Jak povzbudit obranyschopnost dětského organismu? Jen koupí krabiček v lékárně si zdraví nezajistíte, upozorňuje imunolog Jaromír Bystroň

Máme podzim, období respiračních nemocí, a předpokládám, že i vaše ordinace se plní k prasknutí. Všude se jako prevence zdůrazňují přísun vitaminů, pohyb, otužování už během jara a léta, aby se tělo připravilo. Co byste ještě doporučil? Nejsme už jako společnost více nastavení, že do dětí cpeme vše možné, jen abychom je udrželi alespoň dva týdny ve školce? 

Nehledejte jednoduchá řešení. Je třeba si uvědomit, že nic není černé a bílé. I ta šedá má 50 odstínů. (smích) Rozhodně vše nevyřešíme tím, že do dětí i sebe budeme cpát velké dávky vitaminu C, nasadíme kolostrum nebo imunoglukany. Je to komplexní záležitost. U dětí je důležité, aby se otužovaly, tedy aby se pohybovaly co nejvíce venku a aby byly v kolektivu. Děti se musí učit imunologicky. Tedy aby u nich nejlépe v předškolním věku, kdy jejich imunitní systém má velkou kapacitu vnímat a zpracovávat antigenní podněty ze svého okolí, proběhly přiměřeně běžné infekce.

Co ještě znamená přiměřeně?

Po světě existují různé studie, které definují často nemocné dítě. U nás platí, že v závislosti na věku dítěte (do tří let, do šesti let, do 12 let, …) hovoříme o časté nemocnosti, pokud dítě potřebuje víckrát než šestkrát za rok antibiotickou léčbu. Tedy nepotřebuje zároveň hospitalizaci nebo kombinovanou antibiotickou léčbu. Dítě si poleží týden doma, pak je týden v rekonvalescenci a jde do školy. Tím se imunitní systém dítěte školí a jedná se o běžný průběh infekce. Mělo by jít ale do školky či školy v pořádku, se zregenerovanou sliznicí, která byla infekcí poškozena. Sliznice je první imunologická bariéra, která chrání organismus před infekcí, a jestliže je sliznice infekcí narušena a poškozena, potřebuje nějaký čas (dva až tři týdny) k regeneraci. Nestačí, když jen klesne teplota. U některých infekcí trvá regenerace i měsíce. Jestliže pošleme dítě do kolektivu moc brzy, opět od ostatních něco chytí, protože každý chodí trošičku usmrkaný, ukašlaný. Čas regenerace – rekonvalescence – se však často nedodržuje, protože maminky a tatínkové nemají čas s dítětem zůstat doma.

Potřebují co nejrychleji do práce.

Ano, potřebují co nejrychleji do práce. Ani babičky už dnes moc nechtějí být jen hlídací babičky a někdy ani nemohou. Nejsou už ani zvyklé na dětské viry, takže pak onemocní také. Zároveň sice dnes dáváme dost peněz za jídlo, ne vždy je ale strava dobře složená. Rodiče často dávají dětem to, co děti chtějí, a ne to, co by jíst měly, a nemají ani víceméně vůli je přesvědčit, co mají jíst. I proto výrazně přibývá obézních dětí, čímž přibývá i civilizačních chorob. 

Kouzlo bakteriálních lyzátů

Když už dítě překročilo stanovenou mez a je zařazeno mezi často nemocné, nastupuje imunizační léčba. Ve svých studiích jste se zabýval imunomodulací a léčbou bakteriálními lyzáty. Jsou stále tak populární a jak v těle působí? 

Působí vždy, protože jsou pro lidský imunitní systém nejpřirozenějším imunomodulačním podnětem. S bakteriemi žijeme statisíce let a imunitní systém umí bakteriální podněty rozpoznat a reagovat na ně. Když nasazujeme bakteriální lyzáty, tak vlastně podáváme usmrcené bakterie, které danou infekci způsobují, ale jen ty části, které se uvolňují jako antigenní podněty, čímž se imunitní systém stimuluje. Když nasadíme antibiotika, bakterii zabijeme. Jenže když se to opakuje moc často, zabráníme tomu, aby imunitní systém na bakterii vůbec zareagoval, protože i on se s ní potřebuje seznámit, pohrát, zpracovat, aby si proti ní sám vytvořil účinné obranné reakce. Může to trvat i týdny, a v tom nám lyzáty pomáhají.

Chápu to ale tak, že lyzáty šroubujete vždy na konkrétní bakterii, která daného jedince ohrožuje?

Ze začátku se u malých dětí střídají chvilku infekce streptokoky, chvilku stafylokoky, pak chvilku viry. U bakteriálních lyzátů je výhoda, že způsobí zpočátku obecně aktivaci celého imunitního systému. Můžeme si to představit tak, jako když vejdete do místnosti a rozsvítíte. Ještě nevíte, co hledáte, ale bude se vám hledat lépe. A pokud bakteriální antigen podáváme opakovaně delší dobu, začne imunitní systém tvořit i specifickou reakci proti konkrétní bakterii. V lyzátech se většinou nachází osm až deset bakteriálních kmenů, které nejčastěji způsobují infekce – dýchacích cest, močových cest nebo kožní. Tím pak vytvoříme specifickou obrannou reakci, která se může vyvíjet týdny i měsíce. Proto je potřeba vše dobře naplánovat, kdy začít léčbu antibiotiky, kdy podat preventivně bakteriální imunomodulátor, kdy použít vhodnou regeneraci.

Velkým tématem je také antibiotická rezistence, kdy řada antibiotik přestává na bakterie fungovat. Nemůže nastat něco podobného u bakteriálních lyzátů?

A to právě ne. Proto je také trend využívat lyzáty, protože se díky nim vyhneme podávání antibiotik a zabráníme vytvoření rezistence na antibiotika. V současné době už máme bakterie, na které nemáme vůbec žádná antibiotika, a řadí se mezi ně i antibiotika dnes běžně využívaná. V Anglii dělali rozbor a zjistili, že 25 % předepsaných antibiotik nebylo předepsáno správně. I proto se snažíme povzbudit imunitní systém přirozeným způsobem, aby se uměl s infekcí sám vypořádat, a antibiotika si rezervujeme na skutečně závažné infekce, kde se bez nich neobejdeme.

Je libo jelito, nebo Imunor?

Mezi další podporovatele imunity patří Imunor – dialyzovaný extrakt vepřových leukocytů. Ve kterých případech se využívá tento prostředek?

Imunor je extrakt z vepřových bílých krvinek, a kdybych to zcela zjednodušil a řekl trochu vulgárně, kdybyste požívala často krevní tučnice nebo jelita, kde je hodně krve, tak tam jsou i tyto krvinky. V léčivém prostředku jsou už tyto bílé krvinky vyčištěné, zpracované a plní dvě základní funkce. Za prvé nabízí stavební materiál pro imunitní systém, aby se mohl regenerovat a mohl tak tvořit svoje nové bílé krvinky. A druhým efektem je možnost stimulovat určité aktivity na buňkách imunitního systému. Na rozdíl od bakteriálních lyzátů ho využíváme spíše k podpoře imunitních funkcí u virových infekcí nebo nádorů. Pak už je jen důležité nasadit léčbu ve správnou dobu, u správného člověka a vydržet. 

A kdy je ta správná doba? 

Když je někdo často nemocný, orientujeme se dle přehledu sezonní nemocnosti. V našich geografických podmínkách je největší nemocnost v přechodných obdobích podzim–zima a pak zima–jaro. Jestliže mám tedy zkušenost, že v letošním roce bylo mé dítě často nemocné, je vhodné imunomodulaci nasadit na konci srpna – začátku září jako prevenci, než jde dítě do kolektivu, a pokračovat v ní potřebnou dobu. Nejkratší doba podávání jsou tři měsíce, ale většinou je potřeba kúru natáhnout až na půl roku. U kožních infekcí to může být i rok. Záleží na specifickém případu. 

Oba léčebné přípravky, jak lyzáty, tak Imunor, jsou na lékařský předpis. Když mám často nemocné dítě a chci jeho imunitu podpořit před školní sezonou volně dostupnými prostředky z lékárny, co je nejefektivnější? Populární je třeba imunoglukan. 

U žádného z těchto preparátů nepoznáte efekt, pokud jej podáte zdravému dítěti jako prevenci. Když je ale dítě nemocné šestkrát až osmkrát za rok, nasadíte mu imunomodulátor a zjistíte, že v následném období klesla nemocnost jen např. na dva nebo tři lehčí infekty. Švýcaři v jedné studii například zjistili, že bakteriální lyzáty se ekonomicky uplatní u pacientů, kteří minimálně třikrát za rok potřebují antibiotika z důvodu infekce. Takže prevence nefunguje jen tak, že přijdete do lékárny, něco koupíte a budete bez starostí. Pro prevenci potřebujete dodržovat správnou stravu, otužování, častý pohyb venku. Jestliže i pak je dítě neustále nemocné, je něco špatně a je potřeba začít hledat pomoc lékaře.

Svoji renesanci zažívá i fytoterapie – tedy terapie pomocí rostlin a bylin. Příkladem je echinacea, velmi populární je také Kaloba (pelargonium). Měl jste ale někdy pacienta, který to i v tomto směru překombinoval? Na co si dát pozor?

Samozřejmě překombinovat lze všechno. I tyto přípravky jsou ale velice užitečné. Ne všechny však mají tzv. kontrolované studie, které potvrzují efekt. Pak přijdete do lékárny a najdete osm různých echinaceových přípravků. Ne na všech máte uvedeno množství a složení. Standardizace u těchto přípravků v současné době není dostatečná. Ale např. některé přípravky betaglukanů se blíží k tomu, že by mohly být uznány jako preventivní léčivo u dětských astmatiků. Betaglukany nejenže snižují počty infekčních onemocnění, ale také exacerbaci, tedy zhoršení astmatu. Zrovna probíhá moravsko-slovensko-polská studie, na které jsme se také podíleli a bude se brzy publikovat v seriózním zahraničním časopise. Firma se pak pokusí léčivo registrovat. Podobně užitečné mohou být rostlinné přípravky jako pelargonium (v přípravku Kaloba). 

Pokud používáme nějaký imunomodulátor, měli bychom používat vždy jen jeden. Ne 10 dohromady a čekat, že něco zabere. Mohou vzniknout nevhodné kombinace, a navíc ani nebudete vědět, co opravdu zabralo. Jako prevenci je také dobré využít přirozené věci z našeho prostředí – česnek, cibuli, černý bez, šípek. Stejně tak když budete používat častěji jogurty, kyselé zelí, brynzu, můžete využít jejich přirozeného probiotického efektu. Nemusíte je kupovat a dávat v tabletách. Když budeme bazírovat na správném složení stravy a na správném stravovacím režimu, je to mnohem užitečnější než si myslet, že nakoupím dvě krabičky něčeho v lékárně a tím si zajistím zdraví. Není to jednoduché. Je to problém, je to práce.

Kniha „Často nemocné dítě“

Vy jste také nedávno vydal knihu „Často nemocné dítě“. Chápu její záměr, ale co bylo prvním impulsem k jejímu sepsání?

Impulsem bylo nakladatelství Galén, které mě oslovilo, protože věděli, že se o toto téma zajímám. Původně jsem dělal 15 let obvodního pediatra a postupně jsem se začal specializovat na alergologii a klinickou imunologii. Zhruba 15 let jsem působil jako primář na oddělení alergologie a imunologie v Olomouci a teď v Ostravě jsem založil samostatné oddělení alergologie a imunologie, takže celý život se víceméně potkávám s často nemocnými dětmi a provází mě to jako červená nit v mém profesním životě.

Určitě v knize najdeme i nějaké informace z dnešního rozhovoru, ale co se ještě dozvíme zajímavého?

Zprvu jsou tam vysvětleny fáze dětského života a vývoj imunitního systému v jeho průběhu – tzn. kojenecký věk, batolecí, školní věk, předškolní a školní věk, puberta. Potom se dozvíte, jakým způsobem se vyšetřuje porucha imunity a jak ji případně řešit. Popisuji nejčastější potíže a nemoci spojené s dětským věkem a imunitou. Podrobně popisuji účinek imunomodulačních přípravků, které jsou na lékařský předpis, ale i těch, které je možno zakoupit volně v lékárnách. A nakonec uvádím 10 dobrých rad (které vyplynuly z mé dlouhodobé lékařské praxe), jakým způsobem povzbudit obranyschopnost organismu, aby fungoval co nejlépe.

Jak je dnes vnímán syndrom chronické únavy? Co dělat, když člověka neustále něco bolí nebo je unavený a už neví kudy kam? Přečtěte si v druhé části rozhovoru s doc. MUDr. Jaromírem Bystroněm.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: užito se souhlasem doc. MUDr. Jaromíra Bystroně