Na českém trhu je k dispozici vakcína proti pásovému oparu. Původce viru v sobě nosí každý, kdo prodělal plané neštovice

Pásový opar, latinsky herpes zoster, je virové onemocnění spojené s možnými dlouhodobými a závažnými zdravotními komplikacemi. Je způsoben reaktivací viru varicella zoster, stejného viru, který při tzv. primoinfekci způsobuje plané neštovice.

„Varicella zoster virus patří k virům, které po prodělané primoinfekci organismus neopouštějí a přežívají v něm trvale,“ uvádí primářka Kliniky infekčních nemocí FN Bulovka, MUDr. Hana Roháčová, Ph.D. Riziku rozvoje pásového oparu je tedy vystaven každý, kdo, většinou v dětství, prodělal plané neštovice.

Jak ukázal průzkum společnosti GSK, právě znalost této spojitosti mezi planými neštovicemi a pásovým oparem, a tedy povědomí o osobním riziku nemá více než 90 procent dotazovaných ve věku 50 let a více. A to i přesto, že většina těchto dospělých spící virus v těle již nosí. Promořenost virem varicella zoster dosahuje v České republice ve věkových skupinách 5 až 10 let 70 až 80 procent, u starších věkových kategorií dokonce až 90 až 98 procent.

Jde přitom o poměrně časté onemocnění. V roce 2022 bylo v Česku hlášeno 3344 případů pásového oparu. Jak uvádí primářka Kliniky infekčního lékařství FN Ostrava, MUDr. Lenka Petroušová, Ph.D., reálný výskyt tohoto infekčního onemocnění v populaci je ale značně vyšší:

„Onemocnění je hlášeno do systému ISIN, hlavně hospitalizační případy. Osobně si myslím, že z ambulancí obvodních lékařů k pravidelnému hlášení nedochází, proto je zde velká podhlášenost.“ To potvrzují i data z průzkumu společnosti GSK, podle kterého se praktičtí lékaři dle vlastních odhadů v ordinacích setkávají nejčastěji až se dvěma případy pásového oparu měsíčně, průměrně pak se třemi případy za měsíc. Data z USA pak dále ukazují, že k reaktivaci viru varicella zoster a rozvoji pásového oparu může v průběhu života dojít až u jednoho ze tří lidí.

Jak se virus probudí?

Hlavní příčinou reaktivace viru je pokles funkce imunitního systému související s věkem. Právě toto přirozené oslabování imunity vystavuje jedince zvýšenému riziku rozvoje pásového oparu bez ohledu na to, v jaké kondici se cítí.

„K výsevu většinou dochází u starších jedinců – seniorů ve věku 65 a více, u osob po závažném onemocnění například operační léčba, onkologická léčba. Může se však objevit i u osob mladších, bez komorbidit,“ uvádí primářka Kliniky infekčního lékařství FN Ostrava MUDr. Lenka Petroušová, Ph.D.

K prudkému nárustu výskytu onemocnění obecně dochází od 50 let věku. Mezi další rizikové skupiny patří především lidé po transplantaci kmenových buněk kostní dřeně, transplantaci orgánů, lidé žijící s HIV infekcí, pacienti s nádorovými onemocněními, roztroušenou sklerózou, lupénkou nebo například i s cukrovkou 2. typu.  

Riziko vzniku pásového oparu však u lidí nad 50 let věku zvyšuje například i prodělané onemocnění covid-19, a to až o 15 procent do 6 měsíců od onemocnění a o 21 procent ve stejném období v případě, že byl pacient s onemocněním covid-19 hospitalizován.

Jak se pásový opar projevuje?

Pásový opar se obvykle projevuje bolestivým výsevem puchýřů na kůži, který se objevuje typicky na jedné straně těla, obvykle v oblasti trupu. Může se však vyskytnout i jinde například na krku nebo v obličeji. Bolest vyvolaná pásovým oparem bývá charakterizována jako pálivá, bodavá, šlehavá nebo jako pocity elektrických výbojů.

Tato bolest může být tak intenzivní a limitující, že dokáže narušit i každodenní běžné činnosti pacientů, jako jsou například práce, oblékaní, spánek nebo chůze. „A vyžaduje podávání analgetik ještě několik týdnů po zhojení oparu,“ dodává paní primářka Petroušová.

Nejčastější komplikací, která se může vyskytnou až u 20 procent lidí s pásovým oparem, je tzv. postherpetická neuralgie (PHN) dlouhodobá bolest nervů. Tato chronická bolest může v místě výsevu po zhojení vyrážky přetrvávat celé týdny, měsíce nebo dokonce roky.

„Jako každá bolest, zvláště chronická, resp. dlouhodobá, pacienta stresuje a mění i jeho chování, pracovní či volnočasové aktivity. Postherpetické neuralgie se sice dají zmírnit léčbou, ale i její užívání je dlouhodobé a ústup bolestí nebývá úplný,“ doplňuje primářka Roháčová.

Mezi další možné komplikace pásového oparu patří mimo jiné zdravotní potíže spojené se zrakem či sluchem. K těmto potížím dochází při lokalizaci výsevu herpetické vyrážky v oblasti oka či ucha – tyto případy pásového oparu jsou označovány jako herpes zoster ophthalmicus a herpes zoster oticus.

Nová prevence: vakcína

Jedinou účinnou formou prevence reaktivace viru varicella zoster a rozvoje pásového oparu je nyní vakcinace. Vakcína Shingrix je neživou vakcínou, neobsahuje žádné živé složky viru, a proto může být podána i imunokompromitovaným pacientům, kteří jsou ve zvýšeném riziku rozvoje pásového oparu. Ve dvou hlavních registračních klinických studiích, které probíhaly i v tuzemsku za účasti českých odborníků, prokázala vyšší než 90procentní účinnost proti pásovému oparu ve všech věkových skupinách u osob 50 let a starších.

Dle dostupných údajů, i přes mírný pokles účinnosti v čase, pomáhá očkování vakcínou Shingrix chránit proti pásovému oparu až 10 let a toto přetrvání ochrany je nadále sledováno.

Vakcína Shingrix je určena pro osoby ve věku 50 let a starší a osoby ve věku 18 let a starší s omezenou funkcí imunitního systému, které jsou z tohoto důvodu ve zvýšeném riziku výskytu pásového oparu. Základní očkovací schéma se přitom skládá ze dvou dávek. Pacient je očkován dvěma dávkami – rozestup mezi dávkami jsou 2 měsíce. Pokud je nutná flexibilita očkovacího schématu, může být druhá dávka podána mezi 2 a 6 měsíci po první dávce.

„U jedinců, kteří mají nebo mohou mít imunodeficienci, nebo kteří podstupují nebo by mohli podstoupit imunosupresivní léčbu a u nichž by bylo vhodnější zrychlené očkovací schéma, může být druhá dávka podána 1 až 2 měsíce po první dávce,“ doplnila firma GSK pro Našezdravotnictví.cz.

Podobně jako u všech léčivých přípravků, mohou se i po aplikaci vakcíny Shingrix objevit nežádoucí reakce. Ty se však nemusí vyskytnout u každého. Mezi nejčastější nežádoucí reakce patří podle společnosti GSK bolest, zarudnutí a otok v místě vpichu, celkové nežádoucí reakce např. pocit únavy, bolest hlavy, bolest svalů, třesavka, horečka, nebo bolesti břicha, pocit na zvracení, zvracení či průjem.

Vakcína není hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Pacient si tedy vakcínu hradí sám. Cena vakcíny i cena za její aplikaci se u jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb může lišit. Je dobré si pak cenu třeba ověřit u své zdravotní pojišťovny.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock