eHealth: Transformace péče o zdraví

Tímto bezmála čtyřicet let starým termínem nyní označujeme systematické využití informačních a komunikačních technologií (ICT) ve zdravotnictví či v souvislosti s péčí o zdraví. 

V návaznosti na nejrůznější nové aplikace ICT ve zdravotnictví, sportu a zdravém životním stylu se tento termín užívá i v mnoha různě specifikovaných významech a kontextech. Zjednodušeně řečeno můžeme vymezit šest základních významových okruhů v následujících oblastech: 

(1) zdravotnická informatika,

(2) telemedicína, 

(3) sportovní a lifestyle monitoring, 

(4) individualizovaná medicína (bioinformatika, omika),

(5) veřejné zdraví,

(6) umělá inteligence (AI). 

Poslední zmíněná oblast se postupně stává zásadním a všudypřítomným prvkem eHealth, podobně jako AI postupně transformuje i mnohé další oblasti společnosti, jako je doprava, finance, vojenství, energetika, či vzdělávání a právo. Stručně si nyní tyto významové kontexty charakterizujme.

Zaprvé, zdá se, že původní význam eHealth zahrnoval především sběr a zpracování dat o pacientech a zdravotnických zařízeních, komunikaci mezi zdravotnickými subjekty a poskytování zdravotnických dat dalším subjektům, např. státní správě, pojišťovnám či pacientům. 

Zadruhé, s rozvojem telemedicíny bylo do termínu eHealth zahrnuto i „léčení na dálku“, které ve starším období probíhalo po telegrafu či telefonu, nyní především přes internet. K těmto aktivitám se dále řadí i další specifické oblasti jako teleoperace (telesurgery), telerehabilitace, e-recepty (ePrescribing), e neschopenka, mobilní eHealth (mHealth). Důraz v prvém i druhém významovém kontextu eHealth byl kladen spíše na pojem „zdravotnictví“ než na pojem „zdraví“.

Zatřetí s pojmem eHealth nyní stále častěji spojujeme i obecnější „péči o zdraví“ a „péči o zdravý životní styl“, jež přesahuje oblast v úzkém smyslu slova medicínskou. Např. celá řada sportovních hodinek ve spojení s mobilním zařízením monitoruje a analyzuje data nejen o pohybu, ale i o srdeční aktivitě, spánku, dechu, menstruačním cyklu atd., nadto poskytuje i další cenná data týkající se našeho zdraví. Ta lze dále využívat. Doposud se tak děje spíše mimo medicínský kontext, postupně lze ovšem očekávat integraci do tzv. individualizované, personalizované či precizované medicíny, jež by integrovala veškerá osobní zdravotní data do přesně a individuálně designovaného preventivního či léčebného postupu. 

Čtvrtý kontext eHealth je spojen s výše zmíněnou individualizovanou medicínou. Zde dochází k využití bioinformatiky, tedy disciplíny, jež se s využitím ICT zabývá shromažďováním a analýzou rozsáhlých biomedicínských dat různých typů a úrovní granularity, tj. nejen genomických a epigenomických DNA dat (genomika, epigenomika), ale i velmi dynamicky se měnících RNA dat (transkriptomika), dat o proteinech (proteomika) či buňkách obecně (metabolomika). Dále se mluví i o mikrobiomu a exposomu (tj. datech o biotických a abiotických faktorech, srovnejte výše, např. s využitím dat ze sportovních hodinek). Tato data, někdy nazývaná omická, se integrují pomocí systémů, jež jsou inspirovány mnohaúrovňovými geografickými informačními systémy. 

Ve spojení s mobilními zařízeními a dalšími senzory vzniká i pátá oblast eHealth, jež se týká nikoliv individuálního zdraví, ale epidemiologie, především infekčních nemocí a zdraví populace, jež je doménou veřejného zdraví (public či global health). Během nedávné pandemie covidu-19 došlo v některých zemích k pokusům o urychlený rozvoj této oblasti. Jednalo se např. o sběr dat pro efektivní trasování infikovaných jedinců tak, aby větší část společnosti nemusela podstupovat restriktivnější intervence, např. lockdown. Především některé asijské společnosti tyto digitální trasovací metody využívaly s velkým úspěchem.

Konečně zašesté: sběr a vyhodnocení velkého množství dat („big data“) často výrazně překračuje lidské schopnosti, především svým objemem a komplexitou, což vytváří potřebu aplikovat metody umělé inteligence (AI) a strojového učení 
(machine learning) v oblasti zdraví a zdravotnictví. Aplikace AI se ovšem týká nejen veřejného zdraví, ale i oblasti klinické medicíny, např. diagnostiky v radiologii (interpretace CT či MR), patologii, dermatologii, oftalmologii, kardiologii, onkologii, potenciálně ovšem v každé oblasti medicíny, včetně psychosociálního poradenství či chirurgie, kde lze využívat např. asistivních robotů, kteří přebírají stále více kompetencí a díky AI se vyznačují rostoucí autonomií. Rozvoj individualizované medicíny je bez AI nemyslitelný, podobně jako je nemyslitelný rozvoj mnoha dalších současných disciplín.

Jakákoliv výše zmíněná koncepce eHealth přináší nejen technické a společenské výzvy, má přirozeně i svou morální dimenzi. Z etických témat, zdá se, jsou a nadále budou diskutovány minimálně následující:

1) Férovost/spravedlnost: Jaké dopady má či může mít eHealth na zlepšení zdraví a přístup ke zdravotní péči? 

2) Soukromí: Jak lze zabezpečit sběr velkého množství osobních dat a zároveň zachovat soukromí pacientů a lékařské tajemství?

3) Veřejné zdraví: V jakých nouzových situacích lze vyžadovat v zájmu společného dobra (minimalizace epidemie) využití dat, o nichž v běžných situacích rozhoduje pouze jednotlivec?

4) „Googlifikace“ (googlization): Jaké změny můžeme očekávat s nástupem velkých technologických firem, jako je IBM, Google či Microsoft do oblasti zdraví a zdravotnictví? 

5) Autonomie: Např. které části péče o zdraví a zdravotnictví lze delegovat na AI a jak zaručit to, že nad nimi neztratí člověk kontrolu? 

6) Spolehlivost a vysvětlitelnost: Lze se spolehnout na AI v případě netransparentnosti vnitřních procesů (např. u neuronových sítí), jak zajistit jejich validaci?

Otázky zdraví a zdravotnictví se vposled týkají především člověka (či šířeji, dle koncepce One Health člověka, zvířat a biosféry). Proto je jednou z nejdůležitějších morálních výzev eHealth to, aby rozvoj ICT prospíval našemu životu, byl biocentrický, v souladu s našimi fundamentálními hodnotami. Kromě rizik, která přicházejí s rozvojem ICT a především s AI, ovšem nyní vznikají i úžasné nové příležitosti, někdy nazývané jako tzv. hluboká medicína (srovnejte Eric TOPOL Eric Deep Medicine: How Artificial Intelligence Can Make Healthcare Human Again, 2019 New York: Basic Books). Tento přístup by nevedl dle jejích zastánců k dehumanizaci, ale naopak k obrodě osobního, humánního přístupu k člověku ve zdravotnictví.

Autor: Daniel D. Novotný, Ph.D.

Foto: Shutterstock