Rozšiřování kompetencí sester: I zde musí být nastaveny jasné mantinely, zaznělo na konferenci

Jakékoli úvahy o změnách kompetencí musí být jasně definované, postavené na přesně vymezených podmínkách a odpovědnosti. Ve své přednášce na konferenci v Poslanecké sněmovně to uvedla členka Výboru pro zdravotnictví PS PČR PhDr. Ivana Mádlová, která zároveň odborné setkání uspořádala.

Ve svém vystoupení zdůraznila, že debata o rozšířených kompetencích musí být vedena věcně a na základě konkrétních pravidel. Upozornila, že nelze hovořit o rozšíření kompetencí jen tím, že se přidělí dvě technické kompetence a dva výkony do vyhlášky 55, protože tímto způsobem nelze hovořit o rozšíření kompetencí.

Podle Mádlové je nutné přesně vymezit podmínky, za nichž může sestra určité činnosti vykonávat. V této souvislosti uvedla: „Kompetence se mohou rozšířit za jasně definovaných podmínek. Na některé činnosti se například vydávají i licence, aby byla zajištěná bezpečnost.“

Ve snaze o věcnou diskusi se Mádlová opřela o příklady ze zahraničí. „Kompetence se mohou rozšířit za jasně definovaných podmínek. Na některé činnosti se vydávají licence, aby byla zajištěna bezpečnost. V Americe se například každé dva roky opakují testy z oblasti farmakologie, aby mohly sestry předepisovat vybrané léky a kurzy jsou pod tamní lékařskou komorou,“ uvedla s tím, že rozhodně to není tak, že by sestra sama ordinovala. Tento model podle ní jasně vymezuje hranice, zabraňuje nahodilému přenosu odpovědnosti a chrání pacienta.

Současně zdůraznila, že vztah mezi sestrou a lékařem musí být jasně právně ukotven: „V každém případě sestra vždycky musí mít smlouvu s lékařem, není to tak, že by sama ordinovala.“

V čem se tedy navýšení kompetencí zamýšlí?

Podle ní je nutné definovat skutečně delegování a stanovit rozsah profesionální praxe i podmínky, za kterých mohou být rozšířené kompetence vykonávány. Hovořila o protokolech, jasně vymezených pravidlech a o tom, že diagnostika, léčba a řešení akutních stavů jsou oblasti, které musí být jednoznačně odděleny.

Prezentace PhDr. Ivany Mádlové ze dne 9.2.2026 na konferenci v Poslanecké sněmovně ČR

Rozšířené kompetence tak podle jejího vystoupení nepředstavují autonomní nahrazování lékaře, ale činnosti vykonávané v jasně vymezeném rámci, s definovanými podmínkami a odpovědností.

K debatě se vyjádřil také prezident Česká lékařská komora MUDr. Milan Kubek, který připomněl základní principy týmové spolupráce ve zdravotnictví:

„Práce ve zdravotnictví je ve většině případů prací týmovou a ve zdravotnickém týmu má každý své místo a úkoly odpovídající jeho kvalifikaci. Světová lékařská asociace (WMA) striktně rozlišuje dva případy. Na straně jedné sdílení kompetencí v rámci zdravotnických týmů, které v naprosté většině vede lékař. Tento vedoucí lékař rozhoduje o tom, jakou činností koho pověří, komu co svěří a jak budu nastavena pravidla kontroly, dohledu a spolupráce. Zároveň je to on, kdo nese konečnou odpovědnost. Na tento tradiční a prověřený způsob spolupráce jsme zvyklí a nenamítá proti němu nic ani naše komora.“

Zároveň však upozornil na zásadní rozdíl mezi sdílením kompetencí a jejich převodem:

„Zcela jinou situací je však takzvaný převod kompetencí. Tedy situace, kdy lékaře plně nebo částečně nahrazuje jiný, méně kvalifikovaný profesionál. Tyto případy považuje WMA za akceptovatelné v nouzových situacích spojených například s živelními katastrofami nebo v extrémních podmínkách, případně ve velmi chudých a zaostalých zemích, které trpí katastrofálním nedostatkem lékařů. Když už není k dispozici lékař, je jistě lepší nějaký zdravotník než místní šaman. Toto naštěstí není náš případ. Ani zaměstnanci lékárenských řetězců ani zdravotní sestry, byť třeba i vysokoškolsky vzdělané, nemohou lékaře nahrazovat.“

Autorka: Pavlína Zítková 

Foto: ChatGPT