Neprovedení resuscitace u pacienta v terminálním stadiu choroby není protiprávní, potvrdil Ústavní soud

Rodina žádala odškodnění od společnosti Nemocnice Pardubického kraje, která zařízení ve Svitavách provozuje. Ústavní soud nakonec 31. července rozhodl, že lékaři nejsou povinni poskytovat péči, která není indikována a neprovedení KPR u pacienta v terminálním stadiu choroby není protiprávní. Zamítl tak stížnost pozůstalých po ženě, kterou zdravotníci ve svitavské nemocnici po srdeční zástavě neresuscitovali, ale poukázal i na nedostatky v komunikaci.

„Z nálezu Ústavního soudu ze dne 31.7.2023 sp. zn. I. ÚS 1594/22 vyplývá, že rozhodují lékaři, nikoli pacient nebo příbuzní. Pacienta a s jeho souhlasem blízké osoby však nelze neinformovat a nejednat s nimi. Rozhodnutí o ukončení intenzivní péče a přechodu na péči paliativní, včetně neprovádění kardiopulmonální resuscitace by mělo být projednáno v týmu pečujících zdravotníků a mělo by se vzít v úvahu stanovisko všech, kdo o pacienta pečují,“ vysvětlil v doporučení pro lékaře JUDr. Jan Mach, vedoucí právního oddělení České lékařské komory, jejíž doporučení vzal Ústavní soud při rozhodování v úvahu.

Zároveň dodal, že záměr ukončit intenzivní péči a přejít na péči paliativní je třeba projednat s pacientem a zjistit jeho stanovisko (zapsat do zdravotnické dokumentace). „Pokud je obava, že by taková informace zhoršila zdravotní a psychický stav pacienta, je třeba toto projednat s jeho blízkými, které pacient určil. Pacientovi lze na nezbytně nutnou dobu informaci zadržet a toto zapsat do zdravotnické dokumentace,“ doplnil Mach.

Beznadějný stav

Znaleckým posudkem Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví bylo prokázáno, že léčebná péče v době hospitalizace odpovídala současným poznatkům lékařské vědy (byla tzv. lege artis). 

„Byť by resuscitace teoreticky mohla prodloužit život pacientky, základní onkologickou chorobu by to neovlivnilo a její příznaky neřešilo. Pravděpodobnost úspěšné resuscitace je v obdobných případech malá, a podaří-li se, je většinou doprovázena výrazným poškozením mozku. Při podobně těžkém celkovém stavu je i po úspěšné resuscitaci téměř jisté, že v průběhu dalších dnů, maximálně týdnů, se bude maligní arytmie opakovat a bude již terminální. Tvrzení o nesprávné indikaci léčiv bylo vyvráceno,“ vysvětlil v nálezu soudce zpravodaj Jaromír Jirsa

I v takové situaci je ale nezbytné s pacienty na sklonku života i jejich blízkými podle Jirsy více komunikovat, případně jim také dát možnost, aby předem vyslovili svá přání ohledně resuscitace v beznadějné situaci. Zdravotníci by se měli ujistit, že vše dobře chápou. „Málokdo ví, že sám může předem vyslovit přání, aby jej zdravotníci neoživovali, pokud bude stav beznadějný,“ dodal.

Okresní soud v Pardubicích v kauze nejdříve přiznal každému ze žalobců 240 tisíc korun. Dospěl k závěru, že nemocnice porušila svou právní povinnost, pokud neinformovala pacientku o vydaném pokynu "Do Not Resuscitate", a to přesto, že po jistou dobu ještě byla schopná vnímat. 

Odvolací krajský soud ale verdikt zrušil a uvedl, že nemocnice sice porušila právní povinnost, ale neprokázala se příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním, tedy vydáním pokynu "Do Not Resuscitate" bez informovaného souhlasu a úmrtím pacientky.

Neporušení práva na život

Rozhodnutí pak potvrdil Nejvyšší soud. „Nejvyšší soud dospěl rovněž k závěru, že poskytovatel zdravotní péče není povinen hradit pozůstalým jednorázovou náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou ztrátou osoby blízké (§ 444 odst. 3 občanského zákoníku), jestliže lékaři při srdeční zástavě neprovedli kardiopulmonální resuscitaci pacienta, jehož stav byl natolik závažný, že resuscitace by k obnovení srdeční činnosti nevedla nebo by obnovila životní funkce jen na velmi krátkou dobu při prodlužovaném utrpení umírajícího,“ píše se v rozhodnutí.

„Jakkoliv je z provedeného dokazování zřejmé, že lékaři pacientku ani její rodinu do hodnocení, zda je případné provedení resuscitace v budoucnu v jejím případě léčbou přiměřenou a účelnou, nezahrnuli, neznamená to, že porušili její právo na život. Neprodloužení umírání na sklonku života dlouhodobě nemocného pacienta – ať už o několik minut či několik měsíců – nelze slučovat s přímým usmrcením,“ uzavřela tisková mluvčí Ústavního soudu Kamila Abbasi.

Společnost Nemocnice Pardubického kraje, pod níž Svitavská nemocnice patří, bere nález Ústavního soudu v dané věci na vědomí. „Ve faktické rovině znamená potvrzení předchozích rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu. Nález Ústavního soudu pak Nemocnice Pardubického kraje interně vyhodnotí po podrobném nastudování," uvedla pro ČTK mluvčí společnosti Kateřina Semrádová.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock