Hlavička
Rozhovory -
05/05/2019

Z historie medicíny: Tragédie lékařů, kteří šířili smrt špinavýma rukama

Dnes už každý rozumný člověk chápe, proč je důležité umývat si ruce. V celkem nedávné historii tomu tak ale nebylo a padl nespočet lidských životů, než jsme dospěli k poznání, že špinavé ruce přenášejí nemoci. Objev má pozoruhodnou, byť velmi smutnou historii...

reklama

reklama

I když se vám může zdát mytí rukou jako prostý a banální lidský úkon, chybuje v něm alespoň občas většina z nás. Zkrátka si neumýváme ruce tak často, tak důkladně nebo tak dlouho, jak bychom měli. Připomíná to dnešní Světový den hygieny rukou, který každý rok připadá na 5. květen a vyhlašuje ho Světová zdravotnická organizace (WHO).

O správném mytí rukou jsme už psali v textu Braňte se chřipce a naučte se umývat si ruce správně. Chybujeme všichni. Správný postup popisuje i obrázek v úvodu tohoto článku, který jako doporučení sestavil Státní zdravotní ústav (SZÚ). Tentokrát bychom se chtěli věnovat poutavé historii toho, jak se špinavé ruce zapsaly do učebnic medicíny.


reklama

Zachránce matek...

Než nad takovou banalitou jako je mytí rukou příhodně \""mávnete rukou\"", měli byste možná poznat fascinující i tragickou minulost a okolnosti tohoto objevu. Hmatatelný důkaz o původu a šíření mnoha nemocí medicína získala až s vylepšenými mikroskopy a spatřením bakterií. Neznamená to ovšem, že by si lékaři už dříve nevšimli, že špinavé ruce souvisí s přenosem nemocí.

Přesněji řečeno - moderní medicínu na to poprvé v roce 1847 upozornil maďarský lékař Ignác Filip Semmelweis. Formuloval zásady antisepse a vysloužil si přezdívku Zachránce matek, přesto ho jeho objev nakonec křivolakou cestou dovedl až do vídeňského blázince, kde ho během dvou týdnů zřejmě utýrali tamní zřízenci. A nebyla to jediná lidská tragédie objevu \""špinavých rukou\""...


Proč rodičky umírají pod rukama studentů?

Rodit děti nebylo pro ženy v devatenáctém století nebo dříve nic snadného. Velmi často šlo o život matce i dítěti, a to z mnoha důvodů. Jedna z diagnóz, kterou už dnes neznáme, zněla \""horečka omladnic\"". Některé ženy po porodu dostaly vysokou horečku, vyrážku a infekci a asi třetina jich záhy zemřela. 

Zatímco jiní lékaři to v předminulém století přijímali jako fakt, vnímavý mladý maďarský lékař Semmelweis začal věnovat pozornost příčinám a hlavně souvislostem výskytu nemoci. Nastoupil do vídeňské všeobecné nemocnice ve svých šestadvaceti letech a po nějakém čase si všiml, že horečkou omladnic trpí mnohem více žen na oddělení, kde působí studenti medicíny. Zároveň mu přišlo divné, že ženy, které rodily doma a ne v nemocnici, horečkou omladnic tolik netrpěly.


Od pitvy k porodu

Semmelweis si logicky odvodil, že zdroj horečky omladnic musí být v nemocnici. Téměř jistotu nebo alespoň směr úvah mu dala tragédie jeho lékařského kolegy Jakuba Kolečka  (česko-rakouský patolog a soudní lékař), který zemřel na infekci, když se zranil skalpelem při pitvě. Právě jeho smrt přivedla Semmelweise k neúprosnému a zároveň děsivému závěru - horečku omladnic šíří sami lékaři!

Stěžejní v jeho úvaze byli právě medici. Dnes se to zdá nemožné, ale v polovině devatenáctého století medici chvíli pitvali mrtvé, pak si zabalili nástroje a plynule přešli k porodu na jiném oddělení. Neumyli ani nástroje, ani své ruce. Ženy pak obvykle zabíjela streptokoková bakteriální infekce, kterou na ně přenesli lékaři svýma \""špinavýma\"" rukama.


Chlorové vápno v lavoru

Semmelweis proto na svém oddělení pro studenty zavedl povinné mytí rukou chlorovým vápnem. Záhy se ukázalo, že jeho teorie je správná - úmrtnost rodiček výrazně poklesla. I přes tento hmatatelný důkaz , anebo snad právě kvůli němu, se Semmelweis setkal s velkým odporem mezi svými kolegy lékaři.

Motivy k odmítání jeho teorie mohly být různé, ale část lékařů tehdy zřejmě odmítala myšlenku, že by za horečkou omladnic mohli stát oni sami. Někteří si to ovšem připustili a vedlo to k dalším tragédiím. Například profesor Gustaf Michaelis, který teoriím maďarského lékaře uvěřil a dokonce je úspěšně zavedl ve své nemocnici, nakonec spáchal sebevraždu. Důvodem patrně bylo, že mezi ženami, které u něj dříve po porodu zemřely na horečku omladnic, byla i jeho milovaná neteř.


Smutný konec osvíceného lékaře

Smutný osud měl i lékař Ignác Semmelweis. Po dvou letech, kdy se snažil ve vídeňské nemocnici prosadit nové standardy hygieny, ho propustili. Vzápětí úmrtnost rodiček v nemocnici opět vzrostla, ale to už měl Semmelweis místo porodníka v Pešti. I tam nutil studenty umývat si ruce a opět měl vynikající výsledky - za čtyři roky na jeho oddělení zemřelo na horečku omladnic pouze osm žen. Lékaři přesto odmítali uznat fakt, že nemoc šíří oni sami.

Igor Semmelweis se zoufale snažil prosadit svoji teorii a zachránit tak před smrtí nebo nemocí tisíce žen. Vedle toho trpěl také pocity viny za to, že sám zabil mnoho svých pacientek. Tento boj o uznání i s vlastními výčitkami, ho přivedl kolem roku 1861 k těžkým depresím. Lékař chřadl a nakonec v otevřených dopisech útočil proti svým oponentům. V roce 1865 ho i přes jeho odpor převezli do ústavu pro choromyslné. Tam zemřel za pouhé dva týdny, patrně kvůli hrubému zacházení.


První i poslední důkaz dodal Louis Pasteur

Uznání se doktoru Semmelweisovi dostalo až po jeho smrti. Vliv na to měl i i objev dalšího lékaře, Francouze Louise Pasteura, který identifikoval mikroby jako původce infekcí. Teprve poté se principy hygieny podle Semmelweise postupně uchytily v nemocnicích po celém světě. Navzdory smutnému závěru svého osudu je dnes Semmelweis považovaný za jednoho z nejvýznamnějších lékařů 19. století.

Také kvůli němu si dnes můžeme třeba na Wikipedii přečíst samostatný odkaz o mytí rukou, který říká: \""Mytí rukou je jedním ze základních prvků hygieny. Při mytí rukou dochází k mechanickému ale i chemickému odstranění nečistot a také k odstranění přechodné mikroflóry z rukou. K mytí rukou se používá voda a nejčastěji mýdlo nebo jiný mycí prostředek. Mytí rukou je zvláště důležité v prostředích, kde hrozí jejich zvýšená kontaminace (ordinace, nemocnice) nebo při činnostech, kdy může docházet naopak ke kontaminaci předmětu neumytýma rukama (např. v kuchyni). Mechanické mytí rukou je v lékařské praxi doplněno desinfekcí rukou.\""


David Garkisch

Ilustrační foto: Maxpixel.net, CC0


reklama

reklama

reklama

reklama