Jarní setkání Evropských mladých lékařů. A ti naši nejsou jediní, kdo se snaží něco změnit

Rakouské kolegy momentálně nejvíce trápí postgraduální vzdělávání, které tvoří hlavní důvod odchodu mladých lékařů do zahraničí, nejčastěji Švýcarska a Německa. Jeho kvalita je výrazně proměnlivá a jako nejčastější stesky zmiňují nedostatek vedení, přemíru zodpovědnosti, špatnou kontrolu a řešení chybování. Naopak pozitivně je vnímán krok na posílení primární péče, a to zřízení atestačního programu „rodinné lékařství“. Rakouská lékařská komora o toto již dlouho usilovala.

Lotyšští lékaři momentálně nemají možnost volby pracovního místa. Doposud mohla vláda přímo regulovat přijímání, umísťování a financování mladých lékařů. Nyní startuje nový program, který má podpořit personální situaci na periferii, kdy tyto lokality budou zvýhodňovány. Mezi lékaři však panují spíše pochybnosti. Zaprvé se obávají, že dojde k (nucenému) odlivu lékařů z fakultních pracovišť. 

Zadruhé argumentují tím, že menší pracoviště často nemají potřebnou akreditaci, a tedy se stejně budou muset lékaři na stáže vrátit. Navíc je celé vzdělávání zatíženo „státními kvalifikačními dohodami“, takže po atestaci musejí lékaři až pět let na daném pracovišti setrvat. Při odchodu na jiné pracoviště pak hrozí pokuta až do výše pěti tisíc eur za každý rok vzdělávání. Momentálně začíná velká diskuse na zrušení těchto dohod.

Mezi španělskými lékaři momentálně probíhá iniciativa za zrušení 24hodinových služeb. Nejčastějšími argumenty jsou work-life balance, zlepšení výkonnosti a zvýšení bezpečnosti péče o pacienty. Stejně jako v jiných zemích, ani ve Španělsku na toto nejsou jednotné názory, nicméně mezi mladými lékaři převládá preference 12–16hodinových služeb.

V Portugalsku v minulém roce došlo k protestům lékařů za vyšší platy a lepší pracovní podmínky. Po několika týdnech protestů došlo k částečnému naplnění požadavků na konci roku a další vyjednávání měla pokračovat letos. Nicméně v březnu tohoto roku došlo k rozpuštění parlamentu a předčasným volbám a současná vláda zatím vyjednávání neobnovila.

Polskem momentálně rezonuje téma otevírání nových lékařských fakult. Podle změny legislativy z roku 2023 je možné vyučovat program všeobecné lékařství i na neuniverzitních pracovištích. Momentálně je v Polsku 36 lékařských fakult, z toho 14 vzniklo v říjnu 2023. Pouze čtyři z nich však získaly všechny potřebné akreditace. Polská lékařská komora se tak vymezuje vůči tomuto způsobu navyšování kvantity lékařů bez jakýchkoliv ohledů na kvalitu samotného vzdělávání. Současný ministr zdravotnictví tak nařídil opětovné kolo akreditací a při dalším negativním výsledku budou dané instituce zavřeny. O  studenty z nich se pak mají postarat zbylé fakulty, což samozřejmě může narazit na mnohé další problémy, v první řadě kapacitní.

Finsko momentálně řeší otázku centralizace a restrukturalizace nemocniční sítě. Ve snaze o zefektivnění a zlepšení ekonomiky fungování bude docházet v následujících měsících buď k úplnému uzávěru nemocnic, či k převedení na jinou formu zdravotnického zařízení (polikliniky, jednodenní chirurgie apod.). Vzhledem ke geografii Finska to však znamená, že dostupnost akutní péče bude v některých oblastech zhoršena o jednu až dvě hodiny dojezdu autem. Ruku v ruce má tak jít s těmito kroky posílení primární péče, stejně tak jako zdravotnického transportního systému. Dále také finská vláda přistoupila k navýšení zákonných limitů čekacích dob a navýšení regulačních poplatků.

Dále se Finsko potýká s podfinancováním lékařských fakult. A právě i tento ekonomický aspekt byl jedním z těch, které pravděpodobně povedou k zavedení „mezistupně“ v pregraduálním vzdělávání, a to „bakaláře medicíny“. Zatím ale není jasné, jaké a jestli vůbec by tento bakalář lékařství měl mít například kompetence a jestli to pomůže k řešení personální situace ve zdravotnictví.

Také Itálie se momentálně potýká s nedostatkem zdravotníků, místní autority však toto reflektovali při plánování do budoucna a zdá se tak, že Itálie by mohla být na dobré cestě. Podle odhadů má do roku 2032 odejít do důchodu cca 109 tisíc italských lékařů, nicméně vzhledem k počtu studentů na lékařských fakultách se očekává přírůstek 141 tisíc nových lékařů. Je samozřejmé, že až skutečnost ukáže, nakolik jsou tato optimistická čísla pravdivá, nicméně může to ukazovat cestu ostatním státům. Ovšem i v Itálii nyní mladí lékaři bojují proti nedodržování zákoníku práce.

Kolegy z Estonska nejvíce momentálně trápí kapacitní nedostatky v pregraduálním vzdělávání. Stáže je totiž možné absolvovat pouze v jedné univerzitní nemocnici, což značně snižuje možnost jejich praktické náplně a zároveň limituje počet absolventů. Proto nyní bojují za to, aby vzdělávání mohlo probíhat i v jiných nemocnicích, a vzrostl tak počet mladých lékařů, kteří následně posílí zdravotnický systém.

Slovinští kolegové jsou již od 15. ledna ve stávce. Hlavními důvody bylo nedostatečné finanční ohodnocení zdravotníků a personální nedostatek vedoucí k enormnímu množství přesčasové práce. Mnoho lékařů tak odchází do soukromého sektoru, do zahraničí, či dokonce opouští medicínu úplně. Hlavní roznětkou protestů bylo nedodržení dohod z let 2022 a 2023 o vytvoření nové zákonné normy o odměňování lékařů. Momentální způsob řešení této krize je ze strany vlády více než znepokojující. Již před 100 dny vypověděli lékaři přesčasovou práci, nicméně za tu dobu dochází jen k ignoraci, přehlížení požadavků a mediálním útokům na zdravotníky. Toto všechno vedlo k výraznému zhoršení podpory veřejnosti. Ani pokus o zprostředkování dohody týmem vyjednávačů nebyl úspěšný. 

Vzhledem k zákonným normám limitujícím možnosti stávky zdravotníků (stejně jako v dalších zemích) jsou možnosti, kam eskalovat protest, velmi limitované. Přestože přesčasovou práci vypovědělo cca 30 procent lékařů, akutní péče ohrožena významně nebyla, a přestože narůstají čekací doby u plánovaných výkonů či návštěv, mediální kampaň spuštěná slovinskou vládou se snaží celou situaci bagatelizovat. V mezičase slovinský parlament v rychlosti prosazuje zákony, které lékařům dále svazují v možnostech protestu ruce. V první řadě rozšířili spektrum činností, které nesmějí být protesty zasaženy. Zároveň množství lékařů, kteří jsou reálně do protestu zapojeni, postupně významně zesláblo, a to buď z důvodů ekonomických, či kolegiálních a etických. Většina pracovišť je tak po více než 100 dnech zapojena spíše symbolicky ve formě triček či odznaků a osud celé akce je bohužel nejistý. Mladí slovinští lékaři dále bojují za zrušení umístěnek a státem vynucených kvalifikačních dohod na období postgraduálního vzdělávání. Tento boj je bohužel také teprve na počátku.

Koncem minulého roku v Německu protestovali zaměstnanci univerzitních nemocnic. Protesty trvaly několik týdnů a bylo potřeba zorganizovat množství stávek, aby vyjednávání vůbec začala. Výsledkem tak bylo počátkem tohoto roku podepsání nové kolektivní smlouvy vyššího stupně, která zaručovala růst platů o čtyři procenta od dubna 2024 a dalších šest procent od února 2025. Od ledna 2025 také bude striktně nařízená elektronická evidence docházky, která bude podléhat přísné kontrole.

V Chorvatsku bojují proti státem organizovaným kvalifikačním dohodám (a v podstatě umístěnkám), které znemožňují lékařům změnu zaměstnavatele a stěhování do jiného okresu bez posvěcení ministra zdravotnictví, po kterém zároveň musí následovat „vykoupení“ z původní nemocnice. Doba, po kterou nesmí lékař jít pracovat do jiného zařízení, se rovná době předatestační přípravy. Zdá se, že během tohoto roku by snad mohlo dojít k mírnému zlepšení, nicméně definitivní konec systému umístěnek je v nedohlednu.

Kolegy z Litvy momentálně nejvíce znepokojuje vývoj situace na bojišti v rusko-ukrajinském konfliktu. Dle průzkumu mezi lékaři skoro polovina respondentů považuje válku s Ruskem za pravděpodobnou a zároveň stejně tak polovina lékařů se cítí na poskytování válečné medicíny naprosto nepřipravena (pouze tři procenta připravena). Vzhledem k tomu, že celých 94 procent lékařů cítí povinnost se v této oblasti medicíny dovzdělat, jsou nyní podnikány kroky k zajištění této erudice, kterou, jak všichni doufáme, nebudou nikdy potřebovat. Zdravotníci mají navíc v případě války zákaz vycestovat ze země.

V Norsku nyní řeší velké problémy s elektronizací. Region Středního Norska zavádí společný systém zdravotní dokumentace pro pacienty napříč všemi úrovněmi péče (primární péče, komunitní služby a nemocnice). Implementace čelila mnoha kritikám. Ještě před spuštěním se zdravotníci v regionu sešli v průvodu s lucernami, aby protestovali proti implementaci, a tento protest byl opakován rok po spuštění kvůli nespokojenosti a požadavku na odložení implementace do dalších nemocnic ve stejném regionu, dokud není systém efektivní. Systém v mnoha ohledech nedělá to, co by měl; pomáhat zdravotnickým profesionálům a pacientům snadněji získávat relevantní informace. Bohužel došlo k opaku, zprávy nebyly doručovány nebo byly posílány špatně, docházelo na základě toho ke zpoždění léčby atd. Došlo také k několika úmrtím, která byla spojena s chybami v systému. Dodání vylepšení a důležitých změn podle milníkového plánu selhává při každém novém milníku stanoveném v plánu. Bylo provedeno několik průzkumů mezi našimi členy v nemocnici v Trondheimu a výsledky po téměř ročním používání jsou zklamávající. 

Pouze tři procenta si myslí, že tento systém zdravotní dokumentace bude v budoucnu dobrý, 94 procent věří, že systém představuje nebezpečí pro bezpečnost pacientů. Norský Úřad pro zdravotnictví se zabýval řadou případů a dospěl k závěru, že systém představuje nebezpečí pro bezpečnost pacientů, a stanovil několik potřebných vylepšení, aby bylo možné případ uzavřít. Tato vylepšení nejsou dosud opravena a nikdo nedokáže říct, kdy se tak stane. V současné době má systém a jeho implementace náklady asi 6,5 miliardy norských korun (500 milionů eur), což je více než náklady na středně velkou norskou nemocnici. Přes obrovský odpor, mnoho varování od lékařů a zdravotních sester před možnými vážnými následky, několik vážných chyb v systému a analýzu rizik byl systém zaveden ve čtyřech nových nemocnicích ve Středním Norsku. Dle analýzy během posledních asi 15 let došlo mezi norskými lékaři o snížení doby věnované pacientovi o osm hodin týdně, tedy jeden pracovní den, ve většině případů z důvodů přebujelé administrativy. Digitalizace tomuto měla pomoci, bohužel se v Norsku stal pravý opak.

Na naše poměry může být pak zajímavá rezignace nové norské ministryně zdravotnictví. Důvodem bylo zjištění plagiátorství v její magisterské práci. Sama s tímto však nesouhlasila a nechtěla uznat chybu. Premiér ji proto musel odvolat, a to se stalo v přímém televizním přenosu. Za poslední rok je to tak již druhý ministr, který byl vyměněn pro plagiátorství. Předchozí byl ministr školství. Zároveň došlo k odebrání neprávem nabytých titulů, což je na české poměry nebývalé. 

Ve stávající norské vládě již muselo celkem sedm z 19 ministrů rezignovat nebo byli odvoláni, to právě kvůli plagiátorství, nejasným finančním aktivitám, neuváženému nakládání s náhradami či sexuálním skandálům, to všem podlamuje důvěru Norů v současnou vládu, ale i politiku jako takovou.

Další meeting EJD bude organizovat Sekce mladých lékařů ČLK a těší nás, že můžeme 
pozvat zástupce lékařů z celé Evropy k nám do Prahy.

Autor: MUDr. Jan Přáda, viceprezident ČLK

Foto: EJD (Facebook - profil Sekce mladých lékařů ČLK)