Příprava změn zabere celé volební období, říká nový vrchní ředitel sekce ekonomiky a zdravotního pojištění Ministerstva zdravotnictví

Máte na starosti zdravotní pojišťovny, úhrady v systému veřejného zdravotního pojištění, ale i oblast léčivých přípravků, zdravotnických prostředků, přímo řízených organizací a také evropské fondy a investice. Dá se to vůbec zvládnout?

Je toho opravdu hodně a moc dobře si uvědomuji, jak velký vliv mají všechny tyto agendy na celé české zdravotnictví. Díky odhodlání a vyčerpávající práci mých podřízených je přesto úloha vrchního ředitele v tomto rozsahu zvládnutelná. I Ministerstvo zdravotnictví ale trpí nízkou konkurenceschopností v nabídce odpovídajících finančních podmínek pro talentované zaměstnance. Farmaceutický průmysl, zdravotní pojišťovny, ale i většina poskytovatelů zdravotních služeb dokážou zaměstnance přitáhnout mnohem lépe než státní správa, a narážíme tak na nedostatek pracovní síly i ve vysoce kvalifikovaných pozicích. Věřím ale, že se to změní, a kromě velmi zajímavé práce se podaří expertům nabídnout i odpovídající systém odměňování.

Čeho byste chtěl ve svém pětiletém funkčním období dosáhnout? 

S ohledem na rozsah činností, které jsou nyní v mé gesci, by byl úplný výčet velmi dlouhý. Často je navíc potřeba řešit nepředvídatelné problémy. Snad se nám ty opravdu veliké, jako byla pandemie covidu-19, budou co nejdéle vyhýbat. V následujících letech se určitě těším na práci s veškerými daty, kterými již nyní disponuje ÚZIS a díky tomu i celý terén. Na jejich základě bude významně snazší zacílit ty koncepční změny, které povedou ke zvýšení dostupnosti péče. Tzn. chtěl bych především pokračovat v centralizaci vysoce specializované péče, a naopak u běžné péče zajistit rovnoměrné rozmístění zejména ambulantních poskytovatelů po celé ČR.

Aktuálně největší výzvu v tomto ohledu vidím v psychiatrických oborech, protože zejména pro dětskou populaci má tato klíčová péče velký prostor ke zlepšení a ve velmi krátké době je potřeba situaci řešit všemi dostupnými prostředky. Samozřejmě s vědomím toho, že jde o běh na dlouhou trať a již nyní podnikáme ve vzdělávání i financování řadu kroků pro zlepšení. Dále pak očekávám úkoly spojené s restrukturalizací sítě lůžkových zařízení. Nízká obložnost některých akutních lůžek a s tím svázaná potřeba personálního zajištění v režimu 24/7 je pochopitelně problémem a je nutné prostory i veškeré odborné kapacity využívat co nejefektivněji. 

Jak vnímáte roli Ministerstva zdravotnictví v rámci našeho systému? Co by vlastně mělo Ministerstvo zdravotnictví pro naše zdravotnictví dělat?

Ministerstvo zdravotnictví by mělo především citlivě a přiměřeně regulovat fungování celého systému s ohledem na všechny zapojené subjekty, tedy především pacienty, poskytovatele a zdravotní pojišťovny. V souladu s veřejným zájmem musí zasahovat tam, kde hrozí vychýlení vzájemných vztahů v neprospěch některé ze stran. Příkladem je situace, kdy jsou pacienti vystaveni požadavkům na zaplacení vysoce sporných poplatků za poskytování péče, kterou běžně a zcela dostatečně hradí zdravotní pojišťovny. Tady je namístě ptát se, proč se tak děje, a zajistit pacientům vyšší míru ochrany.

Často se mluví o zneužívání péče, ať již u záchranné služby, urgentních příjmů, nebo u návštěv specialistů. Máte nějaký recept na tuto oblast?

Přestože respektuji návrhy, které jdou směrem zpoplatňování pacientů, mnohem raději bych byl, pokud by tento problém byl primárně řešen v rámci nastavení organizace péče. Takovým krokem je například pozitivní motivace praktických lékařů a obecně ambulantní sféry k rozšiřování ordinačních hodin, aby možnost návštěvy měli i ti pacienti, kteří v běžných hodinách z rozličných důvodů ordinaci navštívit nemohou. Důležitá je také důsledná triáž pacientů v nemocnicích, která by opravdu měla odkazovat pacienty s nezávažnými a chronickými obtížemi do péče jejich ošetřujících lékařů.

Úhradová vyhláška (a její kritika) je každoročním tématem. Nyní máte odpovědnost za její přípravu. Je něco, co byste dělal jinak než vaši předchůdci?

Jsem spíše příznivcem systému, který zákon v zásadě předpokládá. Úhradová vyhláška by měla nastavit nepodkročitelný srozumitelný základ finančních vztahů mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotních služeb, vycházející z reálných příjmů systému veřejného zdravotního pojištění. Případná potřeba podpořit určitý typ péče, odbornost, a především pak dostupnost v problematických lokalitách, by měla najít odraz v individuálních dodatcích zdravotních pojišťoven k základním úhradovým mechanismům. Nedělám si ale iluze, že dlouhodobě budovaný systém postavený na paušálním nastavení celého segmentu je možné nějak zásadně změnit z roku na rok a spíše se jedná o věc, která by měla v případě politické podpory být připravována v podstatě jedno celé volební období.

Kolik máme mít zdravotních pojišťoven?

Jsem přesvědčen, že současný počet pojišťoven se zvyšovat nebude, pravděpodobnější je spíš jejich snížení. Je ale potřeba zmínit, že již nyní jsou výdaje na provoz systému zdravotního pojištění pod třemi procenty celkových příjmů. Veškerý zbytek, tedy přes 97 procent z více než 500 miliard korun, jde do zajišťování zdravotní péče. V porovnání s jinými systémy i komerčním pojištěním se jedná o extrémně nízkonákladový systém a snižování počtu pojišťoven má reálný význam spíše z hlediska odstraňování administrativní zátěže poskytovatelů.

Kde vidím prostor k dalšímu zlepšování, je vyšší aktivita zdravotních pojišťoven. Nemohou být pasivními účastníky, jejichž role se omezuje na výběr pojistného a očekávání vzniku dalších výdajů. Naopak musí aktivně přispívat k celkovému zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva, dostupnosti zdravotní péče, ale i efektivního poskytování hrazených zdravotních služeb.

Jedním z témat je vícezdrojové financování zdravotní péče. Jak obecně vnímáte možnost pacienta připlácet si za různé služby související se zdravotní péčí?

V mnoha oblastech hrazených ze zdravotního pojištění zcela transparentní spoluúčast existuje a nikdo ji nezpochybňuje. Typicky jde o léčivé přípravky nebo zdravotnické prostředky. Z mého pohledu je podstatné, aby pojištěnec, který se rozhodne čerpat nákladnější zdravotní službu, nepřišel o část hrazeného nároku. To je podle mě spravedlivé, a navíc to zpřístupňuje takový typ zdravotní služby širšímu spektru osob, a tím i zvyšuje příjmy celého systému. Naprosto zásadní ale je, aby při diskusi o rozšiřování možností spoluúčasti bylo vždy důsledně dbáno na zachování přístupu k péči všech skupin pacientů a nedošlo k omezování nároku pojištěnců na hrazenou zdravotní péči.

Autor: redakce Tempus Medicorum

Foto: Ministerstvo zdravotnictví ČR