warfarin na ředění krve. Warfarin má řadu nežádoucích účinků, řadu lékových interakcí, pacienti by neměli jíst zeleninu, a navíc je nutné kontrolovat jeho účinnost v krvi jedenkrát za měsíc pomocí INR (hodnota srážlivosti krve při užívání Warfarinu, pozn. red.). Nyní lze předepisovat tzv. NOAK, což jsou nová antikoagulancia, při jejichž užívání není nutné kontrolovat hladiny a pacient může konzumovat zeleninu podle libosti.<h2>Nové léčebné metody</h2>Jsou diagnózy, u kterých je léčba těžší?&nbsp;V medicíně se neustále něco zkoumá. Celý můj profesní život se hledá například plně implantabilní levostranná mechanická srdeční podpora (LVAD), kdy by pacient nebyl kabelem spojený s vnějším prostředím, čímž by se výrazně snížilo riziko infekce rány. Ideální by bylo něco jako kardiostimulátor implantovaný pod kůží, aby byl pacient před infekcí ochráněn, ale najít řešení není očividně vůbec jednoduché. Výzkum probíhá extrémně dlouho a zatím není na obzoru nic převratného.&nbsp;Jako kardioložka, z jakých nových léčebných metod máte naopak největší radost? Co vám ulehčilo práci?Asi největší radost mám ze záchovných chlopenních operací. Dřív museli poměrně mladí lidé s chlopenní vadou podstoupit náhradu umělou chlopní a celý život užívat Warfarin se všemi jeho riziky: může dojít k přehnání léčby, což může způsobit krvácení do mozku nebo extrémní krvácení při jakémkoli úrazu, při nedostatečném ředění krve se naopak může umělá chlopeň zablokovat krevní sraženinou. Při záchovné operaci chirurg upraví vlastní chlopeň pacienta, takže pacient nemusí užívat Warfarin se všemi jeho nevýhodami.&nbsp;Ještě něco?Velkým pokrokem jsou i levostranné mechanické srdeční podpory, jejichž zásluhou mohou pacienti čekat na transplantaci srdce v pohodlí domova, mohou žít vcelku normální život, chodit do práce, přiměřeně sportovat a jdou k transplantaci v podstatně lepší fyzické i psychické kondici, než kdyby čekali v nemocnici.&nbsp;U starších pacientů, kteří nemohou být napojeni na mimotělní oběh, se pak využívá k náhradě aortální chlopně <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/hospitalizovanych-s-infarktem-ubyva-presto-je-to-stale-nejcastejsi-srdecni-onemocneni-jak-minimalizovat-riziko-onemocneni-srdce" target="_blank" rel="noopener noreferrer">metoda TAVI</a> (katetrizační náhrada aortální chlopně). Zvládají ji dobře i 90letí lidé. Je to úspěšná a šetrná léčba.V jakých případech se již přistupuje k transplantaci srdce? Jaké podmínky se musí před operací a po ní dodržovat a kdo je vhodný dárce srdíčka a co musí splnit? Přečtěte si v <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/idealnim-darcem-k-darovani-srdce-je-muz-do-40-let-rika-vedouci-lekarka-a-kardiolozka-helena-bedanova" target="_blank" rel="noopener noreferrer">druhé části rozhovoru s doc. MUDr. Helenou Bedáňovou, Ph.D.</a>.Autorka: Pavlína ZítkováFoto: Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno / užito se souhlasem doc. MUDr. Heleny Bedáňové, Ph.D.

large_Hana-bedanova.jpg

medium_Hana-bedanova.jpg

small_Hana-bedanova.jpg

thumbnail_Hana-bedanova.jpg

Hana-bedanova.jpg

Co nejčastěji vede k srdečnímu selhání? Genetika, životní styl, obezita, nebo náhoda? Odpovídá kardioložka Helena Bedáňová z CKTCH v Brně

V rozhovoru jsme si povídali o příčinách takto prudkého nárůstu obezity, ale také jak probíhá léčba. Na co by si děti měly dát při stravování pozor. Jaké další zdravotní komplikace s nadváhou souvisejí a jak se pozná, že už je dítě obézní? Součástí článku je i tabulka s ukázkami, s jakými stravovacími návyky děti do obezitologické ambulance přicházejí.Od roku 2016, kdy v Uherskohradišťské nemocnici vznikla obezitologická ambulance, jste léčili celkem 400 dětských pacientů. Kolik je v České republice dětí s nadváhou? Vedou se statistiky?Zhruba každé čtvrté dítě v České republice trpí minimálně nadváhou, současně nám narůstá těžká obezita u náctiletých. Když si vezmeme jako příklad první třídu s 20 až 24 dětmi, tak určitě pět/šest z nich má nadváhu až obezitu. To dříve nebývalo. Dříve bývaly v první třídě jedno až dvě obézní děti. Za posledních 20 let nám obezita v dětském věku strmě narostla, prakticky trojnásobně.Kvůli narůstajícím nárokům na endokrinologickou ambulanci jsme proto v roce 2016 otevřeli spádovou obezitologickou ambulanci, která převzala pacienty, u nichž obezita začala být dominujícím problémem. V roce 2017 jsme evidovali 180 dětí. Do současnosti prošlo naší ambulancí 400 dětí, některé dospěly, některé jsme vyřadili, některé přestaly docházet. V současnosti nás pravidelně navštěvuje asi 140 pacientů ve věku od 2 do 18 let.Předpokládám, že velký vliv na obezitu mají stravovací návyky a celkově životní styl, ale čím je způsoben takhle strmý růst v posledních 20 letech?Na rozvoji obezity se podílejí jednak genetické faktory – ty asi ze 40 procent –, jednak takzvané obezitogenní prostředí (moderní doba, životní styl a prostředí, ve kterém žijeme, pozn. red.) – to asi ze 60 procent. Genom lidstva se nemohl v průběhu 20 let tak prudce změnit, protože evoluční odchylky se formovaly tisíce let, než se některý znak dlouhodobě a plošně populačně uplatnil. Úsporné geny odjakživa umožňují uložení přebytků získané energie do tukových zásob pro případ nedostatku, či dokonce hladomoru. V současné době ale máme nadbytek různých dobrůtek a „skvělého“ jídla. Zároveň se děti i mladí lidé hýbou podstatně méně, než tomu bylo v dřívějších dobách. Například moje babička musela docházet pěšky od páté třídy do měšťanky 4 km tam a 4 km zpátky, po návratu ji vyhnali na pole pracovat, večer musela vyzvednout bráchu na druhém konci dědiny… Každý den nachodila asi 12 km. Dnes děti neudělají krok. Vozíme je do škol a kroužků, i když je to jen kilometr daleko. I do druhého patra jezdíme výtahem… Dříve neměli mrazáky, lednice – museli vařit trvanlivé potraviny a jídla. Jedly se více luštěniny, ořechy, brambory vařené ve slupce, zelí, vejce… V současné době přecházíme na fastfoodová jídla, polotovary, pečivo, nejíme zeleninu, mnohem méně vaříme. To všechno má na nárůst obezity (nejen v dětském věku) vliv.Právě genetika bývá u některých lidí takovou výmluvou, že se hůře hubne. Podle vašich slov ale ovlivňuje obezitu zhruba ze 40 procent. Větší podíl tedy má životní styl?Dispozice k tomu, jak budu vypadat, určitě jsou. Nezměním, jestli budu mít robustní hrudník nebo tendenci k většímu ukládání tuku na stehnech nebo naopak na břiše. Typologie postavy je geneticky daná. Ale jednoznačně nejběžnější je obezita polygenní, kde celá řada genů najde uplatnění a převahu až pod vlivem prostředí. Dřívější generace takto obézní nebyly.Na druhou stranu jsme před 20 lety nevídali ani tolik podvyživených dětí, zejména mladistvých – paradoxně nám přibývá i podvýživa… Obojí (jak obezita, tak podvýživa) podle mého názoru hodně souvisí s psychikou a socioekonomickými vlivy v rodině. Větší sklon k obezitě mají v nízkopříjmových a méně vzdělaných rodinách, kde se rodiče od základní školy s biologií a poznatky o nutričních hodnotách stravy prakticky nesetkali.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/e0e82d6abdaf743b5901ef3d8f78f77c.png"></figure>Tabulka: Příklady reálného stravování a životosprávy dětí přicházejících do obezitologické ambulance (zdroj informací: obezitologická ambulance Uherskohradišťské nemocnice)<h2>Nižší fyzická zdatnost, ortopedické potíže a kardiovaskulární komplikace</h2>Podle čeho se posuzuje, kdy má dítě nadváhu a kdy už obezitu?Obezita je definována jako zmnožení tělesného tuku vlivem pozitivní energetické bilance. Nadváha i obezita se posuzují podle percentilových grafů body mass indexu (BMI – index tělesné hmotnosti, pozn. red.) a záleží na tom, ve kterém pásmu tabulkových hodnot se dítě nachází. Nadváha se pohybuje mezi 90. a 97. percentilem BMI pro daný věk. Lehká obezita pak leží v pásmu 97.–99. percentilu BMI, morbidní obezita je nad 99. percentilem BMI, a ta se ještě může dělit na středně těžkou a monstrózní podle směrodatné odchylky (ta určuje, jak moc jsou hodnoty odchýleny od průměru hodnot, pozn. red.). Naopak dítě s BMI v pásmu pod 10. percentilem považujeme za podvyživené (s podváhou). V dospělém věku člověk s normální váhou dosahuje hodnot BMI 18,5 až 24,9 (18,4 a níže hodnotíme jako podváhu, 25 a výše jako nadváhu). Přičemž nejdelší délky života dosahují dospělí lidé udržující hodnotu BMI mezi 22 a 24.U dospělých jsou nejčastějšími komplikacemi při obezitě diabetes a kardiovaskulární problémy. Jaké jsou pak nejčastější potíže u obézních dětí?Obézní děti jsou nevýkonné, neobratné, mají výrazně nižší fyzickou zdatnost. K tomu přibývají různé ortopedické potíže – předsunuté lopatky, vadné držení těla, hyperkyfóza, hyperlordóza, skolióza, špatné těžiště těla, ochablé břišní svalstvo, kolena do X, plochonoží. Relativně častým problémem je hypertenze (dlouhodobě vysoká hodnota krevního tlaku). U chlapců je častá pseudogynekomastie (zvýšené ukládání tuku v oblasti prsou, pozn. red.) s opožděnějším nástupem puberty. U děvčat naopak časnější nástup puberty, syndrom polycystických ovarií (onemocnění způsobené hormonální nerovnováhou, tělo pak produkuje více mužského hormonu, v důsledku čehož dochází k zastavení ovulace, absenci menstruace a naopak zesílení androgenních rysů – jako je růst ochlupení, pozn. red.). Běžné jsou vyšší hodnoty jaterních testů a dyslipidemie (zvýšená hladina lipoproteinů a lipidů v krvi, pozn. red.) s vyššími triglyceridy a cholesterolem (a tím i vyšším rizikem ukládání lipidů do cév).&nbsp;Jak u vás probíhá léčba?Když k nám dítě přijde poprvé, nechávám si na něj hodinový prostor. Musíme si spolu s rodiči rozebrat základní pravidla jeho jídelníčku a stravovací návyky. Kolikrát denně jí, jestli snídá, jestli jí zeleninu, ovoce, luštěniny, ryby, mléčné výrobky, maso, v jakém množství jí pečivo, sladkosti, cukrovinky… Zda pije sladké nebo nesladké nápoje. Toto vše se snažím zmapovat. Přeptám se na pohybové aktivity a projedu rizikové faktory, které se v rodině vyskytují (např. obezita, hypertenze, diabetes, onemocnění srdce, hypercholesterolemie…) Probereme okolnosti narození, kojení, prodělaná a léčená onemocnění, užívané léky, potíže s inkontinencí či zácpou (ty bývají také časté).Pak dítě změříme, zvážíme na bodystatu (kde získám podrobnější informace z hlediska podílu tukové a svalové tkáně), změříme obvod pasu, tlak, puls, klinicky si je vyšetřím a pak přistupuji k edukaci.Jak?Snažím se je seznámit se základními pravidly stravování. Někdy totiž vůbec nemají jasno, že se pasivně přejídají, což znamená, že nevědomě jedí vysoce kalorická jídla. I proto s oblibou využívám brožuru „Talířky“, kterou vytvořila skupina <a href="https://www.stobklub.cz/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">STOB klub</a> kolem paní doktorky Ivy Málkové. Díky brožuře si děti i rodiče ujasní, jak vypadá energetická porce o velikosti 400 kJ/100 kcal určité potraviny na talíři. Kolik je to šunky, kuřecích prsních řízků, brambor, určité zeleniny nebo třeba sladkostí. Rodiče si ujasní, které potraviny řadíme do skupiny sacharidů, bílkovin, tuků, které potraviny jsou nutričně hodnotnější. Orientační pomůckou je i semaforový systém smajlíků pod talířkem s potravinou (červené bychom jíst neměli, oranžové můžeme jíst při sledování velikosti porcí, zelené jsou nejvhodnější). Na závěr se domluvíme na změně stravování a kalorickém příjmu. Pak se věnujeme problematice vhodných pohybových aktivit a jejich časových nároků.Jaký je vhodný průměrný energetický příjem u menších dětí a pak u těch náctiletých?Obecně u zdravých tříletých až sedmiletých dětí je to 1500 až 2000 kcal/den, 7 až 12 let 2000 až 2500 kcal/den, 13 až 15 let 2500 až 3000 kcal/den, intenzivně sportující vysocí náctiletí ale mohou mít potřebu i 3500 kcal/den. V mladších věkových kategoriích nejsou nízkokalorické jídelníčky kvůli růstu vhodné, upravuje se především skladba stravy. U starších věkových kategorií kalorický příjem o něco snižujeme (zhruba na kategorii dětí předcházejícího mladšího věku, ale pod 1700 až 1800 kcal/den to není dlouhodobě udržitelné). Nicméně nestačí jen mapovat stravovací návyky, ale i množství pohybových kroužků… Je třeba se poptat, jestli zvednou zadek a jdou se projít, nebo sedí věčně u počítače, na mobilu a u televize, což je teď velký nešvar. Dnes už zřejmě nepotřebujeme sociální kontakty, se všemi se sdílíme na mobilu, nemusíme za nimi dojít. A covid do toho také „hodil vidle“. I ty menší děti se naučily pracovat s elektronikou…<h2>U prvních návštěv je úspěch vždy, pak motivace upadá</h2>Spolupracujete i s dalšími lékaři?V rodině zkusí během prvních měsíců změnit jídelníček. Mají zařadit pravidelné pohybové aktivity. Sepíšou si pak reálný tří- až pětidenní jídelníček, se kterým navštíví nutriční terapeutku a znovu ho celý společně projdou, někdy se tak odhalí další okolnosti, které mi rodiče nepřiznali. Zároveň mají zpětnou vazbu. Pak přicházejí opět ke mně. Při druhé návštěvě odebíráme krevní odběry, abych si zmapovala odraz metabolické poruchy na úrovni laboratorních výsledků. Probereme si, jak změnili svůj životní styl, zda zařadili vhodný pohyb. Řadu dětí jsem odeslala i k psychologovi, běžně spolupracuji s endokrinoložkou a kardioložkou…Jaká by měla být denně minimální pohybová aktivita?Je potřeba se hýbat čtyřikrát až šestkrát týdně. Doporučuji minimálně 40 minut rychlé chůze nebo rozdělit pohybovou aktivitu na dvakrát 20 minut s větší intenzitou. Kromě chůze i kolo, plavání, postupně i pomalý běh, míčové hry, posilovací cviky. Při ortopedických potížích odesílám děti k fyzioterapeutům. Mívali jsme i skupinky kondičního cvičení po šesti dětech, bohužel ale o ně nebyl dostatečný zájem pro mnohdy komplikované dojíždění.Nyní řešíme potřebu kondičního cvičení i s fyzioterapií individuálně. Indikované případy komplikované obezity pak doporučuji k lázeňské léčbě, která je naší velkou pomocí.Zaujalo mě, že úspěchu se podařilo dosáhnout ve 30 procentech případů. Kde nastává největší chyba u zbylých 70 procent?Při první kontrole bývá úspěšnost vysoká. Dostanou brožuru, změní jídelníček, navýší pohyb. Je zřejmá zástava progrese, často i váhový úbytek. Chválím. Postupně si ale začnou uvědomovat, že nároky na změnu životního stylu a nároky na pohyb zůstávají dlouhodobé, a začne klesat motivace. Přitom vytvořit nutriční návyky, změnit jídelníček, jíst či nejíst určitou potravinu je snazší než vytvořit pravidelné pohybové návyky. Trvá dlouho, než nastane pocit, že mi pohyb chybí…Více jsou motivováni kluci ve věku 15 až 16 let, mají mnohdy pevnější vůli, zakousnou se a začnou makat. Náctileté dívky jsou pohodlnější. My ženy si rády dáme sladkost jako odměnu, než tělo rozhýbeme, tak nás to bolí, a pravidelnost cvičení se nám moc dobře neudržuje. Ale mám pochopitelně i dívky, u kterých šla redukce výborně. Každopádně svou 30procentní úspěšnost hodnotím na základě dlouhodobého sledování. Nevyřazuji pacienty z ambulance po dvou třech návštěvách. Zvu si je ve dvou- až tříměsíčních intervalech. Při úspěšném vývoji kontroly prodlužuji po čtyřech měsících, půlroce až roce, než je vyřadím.Mnohdy váha kolísá. Nastane velká redukce tuku, pak ale přijdou Vánoce nebo letní prázdniny, kde se děti přestanou hlídat, babičky jim přilepšují, mají all inclusive na dovolené, hranolky a coly na koupalištích… a váha vzlétne vzhůru. Díky obezitologické ambulanci přestávám být z prázdnin nadšená. A i počáteční úspěchy se s nástupem puberty mohou změnit.Mění se jejich motivace během puberty spíše k lepšímu, nebo k horšímu?Jsou děti, které pěkně hubnou i tak, ale obecně se začátkem puberty se s nimi pracuje hůře. Začíná vzdor vůči rodičům, chtějí si vše dělat po svém, klesá dohled rodičů, už si umějí koupit, co chtějí. Nechtějí rodiče jako doprovod a k pohybu potřebují vrstevníky. Záleží na naladění a spolupráci celé rodiny a mnohdy i kamarádů. Stává se, že dítě přijde s maminkou, která váží 120 až 140 kg a říká mu: „Já jsem ti říkala, že jsi se měl hýbat.“Musí být těžké, když rodiče nejdou příkladem.Ano, často nutíme děti k tomu, co sami neděláme… Třeba se bavíme o tom, že dítě běžně jí trvanlivý salám, tak se ptám: „Proč jste ho kupovali?“ Odpovědí bylo, že tatínek se bez něj neobejde. Je důležité, aby se rodina vydala na cestu s dítětem, říct si, že všichni budeme jíst zdravěji. Máš problém? <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/cesi-jsme-silnejsi-nez-si-myslime" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Jdeme do toho s tebou a budeme ti pomáhat</a>. Když všichni ostatní mohou a ono ne, pak je pochopitelně motivace špatná.Když vezmu ty, kdo jsou v léčbě úspěšní, jak dlouho průměrně trvá, než je dítě schopno dostat se na vhodnou váhu a udržet ji?Někteří adolescenti mi zhubli během roku 25 i až 30 kg. Zabrali a šlo to. Pak nastal vzestup o 5 kg, ale udrželi si dole krásných 25 kilo a rovnováhu. Mám ale i děti, které docházejí šest let, a stále mám dojem, že se plácáme naprázdno. Přitom za rok by měly být vidět první trvalejší výsledky. U mladších dětí stačí jen určitou dobu držet váhu, protože se pak při růstu přirozeně redukují tuky. U některých rodin jsem dnes vděčná i jen za zástavu rychlé progrese váhy dítěte nebo jen za menší redukci (do svých 30 procent úspěšných je pak ale nezahrnuji).Jak jsem se zmínila, neberu jako směrodatné první dvě kontroly. Při nich jsou úspěšní téměř všichni. Důležitý je druhý půlrok. Tam se teprve ukazuje, jestli vytvořili správné návyky a jsou schopní je motivací udržet.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/40b997c3133db266bdf9bc4a1ccc6116.JPG"></figure>Foto: vedoucí obezitologické ambulance v Uherskohradišťské nemocnici MUDr. Jana Grebíková (zdroj: poskytnuto Janou Grebíkovou)Autor: Pavlína ZítkováFoto: Shutterstock

medium_obezita-dite-shutterstock_670136320.jpg

small_obezita-dite-shutterstock_670136320.jpg

thumbnail_obezita-dite-shutterstock_670136320.jpg

obezita-dite-shutterstock_670136320.jpg

Obezitoložka Grebíková: Obezita u dětí vzrostla v posledních 20 letech trojnásobně. V čem děláme chybu a jak ji napravit?

Martin Haluzík, přednosta Centra diabetologie a vedoucí Laboratoře translační a experimentální diabetologie a obezitologie v IKEMu, v současnosti spolupracuje na přípravě nového léku proti cukrovce. Více si přečtěte v <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/vyvijime-lek-po-kterem-nejenze-zhubnete-ale-i-omladnete-rika-prednosta-centra-diabetologie">první části&nbsp;rozhovoru</a>, kterou jsme už vydali. &nbsp;V druhé části rozhovoru jsme se ale zaměřili na řešení obezity a cukrovky.&nbsp;Jaké diety jsou podle něj nebezpečné a v jakých naopak vidí naději. Nebo proč jsou podle něj u obezity nejefektivnější operace, ale přitom se jich moc neprovádí. Co je nejčastější příčinou tloustnutí? A proč dává svým pacientům k dispozici mobilní číslo?&nbsp;V případě, že je mi zjištěný diabetes 2. typu, mohu se z této diagnózy ještě vymanit? Třeba dobrou životosprávou?Diabetes 2. typu lze zvrátit životním režimem. Nedávno proběhla u britských praktických lékařů zajímavá studie, kdy oni svým pacientům s čerstvě diagnostikovaným diabetem podávali prvních šest týdnů předpřipravenou dietu s nízkým obsahem kalorií, na kterou navazovala klasická redukční dieta. Samozřejmě ještě byli seznámeni s dalším dodržováním režimu a ukázalo se, že poměrně vysoké procento pacientů mělo remisi diabetu, tzn. že se hladiny cukru vrátily do normálních mezí.Vůle jistě hraje velkou roli, udržet ten režim.&nbsp;Ze zkušenosti obezitologa vím, že jakmile pacienti zjistí, že mají cukrovku, řada z nich se chytne za nos a první rok pečlivě vše dodržuje. Postupně to pak ale vyvane. Určitě je možné správným režimem dosáhnout remise cukrovky, ale je potřeba pacientovi dobře vysvětlit, co se od něj očekává a co je potřeba dodržovat. Jinak nejspolehlivější způsob, jak se zbavit cukrovky 2. typu je bariatrická chirurgie, kam spadají zejména operace u pacientů ve vyšším stupni obezity. U pacientů, kteří nemají dlouhého trvání cukrovky, je úspěšnost při vymizení cukrovky 70 až 80 procent.Existují ještě další operace. Co mi můžete říci o aplikaci plastového rukávu, nebo o operaci laserem, u které se psalo v podstatě o okamžitých účincích?Plastový rukáv byl výborný, ale už není k dispozici, protože měl nežádoucí účinky.Jaké?Podle jedné americké studie se zjistilo, že při zavedení plastového rukávu do dvanáctníku, se zvýšila frekvence jaterních abscesů. Vývod žlučových cest byl totiž u některých pacientů tím rukávem překrytý a docházelo se stagnaci toků žluči, což zvýšilo riziko infekcí. Proto ztratil schválení.A laserová operace DiaGone?DiaGone je výkon, který vypadal velmi nadějně, ale očekávání se úplně nepotvrdila. Střízlivě vzato je to metoda, která krátkodobě přispívá ke zlepšení cukrovky, ale že by cukrovka mizela za 15 minut, jak bylo někdy uváděno? To bych si dovolil uvést na pravou míru, že tomu tak není. Všechny endoskopické metody, které se testují, mají určitou míru úspěšnosti, ale zatím zdaleka nedosahují úspěšnosti operaci bariatrických. A upřímně řečeno, máme spoustu nových účinných léků, takže je vždy třeba zvážit, zda dát přednost farmakoterapii či endoskopickému nebo chirurgickému výkonu.&nbsp;Léky versus operaceNejefektivnější je podle vás bariatrická operace. V jaké fázi se k ní přistupuje?Podle oficiálních doporučení je to stále tak, že by pacient měl mít BMI nad 35, tedy obezitu 2. nebo vyššího stupně a další nějakou komorbiditu (zvýšený tlak, zvýšené hladiny krevních tuků), která se u takové obezity objeví v podstatě vždy. V České republice se ročně operuje okolo 2000 pacientů. Když si vezmete, že obezitu 3. stupně, která by měla být jasnou indikací i bez komorbidit, má 150 tisíc lidí u nás a z nich určitě nějaká polovina má diabetes, tak by se mělo operovat víc. Je ale velmi těžké vysvětlit pacientovi, že mu chcete léčit jeho cukrovku a diabetes operací.Vyčkává se tedy, až přijde něco dalšího?Pokud pacientovi zmíníte slovo „operace“ a přitom zrovna nemá zánět slepého střeva nebo jinou akutní diagnózu, moc se mu do toho nechce. Celkem to chápu. A i když jsem už viděl hodně pacientů a u většiny dovedu odhadnout, že by jim operace pomohla a nemám jim co lepšího nabídnout, stejně to dá hodně vysvětlování. Proto to také hodně lékařů nenabízí. Navíc na operaci potřebujete zapojit i další kolegy se specializací jako nutriční terapeutku, psycholožku a další. Operace navíc přináší určitá omezení ve stravování. Zkrátka v lecčem je to pro pacienta komplikace.Mluvil jste také antiobeziticích. Jsou první věcí, která se nabízí pacientům před operací?První věc, kterou musíme s pacientem rozebrat je, jak obezita vznikla a kdy. V rámci vyšetření pacienta s obezitou dělám obezitologickou anamnézu, kdy se ptám, jestli byli štíhlí v dětství. Kdy přibrali. Co k tomu přispělo. Snažím se zjistit všechno. Součástí jsou stravovací návyky pacienta. V ideálním případě s nutriční terapeutkou rozebrat jídelníček. Následuje anamnéza o fyzické aktivitě. Ne malé procento obézních jsou bývalí sportovci, kteří přestanou sportovat. Na první návštěvě skoro nikdy nenabízím automaticky antiobezitika, protože chci, aby sám pacient něco změnil na životním stylu. Až se tato část dokončena, může se přistoupit k lékům.Jaké trendy mezi léky v současnosti panují?Tam máme jednak centrálně působící léky Mysimba (kombinace altrexonu a bupropionu, pozn.red.). To je tabletový lék, který je schopen pomoci ve snižování hmotnosti. Ale vůbec nejúčinnější oblastí je injekční podávání GLP 1 agonistů. To jsou léky na cukrovku. Zjistilo se však, že při vyšší dávce působí antiobeziticky. Příkladem je lék liraglutid, který se používá běžně jako antidiabetikum. Pod jiným názvem ve vyšších dávkách se pak používá jako antiobezitikum a mám s ním výborné zkušenosti. Obecně je ale nevýhodou, že antiobezitika nehradí pojišťovna. Zdaleka ne všichni pacienti si je tak mohou dovolit.&nbsp;Není dieta jako dietaNejdříve se snažíte pacienta přimět k lepšímu životnímu stylu. V britské studii nasadili speciální nízkokalorické produkty. Je řešením nahradit u hubnutí přirozenou stravu uměle vytvořenou?To je výborná otázka. Určitě to není řešení. Na nastartování přísnější diety je to určitě řešení, ale ne dlouhodobé. Úplně bych to nezavrhoval, pokud je dieta založená po omezenou dobu na rozumně nastaveném produktu. Třeba úplně trnu z teď velmi populární ketodiety. Sice se při ní hubne, ale když vidím pacienty při ketodietě, jak vypadají za rok za dva, mnoho z nich má váhu vyšší než před dietou. Nelze ji držet dlouhodobě a ani to není zdravé.Jaká strava je podle vás nejlepší?Pokud bych měl říct jednu preferovanou, tak mám rád středomořskou dietu, kdy omezíte mírně příjem kalorií. Jíte pestře. Hodně zeleniny, luštěnin, olivový olej, bílé maso, trošku vína. Na druhou stranu chápu, že v našich podmínkách to není jednoduché. Druhá dieta, o kterou se teď hodně zajímám a dává podle experimentálních studií smysl, je přerušované hladovění. Není to zatím ověřeno úplně dlouhodobými studiemi, ale určitě racionálnější a ověřenější přístup než ketodieta, který se dá dobře dodržovat třeba i řadu let.Co si musíte při hladovění hlídat?Ono to není úplně hladovění. V nejčastějším způsobu jíte průběžně po dobu osmi hodin a zbytek dne už nejíte. Teoreticky si dáte snídani a oběd a večeři už ne. Nebo jen oběd a večeři. Tento přístup ale ještě neprošel studií u obézních a u diabetiků. Rádi bychom možná něco v tomto směru zkusili u nás. V IKEMU už kolegyně Hana Kahleová prováděla studii u diabetiků 2. typu – pacienti jedli jen dvakrát denně – což bylo méně často proti tehdejším zvyklostem a ukázalo se, že to pro ně bylo lepší. Ono upřímně, fasting není také vhodný pro všechny. Třeba moje manželka by určitě nevydržela 16 hodin hladovět (úsměv).Já taky ne (smích).Nic není univerzální. Pokud něco, tak toto se zdá být smysluplné, když se to dobře nastaví.&nbsp;Příčiny k tloustnutí se plíží postupněVy jste říkal, že vás baví na práci si povídat s lidmi. Zjišťujete i na začátku příčiny. Jaká je tedy nejčastější příčina? Stres? Událost v životě? Zmínil jste v jednom rozhovoru, že u žen může být příčinou těhotenství. Muž, když se ožení.Nejčastěji to nebývá jen jedna příčina. Člověk často přibývá na příklad každý rok kilo dvě a plíživě se mu váha zvyšuje. U žen pak může hmotnost výrazně posunout těhotenství. U mužů to bývá často třeba stres v práci – přestanou sportovat, přestanou o sebe tak pečovat a soustředí se na práci. Nebo přijde něco zásadního, co omezí pohyb.Třeba lockdown?Ten pravda nepomohl. My bohužel nemáme přesná čísla, v tom je obecně problém. S čísly jsme v Česku na štíru. Díval jsem se ale na pacienty v IKEMu a musím říct, že to není až tak dramatické, jak bych si myslel, že by to mohlo být. Není to tak, že by všichni přibrali o pět kilo. Ti, co přibírali už před tím, přibrali víc a ti aktivnější, kteří předtím nepřibírali, tak je lockdown zásadně neovlivnil. Sportovali venku. Lockdown ovlivnil hlavně děti a adolescenty. Někdo taky hezky říká, že nejvíc to odnesli ti, kteří ani nenastupovali v prvním ročníku, ani nematurovali. Děti v tomto mezidobí to měli opravdu nejtěžší, nikdo je moc neřešil. Měli on-line výuku a v podstatě to celé proleželi doma.(Během rozhovoru volá panu doktorovi jedna pacientka)Má hodně vašich pacientu přímo na vás kontakt, že mohou zavolat a vy jim pomůžete?Musím říct, že na začátku jsem si nebyl jistý, ale když mě pacient potřebuje, dám mu svoje číslo na mobil. Ještě se mi naštěstí nestalo, že by některý z pacientů toho zneužíval.Většinou primáři bývají dost nedostupní.Myslím, že to je velmi efektivní způsob. Mě to v zásadě nevadí, mám tolerantní manželku, která snáší, že mi občas nějaký pacient o víkendu volá (úsměv). Pacientům to navíc hodně pomůže, zvlášť když třeba mají před důležitou operací, nebo se jim výrazně zhoršil stav. Není to tak, že bych takových telefonátů měl 20 za den. Je jich pár a když se situace srovná, zase mě nepotřebují.Pro vás to musí být i dobrá zpětná vazba, že jste pacientům blíž a vidíte, jak se jejich stav vyvíjí.Za normálních okolností a dost často dávám své číslo diabetikům prvního typu, když jsou těsně po diagnóze. Tito lidé zažívají velký šok. Většinou se jedná o mladé lidi, kteří do té doby neměli problémy. Ze začátku volají, než si na nemoc zvyknou. Přijde mi, že povolání lékaře je specifické v tom, že některé věci zkrátka nepočkají do druhého dne. Mě to nějak neomezuje a pacienti to ocení. A máte pravdu, že se dozvím spoustu nových věcí o nemoci. Nemám žádné on-line průběžné zpravodajství a takhle se naučím spoustu věcí o cukrovce.Martin Haluzík, přednosta&nbsp;Centra diabetologie a vedoucím Laboratoře translační a experimentální diabetologie a obezitologie v IKEMu (zdroj fotky: archív 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy)Autor: Pavlína ZítkováFoto: Shutterstock

1070_header_dieta-zivotosprava-shutterstock-342742394.jpg

medium_1070_header_dieta-zivotosprava-shutterstock-342742394.jpg

small_1070_header_dieta-zivotosprava-shutterstock-342742394.jpg

thumbnail_1070_header_dieta-zivotosprava-shutterstock-342742394.jpg

Obezita se plíží nenápadně, říká přednosta Centra diabetologie. Jaká dieta je nejlepší?

Světová zdravotnická organizace (WHO) zveřejnila na svých stránkách článek nazvaný <a href=\""https://www.who.int/emergencies/ten-threats-to-global-health-in-2019\"" target=\""_blank\"">Deset globálních hrozeb pro zdraví v roce 2019</a>. Seznam obsahuje varování, která se týkají celého lidstva, byť některé hrozby se týkají třeba jen rozvojového světa nebo jsou naopak typické pro nejbohatší země. Odpůrci očkování pomáhají šířit staré nemociJedno z těchto důrazných varování se týkalo lidí, kteří odmítají očkování. Podle WHO hrozí, že se zastaví pokrok v potírání infekčních nemocí, kterým se dá předcházet očkováním. Zpráva uvádí, že jde i z pohledu finančních nákladů o jeden z nejúčinnějších způsobů, jak předcházet vážným nemocem. Každoročně očkování zachrání životy asi dvou až tří milionů lidí. Dalších 1,5 milionu lidí ovšem zemře zbytečně, protože jim očkování chybí.&nbsp;Nejde jen o nedostupnost vakcín. I ve vyspělém světě se lidé začínají očkování vyhýbat. Také proto podle WHO vzrostl počet případů spalniček celosvětově o jednu třetinu. Důvody odmítání jsou podle organizace složité, ale jejich základem je nedůvěra pacientů k očkování nebo složitý přístup k němu. WHO chce naopak letos s pomocí vakcín zapracovat například na odstranění rakoviny děložního čípku po celém světě. Konečným cílem by mělo být vymýcení viru HPV. Metly lidstva: kouření, pití, lenost, špatné jídlo a vzduch&nbsp;Některá z varování upozorňují na jiné metly lidstva, například na cukrovku, rakovinu a srdeční choroby, které jsou celkově odpovědné za více než 70 procent všech úmrtí na celém světě, jinými slovy za smrt zhruba 41 milionů lidí. To zahrnuje i 15 milionů lidí, kteří zemřeli předčasně, ve věku od 30 do 69 let.&nbsp;WHO upozorňuje, že drtivá většina, více než 85 procent těchto předčasných úmrtí, je hlášena ze zemí s nízkými a středními příjmy. Na vzestupu těchto nemocí se podílí pět hlavních rizikových faktorů: kouření, fyzická nečinnost, škodlivé užívání alkoholu, nezdravá strava a znečištění ovzduší. Špatný vzduch dýchá devět lidí z desetiOstatně posledně zmiňovanému problému – znečištění ovzduší – se WHO věnuje v samostatné kapitole. Zpráva drsně upozorňuje, že devět z deseti lidí na světě denně dýchá znečištěný vzduch. Pro letošní rok WHO považuje znečištění ovzduší za největší riziko pro zdraví lidstva.&nbsp;Mikroskopické znečišťující látky ve vzduchu mohou pronikat do plic i krevního oběhu, poškozují plíce, srdce a mozek, předčasně zabíjejí sedm milionů lidí, obvykle v méně či středně rozvinutých zemích. Zdrojem znečištění bývá průmysl, doprava, zemědělství, ale i vytápění domácností. Léky ztrácejí účinnostHrozbou je podle WHO i slábnoucí účinek antibiotik, antivirotik a antimalarik. „Čas těchto léků odchází. Schopnost bakterií, parazitů, virů a hub odolávat lékům hrozí tím, že nás pošle zpátky do doby, kdy jsme nemohli tak snadno léčit infekce, jako je pneumonie, tuberkulóza, kapavka a salmonelóza,“ píše WHO s tím, že to může ohrozit i provádění operací nebo třeba aplikaci chemoterapie. Vzrůstá také odolnost tuberkulózy, která ročně zabije více než 1,5 milionu lidí.&nbsp;WHO vyjmenovává i důvody, proč se tak děje. Jednou z příčin je nadužívání antibiotik u lidí, ale také u jatečních zvířat, jejichž maso se pak jako jídlo vrací do potravinového řetězce. Ebola, dengue, zika, HIV, SARS, „nemoc X“...K tomu se přidává varování před infekcemi ebola, horečkou dengue či HIV. Například loni ebola pronikla v Kongu do dvou měst s více než milionem obyvatel, zatímco dříve se držela jen v omezených venkovských oblastech. Možnost hrozivých epidemií eboly je tak podle WHO kritická.Dengue je nemoc přenášená komáry, která způsobuje příznaky podobné chřipce, ale může být i smrtelná. Zabije asi pětinu nakažených lidí a podle odhadů ohrožuje celkem 40 procent světové populace. Ročně přibude asi 390 milionů nových případů. Cílem boje WHO proti horečce dengue je snížení počtu úmrtí o polovinu do roku 2020.&nbsp;Kromě toho WHO monitoruje výskyt hemoragických horeček, viru zika, viru nipah, koronaviru MERS, SARS i tzv. nemoci X, což je označení pro neznámý patogen, který by mohl způsobit vážnou epidemii.U HIV i přes znatelný pokrok v léčbě a péči o pacienty stále umírá na AIDS asi milion lidí. Od začátku epidemie se nakazilo více než 70 milionů lidí a přibližně 35 milionů lidí zemřelo. Dnes na světě žije kolem 37 milionů HIV pozitivních. Více například v článku <a href=\""https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/hiv-v-cesku-ustupuje-hrozba-prichazi-z-vychodu-rusko-celi-epidemii-aids-1\"" target=\""_blank\"">HIV v Česku ustupuje. Hrozba přichází z Východu, Rusko čelí epidemii AIDS</a>. Chřipka: pandemie přijde, nevíme jen, kdy a jak bude silnáPro leckoho možná překvapivě zařadila WHO na seznam nebezpečí i chřipku. Konstatuje, že svět bude opět čelit globální pandemii chřipky. „Jediná věc, kterou nevíme, je, kdy pandemie přijde a jak vážná bude. Globální obrana je stejně účinná jako nejslabší článek v řetězu připravenosti a reakce na nouzový stav v jakékoli zemi,“ uvádí WHO.Organizace nepřetržitě monitoruje cirkulaci virů chřipky, aby odhalila potenciální pandemické kmeny. Na sledování se podílí 153 institucí v celkem 114 zemích světa. WHO každoročně doporučuje, proti kterým kmenům by se mělo očkovat při sezonní chřipce. Sleduje ale i kmeny, které mají předpoklady rozpoutat světovou pandemii. Více v článku&nbsp;<a href=\""https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/superchripka-prijde-jen-nevime-kdy-rozsiri-se-rychle-rika-epidemiolozka\"" target=\""_blank\"">Superchřipka přijde, jen nevíme kdy. Rozšíří se rychle, říká epidemioložka</a>. Pětina lidstva nemá přístup k základní lékařské péčiMezi hrozbami pro světové zdraví zmiňuje WHO také krize na mnoha místech planety, ať už jde o sucho, hladomory, či válečné konflikty. Kvůli tomu nemá 22 procent lidstva, tedy 1,6 miliardy lidí, přístup k základní zdravotní péči. I tam, kde jsou na tom o něco lépe, chybí často lidem primární zdravotní péče. Ta by měla být ideálně finančně a celoživotně dostupná, upozorňuje WHO.Letoškem začíná nový pětiletý strategický plán Světové zdravotnické organizace „pro tři miliardy“. To znamená, aby o jednu miliardu více lidí získalo základní zdravotní péči, aby další miliarda byla chráněna před mimořádnými událostmi a poslední miliarda lidí dosáhla lepšího zdraví a blahobytu. David GarkischFoto: Pixabay.com, CC0<div> </div>

Odpírači očkování ohrožují svět. WHO zveřejnila deset varování lidstvu

Obezitou je ohroženo 18,5 procent&nbsp; Čechů. Z větší části jde o muže, kteří konzumují méně ovoce a zeleniny než ženy. Ukazují to nová data ze zjišťování <a href=\""https://www.czso.cz/csu/czso/prumerny-cech-trpi-mirnou-nadvahou\"" target=\""_blank\"">Českého statistického úřadu</a> o životních podmínkách domácností. Češi tloustnou. I ve srovnání s cizinouPrůměrná hodnota BMI indexu tělesné hmotnosti obyvatel České republiky vloni dosáhla 25,2. To je těsně za horní hranicí normální zdravé váhy (BMI 25). \""Mírnou nadváhou trpí 47 % mužů a 33 % žen. Obezita se týká bezmála 20 % mužů a 18 % jejich protějšků,“ uvedla Michaela Jirková z odboru šetření v domácnostech ČSÚ.I v evropském srovnání si vedeme špatně a patříme k největším tlouštíkům. Nad českými muži jsou už jen Chorvaté, Malťané a Řekové. Více žen s nadváhou než v Česku najdete už jen v Lotyšsku, Estonsku, na Maltě a ve Velké Británii. Jaký je rozdíl mezi nadváhou a obezitou?Za nadváhu se označuje BMI&nbsp; mezi hodnotou 25-30, obezita začíná od BMI 30. Index BMI (body mass index) je indikátorem váhy. Je možné ho vypočítat vydělením hmotnosti daného člověka druhou mocninou jeho výšky, případně použijte on-line kalkulačku BMI.Jak z toho ven? Obtížně, jak vám asi řekne skoro každý, kdo opakovaně bojoval s nadváhou nebo dokonce obezitou. Dobrou zprávou je, že k tomu naše zdravotnictví i zdravotní pojištění nabízí řadu možností. Od poradenství lékařů a specialistů po chirurgické zákroky. Zhubnout nejde bez motivovaného pacientaPomiňme protentokrát nadváhu. S tou vám nejlépe poradí praktický lékař, který vás případně odešle k dalšímu specialistovi a podle vašeho stavu dojdou k doporučené léčbě. Nadváha je problém, ale ještě zdaleka ne takový jako obezita.Obezita je chronické onemocnění, kdy má člověk jednoduše řečeno příliš mnoho zásob tělesného tuku. Základním cílem při léčbě pacienta s nadváhou nebo obezitou je změnit jeho stravovací návyky a životní styl. Proto je důležitá dostatečná motivace pacienta. Mám nárok na služby nutričního terapeuta?Začít by se mělo návštěvou lékaře. Nebude to jen praktický lékař. Na léčbě obezity se podílí i řada specialistů - internista, endokrinolog, diabetolog, nutriční terapeut, psychiatr, chirurg, ortoped, rehabilitační lékař, fyzioterapeut a další. Lázeňská léčba je hrazena jen u dětí.&nbsp;První na řadu zpravidla přichází redukční dieta. Její složení a energetický obsah musí odrážet věk, pohlaví, jídelní zvyklosti a další individuality. Měla by být stanovena zvlášť pro každého jednotlivého pacienta – pojišťovna proto hradí některých případech i služby nutričního terapeuta.Pokud chcete využít rad nutričního terapeuta, musí vás za ním poslat váš praktický nebo ošetřující lékař, aby to pojišťovna proplatila. Terapeut pak pacientům sestaví jídelníček. Bere přitom v potaz nejen hubnutí jako cíl, ale i případné další nemoci jako je vysoký tlak, vyšší cholesterol, cukrovka nebo třeba nemoci ledvin nebo jater. Návštěvy u terapeuta se mohou i opakovat, aby řešil zjištěné chyby ve stravování. I když to lidé neradi slyší, kromě diety je součástí hubnutí i pravidelný pohyb. I ten je potřeba volit s ohledem na možnosti pacienta, jeho kondici, stupeň obezity nebo věk.&nbsp; Kdy přicházejí na řadu léky na hubnutí?Při léčbě obezity je možné využít i farmakoterapii. Česká obezitologická společnost doporučuje podávání léků v léčbě obezity u pacientů s BMI vyšším než 30 nebo u pacientů s BMI vyšším než 27, u nichž se vyskytují závažná zdravotní rizika související s nadváhou.Léky užívají i pacienti, u kterých selhala dieta, pohyb i psychoterapeutická léčba. \""Kritériem účinnosti léků proti obezitě je hmotnostní pokles alespoň o 5 procent výchozí váhy během tříměsíčního podávání,\"" upřesnil mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Oldřich Tichý. Bandáž žaludku jako poslední možnostU těch nejzávažnějších případů lékaři přistupují k chirurgickému řešení. Nejde jen o tzv. bandáž žaludku, kdy jde vlastně o zmenšení žaludku. Další metoda omezuje energetickou absorbci jídla a vede také k výrazné redukci váhy. Pokud tuto léčbu doporučí lékař, pak ji pojišťovna uhradí.Takové operace ale nemůže podstoupit každý. Jde často až o poslední možnost. Nezbytně nutná je po nich další spolupráce pacienta. \""Musí dodržovat specifický režim, například pětkrát až šestkrát denně jíst malé porce a oddělovat pitný režim od jídla,\"" vysvětlil mluvčí VZP Oldřich Tichý. Pacient ještě předtím musí splňovat určitá kritéria - BMI index nad 40, případně \""jen\"" nad 35, ale při současném potvrzení cukrovky, metabolického onemocnění, kardiorespirační choroby nebo onemocnění kloubů. David GarkischFoto: Pxhere, CC0&nbsp;<div> </div>

obezita

Co nejčastěji vede k srdečnímu selhání? Genetika, životní styl, obezita, nebo náhoda? Odpovídá kardioložka Helena Bedáňová z CKTCH v Brně

Obezitoložka Grebíková: Obezita u dětí vzrostla v posledních 20 letech trojnásobně. V čem děláme chybu a jak ji napravit?

Obezita se plíží nenápadně, říká přednosta Centra diabetologie. Jaká dieta je nejlepší?

Odpírači očkování ohrožují svět. WHO zveřejnila deset varování lidstvu

Obezita? Máte nárok na nutričního terapeuta nebo bandáž žaludku?