Onkologičtí pacienti vidí v klinických studiích naději a šanci, říká v rozhovoru onkoložka Hana Študentová

V první části rozhovoru jsme naťukli téma klinických studií. Do několika významných studií se zapojila i FN Olomouc. Kolik procent lidí se do klinických studií hlásí? Je to často využívaná možnost?

Každý lék zařazený do běžného prodeje musí projít klinickým testováním. Zatímco zájem o zapojení do testování antibiotik nebo vakcín v populaci moc není, protože když mi nic není, proč se nechat testovat, onkologie je v tomto specifická. Navíc řada odborných evropských i amerických doporučení zdůrazňuje, že pokud je dostupná klinická studie, tak ji pacientovi nabídněte. Zvláště se to týká pacientů, kde moc jiných léčebných možností zatím není a choroba je de facto nevyléčitelná. My jako velké centrum se snažíme nové léky k pacientům dostat, v řadě případů to pro ně může být jediná naděje.  

Snažíme se jim všechny výhody i nevýhody vysvětlit, aby si nemysleli, že na nich chceme něco testovat jako na králících v laboratoři. Tak to určitě není. 

Z vaší zkušenosti tedy zapojení do studie spíše vítají.

Pokud mohu mluvit za celé pracoviště, tak pacienti jsou vstřícní a možnost vítají. Vidí v ní šanci a naději. Klinické studie probíhají mnohdy po celém světě ve velkých onkologických centrech, díky čemuž se nemocnému dostane nejlepší péče jako na jiných světových onkologických pracovištích. Jen na našem pracovišti ale souhlasí se zapojením do studie více než 90 % dotazovaných, což ještě neznamená, že budou novým lékem léčeni, protože musí prvně splnit podmínky zařazení.

Neodradí některé pacienty fakt, že nový lék může být testován proti placebu?

Bylo by naprosto neetické v době, kdy máte standardní terapii definovanou pro populaci pacientů v dané diagnóze, nasadit placebo. To si nedokážu představit. Pokud ale probíhá studie nového léku na diagnózy, kde jsou léčebné možnosti vyčerpané a pacientovi už není co dát (jen léky na bolesti a výživu), tak je možné testovat nový lék oproti placebu. Běžně se ale nový lék testuje oproti standardní terapii. 

Nebo se testuje kombinace stávajícího léku s novou molekulou. U karcinomu prsu se standardně podává kombinace hormonální léčby s cílenou léčbou. V rámci studie pak všichni pacienti dostali vždy hormonální léčbu a polovina dostávala cílenou s tím, že vše bylo zaslepené. Tzn. počítač určil číslo balení, které pacient dostane, a ani pacienti, ani lékaři na pracovišti nevěděli, jestli podávají tabletku s účinnou látkou, nebo placebo. Když totiž o účinné látce víte, ovlivní to léčbu i psychologicky. 

Pacient musí být přesvědčen, že mu léčba pomůže

Jak probíhá zapojení do studie v praxi? Je něco, co pacient musí podepsat? Co pak musí ještě oproti standardní léčbě podstoupit?

Ke klinickým studiím dodržujeme protokol. Když nemocný přichází poprvé, seznámíme ho s klinickou studií. Vysvětlíme výhody a nevýhody – jak často musí jezdit do nemocnice, co to znamená pro něho, pro osobní život – a vydáme mu informovaný souhlas na pročtení, aby si ho v klidu prošel s rodinou.

Informovaný souhlas obsahuje základní informace o studii, jak bude probíhat, jaký lék se podává, tabulku udávající frekvenci docházení a popis, co se v rámci jednotlivých fází odehrává. Zmíněny jsou i nežádoucí účinky. Zdůrazňuje se, že je to nová léčba, kterou má daná studie teprve potvrdit, že je lepší než standardní. Na tohle dbám. Opakovaně jsem se přesvědčila, že pokud sám nemocný není přesvědčen, že jde nejlepší možnou cestou a léčba mu může pomoci, tak spolupráce je zcela jiná a nefunguje. Účast v klinické studii je určitě náročnější než běžné kontroly, ale věřím, že se nemocným vyplatí.

Světem prolétla nadějná zpráva o vakcíně proti rakovině (mRNA vakcína). Co o ní víte a co si o ní myslíte? Vidíte v ní naději, nebo spíše výstřel do tmy?
Podle mě je to spíše výstřel do tmy. Je nešťastné, když se některých zpráv média chytí a pak se naděje nenaplní. Člověk je musí brát s rezervou. Pacienti jsou často velmi zoufalí a chytají se čehokoli a samozřejmě falešných informací na internetu existuje spousta a pro nemocné je velmi těžké se v tom orientovat. Naštěstí podle mě informovanost v populaci stoupá, i když pomaleji, než bych si přála. Mnohdy lidé stále kašlou na preventivní prohlídky a nejsou si vědomi zdravého životního stylu. V momentě, kdy už nádor máte, tak pozdě bycha honit. Je zajímavé, kolik lidí stále kouří, a velká část z nich v momentě, kdy se jim zjistí závažná diagnóza, přestane ze dne na den. 

Když jsme u informovanosti, sepsala jste jednu případovou studii, kdy 21leté pacientce byl v září 2013 gynekologem na sonografii diagnostikován tumor levého ovaria. Byla nasazena léčba vitaminem C. Setkáváte se stále s postupy, které nejsou klinicky prokázané jako úspěšné?
I když se jedná o ojedinělé případy, stále se stávají. Tento konkrétní, který zmiňujete, mě tehdy zasáhl natolik, že jsem měla potřebu ho někde prezentovat. Tehdy nám dvacetiletá slečna doslova zemřela pod rukama, když po operaci agresivního nádoru vaječníku místo klasické terapie jezdila na infuze vitamínu C. Její matka tvrdila, že po aplikaci měla vždy hezky červené tváře. K nám se dostala bohužel pár týdnů před smrtí, kdy už jí nebylo pomoci. V té době se hodně mluvilo o vysoko dávkovaném vitaminu C, byl to hit. Ještě dnes nabízí pracoviště a praktičtí lékaři po celém Česku jednu dávku okolo 800 korun. Nejsou to každopádně lékaři, kteří mají něco společného s onkologií. Pacientovi to ale nedojde a marketing mívá velkou váhu. To se ale netýká jen vitaminu C. 

Beru, že by to měla být třeba jen doplňková léčba k léčbě hlavní, a ne hlavní lék na léčbu rakoviny.

Pacientovi doporučím léčbu a plán, jak celý proces bude probíhat. Jestli pro to chce udělat něco navíc – a věřím, že řada lidí chce mít vládu nad svým životem a udělat pro uzdravení maximum –, tak ať si klidně koupí vitaminy. Mohou být doplňkovou záležitostí k léčbě, kterou doporučí lékař. Nemám s tím problém. I rodina chce často pomoci a nakupuje preparáty třeba i za desetitisíce korun. Zakazovat by bylo kontraproduktivní. Je ale potřeba myslet racionálně a říct si, kolik do lékárenských a jiných preparátů investovat. Jestli není lepší si zajet na hezkou dovolenou a mít zážitky. Vnitřně mě mrzí, že se na to lidé pak upínají a zbytečně vyhazují peníze za nesmysly. 

Ptát se, co je pro pacienta důležité

Ono při vyslovení diagnózy si asi hodně lidí řekne: Co bych teď měl dělat jinak?

Mně se vždy líbí, jak u diagnostikovaných pánů hned manželky zakazují smažené, pivo, tučné, … Jenže už samotná diagnóza vám životem zamotá. Je to čára přes rozpočet a člověk se s diagnózou musí srovnat. Když do toho započítáte ještě bezpočet zákazů a omezení v jídle, co z toho života máte? V momentě, kdy jako lékař vím, že pacient má délku života danou, tak možná už to ani není tak o délce jako o kvalitě života. A to nemluvím o týdnech, ale o třech čtyřech letech. I proto je důležité se pacienta ptát, co je pro něj důležité. 

Onkologie je mediálně velmi zajímavé téma. Přesto je něco, co vám přijde, o čem jsou lidé informováni málo? 

To asi nedokážu zcela dobře posoudit. Pro mě je kolikrát zajímavé, jak jsou si dnes pacienti schopni vyhledat spousty kvalitních informací, ale týká se to jen specifické skupiny pacientů. O objevech v onkologii informuje třeba i česká firma SOTIO, která vyvíjí nové léky a působí hodně právě na tomto poli. Zabývá se především výzkumem v oblasti imunoterapie, která zažívá v posledních letech nevídaný boom a hraje roli u řady nádorů. Dále další pacientské organizace poskytující informace, SÚKL má databázi klinických hodnocení i stránky o prevenci. Informací je hodně a lidí, kteří se dokážou zorientovat, přibývá. Stále je tu ale hodně lidí, kteří hrají bohužel v přístupu ke svému zdraví i nemoci spíše pasivní roli. Očekávají, že vše zajistí zdravotník. V tomto směru je znát, že zdravotní péče je zadarmo. Je to začarovaný kruh, ale netroufám si nic konkrétního navrhnout. Každopádně se s tím setkávám a je to smutné.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Užito se souhlasem MUDr. Hany Študentové