„Husákovy děti“ bez lékařů a vize 2033

„Kdo je připraven, nebývá překvapen“ či věta Louise Pasteura „Náhoda přeje připraveným“ jsou známými a nesčetněkrát prověřenými a užitečnými výroky. Je otázkou, jak moc mohl svět uvedené trials předvídat, připravit se a díky tomu jim úspěšněji čelit.

Stárnutí populace ve  vyspělých zemích je však známou a velmi složitou výzvou už mnoho let. Patříme mezi vyspělé země, stárnutí populace se týká i České republiky. U nás ještě akcentované demografickým faktem, který se v západoevropských státech nevyskytuje. Nemají tam velmi silné populační ročníky let 1970–1980, kdy se u  nás ročně narodilo více než 180 tisíc dětí; přibližně o 50 tisíc více než v letech předcházejících a o 70 tisíc  více než v současnosti. 

„Husákových dětí“ (tak nehezky se této velmi silné populaci říká) je více než 1,8 milionu. Teď je jim mezi padesátým třetím a čtyřicátým třetím rokem života. Z titulu svého věku je zatím většina z nich v uspokojivém zdravotním stavu. Za deset let tomu bude výrazně jinak. Znát a analyzovat demografická data by mělo být povinností pro každého, kdo se nechá zvolit či jmenovat do jakékoliv veřejné funkce. Bez této znalosti není možné být připraven na budoucnost ani blízkou, ani střednědobou.

Největší plátci zdravotního pojištění budou strádat nedostatkem lékařů 

Život není spravedlivý. Může být proto vědomě nespravedlivý i stát, lépe řečeno ti, kteří ho řídí? Je to etické, morální, omluvitelné, akceptovatelné? Pohled na demografii obyvatel naší země a demografii nás lékařek a lékařů jasně ukazuje, že náš demokratický stát bez mrknutí oka a uzardění hodil „Husákovy děti“ přes palubu, co se budoucí dostupnosti lékařské péče týče. Přesto, že právě tato silná populační skupina je teď největším plátcem zdravotního pojištění. Už kolem roku 2000 měl v lodivodech naší země vyvolat pohled na demografická data a budoucí dostupnost zdravotní péče úzkost motivující k řadě potřebných opatření. Naši lodivodi buď tato data vůbec nečtou, nebo při vědomí krátkosti volebního období a zcela nevymahatelné zodpovědnosti v budoucnosti hluboce zastrčili hlavu do písku. 

Čas plyne všem stejně, stárneme všichni. Zestárne i velmi početná skupina lékařek a lékařů peridůchodového věku. Lékařky a lékaři, kteří do této věkové  skupiny patří, ve víru medicínského kvapíku stále ve vysokém tempu a kvalitně „tančí“ třicet čtyřicet let; je jich 9631, z toho žen 5311, tedy 55,1 procenta.

Takový počet svých členů narozených v letech 1957–1966 udává databáze České lékařské komory. Za deset let začnou „zdravotnický parket“ hustě zaplňovat právě „Husákovy děti“. Většině současných peridůchodových medicínských „tanečníků“ dojde za těch deset let profesní dech a z parketu ustoupí. Pokud budou mít ještě chuť a sílu dění na zdravotnickém parketu sledovat, uvidí nedostatečně početnou skupinu nositelek zdravotních výkonů – lékařek, zdravotních sester, farmaceutek, stomatoložek a fyzioterapeutek, mužů zahlédnou jen málo, snažící se zvládnout stále rostoucí počet nemocných, kteří na přelomu let 2022 a 2023 jejich odbornou náruč ještě nepotřebovali. Náruč žen je zvykle velmi široká, sil máme my ženy často víc, než samy tušíme. Přesto ženská medicínská náruč nejde rozšiřovat donekonečna, i síly žen mají svoje limity. Zvlášť, když početní převaha nemocných jednoznačně za deset let překročí zvládnutelnou mez.

V naší zemi netolerujeme násilí na ženách, přesto…

…ho pracovně pácháme vytrvale už desítky let na ženách, ale i mužích, kteří svůj profesní život spojili s medicínou. V profesi lékař je žen více než 65 procent, ve věkové kategorii pod třicet let dokonce 70 procent, na lékařských fakultách studuje medicínu 70 procent žen. V profesi zdravotní sestra je zatím stále téměř 100 procent žen. Mezi stomatology, farmaceuty i fyzioterapeuty představují ženy 80 procent. Zásadní převaha žen ve zdravotnických profesích je desítky let známá. Známý je i fakt, že zdravotníků je málo. Proč asi? 

Odpověď je jednoduchá – jedná se o práci velmi náročnou, psychicky, fyzicky i časově, a tato náročnost není dostatečně finančně kompenzována. Nikdo se nezamýšlí nad tím, jak skloubit mateřství, rodinný a osobní život s medicínou. 

Vlastně se nad tím už v polovině devadesátých let minulého století zamysleli mladí maturanti gymnázií a medicínu při volbě své profese masově ignorují.

Lodivodi naší země, bez ohledu, z jaké politické partaje pocházeli a pocházejí, tento fakt bohorovně přehlíželi. Stejně bohorovně přehlížejí do nebe volající znásilňování zákoníku práce v počtu přesčasových hodin, které musejí lékařky a lékaři v nemocnicích odpracovat, aby byla zachována dostupnost 24/7 všude tam, kde je to potřebné.

Propast, do které jsme nemuseli spadnout

Personální krize ve zdravotnictví se prohlubuje, její prohlubování se zrychluje. Naše zdravotnictví sviští bohužel nezadržitelně k zásadnímu nedostatku lékařské péče. Ten s sebou přinese výrazný pokles dostupnosti, a kvůli tomu i kvality zdravotní služby, což vyústí do zhoršeného zdravotního stavu populace a nepěkně zkrátí očekávanou dobu dožití. 

Od roku 2019 je přijímáno na naše lékařské fakulty o 15 procent studentů více, opět vesměs ženy. Ani toto opatření nevyřeší nedostatek lékařů při výrazném a již neodklonitelném nárůstu pacientů. Více než 22 procent studentů lékařskou fakultu nedokončí, fakt známý celá desetiletí. Je pošetilé se domnívat, že všichni z těch 15 procent navíc přijatých budou stoprocentně úspěšní. S čím naopak jako s jistotou kalkulovat musíme, je správná a pochopitelná nechuť mladých lékařek a lékařů podílet se na soustavném znásilňování zákoníku práce. Čím déle budou naši lodivodi ignorovat demografická data determinující fungování našeho zdravotnictví, čím déle si budeme všichni nalhávat, že medicína je při profesní volbě konkurenceschopná při současné ceně práce nositelů výkonů, tím déle budou budoucí pacienti a jejich zdravotníci vězet na dně personální propasti, kde bude značně nevlídno a životu nebezpečno. 

Česká lékařská komora dlouhodobě usiluje o navýšení ceny práce nositelů výkonů v seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Přes odpor všech se jí podařilo prosadit dorovnání inflace minutové sazby osobních nákladů od roku 2006 a zakotvit její každoroční navyšování podle míry inflace.

Hodinová cena práce nositele L3 tak vzrostla z 465 bodů v roce 2005 na 643 body v roce 2023. Vzhledem k tomu, že cena práce nositelů výkonů byla kdysi stanovena ostudně nízko, ani toto navýšení nedostačuje. Nedostačuje k tomu, aby motivovala dost inteligentních a pracovitých mladých lidí, kteří se rozhodují o své profesní volbě. 

Medicína těm, kteří s ní spojí profesní život, ze své podstaty nikdy nemůže nabízet home office, flexibilní pracovní dobu nebo pouze čtyřdenní pracovní týden. Tedy benefity, jimiž o chytré a pracovité lidi nekompromisně soutěží jiné vysokoškolské profese, které nadto nabízejí i vysoké příjmy. Medicína v této těžké profesní konkurenci není schopná uspět s pojmy „poslání“, „přísahali jste“ a „vystudovali za naše peníze“. Jen příjmy opravdu velmi vysoké jsou schopny zvýšit zájem o profesi lékaře. 

Nic jiného nemáme k dispozici. Lodivodi naší země a našeho zdravotnictví měli umět číst demografická data, měli z nich vyvozovat ty správné důsledky. Žel, nestalo se tak. V roce 2033 s velmi vysokou pravděpodobností nebude většina současných vrcholových politiků již v žádné rozhodující pozici. Kvůli jejich ignoraci bude naše zdravotnictví vězet v hluboké personální propasti. Velký počet lidí silných populačních ročníků bude zoufalý a frustrovaný z toho, že se jim nedostává zdravotní péče. Mnoho z těch zoufalých se stane agresivními a budou na lékaře podávat trestní oznámení a žaloby. Bylo by vhodné, aby si současní lodivodi uvědomili, že to tak nemuselo být, kdyby prozřeli a jednali.

Zavedení nadstandardů demografická data nezvrátí a nepřinese ani dostatek peněz. Do nadcházejících let vstupuje naše zdravotnictví opět nedostatečně financováno, tedy opět nepřipraveno. Není proto moudré spoléhat, že našemu zdravotnictví pomůže nějaká náhoda. Ta přeje připraveným. 

A rozhodně není ani etické dál spoléhat na nevyčerpatelné síly zdravotníků. Bez navýšení počtu zdravotníků nic vyřešit nejde. A počty zdravotníků bezvýrazného navýšení jejich příjmů rozhodně nenavýšíme.

Zdroj fotografie: Tempus Medicorum, ČLK

Autor: MUDr. Eva Klimovičová

Foto: Shutterstock