Za bílým pláštěm: pracovní podmínky mladých lékařů a lékařek v ČR

Dotazníkové šetření probíhalo online ve spolupráci se Sekcí mladých lékařů ČLK. Z celkového počtu 550 respondentů, kteří dotazník vyplňovali, jich dotazník až do poslední otázky vyplnilo 297 osob. Co se týče složení vzorku, ženy tvořily většinu vzorku (59,7 %), věkové rozpětí respondentů bylo 22–44 let, s průměrným věkem 29 let. Osmdesát pět procent dotázaných je aktuálně ve specializačním vzdělávání, 15 % jej dokončilo nejpozději v roce 2022. Kvalitativní část výzkumu zahrnovala 27 individuálních hloubkových rozhovorů a osm focus groups (celkem 43 osob) ve vybraných nemocničních pracovištích v ČR. Výzkum vznikl v rámci projektu KULTIMED, na němž spolupracují Sociologický ústav AV a 1. a 2. lékařská fakulta UK v Praze. V následujícím textu představujeme několik vybraných hlavních zjištění. 

Problémy během specializačního vzdělávání 

Výzkum ukázal celou řadu problematických míst v procesu specializačního vzdělávání (SV). Jedním z nich jsou i povinné stáže. Dvacet osm procent respondentů/respondentek má pocit, že jsou stáže zbytečné. Jen minimum dotázaných (18 %) mělo předem jasné informace o průběhu stáže i dovednostech, které se zde mají naučit. Více jak 40 % dotázaných chyběl/a během stáží fungující školitel/ka. Školitele/školitelku na stážích by přitom ocenilo 66 % dotázaných. V rozhovorech mladí lékaři upozornili / mladé lékařky upozornily na překážky na straně domovského pracoviště, které jim brání v plynulosti absolvování stáží a získání alespoň kmenové zkoušky (častým důvodem je personální podstav domovského pracoviště nebo neexistence harmonogramu a absence pravidel povinných „koleček“). Ptali jsme se i na celkové hodnocení SV, 85 % dotázaných vnímá tento proces jako extrémně psychicky náročný a 81 % dotázaných na sobě pozoruje fyzické/psychické dopady SV. Zarážející je i to, že přípravu na SV lékaři/lékařky vykonávají ve volném čase (79 %) (viz graf 1).

Pracovní podmínky

Téměř polovina dotázaných uvedla, že jejich práce byla zřídka nebo nikdy / téměř nikdy uznána a oceňována vedením a téměř 30 % dotázaných se nesetkalo s respektem na pracovišti ze strany vedení. Vůči vedoucím jsou pak v tomto ohledu více kritické ženy a ti, kteří pracují ve fakultních nemocnicích. Velkým problémem mladých lékařů je pak také extrémní pracovní  nasazení, které podle svých slov zažívá 64 % dotázaných. Sedmdesát pět procent dotázaných pak uvedlo, že musí stále pracovat ve vysokém tempu. Velká část dotázaných zároveň svoji práci vnímá spíše jako rutinní – 60 % jich uvedlo, že musí stále nebo často dělat pořád to samé (viz graf 2).

Dalším častým problémem mladých lékařů/lékařek byla také nutnost dělat rozhodnutí, ke kterému se necítí být kompetentní, s čímž se podle svých slov setkalo kolem 50 % dotázaných. V rozhovorech byla tomuto tématu věnována velká pozornost. Mladí lékaři/mladé lékařky se cítí nepříjemně v situaci, kdy mají nastavit léčbu nebo reagovat na dotazy pacientů/pacientek a rodiny bez odborného dohledu a někteří uváděli, že jsou přiřazeni k lékařským výkonům, které nikdy nedělali. 

Jedná se o situace, které považují za vysoce stresové. Průměrně si respondenti/respondentky vydělají 60 614 Kč měsíčně. Stejně jako v jiných oborech i zde existuje rozdíl mezi průměrnými mzdami žen (53 580 Kč) a mužů (70 349 Kč). Dotazník vyplnilo i několik respondentů/respondentek, kteří nedávno ukončili SV – jejich mzda vzrostla na 1,5násobek výše uvedeného průměru. Což z hlediska náročnosti celého procesu SV nemusí být hodnoceno jako dostačující a důstojné.

Pracovní vytížení a work-life balance 

Zhruba dvě třetiny dotázaných uvedly, že stále nebo často zažívají napětí mezi pracovním a osobním životem, přičemž nejčastěji to byli lidé, kteří pracují ve fakultních nemocnicích. Tito lékaři/lékařky pak na rozdíl od ostatních vykazují nejdelší pracovní dobu (60 hod./týden), na ostatních typech pracoviště se pracovní doba pohybuje 58 hod./týden v okresní a 55 hod./týden v krajské nemocnici. Možnost zkrácené pracovní doby je ve zdravotnictví velmi malá, a pokud už ji někdo využívá, jsou to ženy s malými dětmi (23 % žen má snížený úvazek a z toho více jak polovina má malé děti, viz graf 3). 

Jak ukázaly rozhovory, vyjednávání o zkráceném úvazku je však náročné a v případě určitých oborů, které vyžadují delší čas operací, pak ženy znevýhodňuje. Lékařkám pracujícím na částečný úvazek se pak doba specializačního vzdělávání značně prodlužuje. Dostávají se pak do velkého napětí mezi rodinnými plány a potřebami a potřebami jejich kariéry (viz graf 4).

Nevhodné a neprofesionální chování 

Jak se ukázalo, lékařské prostředí je „bohaté“ na různé typy nevhodného chování (viz graf 5). Nejčastěji se mladí lékaři/mladé lékařky osobně nebo jako svědci setkávají s drby a pomluvami (85 %). Více jak polovina dotázaných se setkává se sexuálně podbarvenými narážkami (ženy mnohem častěji nežli muži). S ponižováním se setkalo 51 %, s bossingem 48 % a se šikanou 44 % dotázaných (graf 5).

Nevhodné chování se přitom neděje jen mezi nadřízenou–podřízenou osobou, ale ve 27 % případů se tak dělo i mezi lékaři/lékařkami na obdobné pozici. Častěji se s nevhodným chováním setkávají ženy.

V otevřených výpovědích se často objevovaly příběhy o bagatelizaci nevhodného chování nebo neochotě ze strany vedení takové projevy řešit. Ukázalo se zároveň, že většina dotázaných neví, na koho se na pracovišti v těchto případech obrátit, a že mají také často obavy takové situace formálně řešit (např. z důvodu postihu, obav o dopadu na kariéru atd.). 

V návaznosti na zjištění z našeho výzkumu navrhujeme řadu opatření na zlepšení pracovních podmínek a postavení mladých lékařů a lékařek v procesu specializačního vzdělání. Jedním z doporučení je také zavedení pozice nezávislé kontaktní osoby pro lékařský personál, na kterou se mohou lidé bez obav z postihu obrátit pro radu, pokud se setkají s nevhodným či neprofesionálním chováním ze strany svých kolegů či nadřízených. 

Autoři: Mgr. Romana Marková Volejníčková, Ph.D. / PhDr. Marta Vohlídalová, Ph.D.

Foto: Shutterstock