Ohromující bohatství zdravotních pojišťoven a selhávající politici

Nízkou cenou práce nositelů zdravotních výkonů zajišťujeme velmi dobrou kvalitu zdravotní služby, teď se zjevně klesající dostupností. 

V některých medicínských oborech a geografických oblastech naší země je dostupnost katastrofická. Úhradová vyhláška pro rok 2024 „vychází ze současných ekonomických možností“. Takto eufemisticky jsou komentovány úhradové vyhlášky každoročně. Zdravotními pojišťovnami protékají ročně stovky miliard korun. V roce 2022 byly celkové příjmy zdravotních pojišťoven 425 miliard korun, výdaje 420,6 miliardy. Do roku 2023 vstupovaly zdravotní pojišťovny podle Ministerstva financí s rezervou 58 miliard. Úhradová vyhláška pro letošní rok zdravotnickým zařízením nekompenzuje inflační běs let 2022 a 2023. Tuto ambici nepřekvapivě postrádá i úhradová vyhláška pro rok nadcházejí – se zvyklým zdůvodněním „je těžká doba, vycházíme ze současných ekonomických možností.“ 

Jen člověk mdlého rozumu může podezřívat zdravotní pojišťovny, že kumulují ony velké miliardy korun na svých účtech. Zdravotní pojišťovny se snaží řádně vybrat pojistné a takto vybranými penězi nějakým disciplinovaně predikovatelným způsobem uhradit zdravotnickým zařízením službu, kterou jejich pojištěnec zkonzumoval. Ať ve formě ambulantní, hospitalizační, lázeňské péče, dopravy, léků atd. Peníze svých pojištěnců zdravotní pojišťovny tedy nekumulují. Cenu zdravotní služby zdravotní pojišťovny však fakticky stanovují, byť prostřednictvím úhradové vyhlášky vydávané Ministerstvem zdravotnictví.

Stanovují ji na základě predikce, kolik peněz vyberou, nikoliv podle reálných nákladů poskytovatelů. Přesto zdravotní pojišťovny kumulují obrovské bohatství, které jim „padá z nebe“, ale jehož vlastníky by se určitě neměly cítit.

Rozhodně by toto bohatství mělo sloužit celé společnosti. Nejedná se o peníze, ale o data. O informace, které jim sděluje každý pojištěnec, každé zdravotnické zařízení, každý zaměstnavatel.

Co všechno ví zdravotní pojišťovna o svém pojištěnci? 

Téměř všechno. Rodné číslo pojištěnce je magickým bodem celého systému solidárního zdravotního pojištění. K tomuto číslu doputují všechny informace –zda je pojištěnec státní nebo OSVČ či osoba bez zdanitelných příjmů nebo zaměstnanec, který ho zaměstnává, kolik vydělává, jak často mění zaměstnání, jak často mění zdravotní pojišťovnu, jak často mění registrujícího lékaře, zda absolvuje prevenci, kolik dní byl v dočasné pracovní neschopnosti, s jakými diagnózami a kde se léčí, které léky užívá atd. atp. Nepřeberné množství dat.

Hlavní bohatství zdravotních pojišťoven spočívá v tom, že tato data jsou naopak velmi dobře „přeberná“, jsou dobře analyzovatelná, a díky tomu z nich lze vytvářet predikce tak kvalitní, že jich prediktivní hodnota dosahuje skálopevné jistoty. Například zjistit, jak souvisí výše příjmu s výskytem preventabilních nemocí, kdy se například objeví diabetes mellitus u žen nízkopříjmové skupiny, kdy se objeví u mužů s velmi vysokými příjmy. Výčet toho, co lze vyčíst z dat nashromážděných k rodným číslům pojištěnců, je nekonečný. 

Od poskytovatelů zdravotních služeb mají zdravotní pojišťovny podrobný přehled o nositelích zdravotních výkonů – o tom, kolik nás je, jaký je náš věk, jaká je naše odbornost, jaké je naše pohlaví. Ze všech těchto dat mohly zdravotní pojišťovny již před mnoha lety, minimálně před patnácti, predikovat, kdy a proč české zdravotnické perpetuum mobile začne výrazně a pro pacienty až bolestivě drhnout. 

Troufám si tvrdit, že zdravotní pojišťovny mnohé analýzy a z nich plynoucí predikce mají, některé už hodně dlouho. Sdělili to pracovníci zdravotních pojišťoven někomu? Předkládali jednotliví generální ředitelé svým správním radám tyto alarmující výhledy? Nebo se snad samy správní rady aktivně a pravidelně o tyto klíčové informace zajímaly? Jsou přece vrcholným orgánem každé zdravotní pojišťovny. A co dozorčí rady? Pídily se po analýzách a predikcích? Vypadá to, že nikdo nic podstatného raději nechtěl vědět. 

Zodpovědnost správních rad zdravotních pojišťoven a selhání politiků

Namátkou jsem proběhla složení správních a dozorčích rad našich sedmi zdravotních pojišťoven. V každé správní radě jsou zástupci jmenovaní vládou, jsou tam pochopitelně i poslanci. Největší zdravotní pojišťovna VZP má přibližně šest milionů pojištěnců. Má tedy nejvíc dat, která by měla mít dokonale analyzovaná a měla by mít spolehlivé predikcena různě dlouhá časová období. Správní rada VZP má třicet členů – deset jmenovaných vládou, dvacet volených Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Pohled na jména členů správní rady VZP každého ujistí, že jsou to v naprosté většině zkušení političtí matadoři, desítky let spjati s řízením nebo prací ve zdravotnictví na různých úrovních, s prací v Poslanecké sněmovně. 

Žádní nezkušení jedinci nepolíbení chronickými, ale urputně ignorovanými problémy našeho zdravotnictví. Tím největším je prohlubující se nedostatek peněz na zajištění zdravotní služby v kvalitě i dostupnosti, na kterou je naše laická veřejnost, tedy voliči, zvyklá. Kvalita dosud zajišťovaná velmi nízkou cenou práce nositelů výkonů ve spojitosti s nadměrným pracovním zatížením zejména lékařek a lékařů. V nemocnicích obrovským množstvím přesčasů, v ambulancích prací ve věku, který výrazně převyšuje věk důchodový. 

Politici opakovaně a doložitelně při řízení zdravotnictví selhávají přesto, že měli a mají ve zdravotních pojišťovnách uloženy poklady nevyčíslitelné hodnoty. Z dat zdravotních pojišťoven měli odpovědní lodivodi naší země těžit a podle nich jednat. Nečinili ani to první, tudíž nemohli činit to druhé. Selhali při správě obrovského majetku, který měl sloužit ku prospěchu nás všech. Selhali a teď s překvapením zjišťují, že perpetuum mobile se zastavuje. Selhali, ale nikdo z nich nenese osobní odpovědnost.

Autorka: MUDr. Eva Klimovičová

Foto: Shutterstock