Profesorka Jiřina Bartůňková: Vyšší životní úroveň přináší více alergií

Dočetla jsem se, že vaším rodinným přítelem byl slavný spisovatel Bohumil Hrabal. Jezdila jste do Kerska a debatovali jste nad pivem v Hájence? 

V té době mi ještě nebylo 18 let, takže jsem pivo pít nemohla, ale s rodiči jsme navštívili Kersko několikrát a byly to velmi příjemné chvíle.

Utkvěla vám v paměti nějaká zajímavá diskuse nebo vzpomínka? 

Znám to už jen z vyprávění svých rodičů a následně z literatury: při jedné návštěvě u nás panu Hrabalovi nebylo moc do hovoru, a tak aby řeč nestála, můj tatínek dal k lepšímu historku, kterou znal od svého otce, mého dědečka Jaroslava, jak někde poblíž Tábora spadlo za války německé letadlo. Lidé si pak rozebrali jeho trosky na různé věci: můj děda si z plechu například udělal součástky na moped, někdo jiný zase střechu na chlívek a z jakýchsi kovových trubiček později můj táta mamince vyrobil tříbarevnou propisovačku (dodnes ji máme v rodině). Základ této historky se později stal úvodem k Hrabalovu románu Ostře sledované vlaky. Maminka pak tuto spojitost krásně literárně ztvárnila v příspěvku Libeňská symposia, který vyšel v samizdatovém sborníku k Hrabalovým pětasedmdesátinám. 

Váš tatínek Josef Zumr působil ve Filosofickém ústavu Akademie věd České republiky a maminka Jiřina Zumrová pracovala jako překladatelka a redaktorka v Odeonu. I proto jste údajně tíhla spíše k humanitním oborům. Nakonec jste se rozhodla pro medicínu. Proč?

Maturovala jsem v roce 1977, tedy v období největší normalizace, a rodiče nebyli v rámci tehdejšího komunistického režimu příliš dobře zapsaní. Tatínka dokonce vyloučili ze strany a musel opustit místo ředitele Filosofického ústavu a více než 20 let působil na volné noze jako překladatel. I proto mi rodiče rozmluvili humanitní vědy, kde garnitura byla oddaná režimu nejvíce. Chtěla jsem studovat mimo jiné jazyky, protože jsem chodila na jazykovou školu s rozšířenou výukou francouzštiny a ruštiny. Rodiče mi ale vždy říkali, ať si nechám jazyky jako doplněk, což se ukázalo jako správná cesta.

Co vás nakonec v rámci medicíny přivedlo k imunologii?

K imunologii mě přivedla spíše náhoda, v níž určitou roli sehrál náš rodinný přítel, pan profesor John – dlouholetý přednosta Ústavu lékařské mikrobiologie a imunologie 1. lékařské fakulty v Praze. Jeho manželka Boženka seděla s mojí maminkou v jedné redakci slovanských literatur v Odeonu, takže se naše rodiny přátelily a u pana profesora Johna jsem působila ještě na fakultě jako pomocná vědecká síla. V experimentální vědě jsme ale museli pracovat s myšmi a já se jich bojím, takže jsem si pak raději zvolila řekněme lidskou medicínu než tu vědeckou. Zrovna se uvolnilo místo na imunologii u profesorky Terezie Fučíkové, která byla zakladatelkou klinické imunologie.

Nebrat hygienu tak striktně

Máte dvě dcery, už také vnoučata. Jak se odrážela a odráží vaše profese imunoložky ve výchově dětí a řešení nemocí? Otužujete je již od mala a máte určité zásady, které posilují jejich imunitu a předchází různým alergiím? 

Dle tehdejších doporučení jsem skoro rok kojila, snažila jsem se o časnější expozici různým infekcím, takže už okolo šestého týdne věku dítěte jsem přestávala žehlit pleny a nedodržovala jsem striktní hygienu. Když spadl dudlík na zem, tak jsem ho olízla a dala zpět dítěti. Ale rozvoji alergií se mi zcela zabránit nepodařilo – dcera je alergická na trávy. 

Z několika studií vyplývá, že děti vyrůstající na vesnici a tak více vystavené pylům a různým zvířatům mají méně alergií než děti vyrůstající ve městech. Máte alergii na trávy v rodinné anamnéze? 

Nějakou alergii ano, tatínek měl alergii na řasy z rybníka: po koupání v rybníce (ale ne v moři ani v řece) se vždycky osypal. Sama jsem tuto rybniční alergii měla také asi do 15 let, ale naštěstí jsem z ní „vyrostla“. U dcery se alergie objevila v období, kdy prodělala infekční mononukleózu, což může být někdy spouštěčem. Vliv mohlo mít samozřejmě i ne úplně čisté životní prostředí, bydleli jsme v centru Prahy kousek od obchodního domu Máj.

Je možné například alergii na trávy předejít? Třeba kdyby dcery trávily už od miminka více času v přírodě a na loukách?

V tomto ohledu není vědecky nic prokázané a expozice alergika kvetoucí louce může být spíše kontraproduktivní. I když naše alergenová imunoterapie je založena na expozici stoupajícímu množství definovaných pylů. Není tedy cílem dostat jednorázovou dávku pylů na louce, ale pomocí dlouhodobě podávaných tabletek, případně injekcí s definovaným množstvím alergenu si tělo postupně zvyká a reaktivita na trávy se tím sníží. 

To už je ale stav, kdy člověk o své alergii ví. Myslela jsem spíše možnost předcházet těmto stavům od raného dětství. Sama jsem jako dítě běžně hladila kočky a až ve 20 letech jsem měla silnou alergickou reakci.

Faktorů ovlivňujících imunitní reaktivitu je mnoho a nelze předcházet všemu. Konkrétně u alergiků na kočky někdy pozorujeme, že pokud si pořídí kočku a jsou jí pravidelně exponováni, tak si na ně zvyknou. 

Respirační alergie hraje prim

Velký vliv na alergie má genetika a životní prostředí. Už nyní můžeme pozorovat neustále narůstající počet lidí s alergiemi. Můžeme třeba očekávat, že za 20 let tu v podstatě nebude člověk bez alergie?

Trend je opravdu stoupající, zvláště v ekonomicky vyspělých zemích, ale je podobný i v rozvojových zemích, kde se zvyšuje životní úroveň. Z nějakého důvodu vyšší úroveň přináší více alergií. Je to mnohofaktorový proces a je velmi složité říct, proč tomu tak je. Může za to kombinace životního stylu? Trávíme více času v uzavřených místnostech? Je malá expozice infekcím? Jsme vystaveni nejrůznějším chemikáliím – čisticím prostředkům, hnojivům, potravinovým aditivům...? Snížila se také kojenecká úmrtnost. Dříve mnohem více děti umřelo na různé infekce a dnes se téměř všichni dožívají vyššího věku. Faktorů je mnoho.

Probíhají nějaké výzkumy, jak alergiím předejít, nebo se stále řeší spíše následky? Vzhledem k prognóze by prevence byla cestou.

Analyzují se faktory, které by k tomu mohly vést. Bez analytické části nemůžeme přijmout preventivní řešení. A protože jich je opravdu hodně, bude těžké rozklíčovat, který z výše uvedených faktorů by bylo možné eliminovat s největším dopadem na prevenci.

Které alergie jsou na vzestupu nejvíce?

Prim hraje respirační alergie (senná rýma a astma), hned za ní pak potravinová alergie. Mezi dvacetiletými se vyskytuje přibližně 25 procent alergiků. 

Jak je takový nárůst potravinových alergií možný? Při diskusích našich babiček a dědečků slýchám, jak za jejich dob žádné potravinové alergie v podstatě nebyly. Opravdu tolik nebyly? Nebo se tolik neřešily, případně se problémy přisuzovaly jiné diagnóze?

Je to za prvé otázka diagnostiky, protože dnes jsme schopni odhalit senzibilizaci na různé druhy potravin. Za část potravinových alergií může také pylová alergie, protože řada alergenů z pylů se vyskytuje i v potravinách – klasicky pyl břízy–jablko–oříšky, říkáme tomu zkřížená alergie. Za druhé to může být způsobeno expozicí širším paletám potravin, které tu dříve vůbec nebyly. Naši předci konzumovali místní potraviny – brambory, zelí, jablka. Dnes si můžete dopřát i kiwi, různé citrusy a další potraviny přivezené z druhé strany zeměkoule. V této souvislosti může hrát určitou roli také chemické ošetření potravin, aby k nám mohly být dopraveny v čerstvém stavu. Nevíme ale přesně, která z látek by mohla za alergiemi stát. 

Propojení imunity s mozkem

Přesuňme se k samotné imunitě. V jednom rozhovoru jste imunologii přirovnala k detektivce. Stává se někdy, že ani po měsících hledání se nepodaří příčinu zdravotních problémů objevit?

Bohužel se to stává poměrně často. Zejména když se snažíme rozklíčovat příčinu u únavových stavů. Když na nic nepřijdeme, uchýlíme se k diagnóze únavového syndromu, ale osobně nemám tuto diagnózu ráda, protože podle mě za tím musí vždy něco stát, ale neumíme zatím odhalit co. 

Mohou být některé zdravotní problémy typu únavového syndromu, přivádějící pacienty do imunologické ordinace, způsobeny rozladěnou psychikou, stresem?

Samozřejmě některé zdravotní problémy mohou souviset s psychikou. Například deprese jako taková se může projevovat únavovým syndromem. I to má ale chemickou bázi. Řada mediátorů v imunitním systému je stejná jako v nervovém systému, takže dysbalance imunity se opravdu prolíná s mozkem. 

Jak můžeme posilovat imunitu? Proč je většina doplňkových preparátů vlastně k ničemu? Co se změnilo za 30 let od první transplantace pupečníkové krve a který preparát pomáhá k prevenci alergií, a přitom se na něj tak trochu zapomnělo? Přečtěte si v druhé části rozhovoru s prof. MUDr. Jiřinou Bartůňkovou, DrSc., který vyjde brzy.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: SOTIO