Co dělat a nedělat, když se dítě popálí od ohně nebo opaří horkou vodou? Radí lékař z kliniky popálenin FN Královské Vinohrady

V první části rozhovoru jsme si povídali o typech popálenin a jak se život v mžiku otočí o 180 stupňů. Co dělat, když se dítě popálí nebo opaří? Zaměříme se nyní třeba právě na horkou tekutinu, jako je čaj či polévka.

Záleží na několika faktorech. Obecně horká voda je lepší, než když je v ní něco zamíchaného, jako například polévka nebo voda z těstovin, kde je přidaný olej, který drží tepelnou kapacitu déle. Záleží také na tom, jestli je nápoj čerstvě zalitý, nebo už nějakou dobu odstátý. Do půl litru tekutiny nápoj chladne poměrně rychle. Například 100stupňová voda zchladne během 4 až 5 minut o 10 až 15 stupňů. 

V rámci první pomoci je pak nejdůležitější přerušit působení tepla. Při polití svléknout oblečení nasáté horkou tekutinou. Při kontaktních popáleninách, kdy si děti třeba sednou nebo stoupnou na rozpálený plech okolo bazénu, hned je vzít pryč. Při pádu do popela je hned vytáhnout. Člověk v těchto případech většinou jedná intuitivně. U úrazu elektrickým proudem je dobré myslet i na svoji bezpečnost, tedy že proud může stále raněným procházet. 

Při popálení je také doporučeno chlazení, ne ale ledovou vodou. Vlažnou?

Doporučujeme chladit nepříliš ledovou vodou, buďto tekoucí vodou, nebo vhodnější je namočit čistou látku a přikládat. Instinktivně ale lidé dávají popálené dítě do sprchy, což není dobrá cesta. Ještě bych chápal osprchovat jednou, aby se neutralizovala teplota, ale neměli by ho sprchovat do příjezdu sanitky. Mohli by ho totiž podchladit. Proto je dobré obecně ochlazovat dlouhodobě končetiny a obličej, ale trup zbavit jen působení horké tekutiny a následně přiložit čistou namočenou tkaninu. 

Zmínil jste, že je důležité sundat oděv nasáklý horkou tekutinou. Což když je ale oblečení přiškvařené vlivem ohně? 

Co jde, tak sundat. Co nejde, tak nesundávat násilím. Povídáme si tu ale o dvou příčinách popáleninového úrazu. Jednou z nich je horká tekutina a druhou pak popáleniny ohněm, tzv. příškvary. Nejsou tak běžné, ale můžou se stát. Jednou jsme u nás měli holčičku v kostýmu z narozeninové oslavy, který se na ní připekl. V takovém případě rozhodně oblečení nesundávejte. Jen raněného uhasíte a chladíte přes oblečení do příjezdu sanitky. Oblečení se pak sundá až na operačním sále pod anestezií. 

Tři stupně popálenin 

Existují tři stupně popálenin. Jak se jednotlivé typy liší v léčbě? 

Při prvním stupni není většinou důvod k hospitalizaci, jedná se o zarudnutí kůže a řeší se ve většině případů ambulantně. Druhý stupeň se ještě dělí na povrchové a hluboké poranění. Povrchové poranění se hojí samo, respektive s přispěním konzervativních chirurgických metod. To znamená, že se používají speciální syntetické kryty se stříbrem, které jsou schopné transportovat vlhko, ale zároveň nenechat ránu vyschnout. Drží infekci pryč od zranění. Malý rozsah takového stupně popálení se také řeší většinou ambulantně, pokud se tedy nejedná například o zasažený obličej, genitál, plosky rukou nebo nohou. Tyto oblasti vyžadují specifičtější péči. 

A hluboká poranění?

Hluboká poranění horkými tekutinami se vyvíjí v čase. Popáleninový úraz je náročný zejména kvůli vysoké bolestivosti, která se tiší již při příjezdu záchranky, navíc je další léčba opravdu běh na dlouhou trať. Běžně je pacient hospitalizován v průměru na 17 dní. V některých případech nejsme schopni u těchto opaření II. stupně v prvních dnech léčby určit, zda pacient ránu zahojí za použití konzervativního způsobu léčby (tedy bez operace). Poškození je někdy tak hluboké, že se rána nedokáže zregenerovat. Pak se musí přistoupit k operační léčbě, k transplantaci. 

Třetí stupeň zpravidla vyhodnocujeme už při přijetí, kdy je jasné, že pokožka je zničená tak hluboko, že určitě nezregeneruje a určitě se bude muset transplantovat.

S koncem hospitalizace léčba nekončí

S koncem hospitalizace ale rozhodně léčba nekončí. Následuje dlouholetá práce. Mám v okolí popálené dítě a velmi důležitá je svědomitost a důslednost rodičů, aby následky byly co nejmenší. Co vše tedy následná péče obnáší? 

Následná léčba je velmi důležitá a ovlivní budoucí kvalitu života dítěte. Pokud si povídáme o nekomplikovaných úrazech bez nutnosti operace, hospitalizace trvá 10 až 14 dní. V případě, že je nutná transplantace, hospitalizace se prodlouží až na čtyři týdny. Během hospitalizace už je také přítomný nutriční terapeut, protože popálenina je energeticky náročný úraz. V době propuštění z nemocnice už jsou rodiče propojení s rehabilitačními pracovníky a ergoterapeutem. Hodně ale záleží na rodičích. 

Podílejí se i neziskové organizace. Dobře funguje i náš spolek „Bolíto“, který podporuje rodiny nebo děti nejen přímo jako jednotlivce, ale organizujeme například i zájezdy, třeba nedávno do Bulharska, nebo tábory tady u nás v ČR. Organizujeme semináře pro primární prevenci, na nichž se podílí i pacienti po úrazu. Máme třeba slečnu, která právě před mnoha lety vylezla na ten vagon. Druhá je po autonehodě v hořícím vozidle. Třetí byla zasažena kyselinou. Daly se dohromady, aby v rámci prevence sdílely své příběhy a zároveň sdružovaly lidi po podobném úrazu. Spolupracujeme také s lázněmi, kam jezdí hlavně děti po hlubokých popáleninách a transplantacích s jedním z rodičů. Je potřeba věnovat čas pohybovým rehabilitacím, tlakovým masážím, dlahování. 

Jaký je největší problém vzniklé jizvy?

Hlavním problémem jizvy je ten, že i když je kůže transplantovaná, hojí se za účasti vazivové tkáně. Jizva má ale tendenci se smršťovat a stahuje tak své okolí. Může omezovat v pohybu, pokud je nad kloubem. Může omezovat ve vyšetření u zubaře nebo v jídle, pokud se nachází na obličeji. Pacienti nemohou dovřít ústa nebo oči. Proto někdy s odstupem několika let po úrazu následují speciální reparativní výkony. V případě dětí leží na rodičích zodpovědnost denních úkonů. Několikrát denně musí jizvu masírovat, aby k ní neteklo tolik krve a aby tolik nerostla. Dlahy se aplikují, aby se nedeformovaly klouby a nestahovaly se končetiny nebo prsty a držely se alespoň přes noc v natažené pozici. Spolupracujeme s firmou, která vyrábí obličejové masky na míru a elastické oblečky, které děti nosí, aby trvale tlačily na transplantované místo. V konečném důsledku je to ale velká psychická zátěž. 

Pro dítě, zvláště třeba v adolescentním věku, musí být velmi těžké se začlenit zpět do společnosti. Využívají tedy hodně zmíněné spolky, které vlastně sdružují podobně poraněné děti? Přece jen když vidí, že také tento problém přežily a žijí dál relativně normální život. 

Je to velké téma. Jak jsem říkal, podpora rodiny a odolnost vůči takovému stresu jsou různé, což se pak odráží i v léčbě. Když rodina drží při sobě a dokáže lépe společně odolávat stresu, pak už i tyto děti tady lépe stonají. A pak i návazná péče má větší efekt. 

Péče o transplantáty

Když se ukončí péče pomocí kompresních obleků a tlakových masáží, je potřeba dále o jizvy pečovat?

Aby jizva zůstala vláčná, je potřeba ji nadále promazávat a chránit před mechanickým poškozením a před sluncem a mrazem. Jakmile ale jizva vybledne a dozraje, což je zhruba za dva až tři roky, už nevyžaduje příliš intenzivní péči.

Zmíněné oblečky nejen stlačují jizvy, ale také chrání před sluncem. Jak dlouho po zranění může jít dítě na slunce bez oblečku? Třeba k moři?

Většinou je to v řádu měsíců a ta jizva musí vyblednout a dozrát do určitého stadia, aby slunce nepoškodilo tamní buňky. 

Fungují na jizvy i nějaké babské rady? Pomáhá třeba k promazávání propolis? Nezežloutne pak ta jizva? 

Často se nás rodiče ptají, jestli mohou na hojení popáleniny použít propolis nebo novozélandský med. Princip všech těchto dočasných krytů je ten, že chrání ránu před vyschnutím a navíc drží dále od ní bakterie. Včelí produkty jsou přirozeně antiseptické. Nicméně není zatím nic, co by předčilo lékařské produkty používané u nás. V léčbě jizvy je pak hlavní každopádně promazávat. Jakmile je rána zahojená a integrita kůže obnovená, je důležité udržet její vláčnost a čistotu kůže. Rozhodně nedoporučuji dávat žádnou parfémovanou mast, která může dráždit. V jednoduchosti je síla. 

Ještě dotaz k transplantátům. Když dítě roste, roste transplantát s ním, anebo zůstává vlastně pořád stejný, a tím pádem se na ploše zmenšuje?

Zajímavá otázka a rodiče se na ni také často ptají. Jizva je dynamická část tkáně, takže nějaké její přestavby a remodelace probíhají. Určitě v průběhu prvních tří let, kdy jizva zraje, lze zrání ovlivnit třeba laserovou technologií. Nepředstavujme si, že jak roste dítě, tak se také proporčně k tělu zmenšuje daný okrsek. On nějakým způsobem pracuje. Pořád platí, že roste jinak rychle a jizva zůstává pevná a tahá za okolí. Při růstu potom může docházet k tomu, že se k nám pacienti vrací na reparativní operace a musí se provést posun v jizvě, kdy se protne, jinak nasměruje a sešije. Nebo se tam vkládají další transplantáty s odstupem.

Novinky v léčbě popálenin

Jaké největší novinky v léčbě nastaly v posledních 30 letech? 

To je spíše otázka na chirurgy, ale rozhodně nastal obrovský krok dopředu v syntetických krytech. Zabraňují vysychání, drží pryč bakterie a zároveň se rána pod nimi nemaceruje. Umožňují buňkám, které jsou schopny se zregenerovat, aby zregenerovaly. A je skoro jedno, jestli je to kůže z tilápie (sladkovodní ryba) nebo Mepilex se stříbrem. Dalším velkým zlomem jsou tzv. dermální náhrady, které u hlubších poškození kůže nahrazují mezivrstvu v kůži a zlepšují pak výsledný kosmetický a funkční efekt. Velkým tématem jsou také umělé kůže, protože zatím jediné, co zlepší výsledek jizvení, je vlastní kůže toho jedince. Působí tady u nás kolega z chirurgie MUDr. Hubert Šuca, který místo syntetických krytů použil technologii nanovláken a díky tomu se mohou buňky v ráně v ideálním prostředí zregenerovat. I zde je inovace a moderní léčba velmi důležitá a stávají se někdy doslova zázraky.

Z které části tělíčka se kůže nejčastěji odebírá? 

Typicky z vnější části stehna nebo zadečku. Rodiče nám často nabízí, že by kůži darovali, ale není to možné. Transplantát by nefungoval. Jedinou možností, jak pacientovi pomoci bez odběru jeho vlastní kůže, je odebrat z ní kmenové buňky a začít pěstovat jeho vlastní kůži v laboratorních podmínkách a pak mu ji na ránu postupem času voperovat.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock