Sedíme někdy až 12 hodin denně a cíleně si ničíme zdraví. Cvičit třikrát týdně nestačí, říká ergonomická architektka Daňková

Jste vystudovaná architektka, ale po mnoha letech v klasické architektuře jste se rozhodla v rámci architektury zaměřit na obor ergonomie. Proč?

Architektkou jsem stále, jen jsem k této profesi přidala ergonomii z důvodu vlastního onemocnění. A rozhodně jsem neměla špatnou židli. Jako architektka jsem tušila, jak vypadá dobře nastavitelná ergonomická židle. Hlavní příčinou bylo, že jsem příliš seděla. Přitom jsem chodila pravidelně třikrát týdně cvičit a podobně jako mnoho lidí dnes jsem si myslela, že to jako kompenzace k celodennímu sezení stačí. Ono to ale nestačí, což dokazují i současné, i nedávné výzkumy. Postupně jsem si tak uvědomila, jak je důležité, abych i jako architekt byla poučená v oblasti ergonomie, protože architekt by měl být zodpovědný za pracovní prostředí, které navrhuje. 

Na červnové konferenci Role zaměstnavatelů v péči o zdraví zaměstnanců jste představila svůj příběh, který ale asi hodně z našich čtenářů nezná. Které zdravotní problémy se vám z důvodu nedostatečného pohybu a příliš dlouhého sezení přihodily? 

Příčinou bylo opravdu dlouhodobé sezení nad projekty. Dříve projektanti a architekti stáli u prkna, což je také způsob přetěžování, ale lepší než nepřirozené celodenní sezení. Všichni, kdo se živíme hlavou, máme úplně všechno v počítači – databáze, aplikace, pracovní programy, komunikujeme tak se světem. Neustále koukáme do monitoru. Nakonec mi diagnostikovali výhřez dvou plotének. Pomalu a plíživě se to 10 let zhoršovalo i přes to cvičení třikrát týdně. V roce 2017 jsem měla velké bolesti a pan primář mi nabídl za dva týdny termín operace, protože mu jeden pacient vypadl. To mě vyděsilo a napadlo mě ještě zavolat neuroložce. S ní jsme můj stav probraly a navrhla, že mi předepíše intenzivní rehabilitaci v Kladrubech. U plotének nebylo nebezpečí z prodlení a na operaci jsem mohla i za půl roku. Přijela jsem tam s menším kufříkem v domnění, že lázně jsou zhruba na tři týdny, tak toto bude podobné. Paní primářka se ale při úvodní kontrole jen smála a řekla mi: „Vy jste roztomilá. Vy a další lidé se léta ničíte u počítače a pak si myslíte, že vás dáme za tři týdny dohromady? Počítejte s tím, paní inženýrko, že si tu pobudete minimálně tři měsíce.“ V tu chvíli mi spadla brada, protože jsem s tím nepočítala, a ve výsledku jsem tam strávila v roce 2018 pět měsíců. 

To je hodně času na přemýšlení a změnu životního stylu.

Změnilo mi to život v mnoha ohledech. Zaprvé nebyla žádná operace a už ani nebude. Začala jsem přemýšlet o své zodpovědnosti architekta a za tvorbu pracovního prostředí. Dnes jsem stále jediným architektem certifikovaným v oblasti ergonomie a vidím na realizacích svých architektonických kolegů, jak jsou kreativní a vytvářejí nádherné a často velmi drahé interiéry, ale o ergonomické koncepci nemůže být řeč. Možná se více věnují osvětlení a hrají si s akustikou, což jsou také oblasti ergonomie, ale stále to není komplexní. Proto se mi už v Kladrubech vytvořil v hlavě projekt, protože jsem viděla, jak na mě působí fyzioterapie. Neseděla jsem celý den a zlepšovala se. Do toho přišel lockdown, který jsem celý prostudovala. 

Vy jste jako první architektka prošla speciálním kurzem ergonomie. Co takový kurz obnáší a co vše obsahuje?

Kurzy připravila Česká ergonomická společnost a obsahují hned několik oblastí ergonomie. Musím podotknout, že tento certifikovaný obor byl vymyšlený původně pro výrobu a vstoupila jsem do něj hned v prvním roce spuštění v roce 2020. Na ministerstvu při přijetí přihlášek jim bylo divné, co budu jako architekt a ergonom ve výrobě dělat. Předseda České ergonomické společnosti je ale přesvědčil. Měla jsem totiž už vymyšlený plán, jak aplikovat ergonomii nejen ve výrobě, ale také v kanceláři. Na rozdíl od kancelářského prostředí, které umím navrhnout a zrealizovat kompletně, ve výrobě nenavrhuji a nepřestavuji linky, ale zabývám se pouze úpravou pracoviště a jeho přizpůsobením velikosti daného pracujícího člověka. Což je také složité, když výroba funguje na dvousměnný nebo třísměnný provoz a v každé směně přijde někdo se zcela jinými fyzickými parametry. 

Sama jsem o ergonomii v kancelářích psala už snad před více než 15 lety. Před rozhovorem jste ale zmínila, že stále hodně lidí neví, co vlastně pojem ergonomie znamená. Co je tedy ergonomie? 

Ergonomie je v podstatě přizpůsobení pracovního prostředí fyzickým parametrům daného člověka, a ne že se bude člověk, ať už je malý, velký, tlustý, hubený, přizpůsobovat danému prostředí. A jedná se samozřejmě nejen o pracoviště jako takové, ale také o nástroje. Aby měli lidé možnost ergonomického úchopu. Aby byl neustále opakovaný pohyb co nejpřirozenější. Vezměte si, že třeba v montovnách člověk zopakuje pohyb 800krát nebo až 1500krát za směnu a je důležité, aby byl vedený pro tělo fyziologicky správně.

Zvedněte se ze židle každých 30 minut

Podle výzkumů dr. Joan Vernikosové začínají probíhat negativní procesy v těle už po 10 minutách sezení. Proto tedy cvičení třikrát týdně nestačí? 

Bioložka Joan Vernikosová pracovala 10 let jako ředitelka výzkumu NASA a zjišťovala, jaký má stav beztíže vliv na zdraví kosmonautů. Když to zkrátím, vliv má obrovský – atrofie svalů, včetně vnitřních orgánů, a tak dále. Po iks letech studií ji pak napadlo podívat se na náš životní styl a jaké má na tělo vliv neustálé sezení u lidí, kteří se neživí fyzickou prací. Není tajemstvím, že dnes 10 až 12 hodin z bdělého stavu prosedíme. To je strašné. Ona tomu říká simulovaný stav beztíže, protože naši předkové, aby přežili, se museli neustále hýbat. Lovili, aby se najedli. Okopávali, sbírali bylinky, migrovali, stavěli si obydlí. A to vše před asi 200 lety skončilo v podstatě průmyslovou revolucí. Samozřejmě dělníci stále pracovali v továrnách, ale vznikala vrstva lidí, která se přestávala hýbat – a kam jsme to dopracovali dnes. Z hlediska vývoje lidstva jsme se během tak krátké doby nemohli takovému nepřetržitému sezení dokázat přizpůsobit. Ještě i před 50 lety jsme neseděli tak moc jako dnes. Písařka sice pracovala u psacího stroje, ale musela chodit pro papíry, pro kopíráky, pro šanony. Neměla žádnou obrazovku, kde by měla k dispozici data. Musela neustále přerušovat svoji práci a pro něco zajít. Když potřebovala informaci, musela obejít celý podnik. Nemohla napsat e-mail nebo na chat kolegovi, který sedí ve vedlejší kanceláři. A teď je otázka, chceme se tomuto stavu přizpůsobovat? Že by nám postupně zakrněly nohy nebo by se nám zcela změnil metabolismus? Myslím si, že ne. 

Co tedy doporučujete? Měla bych se zvedat každých 10 minut od práce? To je dost náročné na dodržení. 

To bychom se opravdu všichni zhroutili. Běžné populaci říkám, aby se zvedali od stolu každých 30 minut. Když vidím hodně akčního sportovce, doporučuji mu 20 minut. A lidem, kteří vypadají, že zítra umřou, a jsou nesmírně unavení, dávám extrémních 40 minut. Kondice se bude zlepšovat a postupně si intervaly zkrátí třeba na 30 minut. Pracovali jsme i s případovými studiemi od největších firem po individuální psychoterapeutku a na průřezu a zpětné vazbě pracovníků jsme viděli, že správná koncepce může už během jednoho roku udělat divy. Samozřejmě každý píše něco jiného, ale takovým leitmotivem je snížení únavy. Kdyby všechny firmy udělaly důsledný reporting neschopenek, tak jsem přesvědčená, že by došlo k snížení jejich počtu. Ne asi z hlediska respiračních onemocnění, ale neschopenek týkajících se pohybového aparátu. 

Stanovte si priority. Každý máme volbu vstát od práce

Na konferenci jste také mluvila o projektu pro Metrostav Slovakia, kde jste nejen vybudovali ergonomické pracoviště, ale následně jste také provedli roční vyhodnocení. Jak to dopadlo? 

Před čtyřmi lety mě kontaktoval ředitel nově vznikající divize Metrostav Slovakia, že chtějí pro své zaměstnance vytvořit přívětivé pracovní prostředí. Začínali jsme na zelené louce, mohli jsme vytvořit vše a individuálně, a to se ne vždy poštěstí. Kromě fyzického zařízení byli všichni zaměstnanci proškoleni v oblasti zdravé práce a nová pracoviště jsme nastavili na míru jejich postavám. Také všichni zaměstnanci získali přístup do sedmidílného cyklu Ergo Akademie, který jsme vytvořily s kolegyní fyzioterapeutkou. Věnuje se aktivaci jednotlivých částí těla v průběhu pracovní doby. Záměrně tomu neříkám cvičení, protože lidé jsou někdy na slovo tělocvik alergičtí, ale říkám tomu „aktivační čtyřminutovky“. Stačí každých 30 minut jemný pohyb. 

Co si pod jemným pohybem mohu představit? Protažení? Zajít si pro kávu? Pro vodu? 

Základem je přerušení sedu a pohnout se. Víme, že po 30 minutách sezení spadne rychlost našeho metabolismu o zhruba 94 %. Tělo je zblbnuté a neví, co se děje. Chystáme se spát? Stačí opravdu dvě minutky, aby se tělo opět aktivovalo a metabolismus se opětovně nastartoval. 

Nejspíše často slýcháte argument, že pokud se budu každých 30 minut zvedat, vytrhne mě to z pracovního procesu a rozhodí tok myšlenek. Jak si ze začátku systém přestávek nastavit? Na hodinkách? Budík? 

Časová signalizace je určitě fajn. A když mi tento argument lidé předloží, odvětím: „Co je pro vás důležitější? Super koncentrace, kontinuální tok myšlenek, výkon v práci, nebo nezdravé tělo a bolesti pohybového aparátu? Vyberte si.“ Každý z nás má volbu. Takže nastavte si časovou signalizaci. Nebo střídejte sed se stojem. Polohovatelný stůl stojí třetinu kvalitního iPhonu, který lidé mění jednou za dva tři roky. Ať mi tito lidé neříkají, že nemají peníze na pořízení ergonomického pracoviště. Světové výzkumy dokládají, že pokud nemám ergonomické pracoviště, přicházím o 17 až 20 % denní energie. Je to spíše o držení starých návyků, které nejsme schopni opustit. 

A jak tedy dopadlo měření v Metrostavu Slovakia? 

Tehdy jsem při realizaci kanceláří nabídla řediteli Metrostavu Slovakia, že mám grant od České ergonomické společnosti na výzkum a jestli by se do sledování a měření výsledků nezapojili. On souhlasil. Výzkum byl nastavený na pět měsíců a v době, kdy jsme jim montovali ergonomické pracoviště a zaškolovali jsme je, zároveň přijeli také naši specialisté – fyzioterapeut a podoložka. Všechny zaměstnance jsme vyšetřili standardizovaným fyzioterapeutickým vyšetřením a prošli měřením na podoskopu. Proto jsou také data relevantní. Díky využití skenu chodidel jsme vedle subjektivních odpovědí lidí měli i tvrdá výstupní data – stav chodidel a návaznost na pohybový aparát. Aktivovali jsme naši Ergo Akademii. Zaměstnanci měli každých 14 dní call s naším fyzioterapeutem, aby se mohli zeptat na cokoli s novým režimem a abychom je udrželi ve hře. Ve výsledku nám všichni řekli, že vše, co jsme jim doporučili, dodržovali tak na 50 %, a přesto po necelých pěti měsících bylo zlepšení na podoskopu o 22 %. U vyšetření fyzioterapeutem byly výsledky ještě lepší.

Co si konkrétně pohlídat, pokud chci mít ergonomicky přívětivé pracovní prostředí? Které chyby firmy dělají při vybavování kanceláří? A co se hlídá ve výrobě, aby si pracovníci nehuntovali zdraví? Přečtěte si ve druhé části rozhovoru se Šárkou Daňkovou.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Ergo Working Space