Hospitalizovaných s infarktem ubývá, přesto je to stále nejčastější srdeční onemocnění. Jak minimalizovat riziko onemocnění srdce?

Infarkt se zpravidla projevuje náhle vzniklou bolestí, typicky na přední ploše hrudníku s vyzařováním do levé ruky. 

„Projevy však mohou být i atypické – bolesti mezi lopatkami, v horní části hrudníku se zasahováním až do krku a dolní čelisti. Rozvoj bolestí může mít i postupný charakter. Jednu chvíli se objeví, na chvíli poleví a vzápětí se objeví znovu. Infarkt se však může objevit i bez varovných příznaků, bez předchozí bolesti, náhle vzniklou poruchou rytmu, tzv. fibrilací komor (porucha srdečního rytmu, která pacienta urgentně ohrožuje na životě. Srdeční převodní systém se přestane synchronizovat, vznikne elektrický chaos a srdeční svalstvo se začne nekoordinovaně stahovat, pozn. red.), která vede k zástavě srdce a náhlé poruše vědomí. V takovém případě hovoříme od tzv. náhlé smrti. Tento stav bez okamžité pomoci okolí (laická první pomoc – zevní srdeční masáž) a bez odborného zásahu (aplikace defibrilačního výboje ať již odborným personálem zdravotnické záchranné služby, či pomocí automatického defibrilátoru ostatními složkami záchranného systému či laikem) končí smrtí nebo nezvratným poškozením mozku. Krevní oběh je potřeba obnovit do pěti minut od zástavy,“ říká primář kardiologického oddělení Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně MUDr. Zdeněk Coufal. 

Jen na kardiologickém oddělení Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně bylo v roce 2020 hospitalizováno 281 akutních pacientů s infarktem, v loňském roce to bylo celkem 255 pacientů. Letos do konce srpna tu měli kardiologové v péči 174 lidí. 
Klesající trend potvrzují čísla největší Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (VZP). V roce 2021 bylo v nemocnicích hospitalizováno 8455 klientů s infarktem myokardu. To je o 23 procent méně než před deseti lety. Pokles pravděpodobně souvisí se zlepšující se preventivní léčbou a širokým využitím koronárních intervencí a operací.

Dlouhodobě také klesá počet pacientů, kteří nemoci podlehli. Před deseti lety VZP ČR evidovala 70 úmrtí na tisíc pacientů s touto diagnózou, v loňském roce jich bylo 63. Přesto se loňský rok z trendu statistiky vymyká. Meziročně v něm totiž došlo k nárůstu počtu úmrtí, a to z 58 v roce 2020 na loňských 63 na tisíc pacientů. Vliv na to mohla mít i pokračující pandemie koronaviru, kvůli které se lidé spíše stranili míst s větší koncentrací lidí. A chodili proto pozdě i k lékaři.

„Bylo více pacientů, kteří se dostavili až v pozdní fázi infarktu myokardu, kdy již katetrizační léčba není příliš efektivní. Častěji jsme také pozorovali mechanické komplikace infarktu, jako jsou defekt komorového septa (otvor v přepážce mezi levou a pravou komorou srdeční, který způsobuje zkrat okysličené krve z levé komory do komory pravé, pozn. red.) nebo ruptura myokardu. Tyto komplikace dnes díky dostupnosti časné katetrizační léčby vídáme jen zřídka,“ popisuje MUDr. Marek Šramko, Ph.D., FESC, vedoucí oddělení akutní kardiologie Kardiocentra IKEM.

Pozor při fibrilaci síní 

Lékaři se v souvislosti s chorobami srdce čím dál častěji potkávají také s arytmií zvanou fibrilace síní (celosvětově nejčastější arytmie, porucha srdečního rytmu, pozn. red.). Pro srdce fibrilace síní na rozdíl do fibrilace komor příliš nebezpečná není, odhaduje se, že ve věkové skupině nad 75 let s touto arytmií žije cca 15 procent populace.

„Riziková je ale v tomto věku tvorba krevních sraženin v části levé síně, které se říká ouško. Krevní proud je tady v důsledku chaotického chvění síně jen malý. Obrazně řečeno – v řece, kde je malý proud, se tvoří usazeniny mnohem rychleji. Stejně tak se vytvářejí sraženiny i zde. Bez antikoagulační léčby, tedy léků na tzv. ředění krve, je takový člověk ohrožen vyplavením sraženiny někam do krevního oběhu, zpravidla například do mozku, kde se zaklíní, ucpe průtok krve a způsobí mozkovou mrtvici. Senioři trpící arytmií by měli pravidelně navštěvovat svého internistu nebo kardiologa a být pod lékařským dohledem,“ upozorňuje primář Zdeněk Coufal.

Pokud se podíváme ještě na další vady srdce, tak jednou z těch častějších u srdeční chlopně je také aortální stenóza (zúžení chlopně), která postihuje zejména pacienty nad 70 let. Srdce zásobuje tělo okysličenou krví za pomoci srdečních chlopní. Pokud však nepracují správně a nedomykají, srdce musí pracovat rychleji a přetěžuje se. Příznaky onemocnění chlopně jsou dušnost, velká únava, bolesti na hrudi, někdy i ztráta vědomí při námaze.

Řešením může být miniinvazivní operace metodou TAVI, u které není nutná operace na otevřeném srdci, napojení pacienta na mimotělní oběh a většinou ani celková anestezie a pacient se zotaví v řádu dnů. 

Foto: Srdce s implantovanou chlopní (zdroj: Kardiocentrum Nemocnice na Homolce)

Zákroků TAVI, které jsou plně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, se u nás za rok dělá již kolem 1300, i tak je kapacita odborných zařízení dvojnásobná. Pacienti o této možnosti často vůbec nevědí a řešení svých problémů odkládají, což může mít fatální následky. 

„Léčba léky není dlouhodobě účinná, protože vede pouze k přechodnému zmírnění příznaků. Nutná je náhrada chlopně, a to buď kardiochirurgická, tedy pomocí velké operace na otevřeném srdci, nebo stále častěji katetrizační. Pokud totiž není proveden zákrok, je prognóza tohoto onemocnění u velké části nemocných horší než u některých nádorových onemocnění. Pokud však nemocní řeší své potíže včas, zákrok jim může prodloužit a zkvalitnit život na mnoho let,“ vysvětluje doc. MUDr. Martin Mates, CSc., vedoucí lékař intervenční kardiologie Kardiocentra Nemocnice na Homolce.

Foto: Chirurgický zákrok, katetrizační implantace aortální chlopně metodou TAVI (zdroj: Kardiocentrum Nemocnice na Homolce)

Pacienti často odkládají zákrok kvůli strachu z velké srdeční operace a celkové anestezie. Jejich stav se ale obvykle rychle zhoršuje. Zatímco po velké chirurgické operaci na otevřeném srdci jsou nutné týdny rekonvalescence, v případě katetrizační implantace aortální chlopně metodou TAVI jsou pacienti zpět v „běžném provozu“ během několika málo dnů. 

Při miniinvazivním zákroku se chlopeň vpraví do srdce pomocí katetru nejčastěji skrze tepnu v třísle. Zákrok se obvykle provádí v lokální anestezii a po čtyřech dnech pacient většinou odchází z nemocnice do domácího léčení.

Co můžeme udělat, abychom minimalizovali riziko onemocnění srdce? 

Základem je zdravý životní styl a léčba ovlivnitelných rizikových faktorů.

„Vyvarovat se nadváhy, mít dostatek pohybu, omezit sedavý způsob života – denně nejméně 2× 30 minut chůze či jiné vhodné aktivity, udržovat si normální krevní tlak, kontrolovat jeho výši a případně vysoký tlak léčit. Důležité je také redukovat vysoké hladiny krevního cholesterolu. Zcela zdravý člověk by měl mít LDL cholesterol (lidově špatný cholesterol) pod 3,0 mmol/l, běžný dospělý Středoevropan s nízkým rizikem by měl mít LDL cholesterol pod 2,6 mmol/l a všichni pacienti po infarktu by měli mít LDL cholesterol pod 1,4 mmol/l. Stejně tak je nutné hlídat krevní cukr a v případě jeho zvýšených hodnot jej redukovat – i třeba pomocí léků – antidiabetik. Samozřejmostí je nekouřit, dehtové produkty kouření výrazně usnadňují ukládání cholesterolu do cévní stěny a společně tak násobně zvyšují riziko infarktu,“ varuje primář zlínské kardiologie Zdeněk Coufal.

I v tomto případě jsou důležité pravidelné preventivní prohlídky u praktických lékařů, které pacienti často podceňují. Prevence kardiovaskulárních onemocnění, a tím i snižování rizika vzniku infarktu myokardu, je i jedním z cílů bonifikačního programu VZP PLUS – HYPERTENZE. 

„Prostřednictvím programu motivujeme lékaře, aby ve svých ordinacích aktivně monitorovali stav svých pacientů se zvýšeným krevním tlakem, prováděli vyšetření dle daných postupů, včas identifikovali možná rizika apod. Aktuálně se do něj zapojila více než třetina všeobecných praktických lékařů a ambulantních internistů a polovina ambulantních kardiologů,“ říká Jan Bodnár, náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči. 

Autor: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock