Nakažených žloutenkou typu C loni rekordně přibylo. Jak nemoc rozpoznat a začít léčit včas?

Česká republika patří mezi země s nízkým výskytem infekce hepatitidy C s průměrným záchytem 800-1000 nových případů ročně. Jenže v roce 2023 bylo hlášeno 1300 osob s nově odhalenou infekcí.

„Vloni počet nahlášených nově nakažených osob dosáhl čísla 1300, jenže například v roce 2021 jich bylo pouhých 662. Důvodem může být návrat pacientů k lékařům se zpožděním až po odeznění pandemie kovidu, ale také narůstající počet reinfekcí mezi osobami ve vysoce rizikové populaci,“ popisuje prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc., přednosta, Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha, místopředseda České hepatologické společnosti ČLS JEP.

Zdroj: Česká hepatologická společnost

Na celém světě je nakaženo zhruba 57 milionů lidí a Světová zdravotnická organizace (WHO) se samozřejmě snaží infekci dostat pod kontrolu již od roku 2016, v ideálním případě ji naprosto minimalizovat. Podle plánu WHO je reálné snížit výskyt nemoci o 90 % v horizontu 20 let.

„Jednou cestou je snížit incidenci, tedy počet nových případů onemocnění. Potom by HCV infekce přestala být složitým ekonomickým a zdravotním problémem. Nicméně ČR v současné době není schopná splnit eliminační cíle WHO v léčbě hepatitidy C, protože by bylo třeba léčit zhruba dvojnásobný počet nemocných oproti současnému stavu, tedy více než 5000 pacientů ročně,“ vysvětluje Urbánek.

Experimenty v mládí? Hepatitida C nemá příznaky desítky let

Protože se nemoc přenáší krví, je známo, že mezi rizikové faktory nákazy žloutenkou C patří nitrožilní užívání drog, nechráněný pohlavní styk, transfuze či transplantace před rokem 1992 (než se v červnu 1992 u nás začali povinně testovat všichni dárci krve), tetování či akupunktura (amatérské nebo v exotických zemích) a přenos z matky na plod. 

„Pomyslnou tikající bombou v naší populaci je obtížná identifikace infikovaných osob v nízce rizikové populaci, protože hepatitida C nemá třeba 20-30 let žádné symptomy. Příkladem může být stávající manažer bankovního sektoru, který mohl mít v mládí rizikový sexuální styk nebo třeba i jen jednorázově experimentoval s drogami. Případně se nechal na dovolené tetovat. Strach z přiznání nebo z důsledků přiznání vede k tendenci tyto rizikové skutečnosti nepřiznávat. Jenže lékař pak nemá moc šancí, jak pojmout podezření, že by daná osoba mohla být infikována. A aktivní pojetí podezření je klíčem k odhalení infekce,“ pokračuje odborník.

Zdroj: Česká hepatologická společnost

Zatímco u vysoce rizikových skupin postupně rostou počty léčených, protože existují a zlepšují se nástroje na jejich identifikaci a motivaci k dokončení léčby, nůžky mezi pacienty nově nakaženými, nejčastěji právě při aplikaci drog, a pacienty léčeným v nízkorizikové populaci se nebezpečně rozevírají.

Anonymní testování i jednoduchá léčba

Důležitým předpokladem pro změnu náhledu na nemoc je edukace veřejnosti a dostupné anonymní testování. To sice u nás existuje, ale anonymně testují pouze organizace spojené s drogovou problematikou, jenže tyto služby je pro člověka z nízkorizikové populace obvykle obtížně vyhledat. Další bariérou může být i obava z invazivního testování a vyšetřování (např. jaterní biopsie), která se ale dnes už vůbec neprovádí. V rámci edukace je ovšem zásadní vědět, že léčba je naprosto jednoduchá – spočívá v podání vhodných antivirotik, a to v tabletách. 

„Je známo, že na hepatitidu C neexistuje očkování, nicméně pokud se diagnóza odhalí, léčí se víceméně snadno. Léčba je bezpečná, dobře snášená a účinná v 97-98 % případů. Nejčastěji probíhá 2-3 měsíce formou polykání 1-3 tablet denně. Pacienti během prvních týdnů cítí výrazné zlepšení stavu, kdy mizí únava, tlakové bolesti v podžebří apod.,“ objasňuje Urbánek.
Komplikace při léčbě jsou velmi vzácné stejně tak jako lékové interakce.

Proč se v případě podezření raději nechat otestovat? 

Jak již bylo řečeno, hepatitida C se nemusí třeba i 30 let vůbec projevit. Onemocnění nemá specifické příznaky, nelze ho klinicky rozpoznat. Jenže pokud se neléčí, může mít dlouhodobé důsledky spočívající v riziku rozvoje jaterní cirhózy či primárního karcinomu jater. 

„Jaterní cirhóza se v závislosti na mnoha faktorech rozvijí po 20 letech u cca 30 % infikovaných osob. Dalšími důsledky je u dlouhodobě infikovaných osob i riziko různých onemocnění krvetvorby včetně rakoviny krve (lymfomy), onemocnění ledvin, autoimunitních onemocnění a podobně,“ popisuje MUDr. Soňa Fraňková, Ph.D., zástupkyně přednosty pro klinickou hepatologii, IKEM, členka výboru České hepatologické společnosti ČLS JEP. „Nechat se otestovat doporučuji určitě všem, kteří mají z hluboké minulosti v horizontu 20-30 let zkušenost s jehlami třeba i jen jednorázově s nitrožilně podávanou drogou, tetováním, piercingem nebo rizikovým pohlavním stykem.“

Foto: Játra v cirhóze (zdroj: Česká hematologická společnost)

Důležitým okamžikem kaskády péče je i správná „potestová“ edukace pozitivně testované osoby – ne každý lékař, který může diagnostikovat HCV (např. gynekolog), je oprávněn léčbu vést, proto musí pacienta odeslat na specializované pracoviště. Ideálně rovnou a rychle. 

„Ve většině případů lze uvažovat o tom, že většinu osob z nízce rizikové populace stačí testovat 1x v životě, protože pak už se s největší pravděpodobností nikdy nenakazí. Pokud by bylo veškeré testování a léčení efektivní, dojde ke snížení počtu případů v dané rizikové populaci, takže tato přestane být rizikovou. A kruh se uzavře,“ dodává prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc., přednosta, Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha, místopředseda České hepatologické společnosti ČLS JEP.

Jak postupovat, pokud máme podezření nákazou HCV?

Při podezření na HCV infekci je vyhledávacím testem vyšetření anti-HCV protilátek v krvi. Testovány by měly být všechny osoby, které byly někdy v životě vystaveny některému z výše zmíněných rizikových faktorů přenosu infekce, a osoby, které mají zvýšené jaterní testy či diagnózu jaterního onemocnění (může dojít ke kombinaci vícero nemocí). O test lze požádat praktického lékaře.

Autor: Česká hepatologická společnost

Foto: Shuttertstock