Nejčastějším původcem těchto potíží bývá bakteriální infekce, kdy se bakterie dostávají do močového traktu a začnou se zde rozmnožovat, což může vést k nepříjemným symptomům jako jsou pálení při močení, časté nutkání na močení nebo bolesti v podbřišku. V některých případech může akutní zánět přejít do chronického stavu, což představuje ještě složitější situaci, vyžadující pečlivější léčbu a dlouhodobé řízení symptomů a komplikací.<h2>U žen 100krát častěji než u mužů</h2>Asi 50 až 60 procent žen prodělá zánět močových cest jednou v životě, přičemž podle průzkumu české značky <a href="https://www.gynella.com/kategorie-produktu/mocove-cesty/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Gynella</a> zabývající se intimním zdravím žen až čtvrtina opakovaně do 1 roku od prvního výskytu nemoci. Třetina žen poprvé onemocní před dovršením 24 let.&nbsp;„Nejčastějším původcem je Escherichia coli, zkráceně E. coli, bakterie přirozeně se vyskytující ve střevech, která může být do močové trubice zavlečena z konečníku například při nesprávném utírání po stolici nebo během análního styku,” vysvětluje gynekoložka MUDr. Kristýna Koutná.Pro zajímavost, zánětem močového měchýře trpí dívky po prvním roce života 30krát častěji než chlapci a dokonce 100krát častěji, jsou-li ve věku 20 až 50 let. Důvodem je odlišné uložení močové trubice u mužů a žen. Zatímco močová trubice ženy měří 4 centimetry, mužská je čtyřikrát až pětkrát delší a bakterie tak musí urazit mnohem delší cestu, než pronikne do močových cest.<h2>Jak rozpoznat záněty močových cest</h2>Zánět močových cest je širší termín, který zahrnuje onemocnění jakékoliv části močového ústrojí – močové trubice, močového měchýře (cystitida) a ledvin (pyelonefritida). Záněty močových cest mohou způsobit bakterie, mechanické podráždění, alergie nebo i léky.Záněty jsou často důsledkem nedoléčených nebo opakovaných akutních infekcí. O chronických obtížích mluvíme tehdy, když se objeví 2 a vícekrát za půl roku nebo 3krát ročně. Opakované záněty močových cest se vyskytují přibližně u 20 procent žen ve věku 20 až 30 let. Riziko opakovaných infekcí roste s věkem, dále u diabetiček, žen s oslabenou imunitou a těhotných.&nbsp;Chronický zánět močového měchýře se projevuje podobně jako akutní, ale obvykle s mírnějšími příznaky. Mezi běžné symptomy patří bolest, řezání a pálení při močení, bolest v podbřišku a bedrech a zapáchající tmavá moč.„Chronické záněty vedou ke snižování kapacity močového měchýře a k častější potřebě močení. Rovněž se zvyšuje riziko šíření infekce do dalších částí močových cest a do ledvin,” říká gynekoložka Koutná.<h2>Přechozený zánět, špatný pitný režim a další příčiny zánětu</h2>Původcem zánětu je nejčastěji <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/na-antibiotickou-rezistenci-umira-v-cesku-vice-lidi-nez-na-nasledky-dopravni-nehody-jak-muzeme-podle-odborniku-tento-negativni-trend-zvratit" target="_blank" rel="noopener noreferrer">bakterie Escherichia coli</a> (zkráceně E. coli) v močových cestách. Opakující se záněty močových cest obvykle vznikají z nedostatečně vyléčených infekcí. Zajímavostí je, že opakovaný zánět je většinou vyvolán jinou bakterií než předchozí zánět, to znamená, že nová infekce je odlišná od té minulé. K návratu zánětu přispívá i nedostatečný pitný režim, zadržování močení, špatná intimní hygiena a nevhodné spodní prádlo (tanga, kalhotky z umělých materiálů).&nbsp;„U žen po menopauze hraje roli pokles estrogenu, který způsobuje úbytek laktobacilů a ztenčování sliznice v močové trubici. Důsledkem bývá kromě infekce i bolest při sexu, únik moči a vaginální suchost,” vysvětluje Koutná.&nbsp;Stav mohou ještě dále zhoršovat lubrikační gely s nevhodným složením, které přispívají k suchosti a narušují vaginální mikrobiom. Chronický zánět močových cest se může taky projevit po sexuálním styku. Bakterie se při styku (pohlavním i orálním) snadno přenáší z konečníku do pochvy. Riziko roste, když nedodržujete správnou hygienu, tzn. po styku se nevymočíte, nemyjete si vulvu a nepoužíváte intimní mýdlo.&nbsp;<h2>Jak léčit chronický zánět močových cest</h2>Léčba opakovaných zánětů bývá dlouhodobá a obvykle spočívá v <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/musime-zapomenout-na-to-ze-existuje-magicke-antibiotikum-na-vsechno-varuje-farmakolog-a-infektolog-jan-strojil" target="_blank" rel="noopener noreferrer">podávání antibiotik</a> či jiných léků na předpis. Problém řeší specialisté z urologie, urogynekologie a gynekologie, aby došlo k vyloučení vaginální infekce jako hlavní příčiny. Zánět močových cest během a po menopauze může souviset s poklesem estrogenu a laktobacilů v pochvě. V takovém případě může být estrogenová terapie efektivním způsobem, jak léčit zánět močových cest.&nbsp;Základem prevence je dostatečný pitný režim (2–3 litry vody denně) a dodržování hygieny, zvlášť po sexu (vždy vyprázdnit močový měchýř a osprchovat se). K posílení imunitního systému a funkce močových cest se doporučují doplňky stravy s přírodními složkami s regeneračními a dezinfekčními účinky, zejména:&nbsp;<ul><li>Brusinky – Význam brusinek na močové infekce se zkoumá už desítky let. Je jim připisováno především snižování pH moči a zabraňování přilnutí bakterie E. coli na stěny močových cest.</li><li>D-manóza – Zejména u opakovaných infekcí, ale nejen u nich, mohou být užitečné doplňky s D-manózou, která pomáhá propláchnout močové cesty a vyplavit z nich bakterie. Můžete užívat samostatně jako prevenci, ale i součást akutní léčby spolu s antibiotiky.&nbsp;</li><li>Lichořeřišnice – Bylinkou s prokázanými antibakteriálními účinky je lichořeřišnice. Působí proti bakterii E. coli, streptokokům a stafylokokům.</li><li>Vaginální probiotika – Vaginální probiotika pomáhají udržovat správnou hladinu pH v pochvě a zabraňují přemnožení bakterií. Na rozdíl od běžných probiotik působí přímo v postiženém místě. Jako alternativu můžete ještě konzumovat přírodní probiotika, například zakysané mléčné výrobky, jogurty, kimči atd.</li></ul>Chronický zánět močových cest každopádně vyžaduje lékařský dohled a dodržování režimových opatření. Jinak může vést k závažnějším komplikacím, jako je snížení kapacity močového měchýře, infekce ledvin nebo inkontinence. S ohledem na tyto potenciální následky je nezbytné zajistit komplexní péči, která zahrnuje nejen léčebný režim, ale také systematické sledování a podporu pacienta. &nbsp;S ohledem na potenciální komplikace a dopady na kvalitu života je multidisciplinární přístup k péči klíčový pro efektivní řízení tohoto stavu.&nbsp;Autorka: Pavlína ZítkováFoto: Shutterstock

large_zanet-mocovych-cest-shutterstock_2231641719.jpg

medium_zanet-mocovych-cest-shutterstock_2231641719.jpg

small_zanet-mocovych-cest-shutterstock_2231641719.jpg

thumbnail_zanet-mocovych-cest-shutterstock_2231641719.jpg

zanet-mocovych-cest-shutterstock_2231641719.jpg

Chronický zánět močových cest. Jak se ho zbavit?

Co vás na spánku a snění fascinuje nejvíce?Spánková medicína je relativně mladý obor, do kterého mě uvedl doc. Bedřich Roth (zakladatel spánkové medicíny v naší republice) necelých 15 let po objevu duality spánkových mechanismů (REM a NREM), a tedy velice časně od jeho vzniku. Za více než 50 let jsem mohla sledovat vývoj neurofyziologie i s tím související rozvoj klasifikace jednotlivých poruch, vývoj neurozobrazovacích metod, které se podílejí na objektivizaci metabolických pochodů ve spánku (včetně snění) i spánkových poruch, a v neposlední řadě i rozvoj genetiky, která je podkladem mnoha spánkových onemocnění.Jsou sny důležité? Proč? V čem nám mohou pomoci?Vlastní význam snů nebyl dosud jednoznačně objasněn. Podle metabolické aktivity při zobrazovacích metodách mozku můžeme např. odhadnout povahu snu (emoční, vizuální, pohybovou apod.), avšak jeho obsah nikoliv. Podle současných teorií mají sny v REM spánku usnadňovat regulaci nepříjemných emoční zážitků, se kterými jsme se setkali během dne. Dalším účelem snů je patrně „třídění“ zážitků, které si máme zapamatovat, a odstranění těch nepotřebných (případně i nepříjemných či bolestivých vjemů, typických pro posttraumatickou stresovou poruchu, pozn. red.). Někdy se říká, že sny jsou klíčem k zážitkům v bdělém stavu a mohou být i určitou zásobou našich kreativních myšlenek.Je spánku věnována z pohledu odborné i laické veřejnosti dostatečná pozornost? V čem je tato problematika podceňována?V posledních letech je určitě spánku a jeho poruchám věnována mediálně větší pozornost než dříve. Zdůrazňuje se potřeba spánku jak v dětském věku a v průběhu dospívání, tak i v dospělosti i jeho význam pro naše zdraví. Z hlediska poruch spánku se hovoří převážně o insomnii (nespavosti) a poruchách dýchání ve spánku, což je však pouze třetina z možných skupin onemocnění. U dětí např. převládají poruchy probouzení z hlubokého NREM spánku (tzv. parasomnie, které se u nich objevují až v 15 %), v dospělosti více má než 5 % populace nadměrnou denní spavost. Poruchy cirkadiánního rytmu spánku a bdění trápí jak jedince pracující na směny, tak zejména dospívající a mnoho starších žen (více než 10 %) obtěžuje syndrom neklidných nohou.Velkou roli hraje samozřejmě délka spánku (ovlivňuje metabolismus, motorický vývoj, vývoj mozku atd.). Zhoršuje se náš spánek? Spali lidé dříve klidněji? Co je příčinou?V posledních desetiletích se <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/zase-jste-se-spatne-vyspali-nejste-sami-ale-co-s-tim" target="_blank" rel="noopener noreferrer">zkrátila délka spánku ve většině vyspělých zemích</a>, ve kterých jsou tyto údaje sledovány, nejméně o jednu hodinu, a to jak v dospělosti, tak i u dětí. U dospělých je to převážně dáno tlakem na pracovní výkon – zvláště v exponovaných zaměstnáních –, často ale i podceňováním správné spánkové hygieny. Přispívají i zhoršené podmínky klidného spánku (tzv. světelný šum z okolního osvětlení a reklam či zvýšený dopravní hluk, pozn. red.). U dětí ke zkrácení spánku přispívá závislost na počítačích, tabletech a telefonech, jejichž obrazovka vyzařuje modré světlo tlumící produkci spánkového hormonu melatoninu. Již tradičně je v našich školách velmi časný začátek školní výuky, který děti „okrádá“ o ranní fázi REM spánku, jíž je v těchto hodinách nejvíce.Jaké jsou nejčastější poruchy spánku u dětí? A které jsou naopak nejvážnější, ale nevěnuje se jim taková pozornost?Nejčastější jsou u dětí probouzecí reakce z NREM spánku – dříve zmíněné parasomnie, které zahrnují stavy náměsíčnosti, nočního děsu či zmatenosti, které ale nepatří mezi nejzávažnější. Značná část dospívajících (7–16 %) má syndrom zpožděné fáze usínání a probouzení, který je často spojen i s určitou psychopatologií a je častější u dětí s vývojovými poruchami, např. ADHD. Kolem 10 % dětí může mít insomnii, vzácněji se objevuje některá z forem nadměrné denní spavosti. 2–5 % dětí má obstrukční spánkovou apnoi, která patří k nejzávažnějším poruchám a měla by být včas diagnostikována a léčena.<h2>Potřeba zvýšit zájem pediatrů</h2>Na přednášce v Domě lékařů (odborný seminář pro lékaře k poruchám spánku u dětí se konal 15. dubna 2023) jste zmínila nedostatek spánkových center. V Česku existují jen dvě centra (Motol, Ostrava), která léčí poruchy spánku obšírněji. Stačí to?V Česku je kolem 50 spánkových center, jejich naprostá většina (kolem 90 %) je však zaměřena pouze na poruchy dýchání ve spánku a center, která se zabývají diagnostikou a léčbou ostatních poruch spánku, je na rozdíl od zahraničí velmi málo. Ještě horší situace se v naší republice týká diagnostiky a léčby dětských spánkových poruch. Pouze dvě zmiňovaná centra vyšetřují děti od kojeneckého věku a pouze dvě další pracoviště zajišťují komplexní vyšetření dětí od předškolního věku a starších. Jen <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/spatne-spite-prilis-zive-sny-hledaji-se-dobrovolnici-do-spankove-laboratore" target="_blank" rel="noopener noreferrer">několik málo center</a> vyšetřujících poruchy dýchání ve spánku se zabývá i dětskými pacienty.Co byste navrhla: aby center přibylo, nebo aby byla tato problematika více vnímána?Od roku 2005 jsou nastavena pravidla pro akreditaci spánkových pracovišť, která byla v roce 2020 modifikována podle pravidel EU. O akreditaci jednotlivých pracovišť – zda splňují požadavky po technické a personální stránce, ale zejména kvality práce a počtu vyšetření – rozhoduje Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu. Pouze motolské pracoviště je orientováno výhradně na dětské pacienty, a je proto zapotřebí, aby se zvýšil počet zájemců z oboru pediatrie o tuto oblast medicíny.Jak se tedy problémy s poruchami spánku v současnosti řeší a do jakého stadia musí dítě dojít, aby už bylo odesláno do spánkového centra? V ČR trpí nějakou takovou poruchou třetina dětí, což je hodně vysoké číslo.Zásadní otázkou je informovanost pediatrů, kteří posoudí, zda porucha vyžaduje další vyšetření. U řady pacientů např. s parasomniemi vystačí ambulantní pohovor s poučením rodičů a často si takto vystačíme např. u syndromu zpožděného usínání a probouzení. Ne každé dítě je tedy indikováno k vyšetření ve spánkové laboratoři. Obdobně jako v zahraničí i u nás jsou některá dosud neakreditovaná pracoviště, která posuzují poruchy spánku. Naším úkolem je však docílit většího počtu akreditovaných pracovišť, která se zabývají diagnostikou a léčbou všech poruch spánku, a to již od nejranějšího věku. Výzkum spánku se vyvíjí v čase, stejně jako další specializace. Co za dobu svého působení považujete za nejdůležitější krok kupředu z hlediska výzkumu spánku?V čem jsme se nejvíce posunuli?Těžko říci – kromě uvedených příkladů, tedy neurofyziologie, zobrazovací metodiky a genetiky, se objevují otázky tzv. epigenetiky a stále více se dozvídáme o biochemických podkladech spánkových mechanismů – dokonce i na molekulární úrovni, a to nejen fyziologického spánku, ale i o patologických mechanismech jednotlivých poruch. K tomu přispívá i experimentální výzkum a zvířecí modely jednotlivých onemocnění.Co dosud o spánku nevíme a stálo by za to, abychom se ještě dozvěděli?Obávám se, že toho, co ještě nevíme, je více než toho, co víme.<figure class="image image-style-align-center"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/prof_sona_nevsimalova_aaaac09c71.jpg"></figure>Prof. MUDr. Soňa Nevšímalová (zdroj: Společnost dětské neurologie)Autorka: Pavlína ZítkováFoto: Shutterstock

namesicnost-deti-spanek-shutterstock_2271541789.jpg

medium_namesicnost-deti-spanek-shutterstock_2271541789.jpg

small_namesicnost-deti-spanek-shutterstock_2271541789.jpg

thumbnail_namesicnost-deti-spanek-shutterstock_2271541789.jpg

Jaké jsou nejčastější poruchy spánku u dětí a proč se jejich léčbě věnuje jen pár center v Česku? Vypráví v rozhovoru profesorka neurologie Soňa Nevšímalová

Oddělení následné péče Krajské zdravotní, a.s. – Nemocnice Most, o.z., se sídlem v Zahražanech nám poskytla redakci NašeZdravotnictví.cz rozhovor s jejím primářem MUDr. Tomášem Zelenkou.Proč je následná péče důležitá? Proč se někdy podceňuje a co bývá na této práci nejtěžší? Pane primáři, řada lidí si plete pojmy LDN, následná péče, rehabilitace. Můžete nám je osvětlit a hlavně vysvětlit rozdíly mezi těmito pojmy?Zásadní rozdíl mezi LDN, což je v podstatě lůžková dlouhodobá péče, a následnou péčí je v tom, že do následné péče se překládají pacienti, kteří mají tendenci zlepšení zdravotního stavu, k návratu do normálního života. Jsou to pacienti, kteří potřebují doléčit, intenzivně rehabilitovat. V LDN jsou pacienti, jejichž zdravotní stav je chronický, stacionární, nepředpokládá se jeho zlepšení a naopak se čeká na nějaké sociální řešení pacientovy situace. Jsou to např. lidé, kteří nejsou schopni vrátit se do domácího prostředí.&nbsp;Nedílnou součástí následné péče musí být rehabilitace. Na tom si zakládáme i na našem zdravotnickém pracovišti. Snažíme se o rehabilitaci co nejintenzivnější – samozřejmě s přihlédnutím k zdravotnímu stavu, psychickému stavu pacienta. To je hlavní, co lidi, kromě ještě další léčby staví na nohy, dává jim sílu a víru, že se ještě dokáží do běžného života vrátit.Následná péče je stále ještě trochu tabuizovaná. Proč se tomu tak dle vašeho názoru je?To je dáno historicky. Prakticky 99 procent populace, a tím nemyslím jen té laické, ale i zdravotníky, si plete následnou péči a LDN. Je v tom však zásadní rozdíl, jak jsme si vysvětlili. Do normálního života se z našeho oddělení vrací 60 procent pacientů. A dá se říci, že ve stavu, v jakém byli před nemocí či úrazem. Za jak dlouho dobu se jim to povede, záleží na tom, jak se jim na problém choroby nabalují, na věku pacienta atd. Z LDN se do normálního života prakticky nikdo nevrací.Představte prosím stručně vaše oddělení. Víte o něčem, v čem se vymyká v porovnání s obdobnými zařízeními?Naše oddělení následné péče má 99 lůžek, přebíráme především pacienty z jiných oddělení mostecké nemocnice a obecně z Mostecka. Podle toho, jak se k nám dostávají pacienti z různých nemocničních oddělení, s námi na léčbě spolupracují lékařští specialisté prakticky všech oborů, na které si jen vzpomenete. Snažíme se pacienty co nejvíce aktivizovat, maximálně rehabilitovat. I v rámci ergoterapie, která u nás probíhá a na níž máme prostory. Snažíme se těm lidem zajistit nad běžný rámec zařízení tohoto typu něco víc, jako je např. canisterapie, dobrovolníci, kadeřnice.&nbsp;Dámy, které tu leží i několik měsíců, nabudí, že vypadají k světu, mají třeba nabarvené vlasy a vidí se v zrcadle, najednou vidí, že se to někam hnulo! Stejně tak k nám dochází pedikérka. Ženy si zakládají na tom, že mají pěstěné nehty. Což je v důsledku velmi důležité pro jejich psychiku a perspektivu návratu do normálního života. Spolupracujeme s celou řadou mosteckých základních škol, středním odborným učilištěm zahradnickým, které zvelebuje náš park. Snažíme se pacientům dát co nejvíc. Vidíme, že pak spoustě lidí se vrací chuť do života.Co považujete za největší úspěch ve vaší práci? A co je naopak na vaší práci to nejtěžší?Máme radost z každého pacienta, který se díky našemu úsilí může vrátit do normálního života. Když se nám daří dávat lidem naději, když vidí postupné, byť malé pokroky v rehabilitaci. Takové světlo na konci tunelu je pro pacientovu psychiku nesmírně důležité. Na druhé straně je asi nejtěžší připravit ty, u nichž už nemůžeme předpokládat po opuštění oddělení soběstačnost jako dříve, na nový život s určitými omezeními. Aby tu skutečnost přijali. To ale častokrát bývá těžší s blízkými těch pacientů…Jaká byla vaše profesní cesta do čela oddělení následné péče v nemocnici v Mostě?Souhra okolností. Studoval jsem na lékařské fakultě v Hradci Králové, která v té době měla s Nemocnicí Most smlouvu o poskytování praxe studentům. Byl jsem tu na praxi ve čtvrtém a pak i v šestém ročníku. Nabídli mi práci. A mostecká nemocnice vždy měla dobré jméno. Nastoupil jsem na chirurgickém oddělení a udělal si atestaci z chirurgie. V roce 2015 příspěvková organizace Nemocnice následné péče zde v Zahražanech přešla pod Krajskou zdravotní a vzniklo oddělení následné péče jako součást Nemocnice Most. Jsem atestovaný chirurg, ale jezdím se záchrankou, takže musím umět internu, akutní medicínu a další. Hledali primáře, který má široký záběr a vazbu na mosteckou nemocnici. Někoho, kdo nové oddělení povede, dá jeho činnosti řád.Teď trochu zafilozofujeme… o začátku života se mluví, neustále se řeší zlepšování podmínek v porodnicích, maminky mají čím dál více možností. Ale k životu patří také jeho konec, kterému někdy právě pobyty v zařízeních následné péče předchází. Vnímáte vy osobně nějakou změnu v přístupu veřejnosti, ale i zdravotníků?Záblesky se objevují. Ale konkrétní výsledky nejsou příliš patrné. Podíváme-li se na vzpomínané porodnice, tak za rok se narodí určitý počet dětí. Ale lidí v seniorském věku, nad 65 let, je nesrovnatelně víc. Zdravotní péči čerpají mnohem výrazněji, protože ji daleko více potřebují, než jiné věkové skupiny. Demografický vývoj ukazuje, že populace stárne, ale pokud jde o reakci na tento trend, moc se pro to nedělá. Protože to samozřejmě stojí peníze a bude to stát peníze. Myslím si, že čím později začneme situaci řešit, tím větší náklady budou potřeba.Jak tuto situaci řešit?Poptávka je taková, že kdybychom zde měli dvě stě lůžek, byla by obsazena. Lidí, kteří rehabilitaci a následnou péči potřebují – s vidinou toho, že vrátí do normálního života a ještě něco společnosti přinesou – je poměrně hodně. Navýšení lůžek by tak bylo optimální. Jak už jsem říkal, zhruba 60 % našich pacientů se vrací domů. A oněch zbývajících 40 % se zdravotně sice zvedne, dostane se na určitou úroveň a jsou částečně soběstační, ale doma už to nezvládnou. Pro ně musíme vymyslet sociální řešení, přičemž sociálních lůžek je neskutečně málo. Ti lidé čekají měsíce a někdy až roky na umístění do nějakého domova, ať už je to penzion, kde potřebují jen občasnou dopomoc, nebo domov důchodců. Když nejsou místa, pomyslná lokomotiva se zabrzdí a my nemůžeme z oddělení a z nemocnice nikam nikoho překládat. A my je nemůžeme postavit před bránu s tím, že se už o ně nepostaráme… Oni u nás musí na lůžko v domově čekat. To nás nejvíce trápí a brzdí možnost posunout se.Lze odhadnout, jakým směrem se bude váš obor ubírat v následujících deseti letech?Je jasné, že k navyšování počtu lůžek na odděleních následné péče musí docházet, stejně jako k navyšování počtu fyzioterapeutů, kteří jsou nesmírně důležití. Kteří vědí, jak v rámci gerontologie se staršími lidmi cvičit. Ale pozor, je i spousta mladých lidí, kteří v dnešním uspěchaném světě tzv. jedou život na doraz a dostanou infarkt nebo mozkovou mrtvici. Tyto případy jsou čím dál častější. A pro ně nemáme šanci na umístění – nesplňují důchodový věk.Zařízení pro ně velmi chybí. Všeobecně panuje zkreslená představa, že všichni mladí musí být zdraví. Jen kolik lidí se po prodělaném onemocnění COVID-19 nedostalo do kondice, v níž byli před ním, a problémy jim trvale zůstávají. My se o ně musíme v rámci zdravotnicko-sociálního systému postarat. Z toho jednoznačně vyplývá, že změna přijít musí, se systematickým řešením musí přijít stát, potažmo ministerstvo zdravotnictví.Je zřejmé, že bez fungování následné péče se žádné zdravotnictví prostě neobejde…Jedno s druhým těsně souvisí, což si jen málokdo uvědomuje. Např. jako chirurg pacienta odoperuji excelentním výsledkem - bude mít nádherně sešroubovanou nohu. Ale když nebude mít správně vedenou rehabilitaci, stejně tu končetinu potáhne za sebou. U pacientů, kde se následná péče dostala na nějakou úroveň a ukazuje se, že další posun již nelze předpokládat, ale ještě potřebují nějakou zdravotní péči a terapii, máme velký problém s jejich dalším umístěním. V okrese Most totiž není jediná LDN. Akutní lůžka, rehabilitační lůžka, lůžka následné péče, lůžka pro léčbu dlouhodobě nemocných a případně sociální řešení – kdyby všechno návazně fungovalo, byli bychom maximálně spokojeni. Věřím, že se toho dočkáme. &nbsp;Autor: Krajská zdravotní, a.s.Foto: Krajská zdravotní, a.s.

large_MUDr. Tomáš Zelenka (1).JPG

medium_MUDr. Tomáš Zelenka (1).JPG

small_MUDr. Tomáš Zelenka (1).JPG

thumbnail_MUDr. Tomáš Zelenka (1).JPG

MUDr. Tomáš Zelenka (1).JPG

Naděje vrací chuť do života, říká primář mosteckého oddělení následné péče Tomáš Zelenka

medium_Konstantin-Novikov.JPG

small_Konstantin-Novikov.JPG

thumbnail_Konstantin-Novikov.JPG

Konstantin-Novikov.JPG

Šéf VR Medical: Virtuální realitou chceme pomáhat co největšímu počtu pacientů