Kdo nás bude léčit za 10 let? Pediatři, praktičtí lékaři, chirurgové, diabetologové i patologové budou už brzy ohroženým druhem

Začněme ale pozitivními čísly, protože těmi se ještě můžeme pyšnit. Zatímco ještě v roce 2008 jsme v mortalitě kolorektálního karcinomu obsazovali celoevropsky třetí místo, v roce 2020 jsme byli až na 21. místě a doháníme nejvyspělejší část Evropy. V pětiletém relativním přežití u zhoubného nádoru tlustého střeva a konečníku jsme si za posledních 20 let polepšili o desítky procent a v případě prvního stadia přežívá 90 % pacientů.

Graf: Mortalita kolorektálního karcinomu v mezinárodním srovnání v roce 2020 (zdroj: prezentace prof. RNDr. Ladislava Duška na konferenci „Nestárne jen populace, ale také zdravotníci“ (21. 5. 2024))

Výrazně jsme se zlepšili také u akutních infarktů myokardu, kdy se hospitalizační mortalita u lidí do 64 let posunula pod 3 %. 

Graf: Hospitalizační mortalita dle věku pacienta: akutní infarkt myokardu (zdroj: prezentace prof. RNDr. Ladislava Duška na konferenci „Nestárne jen populace, ale také zdravotníci“ (21. 5. 2024))

Otázkou však je, jak se nám s tím, co nás čeká, podaří tento stav udržet. Čísla jsou neúprosná a vypadají velmi negativně. „A už to není predikce, ale projekce. Tutovka. Do roku 2040 se počet žijících seniorů 85+ zdvojnásobí a populace ve věku 75+ se znásobí. A v době, až tu bude nejvíce seniorů, kteří budou potřebovat dlouhodobou ošetřovatelskou péči, tu bude nejméně produktivních lidí schopných pracovat,“ varoval na konferenci s názvem „Nestárne jen populace, ale také zdravotníci“ profesor Dušek včetně toho, že s odchodem tolika lidí z trhu práce také ubude lidí platících sociální a zdravotní pojištění. 

Tabulka: Věková struktura obyvatelstva ČR a její očekávaný vývoj (zdroj: ÚZIS)

Díky kvalitní medicíně se prodlužuje průměrná doba dožití. „Zároveň se nám ale prodlužuje doba dožití v nemoci než ve zdraví. I při léčení nastávají další komplikace, další neduhy. Se stárnutím souvisí vyšší nemocnost. Větší efekt na prodloužení života má rozvoj medicíny než zdravější životní styl a uvědomění naší populace, a to je další problém, se kterým se musíme jako zdravotníci vyrovnávat,“ upozornil na konferenci prezident České lékařské komory Milan Kubek. 

Fotografie: Prezident České lékařské komory MUDr. Milan Kubek (zdroj: Martin Kubica)

Roste prevalence pacientů léčených s chronickými nemocemi. Podle prezentace profesora Duška přibude do 10 let oproti současnému stavu celkem 20 % lidí s diabetem. V příštích 10 letech se předpokládá, že počet pacientů se srdečním selháním naroste o 68 %. Se stářím také velmi úzce souvisí Alzheimerova choroba, s níž se bude oproti dnešku za 10 let potýkat o zhruba 115 % pacientů více.

Tabulka: Statistická predikce prevalence vybraných chorob do roku 2030 (zdroj dat: NRHZS 2010–2021, Český statistický úřad – Projekce obyvatelstva ČR)

Už dnes výrazně roste počet lidí starších 75 let ošetřených zdravotní záchrannou službou. Zatímco v roce 2010 to bylo okolo 199 000 pacientů, dnes je to přes 342 000. Zlom by mohl podle Duška nastat po roce 2045 až 2050. Jsme na toto období připraveni?

Akutní lůžková péče „vyžírá“ velkou část produkce lékařských fakult

I vzhledem k těmto statistikám a predikcím je podle profesora Duška zásadní plánovat kapacity nejen lékařů, ale všech zdravotníků a nezdravotníků.

„Z makropohledu jsme personálně připravení a jsme mírně nad průměrem Evropy (v roce 2022 bylo dle dat OECD celkem aktivních 4,3 lékaře na 100 000 obyvatel, v rámci zemí OECD jsme tak na 10. místě). Jenže problém je, že populaci lékařů máme neoptimálně distribuovanou mezi segmenty a do optima to má daleko již teď. A hlavně populace demograficky zestárla a čeká ji velké množství odchodů do důchodu,“ dodal ředitel ÚZIS s tím, že se to zdaleka netýká jen lékařů.

V dobrém trendu se drží přírůstek lékařů do oblasti akutní lůžkové péče, která podle Duška obrovskou gravitační silou „vyžírá“ velkou část produkce lékařských fakult. Dlouhodobě se nikam nehýbou úvazky v ostatní lůžkové péči. Nově pak dochází k poklesu úvazků v ambulantním segmentu, což je dle ředitele ÚZIS velmi špatný signál, protože tento trend bude dále pokračovat.

Graf a čísla: Úvazky lékařů dle hlavních segmentů péče (zdroj: prezentace prof. RNDr. Ladislava Duška na konferenci „Nestárne jen populace, ale také zdravotníci“ (21. 5. 2024))

Dětská psychiatrie a pediatrie pomalu, ale jistě mizí

Nejhorší pohled je ale na současný průměrný věk lékařů. Bohužel nejsou výjimkou aktivní ambulantní specialisté starší 75 let. „U praktických lékařů pro děti a dorost je 50 % z nich v důchodovém věku, chirurgů je v důchodovém věku 50 %, podobně špatně je na tom vnitřní lékařství, alergologie a klinická imunologie, anesteziologie a intenzivní medicína, všeobecné praktické lékařství a patologie,“ varoval Dušek a uvedl, že do 10 až 12 let nebude skupina označená v grafu červenou a oranžovou barvou pracovat a nevyhnutelně dojde k poklesu kapacity a musíme se připravit na restrukturalizaci péče.

Tabulka: Obory s nejvyšším počtem lékařů dle podílu lékařů ve věku 60+ k 31. 3. 2023 (zdroj: Národní registr zdravotnických pracovníků)

Vzhledem k nárůstu diabetu a další predikci nárůstu počtu diabetiků není pochyb, že budeme potřebovat diabetology. I diabetologů je ale 32,5 % v důchodovém věku. Mladších ročníků je v oboru sice poměrně dost, ale nestačí to k celkovému pokrytí. V systému máme také 389 funkčních patologů, z nichž 30 % je v důchodovém věku. Přitom bez nich neuděláme ani diagnostiku nádoru a dalších onemocnění.

Samostatnou kapitolou je psychiatrie, kde průměrný věk aktivních psychiatrů činí 53 let, přes 25 % je starších 60 let. V následujících cca pěti letech tak hrozí odchod 343 psychiatrů do důchodu. Dobré je, že je v oboru poměrně dost mladších ročníků. 

Tragický pohled ale nastává u dětské a dorostové psychiatrie. V následujících cca pěti letech tak hrozí odchod do důchodu u 57 dětských a dorostových psychiatrů z celkových 157. „U dětské psychiatrie nastala ztráta jakékoli soudnosti a schopnosti plánovat 20 let zpátky a dětská psychiatrie v podstatě neexistuje. Ve veřejném zdravotním pojištění máme aktivních 157 dětských psychiatrů a z nich 36 % je v důchodovém věku už teď. V některých regionech vůbec neexistuje a je reálně nedostupná,“ posteskl si Dušek.

Grafy: Věk a pohlaví aktivních lékařů se specializací „dětská a dorostová psychiatrie“ (zdroj: prezentace prof. RNDr. Ladislava Duška na konferenci „Nestárne jen populace, ale také zdravotníci“ (21. 5. 2024))

Veřejně známé negativní saldo je u praktických lékařů pro děti a dorost. Jen v posledních pěti letech zavřelo svoji ordinaci skoro 400 pediatrů a asi 390 000 dětem se musel najít nový. Další odchody se očekávají, protože jak již bylo zmíněno, polovina aktivních pediatrů je v důchodovém věku. 

Grafy: Aktivní praktičtí lékaři pro děti a dorost v letech 2021 a 2023 (zdroj: Národní registr zdravotnických pracovníků)

Hrozba personálního výpadku ale není jen u lékařů. Zásadním problémem a potenciální hrozbou je demografické stárnutí sester. Již nyní je cca 14 % kapacit kryto pracovníky ve věku 60+ a v projekci do roku 2035 je odchodem do důchodu ohroženo dalších 15 % kapacit. V současnosti je v důchodovém věku více než 5700 sester pracujících v akutní lůžkové péči a více než 1700 sester zajišťujících komunitní ošetřovatelskou péči.

Zachrání situaci studující budoucí lékaři?

Podle statistik ministerstva školství v roce 2017 na lékařských fakultách studovalo 21 292 posluchačů, absolvovalo 2500 Čechů, z nichž asi 1100 byli přímo lékaři, a asi 700 cizinců. V současné době je studentů na fakultách podle údajů ministerstva školství téměř 26 800. 

Výhledy navýšení kapacit jsou i do budoucna podle Duška optimistické a je to především z důvodu posílení oboru všeobecného lékařství na českých lékařských školách, které nastalo v roce 2019. „Díky vládnímu programu podpory všeobecného lékařství, který započala minulá vláda a současná v něm pokračuje, a lékařským fakultám, které program naplňují, dnes máme o 29 % více potenciálních absolventů. To znamená 300 až 400 absolventů ročně navíc. Bude-li to držet dalších 10 let, máme šanci vykrýt největší odchody, ale musíme mladé lidi směrovat do oborů, kde je zoufale potřebujeme,“ navrhl ředitel ÚZIS.

Jak dodal ve své přednášce děkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy prof. MUDr. Marek Babjuk, původní data z roku 2019 kalkulovala s minimálním navýšením počtu studentů o 15 až 20 %. Zatímco v letech 2015 až 2018 se zapsalo 1524 nových studentů, v letech 2019 až 2022 už to bylo 1935 studentů, což je navýšení o 27 %.

Tabulka: Přehled počtu poprvé zapsaných v oboru všeobecné lékařství dle typu studia (zdroj: MŠMT)

„Byla obava, jestli jsme schopni na základě podmínek přijímacího řízení přijmout větší počet studentů. Tyto obavy byly liché. Stejně tak se ukazuje, že to nevedlo k poklesu kvality studentů. Pravidelně vyhodnocujeme faktor ‚graduation rate‘ k úspěšnosti studentů a zdá se, že i když jsme přijali více studentů, nejsou méně kvalitní než ti předchozí,“ vysvětlil Babjuk, podle něj lze odpovídající nárůst počtu absolventů všeobecného lékařství očekávat od roku 2025.

Základem je podle Babjuka připravit absolventy tak, aby byli v praxi použitelní. Potřebujeme, aby byli schopni rychle a plynule pokračovat ve specializačním vzdělávání. K tomu je ale potřeba také dostatečný počet kvalitních učitelů. 

„Byť je široce diskutována otázka příjmů lékařů, tak příjmy učitelů jsou ještě mnohem horší a nůžky mezi mzdami a platy ve zdravotnických zařízeních a učitelů se zásadně rozevírají a přestáváme být kompetitivní,“ řekl na konferenci děkan Babjuk a dodal, že vysoké školství obecně je silně podfinancováno a dalším faktorem je i to, jak se pak následně peníze uvnitř vysokých škol rozdělují.

„V posledních letech dokážou být hlasitější různé humanitní obory, filozofické a stát v tomto ohledu nemá vůbec jasno, co by chtěl podporovat,“ povzdechl si nakonec Bubjak.

Jak si pak mladé lékaře udržet?

Když už studenti dokončí medicínu, je důležité, aby zůstali v oboru a neodcházeli jinam. Stejně tak když si mladí lidé vybírají obor, musí být pro ně medicína atraktivní. Podle viceprezidenta České lékařské komory Jana Přády jsou pro to důležité tři faktory, a to nejen pro mladé lékaře.

1. Kvalitní vzdělávání

2. Kvalitní pracovní podmínky

3. Kvalitní ohodnocení v základní pracovní době

I když počet nových studentů i absolventů roste, specializační vzdělání je poměrně komplikovaný systém, což ukázal i rozsáhlý průzkum Lékaři 2022. Doposud navíc nebylo nějak monitorováno a hlídáno, takže je roztříštěné mezi nejrůznější instituce, je zde přemíra administrativy. To všechno odrazovalo každého lékaře v tomto participovat, i když je specializační vzdělání povinné.

„My jsme schopni v podstatě říct jen to, kolik lékařů opouští lékařské fakulty. Jsme schopni vyjádřit, kolik lékařů atestuje v jakém oboru, ale vlastní pohyb mezi tím (k atestaci, ke zkoušce z kmene atd.), kdy lékař opustí fakultu, je poměrně nejasný. Tím, že specializační vzdělávání zajištuje mnoho institucí a nemají mezi sebou jednotný komunikační systém, je samozřejmě jakákoli plánovatelnost a prioritizace jednotlivých oborů velmi obtížná,“ podotkl k prvnímu bodu na konferenci Přáda s tím, že je pak obtížné identifikovat klíčová místa, kdy rezidenti nepostupují systémem tak rychle, jak by měli. 

Fotografie: Viceprezident České lékařské komory MUDr. Jan Přáda (zdroj: Martin Kubica)

Samostatnou kapitolou jsou pracovní podmínky. Samozřejmě když lidé po šestiletém studiu vstoupí do prostředí, kde je běžné pracovat 60 až 80 hodin týdně včetně víkendů a svátků, musí se do toho vzdělávat, absolvovat atestační zkoušku a samozřejmě do toho se snaží založit rodinu a mít i nějaký málo volný čas, není to podle viceprezidenta jednoduché. Přesčasová práce tvoří velkou část pracovního úvazku. 

„Velmi často bývá dáno do kontextu, že medicína je poslání. Což je do jisté míry pravda, nicméně z hlediska pragmatismu velká část lékařů k medicíně přistupuje jako k povolání. Všichni jsme si vědomi toho, že budeme pracovat více, než je na papíře, a přistupujeme k tomu jinak, než kdybychom prodávali rohlíky, ale nemůže toho být zneužíváno a nemůže na tom stát celý koncept dostupnosti zdravotní péče v České republice,“ upozornil Přáda.

V neposlední řadě jsou důležité i platové podmínky. Po loňské akci Sekce mladých lékařů ČLK došlo k navýšení platu absolventa i atestovaného lékaře. Absolvent lékařské fakulty tak má nyní v nemocnici v základní pracovní době hrubý plat 46 380 korun měsíčně (276 Kč/h) a atestovaný lékař 68 680 korun měsíčně (409 Kč/h).

„Musíme si uvědomit, že lékař představuje vysoce specializovanou pracovní sílu, odpovědnost a náročnost jsou vysoké. Nechám na každém, ať si zváží, jestli tato částka je dostatečná, či ne, když to porovnáme s dalšími povoláními,“ řekl Přáda.

Když se ale podíváme na průzkum HealthCare Institute, tak jen pro 20 až 25 % lékařů, kteří odešli pracovat do zahraničí, byly důležité lepší platové podmínky. Mnohem důležitější jsou pro ně otázky skloubení pracovního a soukromého života. 

Zdroj: HealthCare Institute

„Tenhle vývoj pohledu na práci a skloubení pracovního a osobního života se může mnohým nelíbit, může to některé pobuřovat, ale nezměníme to. Nemyslím, že je to pozbývání respektu vůči starší generaci lékařů a zdravotníků. Velmi často jsou si mladí lidé vědomi, čím si musely starší generace projít, a z toho důvodu to nechtějí zažít také. Samozřejmě existuje část lidí, které ‚nezajímá‘, jakým způsobem byla organizována péče a práce v roce 1985, ale chtějí to dělat tak, jak jsou zvyklí u svých kamarádů, kteří pracují v jiných odvětvích lidské práce, a chtějí si to tak nastavit taky, a my potřebujeme s tímto faktem pracovat. Ne zastrašovat a penalizovat, ale motivovat a snažit se ty lidi v systému udržet,“ uzavřel Přáda svoji přednášku.

Podívejte se na celý záznam konference:

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Martin Kubica (na úvodní fotografii zleva MUDr. Jan Přáda, prof. RNDr. Ladislav Dušek a prof. MUDr. Marek Babjuk)