Sestry chybí, ale pravá krize teprve přijde, upozorňuje prezidentka asociace sester Šochmanová

„I když dneska máme větší počet zájemců o sesterský obor, tak tuto mezeru zatím nezaplní. Musíme navýšit kapacity a hledat všechny možné cesty, které se spojují v jednu společnou, a to je zajistit dostatek personálu,“ upozorňuje Šochmanová.

V rozhovoru jsme mluvily nejen o řešení této situace, ale také o povolání sestry obecně nebo o letošních hlavních cílech asociace. Jakou podobu by měla mít vznikající komora sester? Jaké vyšší kompetence sester prosazuje? A jaký vzdělávací plán musí člověk zvolit, aby z něho mohla být všeobecná nebo praktická sestra?

Když jsem rozhovor domlouvala, nejspíše jsem zmínila sousloví zdravotní sestra, a hned jsem byla upozorněna, že takhle se sestrám neříká. Jak se jim tedy říká a proč už bych neměla používat přídavné jméno zdravotní?

Zdravotní sestra je vlastně profese, která legislativně již neexistuje. Proto by tento termín neměl být v odborných článcích a rozhovorech uváděn. Dnes máme sestry, a to buď praktické, nebo všeobecné. 

Možná díky televizním seriálům je zdravotní sestra stále velmi zažitý pojem a těžko se odbourává. Kdybyste měla zhodnotit vývoj povolání sestry v posledních 15 letech, co se změnilo a kam se posunulo?

Obor sester se mění velmi, a to společně s rozvojem medicíny. Ve chvíli, kdy máme daleko větší nároky na celý zdravotní systém, tak z toho logicky plynou i větší nároky právě na sestry a celkově nelékařský personál. Jde to ruku v ruce. Medicína dnes navíc využívá supermoderní technologie a nabízí zcela jiné možnosti, než tomu bylo dříve. Zaměstnanci musí mít také mnohem větší legislativní zodpovědnost a technickou zodpovědnost, protože se vše elektronizuje. Nikdo už si dnes neumí představit práci bez NISu (nemocniční informační systém) a dalších podpůrných informačních administrativních systémů, které na jednu stranu kladou větší nároky na technickou zdatnost, ale na druhou stranu nám velmi pomáhají. 

Práce sestry je velmi náročná. Platí podobně jako u lékařů, že běžnou součástí jsou přesčasy, bez kterých se zkrátka toto povolání neobejde? Samozřejmě s ohledem na to, na kterém oddělení a typu pracoviště sestra pracuje.

Stále máme stejné penzum pracovní doby, ale nevyhneme se ani přesčasovým hodinám. Ty jsou závislé nejen na typu pracoviště, ale také na nedostatku personálu. Nedostatek personálu není jen českým problémem, ale celosvětovým. Práce sestry je velmi náročná psychicky i fyzicky, ale tak to prostě je. Takže lidé nám stále chybí a obávám se, že ta pravá krize nás teprve čeká. Proto je třeba se na ni připravovat a upozorňovat už teď.

Jak to, že ta pravá krize teprve nastane?

Nastane doba, kdy začnou do důchodu odcházet tzv. Husákovy děti – dnešní padesátníci a padesátnice, kteří ten systém drží. Pak nastane obrovský propad. A i když dneska máme větší počet zájemců o sesterský obor, tak tuto mezeru zatím nezaplní. Musíme navýšit kapacity a hledat všechny možné cesty, které se spojují v jednu společnou, a to je zajistit dostatek personálu. 

Sestry budou vždy potřeba

V současné době chybí zhruba 2000 až 3000 sester. Přesto jste sama říkala, že zájem o sesterské studium stoupl. Díky čemu? Během covidu?

Covid měl opačný efekt, než se většina lidí obávala. I když nároky na lékařské i nelékařské pracovníky byly obrovské a předpokládalo se, že to mladé lidi od oboru odradí, stal se naštěstí opak. Za prvé si uvědomili smysluplnost práce a za druhé fakt, že ať se stane cokoli, tak ve zdravotnictví vždy práce bude. Za covidu bylo zrušeno mnoho pracovních míst, padla celá řada firem a už se neobnovila, ale zdravotníci jeli a jedou dál, protože vždy bude potřeba zajistit zdravotní péči. I přes přírůstek studentů ale bude počet absolventů po jejich dostudování nedostačující. Je ještě potřeba navýšit kapacity škol a vedle toho také zajistit další personální kapacity. Musí to jít ruku v ruce s tím, že fakulty dostanou peníze na studenty a zároveň zajistí lidi, kteří je budou vzdělávat, a na ně také získají finanční prostředky, včetně prostor, kde se bude vzdělávat. Následně musí studenti chodit na praxi a opět narážíme na kapacity v nemocnicích, protože se jim opět někdo musí věnovat. Na druhé straně pak ale máte pacienta, nad kterým stojí desítka studentů a vzniká tak druhý extrém. Nesmíme to takzvaně přepálit, aby nešla kvantita na úkor kvality. 

Jaké konkrétnější kroky tedy navrhujete, aby se situace zlepšila?

Myslím, že jsou dokonce dva kraje, kde zatím není žádná vysoká škola pro všeobecné sestry, takže nad tím stojí za to se zamyslet. Je potřeba otevřít nové prostory a poskytnout studentům nové možnosti. Velmi nám v tomto ohledu pomáhají multimediální učebny a simulační centra. A musíme najít průnik do zdravotnických zařízení, více do praxe zapojit mentory a navýšit jejich kapacitu. 

Kdybych byla zájemkyní o pozici všeobecné sestry, jaké studium bych musela absolvovat?

Pokud budete chtít být všeobecnou sestrou, tak po studiu základní školy nastoupíte buď na střední zdravotnickou školu (po absolutoriu se stáváte praktickou sestrou), anebo na jakýkoliv typ střední školy. Po střední škole nastoupíte buď na vyšší odbornou školu, kde získáte titul DiS., nebo na bakalářské studium na některé z vysokých škol, kde po třech letech studia získáte bakalářský titul. V obou těchto případech získáváte kvalifikaci všeobecné sestry. 

Co dnes sestry nejvíce trápí? 

Zatímco dříve je trápilo především mzdové a platové ohodnocení, dnes už tomu tak úplně není. Trápí je spíše pracovní prostředí a zátěž. Kvůli personálnímu nedostatku musí sestry velmi často zastupovat za své kolegyně. Pak se pochopitelně na tom staví finanční ohodnocení, zvlášť v dnešní složité ekonomické situaci. 

Panuje zde situace, kdy sestry musí stále zastávat hodně administrativní činnosti? Čímž vyvstává další otázka, nebylo by vhodné mít na tuto činnost nějaké administrátory, kteří vlastně ani nepotřebují zdravotnické vzdělání?

U nadměrné administrativní zátěže bych s vámi úplně nesouhlasila, protože se řešila již před několika lety a došlo k jejímu významnému omezení a dnes je v podstatě ponechána na libovůli jednotlivých zdravotnických zařízení. Záleží na tom, jak si sama svoji dokumentaci nastaví. Například u nás v IKEMu je správa dokumentace velmi smysluplně nastavená tak, abychom kvalitně pečovali o pacienty a zároveň jsme chránili naše zaměstnance. Nevznikají duplicity různých záznamů, což se někde dělo, ale podařilo se to před lety odstranit. A jak jste se ptala, v dnešní době se i zavádí do systému pozice administrátora, což je velmi dobrá role pro správu administrativy.

Tento pracovník nemusí mít zdravotnické vzdělání?

Ne. Potřebuje si jen udělat kurz na Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) a tito lidé nám v systému velmi pomáhají. Především v ambulantních provozech není potřeba mít plný počet personálu pokrytý všeobecnými sestrami. Část práce pohodlně zajistí právě administrátor. 

Je o pozice administrátora a kurz zájem? 

Ne až takový, jaký jsme si mysleli. Tyto změny se ale obecně dějí velmi pomalu. Když jsem začala administrátory zavádět na naší ambulanci, také to nebylo přijímáno s velkým nadšením, a dneska už je to běžná věc. Je potřeba si zvyknout. 

Vyšší kompetence a komora

Jaké jsou nejbližší cíle České asociace sester, které byste ráda v tomto a příštím roce dotáhla do konce?

V tomto roce chceme jednoznačně zapracovat na navyšování kompetencí sester a dotáhnout do konce změnu zákona o reklamě, která už je připravená k předložení.

Můžete tuto změnu zákona přiblížit? 

Podle současného znění zákona vlastně sestry nejsou odborníky ve zdravotnictví, což s sebou nese celou řadu nepříjemností jak pro ně, tak pro různé firmy, které by je chtěly podpořit v jejich edukaci, ale nemohou. 

Jedním z cílů je také vznik komory sester a nelékařských zdravotníků. Jakou by měla mít podobu?  

Chceme, aby sestry měly silnou profesní organizaci, která je zřízena zákonem, protože v této oblasti nejsou všechny profesní organizace zákonně zřízeny. Je velká diskuze nad tím, jestli má být členství povinné, či nikoliv, a na tomto rozhodnutí se trošku točíme. Dále také není zatím jasné, jestli budeme mít komoru sester, anebo komoru nelékařských zdravotnických pracovníků. Jednám se všemi partnery a stakeholdery zainteresovanými v této oblasti, a jelikož jsem poradkyní pana ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, tak z tohoto titulu diskutuji vznik komory i s ním. V současné době vytváříme ve spolupráci s hlavní sestrou České republiky návrh a konečný materiál panu ministrovi předložíme. Zatím to vypadá pozitivně.

Povinné versus nepovinné členství. K jaké variantě se osobně přikláníte?

Za mě by bylo rozhodně lepší povinné členství, i když obecně nyní panuje nechuť se kdekoli sdružovat a nutit kohokoli k čemukoli je nepopulární. Tento protiargument chápu. Ale myslím si, a i většina kolegyň a kolegů, že by členství mělo být povinné.

Dalším z cílů asociace je také navýšení kompetencí sester. Jak se to daří?

V tomto směru se nám začíná dařit. Navázala jsem spolupráci s odbornými lékařskými společnostmi a až na jednu negativní odpověď vzešla pozitivní stanoviska. Existují samozřejmě obory, které nemají palčivou potřebu zvyšovat kompetenci sester, a my rozhodně nechceme zvyšovat kompetence sester plošně. Vyšší kompetence získají sestry v oboru, ve kterém pracují a ve kterém se dovzdělávají. Naším cílem tedy je, aby se více realizovaly, akreditovaly si více certifikovaných kurzů zaměřených na určitý druh onemocnění nebo problematiku. Absolvováním pak sestra získává zvláštní odbornou způsobilost a na základě této zvláštní odborné způsobilosti získává vyšší kompetence. 

(Ministerstvo zdravotnictví vydalo 1. června metodické doporučení pro započítání některých částí dříve absolvovaného specializačního vzdělávání všeobecných sester. Cílem je, aby sestra mohla v případě změny pracoviště či oboru získat jednodušším způsobem další specializaci. Sestra má také možnost využívat k získávání chybějících vědomostí, dovedností a činností vzdělávání prostřednictvím certifikovaných kurzů.)

Můžete pro představu zmínit nějakou konkrétní kompetenci?

Třeba péče o rány a zajištění jejich hojení. Dneska lékař samozřejmě musí určit léčebný postup, ale sestra je ta, která s ránou pracuje a vidí její vývoj. Nevidím jediný důvod, proč by sestra nemohla rozhodnout, jaký materiál na ránu použít, a komplexně ji opečovat, aniž by do toho lékař musel zasahovat. Samozřejmě jiná situace nastává, když se zdravotní stav zkomplikuje, pak musí přijít zásah lékaře. Rozhodně nechci, aby sestry, které nemají lékařské vzdělání, řešily lékařské záležitosti, ale na druhou stranu lékaři dnes dělají spoustu činností, jež sestra zcela bez problémů zastane a často se tak i v praxi děje. Mluvíme tedy spíše o legalizaci činností.

Asi mediálně nejvděčnějším tématem v rámci vyšších kompetencí sester je předepisování léků u chronických nemocí. Stále se snažíte prosadit i tuto možnost?

Řadu let jsem usilovala a s lékaři diskutovala, aby sestry mohly mít možnost předepisovat chronickou medikaci. V tomto boji jsem ale polevila, protože řadu věcí nám vyřešil elektronický recept. Jedním z hlavních argumentů bylo, že pacient absolvuje vyšetření u sestry a pak musí ještě hodiny čekat v čekárně na vyšetření lékařem, aby mu recept vystavil. S elektronickým receptem toto kolečko odpadá. Stále si ale myslím, že pokud se zdravotní stav pacienta nezměnil a sestra o něj pečuje a má nejvyšší kompetence, tak by mohla chronickou medikaci preskribovat, a nevidím v tom problém.

Pravá tvář profese sester

Už jsme mluvili o tom, že povolání sestry je velmi náročné psychicky i fyzicky. Jaké mají dnes sestry možnosti relaxace a rekonvalescence? I ze strany státu se uvažovalo o regeneračních programech v lázních.

Stále o tom diskutujeme a byli bychom rádi, kdyby i po odeznění covidu měl nelékařský personál stále možnost pobytu v lázních. Otázkou zůstává, jak to ukotvit v zákoně. Jinak ale každé zdravotnické zařízení by mělo poskytovat a většina z nich už poskytuje péči o své zaměstnance prostřednictvím supervize, psychosociální intervenční služby, tzv. peerů (peer konzultant je člověk se zkušeností s duševním onemocněním, kterou následně využívá ve prospěch druhých, pozn. red.), interventů nebo pomocí kaplanů. Péče o zaměstnance tedy v systému funguje a je to dobře, protože tato práce vyžaduje sebeočistu a relaxaci. 

Když se podíváte zpětně, jak hodnotíte povolání sestry a co splnilo vaše očekávání a co naopak ne?

Nikdy v životě jsem svého výběru nelitovala a mám obrovské štěstí, že dělám to, co mě baví, co mě naplňuje. Jsem hrdá, že mohu pracovat ve zdravotnictví, a nechtěla bych rozhodně pracovat nikde jinde. Měla jsem obrovské štěstí na lidi kolem sebe, kteří mě posouvali dál. Navíc děláte práci, která má smysl. 
Když jsem poslouchala rozhovor, který jste dělala s Lucií Výbornou pro Radiožurnál, rozebíraly jste dokumentární seriál Sestřičky, který toto povolání představoval. Od jeho natočení utekly čtyři roky. Přinesl ovoce?
Určitě ukázal pravou tvář profese. Shodou okolností jsem si nedávno na ten seriál také vzpomněla a musím navrhnout České televizi, jestli by nešel reprízovat. Každopádně doufám, že přinesl hodně, i když samozřejmě nemohl bohužel pokrýt všechny obory. Ochutnávku skutečné práce ale myslím nabídl, a kdybych byla žačkou základní školy, určitě bych po jeho zhlédnutí měla jasno, co chci v životě dělat. (úsměv) 

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Jiří Balát/ užito se souhlasem Matiny Šochmanové