Jak udržet motivaci pacienta?

Podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) až 50 % pacientů v domácím režimu neužívá předepsanou terapii. Do té se podle Tomáše Novosada dnes už často počítá i zdravotní telemetrie či aktivní prvky telemedicíny, které podléhají stejným mechanismům jako léčba či prevence. 

Aby totiž i tato část léčby byla efektivní, je potřeba mít perzistenci – vytrvalost – a tuto léčbu dodržovat, což mnoha lidem nejde. „Hlavní psychologickou příčinou je odložená odměna. Proč by se tím vlastně měli lidé zabývat, dávat si každé ráno hodinky na ruku a vyměňovat jim baterie, když jim to prodlouží život až někdy na důchod?“ vysvětlil Novosad v přednášce.

Problémy přitom začínají podle Novosada už při vyzvedávání předepsaných léků. Podle jedné americké studie (Kalamazov J., National prescription survey conducted for the Upjohn Company – studii je potřeba brát s rezervou, protože je z roku 1985, přesto i MUDr. Jan Strojil v rozhovoru pro web Našezdravotnictví.cz uvedl, že podle studie, na které pracoval, byl podíl nevyzvednutých receptů na antibiotika na dětské klinice přes 10 %) si 25 až 30 % pacientů předepsaný lék nevyzvedne. A důvod? Celkem 51 % z nich si myslí, že ho nepotřebují, 21 % ho nechce užívat, 10 % pacientů považuje lék za příliš drahý a 5 % z nich řeklo, že ho v lékárně neměli.

Když už si lék vyzvednou, tak někteří v dodržování léčby polevují. Podle další studie (Vawter L., Tong X., Barriers to Antihypertensive Medication Adherence Among Adults – USA) zhruba třetina pacientů, kteří si donesou léky z lékárny domů, si není schopna zapamatovat pokyny, 28 % považuje užívání za komplikované, 22 % sníží dávkování, aby „ušetřili“, a 12 % má nežádoucí účinky.

V návaznosti na takové výsledky, je pak podle Novosada velmi těžké motivovat pacienty k dodržování pokynů u moderních přístrojů a možností, jako je telemetrie. Zatím ale v tomto směru nebyla vypracována žádná studie, i když bychom za ni byli rádi. 

„Cítíme ale, že panuje nějaká argumentace proti telemetrii, a to napříč všemi stranami, které se do ní zapojují. Přitom argumenty proti má zhruba 40 % pacientů. Patří sem třeba ty, že zapomínají, proces je nebaví, zabírá mnoho času a vyžaduje spotřební materiál. Proti telemetrii argumentuje i zhruba 60 % lékařů. Podle nich moc dat znamená náročnější zodpovědnost za ně, nemohou se na zařízení spolehnout, proces zabírá mnoho času a vyžaduje nové nástroje,“ vyjmenoval Novosad. 

Jak tedy nastavit celý proces tak, aby léčba s pomocí telemetrie byla úspěšná?

Základem je podle Novosada už samotný on-boarding. Vysvětlit vše pacientovi, zaškolit ho a aktivně mu naslouchat. „Odpor ke změně je přirozený. I kdyby bylo zařízení sebedokonalejší, vždy bude nějaký přirozený odpor, který lze odstranit, když o tom budeme mluvit. Rozhovor se přitom musí vést tak, aby pacient našel vlastní motivaci sám v sobě. Ne aby mu ji dal doktor, ale on sám si odpověděl na otázku, proč by měl vlastně takový přístroj nosit,“ upozornil Novosad.

Jak v tomto ohledu může pomoci IT? Podle Novosada obrovsky, protože IT umožní dělbu práce. Komunikovat nemusí doktor. „Dost často elektronické mobilní aplikace mají vlastního elektronického průvodce, který vše velmi citlivě a trpělivě vysvětlí. Tady je důležité přizpůsobit edukaci tempu klienta. Když je příliš pomalé, nudíme se, když je příliš rychlé, ztrácíme se,“ dodal Novosad. 

Chyba také často nastává v samotné komunikaci a cílech. „Byli jsme u řady telemetrických projektů a některé telemetrické cíle byly velmi špatně komunikované. Některá zařízení byla dokonce zaslepená, takže neukazovala žádná čísla. A právě komunikace a cíle dávají pak pacientovi smysl, proč to celé dělá,“ upozornil Novosad s tím, že třeba jeden lékař pacientům řekl, že potřebuje tato čísla do statistiky, což jim dávalo smysl.

Dále by cíle měly být specificky měřitelné a realistické. „Nekouřit a nepít alkohol není realistický cíl. Snížit výrazně požívání, to už je realističtější,“ dodal Novosad.

A když už takový projekt proběhne, celý proces se neobejde bez zpětné vazby. „Potřebujete, aby vám celý systém něco dával. Potřebujete čísla, údaje, povzbuzení, odměnu. Je zde obrovská příležitost pro grafiku různých systémů. Platí, že co necítím, to neřídím. Proto potřebujeme zpětnou vazbu, kterou si člověk může prohlížet,“ doplnil s tím, že už nošením hodinek se nám zvyšuje pravděpodobnost léčby. 

„Léčí tedy už jen to, že je nějaký systém, který přitahuje pozornost k tomu, co jím, jak se hýbu. Dlouhodobá motivace je důležitější než krátkodobý výsledek,“ uzavřel přednášku Novosad.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock