Český červený kříž slaví 100 let. Jeho pestrá historie vypovídá i o nás

Úctyhodných sto let letos slaví Český červený kříž. Má za sebou pozoruhodnou historii, která zároveň ilustruje i dějiny českého státu. Organizace přežila nacisty, komunisty, dvě světové války a desítky let totality. Mnohdy ani netušíme, za co všechno Červenému kříži vděčíme.

Před sto lety, 6. února 1919, prezident T. G. Masaryk schválil založení Československého Červeného kříže. Tehdy se začal odvíjet dlouhý příběh nejen této organizace, ale i generací dobrovolníků, kteří jejím prostřednictvím prokázali a prokazují nezištnou lidskost a solidaritu.

Jde o mnohdy fascinující příběh, který ukazuje to lepší v nás. Navzdory dějinným turbulencím, navzdory násilí i totalitě, vždycky mezi námi žili lidé, pro které se pomoc druhým stala součástí jejich osudů.


Historii odstartoval Masaryk

První předsedkyní Československého Červeného kříže (ČSČK) byla dcera prezidenta Alice Masaryková a vydržela v této funkci až do roku 1938. Založení organizace tehdy lidé nadšeně vítali. Úzce to totiž souviselo i se vznikem republiky.

„To, že někde funguje národní Červený kříž, je i jeden z atributů samostatnosti. Proto to tehdy veřejnost přijímala velmi kladně. Byl to důkaz toho, že Československo je samostatný stát,“ vysvětlil v rozhovoru pro Naše zdravotnictví prezident Českého červeného kříže (ČČK) Marek Jukl. Osudy organizace se od té doby velmi úzce proplétají s osudy celé země a dobře ilustrují doby světlé i temné.


Jednotný výcvik a jednotné principy po celé planetě

Ve skutečnosti Červený kříž na českém území funguje už 150 let. Toto výročí bychom oslavili loni, protože organizace tu působila už od roku 1868. To ale spadala ještě pod Rakouskou společnost Červeného kříže. Za založení národní společnosti se tedy pokládá pozdější vyslovení souhlasu TGM.

Dnes ČČK patří k mohutné mezinárodní společnosti, která je trvale přítomná ve 191 zemích světa a zahrnuje miliony dobrovolníků, kteří pomáhají jiným lidem po celé planetě. Všichni vyznávají sedm základních principů Červeného kříže: lidskost, nestrannost, neutralitu, nezávislost, dobrovolnost, jednotu a světovost. Mají jednotný výcvik i pravidla chování, takže spolu snadno dokážou spolupracovat, ať už pocházejí z kteréhokoli koutu světa.

Myšlenka na založení této organizace se zrodila doslova v krvi, mezi tisícovkami vojáků, kteří v roce 1859 tři dny a tři noci umírali opuštění na bojišti po bitvě u Solferina. Zakladatel organizace Henri Dunant za to v roce 1901 získal první Nobelovu cenu za mír. Více si můžete přečíst například v článku Červený kříž slaví. Co pro nás dělá? A nechcete se přidat k dobrovolníkům?.


České stopy v dějinách Červeného kříže

Český červený kříž za sebou zanechal i významné mezinárodní stopy. Čechoslováci svůj Červený kříž každoročně oslavovali při tzv. mírových slavnostech už od roku 1921. Tím se nechala inspirovat celá mezinárodní organizace a zavedla Světový den Červeného kříže a Červeného půlměsíce, který se od roku 1948 připomíná pravidelně 8. května. To je den, kdy se narodil zakladatel Henri Dunant a kdy později také skončila v Evropě druhá světová válka. „Všeobecně se uznává, že tahle tradice světových dnů vyšla od Československého červeného kříže," potvrdil Marek Jukl.  

Další česká stopa je ještě významnější. Červený kříž má dvě základní motta. První bylo přijato už v roce 1863 a hlásá „Milosrdenství mezi zbraněmi“ (Inter arma caritas). V roce 1961 na návrh tehdejšího Československa bylo přijato druhé základní motto organizace. To zní „Humanitou k míru“ (Per humanitatem ad pacem). Jeho smyslem je poukázat na to, že Červený kříž je ve všech dobách, situacích a konfliktech mírovým činitelem.


První síť sanitek v Československu založil Červený kříž

Aniž bychom si to uvědomovali, za současnou záchrannou službu vděčíme rovněž Červenému kříži. Ten totiž už v roce 1925 v Československu založil Automobilní záchrannou službu ČČK. „To byla první celostátně působící zdravotnická záchranná služba, která se později transformovala v dnešní záchrannou službu,“ uvedl Marek Jukl.

Zmiňovaná „transformace“ má trochu pachuť křivdy. Odkazuje na rok 1952, kdy komunisté velkou část majetku a služeb Červeného kříže znárodnili. Jen v případě záchranné služby to znamenalo 804 sanitek a 392 stanovišť záchranky. Stejný osud měly desítky sociálních zařízení, léčeben, ozdravoven či sanatorií. Zestátnili dokonce i zdravotnické školy, které organizace provozovala.


Červený kříž okradli nacisté i komunisté

Temné časy ovšem přišly už mnohem dřív. Podobně jako komunisté okradli Červený kříž i nacisté. Německá okupační správa 5. srpna 1940 organizaci násilně rozpustila. „Majetek byl zkonfiskován a připadl Německému červenému kříži. Udává se, že by to na dnešní přepočet bylo asi 800 milionů korun. Řada členů byla také vězněna a bohužel i popravena,“ připomíná smutnou etapu historie Marek Jukl.

Ale i v takové době a situaci lze najít pozitivní zprávy. Nacisté si moc nepomohli. Tím, že na území protektorátu organizaci zrušili, vyprovokovali okamžitě vznik další. „Zrušení Červeného kříže v okupovaném Československu umožnilo vznik nové organizace při londýnské exilové vládě. K tomu došlo hned 1. září a je na tom vidět, že kontinuita Československého červeného kříže trvala dál i během okupace a války. V Londýně se naše organizace primárně zaměřovala na pomoc našim lidem v zahraničí a na pomoc ozbrojeným silám, ať už bojovaly na západní, nebo na východní frontě, nebo třeba v Africe,“ popsal další osudy ČČK jeho současný prezident.


Po válce organizace hledala a spojovala ztracené lidi

Velký návrat na scénu čekal na Československý červený kříž ještě na sklonku války. Činnost sice organizace obnovila oficiálně až (či spíše už) 9. května 1945, ale pomáhala ještě dřív. „Naši zdravotníci poskytovali první pomoc už během květnového povstání. Ke konci války a po ní také zasahovali v Terezíně, když byla v té době tyfová epidemie. Němci měli tehdy jiné starosti a nechtěli mít s tím tyfem v Terezíně už nic společného. Koncem dubna 1945 tam pomáhali naši zdravotníci pod patronací a ochranou Mezinárodního výboru Červeného kříže,“ uvedl Jukl.

Dodnes zůstává jedním z úkolů Červeného kříže tzv. pátrací služba. Stručně řečeno, pátrací služba dohledává lidi a rodiny roztržené válkami, přírodními katastrofami či jinak, ale dohledává také třeba hroby padlých vojáků. To všechno klidně přes propast desítek let. Červený kříž k tomu opravňují mimo jiné přijaté Ženevské konvence.

Nejvíc napilno měli tito pátrači právě po druhé světové válce. „V roce 1946 pátrací služba Červeného kříže vyřizovala 414 000 žádostí o pátrání po nezvěstných v souvislosti s válkou,“ ilustroval to Marek Jukl.


Český červený kříž přežil i komunisty

Český červený kříž nakonec přežil i komunistickou totalitu. Organizace s nástupem komunistů k moci ztratila svoji samostatnost a nezávislost a v zájmu přežití se musela odklonit od sedmi principů Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce.

Byla začleněna do jednotné Národní fronty; samostatnost ztratil také zdravotnický dorost, který byl násilně zařazen do jednotné Pionýrské organizace. Komunisté za přežitou označili i dlouholetou tradici Mírových slavností Červeného kříže.

Přes ztížené podmínky i v dobách totality dělal Červený kříž mnoho potřebného a záslužného. Vymizely některé tradiční charitativní činnosti, ale byly nahrazeny jinými. Stát sice převzal péči o zdraví lidu, sociální zabezpečení, osvětu, výchovu a kulturu, ale Červený kříž jeho činnost mnohde úspěšně doplňoval. Od roku 1960 třeba propagací bezpříspěvkového dárcovství krve. Od roku 1983 zase oceňováním laiků, kteří první pomocí zachránili lidský život. Neustále přitom vzdělával veřejnost v první pomoci a připravoval také tzv. Zdravotnické družiny civilní obrany.


Nové svobodné časy po roce 1989

Už v prosinci 1989 v Československu vstal Červený kříž z popela. Okamžitě se navrátil k základním principům a zvolil nové vedení. Začal s obnovou samostatných sociálních a zdravotnických činností. Například v roce 1992 obnovil domácí ošetřovatelskou péči Alice, nazvanou podle Alice Masarykové.

Část majetku se organizaci vrátila, ale všechno už napravit nešlo. „Obnovily se i další služby, ale do té zdravotní sféry už se Červený kříž mohl těžko vrátit. Už třeba nezaložíte znovu záchrannou zdravotnickou službu, když už existuje. V té sociální činnosti ale nastal masivní rozvoj. Dnes máme asi šest desítek zařízení, kde pomoc nabízíme. Jsou to třeba ozdravné léčebny, zařízení paliativní péče, azylové domy, bydlení pro seniory a další,“ vysvětlil prezident ČČK Marek Jukl.


Povodně ukázaly, k čemu je Červený kříž dobrý

Velkým milníkem se pro Červený kříž staly povodně v letech 1997 a 2002. Jen pro představu, třeba na Moravu při první povodni odcestovala přes Český červený kříž pomoc za více než půl miliardy korun. Vděčíme za to ponejvíce Německému červenému kříži, který poslal stamiliony korun, další stamiliony pak nasbírali dárci ve sbírkách. Pomoc tehdy dovážely tři tisíce aut a ve výsledku šlo o materiál o váze devět tisíc tun! Podobně to pak vypadalo i při povodni v roce 2002 v Česku. Červený kříž v obou případech dokonce vystavěl desítky nových domů a center pro postižené.

„Naší výhodou je, že máme tzv. fond humanity a v něm několik desítek milionů. Proto můžeme pomoc zahájit prakticky hned a nečekat na výsledky sbírek, které pochopitelně také vyhlašujeme. Ale peníze na okamžitou pomoc máme odložené stranou,“ řekl Marek Jukl.

Takové peníze přitom nepomáhají jen doma. Česko, respektive zdejší Červený kříž, je také první zemí EU, která v roce 2016 poslala pomoc do válkou zmítané Sýrie. Už osmkrát tam od té doby ČČK dopravil třeba sanitky, zdravotnické přístroje a vybavení. V podobném rozsahu působí organizace i na Ukrajině zasažené ozbrojeným konfliktem na hranicích s Ruskem. Češi z Červeného kříže ovšem pomáhají finančně i osobně také u přírodních katastrof, jako bylo třeba zemětřesení v Nepálu. 

„Tohle se ale od nás prostě očekává, tím není Český červený kříž nijak zvláštní,“ dodává k tomu skromně jeho prezident Jukl. Každý rok na celém světě poskytne Červený kříž pomoc neuvěřitelným 470 milionům lidí. 


Chcete se stát dobrovolníky? Investujte čas, výcvik dostanete 

Červený kříž má v Česku zhruba 17 000 dobrovolníků. Stát se jím může každý – organizace má svůj systém školení a výuky a každému zájemci nějaké uplatnění nabídne. „Nemáme příliš zájem o dobrovolníky na dva dny, protože to pro nás nemá význam. Pro nás jsou lepší ti, kteří u nás vydrží déle, které něco naučíme a kteří to potom mohou a dokážou použít,“ řekl Našemu zdravotnictví Marek Jukl.

A proč by člověk měl do Českého červeného kříže vstoupit? „Chce-li někdo pomáhat druhým, je Červený kříž ideální prostředí. Už proto, že jsme zakotvená organizace s prověřeným renomé a pevnými principy,“ dodal Jukl s tím, že vítá každého dalšího dobrovolníka.


Výročí připomene i stříbrná mince dvoustovka národní banky

Letošní jubilejní rok se pro Český červený kříž ponese v atmosféře oslav. Ta největší se odehraje 7. května v Praze na Žofíně. Zváni jsou nejen politici, ministři, hejtmani, ale také kolegové z Červeného kříže v Polsku, Německu, Maďarsku, Rakousku, na Ukrajině a ze syrského Červeného půlměsíce.

Česká národní banka k této příležitosti dokonce vydává speciální emisi dvousetkorunové mince s motivy Červeného kříže a s vyraženými základními principy této organizace. Pro televize, kina i prostředí sociálních sítí má Červený kříž připravený také spot, který by se měl objevit už teď v únoru. Kampaň má být celoroční.


David Garkisch

Foto: ČČK


Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Spalniček rapidně přibývá. Zdravotníci mají nařízené očkování