I rakovinu slinivky lze porazit, ukazují příběhy. K nezbytnému urychlení nasazení léčby budou pomáhat koordinátoři

Rakovina slinivky představuje páté nejčastější úmrtí u mužů a osmé u žen. V úmrtnosti na toto onemocnění jsme v Evropě na nelichotivém čtvrtém místě a ve světě na pátém místě. 

Mapa: Incidence rakoviny slinivky v rámci Evropy

Z časového hlediska se incidence rakoviny slinivky břišní nevyvíjí vůbec dobře. Je stále rostoucí, což lze vidět v grafu 1.  Úmrtnost v důsledku rakoviny slinivky zůstává tak nějak stabilní.

Graf 1: Incidence a mortalita rakoviny slinivky v České republice (zdroj: https://www.svod.cz/incidence-mortality)

Karcinom slinivky nejčastěji postihuje osoby nad 60 let (88 % pacientů), medián věku při stanovení diagnózy je 75 let. Příčiny jsou přitom mnohočetné (multifaktoriální) – uplatňuje se genetická dispozice, kouření, dlouhodobá cukrovka, obezita, vyšší věk a nevhodná strava.

Přibližně 10 % případů souvisí s rodinným výskytem onemocnění nebo vzácnými dědičnými syndromy. V časném stadiu se nemoc obvykle neprojevuje žádnými příznaky.

Když už se nějaké příznaky projeví, tak mezi ně patří:

○ nechtěné hubnutí,

○ nově vzniklá nebo zhoršující se cukrovka,

○ bolest v nadbřišku nebo v zádech,

○ mastná, světlá nebo silně zapáchající stolice,

○ tmavá moč, svědění nebo zežloutnutí kůže nebo očního bělma.

Jak upozornil na tiskové konferenci prof. MUDr. Martina Oliveriuse, Ph.D., onkochirurga z Chirurgické kliniky 3. LF UK a FNKV v Praze, nádor na slinivce břišní má nejrychlejší doubling time (doba, za kterou se objem nebo velikost nádoru zdvojnásobí, pozn. red.). Dnešní léčba ale může dosáhnout vysokého procenta vyléčení, pokud je nádor zachycen včas.

Fotografie: zleva Mgr. Šárka Slavíková, Mgr. Petra Adámková, prof. MUDr. Martin Oliverius, Ph.D. (zdroj: Addict PR)

Příběhy se šťastným koncem existují

Když už je rakoviny slinivky diagnostikován, existují v podstatě tři základní možnosti léčby. Chirurgická operace, onkologická léčba, která může být v některých případech zařazena před chirurgický zákrokem nebo po něm, a nakonec paliativní péče. 

Karcinom slinivky břišní se vyvíjí velmi rychle, proto je klíčové, aby pacienti, u nichž je operace indikována, podstoupili zákrok co nejdříve. 
„Pan doktor po sdělení diagnózy hned dodal, že mne urychleně předá do Prahy, kde se o mne bude starat pan profesor Martin Oliverius, tak, aby se operovalo co nejdříve. To mi dalo velkou naději. Na operaci jsem se upřímně těšila. Říkala jsem si: ať už je to za mnou. Věřila jsem, že až to ložisko odoperují, zase se vrátím do normálního života,“ popisuje paní Soňa (72) ze Strakonic, která se po úspěšné operaci v roce 2020 vrátila k aktivnímu životu.

Podobnou zkušenost má i pan Pavel (61) z Prahy. „Diagnózu jsem nečekal, samozřejmě mě to velmi překvapilo a doma jsem si pobrečel. Ale na žádné dlouhé přemýšlení nebyl čas – stihl jsem si jen říct, ať si rakovina trhne nohou, a za čtrnáct dní jsem byl na operaci. Ta rychlost byla důležitá nejen medicínsky, ale i po psychické stránce – neměl jsem ani možnost zbytečně rozvíjet chmurné myšlenky,“ popisuje muž, který již šestým rokem po zákroku vykonává své původní učitelské povolání.

Snaha o koncentraci nemoci do center a pomoc koordinátorů

Mnoho pacientů ale jistě zná situaci, kdy přijde k lékaři a než se dostane na další důležitá vyšetření, uběhnou týdny a někdy i měsíce. Aby se pacienti lépe orientovali a byli případně rychleji diagnostikováni, vznikla ve spolupráci s odborníky Cesta pacienta s karcinomem slinivky břišní. 

„Praktického průvodce představujeme při příležitosti Světového dne rakoviny slinivky břišní, který letos připadá na 20. listopad, kdy také startuje naše dlouhodobá osvětová kampaň Pankreas je slinivka. Cílem je informovat veřejnost o problematice tohoto onemocnění a poskytovat informace o tom, jaká vyšetření by měla být provedena při důvodném podezření na onemocnění a která specializovaná centra doporučuje Hlas onkologických pacientů pro chirurgickou léčbu,“ vysvětluje Mgr. Petra Adámková, předsedkyně Výboru pacientské organizace Hlas onkologických pacientů (HOP).

Podle prof. MUDr. Martina Oliveriuse je klíčem k úspěchu také centralizace péče: „Díky specializaci některých chirurgů na tuto problematiku a díky úzké multidisciplinární spolupráci, je dnes možné dosáhnout plného odstranění nádoru. Kvalitní návazná péče pak pomáhá zkrátit rekonvalescenci a umožňuje plný návrat do života. Pro zajištění nejlepší možné léčby je však nezbytné, aby byl každý pacient s potvrzenou diagnózou neprodleně odeslán do jednoho z Center vysoce specializované péče v hepatopankreatobiliární chirurgii,“ vysvětluje odborník. 

V současnosti se tato operace podle profesora Oliveriuse provádí na 32 pracovištích. „Je to nepřístojné, protože na mnoha pracovištích se provede 4 až 5 těchto zákroků a mortalita je pak po těchto komplikovaných výkonech vysoká. Celorepubliková mortalita u všech nemocných dosahuje 6,76 %, což z mého pohledu je stále nedostatečné, pokud to porovnáme se zahraničními centry, kde se tomuto onemocnění přímo věnují,“ varoval.

Zmíněná centra patří do sítě Komplexních onkologických center (KOC). Ta od ledna 2026 budou zaměstnávat koordinátory dostupnosti onkologické péče, kteří pacienty provedou cestou diagnostiky k léčbě. 

„Koordinátor dostupnosti péče je klíčovou osobou, která provází pacienta diagnosticko-léčebným procesem a ve spolupráci s lékaři zrychluje zahájení léčby. A to především u diagnóz jako je karcinom plic, triple negativní karcinom prsu a rakovina slinivky. Věříme, že zavedení koordinátora dostupnosti péče do každého KOC je milníkem, který pacientům významně pomůže napřímit jejich cestu systémem a zrychlit přístup k diagnostice i léčbě,“ doplňuje Mgr. Petra Adámková. 
Vedle léčby je důležitá také péče o psychiku pacientů. „Až u třetiny nemocných je třeba podávat antidepresiva nebo jinou podpůrnou léčbu. Psychosociální podpora má významné místo také u pacientů v následné péči po ukončení protinádorové léčby – ať už jde o řešení situací spojených s návratem do aktivního života, především do zaměstnání, ale také práci s obavami z návratu onemocnění,“ vysvětluje Mgr. Šárka Slavíková, předsedkyně spolku Amelie, který je členem HOP.  

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock