Superchřipka přijde, jen nevíme kdy. Rozšíří se rychle, říká epidemioložka

Sto let od španělské chřipky jsme na rizika téhle nemoci pozapomněli. Jsou přitom možná větší než dřív. Příchod superchřipky je skoro jistý, jen nikdo neví, kdy se objeví. Jsme na ni přichystaní? A proč tak zanedbáváme očkování? Vysvětluje epidemioložka Zdeňka Jágrová.

Přesně před sto lety kosila lidi na všech kontinentech španělská chřipka. Po Španělsku je pojmenovaná neprávem, šlo o celosvětovou epidemii, která za několik měsíců zabila až 100 milionů lidí, násobně víc než právě skončená první světová válka.

Děly se hrozné věci. Zdraví žili dohromady s nemocnými i umírajícími, pohřbívalo se do hromadných hrobů, v Praze vyjely tramvaje pro svoz mrtvol. Selhávaly obchody, školy i úřady (Před sto lety udeřila španělská chřipka. Proč byla tak smrtící?).

Lidé tehdy podléhali pověrám a proti nemoci zkoušeli všechno. Nechali si trhat mandle i zuby, vdechovali kouř ze dřeva nebo u sebe nosili kousek síry. Proti nemoci se podával nanejvýš aspirin, léky proti bolesti, zábaly a čaje. Nic lepšího nebylo. Je proto trochu s podivem, proč lidé moderního světa na chřipku tak zapomínají. A Češi zejména (Češi ignorují očkování proti chřipce. Umírají, zabíjejí jiné a ztrácejí peníze).


Proč podceňujeme chřipku a obecně nevěříme očkování? Proč je virus chřipky tak nezdolný? Jak ji vlastně poznat a jak léčit? Přijde opravdu „superchřipka“ a jak si s ní poradíme? Na to odpovídá v rozhovoru epidemioložka Zdeňka Jágrová, ředitelka protiepidemiologického odboru Hygienické stanice hl. m. Prahy.


Blíží se sezona chřipky, jak to podle vás letos dopadne s očkováním? Zase to nechá Čechy v klidu? 

Obávám se, že je to nechá v klidu. My jsme třeba konkrétně v Praze oslovili všechna lůžková zdravotnická zařízení, všechny velké podniky a městské části s tím, že jsme jim vysvětlili, jak důležité je očkovat. Ale obávám se, že to moc velký přínos mít nebude. Možná se několik málo jedinců zlomí, ale rozhodně to procento očkovaných skokově nestoupne.

Proč se tak málo necháváme očkovat? A platí to i o jiných infekcích?

V současné době je bohužel ta situace taková, že nám klesá proočkovanost u těch pravidelných očkování, jako jsou třeba spalničky. Ukázala nám to letos epidemie spalniček, která v Praze i jinde byla. Kdybychom měli proočkovanost těch devadesát procent, což už v posledních ročnících nemáme, tak by ta epidemie nepřišla.

Očkování proti chřipce u nás bohužel nemá příliš historii, a navíc je pořád zpochybňováno. Je pravda, že to očkování vás nechrání stoprocentně, ale je nesmírně důležité pro lidi nad 65 let, protože zabraňuje infekcím, komplikacím a následným úmrtím. To se ví všude ve světě, ale u nás jsou stále domovy pro seniory, kde se neočkuje, kde to klienti odmítají a kde jim to personál neumí vysvětlit. My jsme udělali několik akcí, abychom personál poučili, ale ani oni nemají zájem, takže ani tohle nedopadlo dobře.

Takže je očkování zanedbávané i ze strany zdravotníků?

Ano, i od nich. Netlačí je ani zaměstnavatel, což je také nesmírně důležitá věc, ale i to zase vychází ze stavu, v jakém zdravotnictví je. Nařizovat ještě něco navíc přetíženému personálu asi není úplně optimální. 

Kdo by podle vás měl být určitě očkovaný?

Jednoznačně lidé nad pětašedesát let, tam není co řešit. Pak jsou to lidé s chronickým onemocněním – jakmile berou nějaký lék na srdce, na plíce, na močové cesty, měli by být očkovaní, protože jejich imunita je snížená už tím základním onemocněním. Pak jsou to všechny další skupiny. Zdravotníci by to rozhodně měli být, protože mohou být sami zdrojem infekce pro své pacienty. Určitě to platí třeba o jednotkách intenzivní péče nebo ARO.

Co děti? Je u nich očkování nutné nebo aspoň žádoucí?

Dětem je očkování proti chřipce doporučováno, protože děti jsou ti, co onemocní první a nejvíc. V Česku jdeme zatím cestou, kdy se snažíme, aby byli proočkovaní ti nejslabší, tedy nemocní a staří. Ale platí to i o dětech, o alergicích, astmaticích, o těch s chronickými infekcemi, protože se bohužel čas od času stává, že na chřipku umře i dítě.

Už jste to zmínila, ale jak je to očkování účinné a jak dlouho funguje?

Tam záleží na těch věkových skupinách. U lidí do 65 let je paradoxně účinnější než u starších, kde mnohdy nezabrání onemocnění, ale zabrání komplikacím. Taky záleží na tom, jak se podaří s těmi jednotlivými kmeny ve vakcíně trefit do chřipkové sezony. Někdy bývá to pokrytí osmdesátiprocentní, někdy nižší. Nelze tedy předem říct, nakolik nás letošní vakcína bude chránit. Víme, že je aktuální, že jsou tam kmeny, které by se měly vyskytovat, je bezpečná, nereaktogenní.

Mimochodem, které kmeny chřipky se sem blíží?

Je pravděpodobné, že to nebude chřipka B, ale A. A taky by to mohla být H3N2, ale to je zatím jen odhad.

Jak se to vůbec odhaduje a podle čeho se tedy vakcína vyrábí?

Odhaduje se to podle chřipky, která převládá na druhé polokouli. Na té jižní už sezona chřipky pomalu končí, takže z těch jejích kmenů se usuzuje, jaká bude sezona na severní polokouli. Vakcína se dá vyrobit docela rychle, to je otázka několika týdnů, takže není problém ji aktualizovat a přizpůsobit.

Asi častá otázka: má to očkování nějaká rizika? 

Každé očkování má nějaké riziko. Za loňský rok bylo v Česku u očkování proti chřipce hlášeno sedmnáct reakcí. Vesměs banálních a očekávaných – citlivost v místě vpichu, zvýšená ospalost, únava a podobně. U nás to eviduje Státní ústav pro kontrolu léčiv a hlásit mu to může každý lékař i pacient. 

Proč si s chřipkou nedokážeme poradit?

Ten virus je plastický, mění se a to je právě jeho problém. Strašně rychle získává nové vlastnosti. Proto by měli být očkovaní i lidé v drůbežářském průmyslu. U nich existuje riziko, že se v těle akutně nemocného člověka smísí ptačí virus chřipky s lidským a stane se novou světovou pandemií.

To jsou pak ty ptačí, prasečí a mexické chřipky, kterých se děsíme?

To jsou právě změny těch antigenů, kterými virus mění nečekaně i své vlastnosti. Proto se narychlo vyráběla pandemická vakcína, třeba když se zjistilo, že v Mexiku je chřipka H1N1. Aby bylo možné rychle ochránit populaci.

I když je očkování asi nejlepší ochrana proti chřipce, které jsou ty další možnosti?

Životospráva, hodně spánku, hodně vitaminů v přírodní podobě, tedy zelenina a ovoce, otužování, saunování. To všechno přispívá k tomu, aby organismus boj s chřipkou zvládl a vyhrál. Ale musím říct, že jsme třeba loni měli dvě úmrtí chlapců kolem pětadvaceti let, kteří sportovali. Jediná specifická ochrana je tedy očkování, ale samozřejmě můžete taky posilovat imunitní systém.

Pomáhá v chřipkové sezoně nošení roušky?

Záleží na tom, jakou roušku budete nosit, kde a koho má chránit. Ty běžné roušky chrání toho, kdo je nosí, ale taky se musí po dvou hodinách měnit. Pokud je někdo třeba onkologicky nemocný, má sníženou imunitu a je ohrožený, tak to rozhodně opodstatnění má. Ale u ostatních...

Jak u sebe rozpoznám chřipku? 

Bezpečně jedině laboratorním vyšetřením. Jinak ale platí, že chřipku oznamují teploty přes 38 stupňů, je tam náhlý začátek onemocnění, máte k tomu bolest svalů, únavu, zchvácenost. Pak to pravděpodobně chřipka bude. 

Když už chřipku mám, co na ni pomáhá? Antibiotika?

Antibiotika vůbec ne, protože je to virové onemocnění. Ty pomáhají až na ty další komplikace. V první fázi je to izolace doma, hodně tekutin, klid na lůžku a vitaminy. V takovou chvíli už i v tabletách.

Snad při každé pandemii chřipky se mluví o příchodu ještě horší „superchřipky“ na způsob té španělské. Je to reálný scénář? Čeká nás to?

Všichni říkají, že nás to čeká a nikdo neví kdy. Dříve přicházely takové vlny v intervalu asi dvaceti let, ale neví se stále, jestli to přijde za rok, za dva roky, za deset let. Existuje riziko, že se zkříží ptačí, prasečí a lidská chřipka. To se opravdu může stát.

V současné době se ptačí viry na člověka nepřenáší, ale kdyby se zkřížily a umožnily přenos, byl by to obrovský problém. Proti běžným virům chřipky lidé alespoň nějakou imunitu mají, ale pokud přijde něco úplně nového, tak populace žádnou imunitu nemá. Pak pomůže jen vakcína a očkování.

Jak by to vypadalo? Třeba ještě hůř než u španělské chřipky?

Podívejte se, jaká je propojenost dnešního světa. Když nám začala ta pandemická chřipka v roce 2009, zjistili jsme, že už v létě tady byly záchyty toho kmene. Šlo o lidi, co přijeli ze zahraničí, a ani to už nebyla Asie, ale i západní Evropa. Obávám se, že takový kmen chřipky by se mohl šířit mnohem větší rychlostí než kdysi.

Na druhou stranu tenkrát lidé umírali na komplikace nemoci. Dneska máme antibiotika, máme ventilace, máme extrakorporální oxygenaci (dočasně nahrazuje funkci srdce a plic, pozn. red.), což je poslední záchrana. V tomhle jsme mnohem dál, než jsme byli v roce 1918, ale dnešní mobilita lidí určitě povede k rychlému rozšíření takové nebezpečné chřipky.

Superchřipce se tedy zabránit nedá?

Myslím si, že zabránit se jí nedá, musíme si jenom počkat. A musíme mít dostatek ventilátorů, lůžek, antivirových léků, antibiotik a taky dostatek lidí, kteří všechny ošetří. Ale to je asi všechno, co zatím můžeme dělat.


David Garkisch


Anketa

Necháváte se nebo necháte očkovat proti chřipce?

Celkem hlasovalo 50 čtenářů.
Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Pozor na dětský Ibalgin. Na trhu je vadná šarže. Nemáte ji doma?