Popravený lékař spojil osud s Ležáky. Léčil parašutisty, dal jim i vysílačku

Jako dětský lékař zasvětil svůj život dětem. Když ho dostihla okupace, rozhodl se pomáhat i vlasti. Zapojil se do odboje a stal se velkou oporou parašutistů skupiny Silver A. Léčil je, povzbuzoval a dal jim i vlastní vysílačku. Za tuto pomoc s manželkou zaplatil životem.

article

Česko si připomíná tragický osud obce Ležáky na Chrudimsku, kterou před 77 lety vyhladili nacisté. Šlo o pomstu za atentát na Reinharda Heydricha a za to, že několik místních pomáhalo parašutistům, kteří se na akci také podíleli. Život to stálo i dětského lékaře z Pardubic Josefa Bartoně a jeho manželku Emilii. 

Osud Ležáků je méně známý než tragédie Lidic (více v článku Lidice budou žít, vzkázal Hitlerovi britský lékař. A pak mu to dokázal). Je to paradox, protože Lidice byly vyhlazeny kvůli zinscenované podpoře parašutistů, zatímco v Ležákách jim lidé skutečně pomáhali. Přesto nebo snad právě proto by si Ležáky zasloužily naši úctu. Včetně těch, kteří tehdy zaplatili tu nejvyšší cenu...


Z dětského lékaře utajeným odbojářem

K těm patřil lékař Josef Bartoň z Pardubic. Když nacisté v roce 1939 obsadili Československo, bylo mu padesát let. Měl zavedenou praxi v pardubické ordinaci jako emeritní asistent pražské dětské kliniky, učil v ústavu pro porodní asistentky, byl spoluzakladatelem Masarykovy ligy proti tuberkulóze a věnoval se zdravotnické osvětě. Měl manželku, syna a dceru a ve třicátých letech patřil ke známým pardubickým osobnostem.

Nacistická okupace vlasti do jeho života, což ještě úplně netušil, fatálně zasáhla. Josef Bartoň se záhy přidal k odboji. Kontaktoval odbojovou organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme a stal se také součástí pardubické odbojové skupiny.

Nebyl sám, k odboji se přidal i s mnoha známými a význačnými osobnostmi Pardubic, se kterými se před válkou i při ní setkával v restauraci a baru hotelu Veselka. Mimochodem, v tomtéž hotelu po seskoku získal parašutista skupiny Silver A Josef Valčík jako součást krytí místo číšníka.

I když všichni členové této skupiny a mnoho jejich pomocníků zahynuli, šlo o jednu z nejúspěšnějších operací parašutistů vyslaných z Británie. Splnila všechny úkoly a parašutisté nezradili, ani nezklamali. Vděčí za to mimo jiné i dětskému lékaři z Pardubic, který za tuto pomoc nakonec položil život.


Výsadek Silver A uspěl. Za cenu nejvyšší

Silver A byl krycí název zvláštní výsadkové operace připravené zpravodajským oddělením Ministerstva národní obrany exilové československé vlády v Londýně. Úkolem bylo vysazení speciálně vyškolených parašutistů na území Protektorátu - měli mimo jiné zajistit rádiové spojení s Londýnem. Seskočili kvůli tomu i s vysílačkou s krycím názvem Libuše.

Jejich nejdůležitějším úkolem byla složitá špionážní operace, kdy měli prostřednictvím štábního kapitána Václava Morávka z proslulé skupiny Tří králů kontaktovat dvojitého agenta československých zpravodajců v řadách Abwehru (německé rozvědce a kontrarozvědce) Paula Thümmela. Vystupoval pod krycím jménem A-54 a byl údajně nejdůležitějším informátorem československé exilové vlády. Spojení se parašutistům tehdy podařilo úspěšně navázat. 

S Ležáky a lékařem Josefem Bartoněm se ovšem více pojí právě tajná vysílačka Libuše, která stála za tragédií obce, potažmo lékaře a jeho ženy. A pochopitelně šlo i o atentát na Heydricha. Pomáhal s ním totiž jeden ze tří parašutistů z výsadku Silver A, Josef Valčík, který nakonec zemřel při boji v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje.


Kdyby nebylo zrádce...

Parašutisté skupiny Silver A seskočili nad Československem dva dny před koncem roku 1941. Na Pardubicku začali hned budovat rozsáhlou síť spolupracovníků, která měla v dobách největšího úspěchu přes 140 členů. Získali tak i několik ilegálních bytů a krytí pro svůj pobyt.

Pilně také vysílali do Londýna, ale kvůli riziku zaměření a prozrazení museli tajnou vysílačku Libuši stále stěhovat. Tak se dostala i do mlýna v Ležákách, což mělo pro obec a její obyvatele nakonec osudové důsledky. K prozrazení vysílačky by ale možná ani nedošlo, kdyby pod nervovým vypětím za heydrichiády nezradil jeden z vysazených parašutistů Karel Čurda.


Doktore, vy víte, jak na mě

To bychom ale předbíhali. Do atentátu na říšského protektora i tragédie Lidic a Ležáků zbývalo ještě několik měsíců. Tři parašutisté ze Silver A se usadili na Pardubicku a mezi jejich velké pomocníky se zařadil i dětský lékař Josef Bartoň.

Využil nejen dovednosti lékaře. Byl totiž také nadšeným radioamatérem a když měla vysílačka Libuše poruchu, dal parašutistům radiostanici, kterou doma pro všechny případy ukrýval. S radistou skupiny Jiřím Potůčkem se lékař kvůli své zálibě ve vysílačkách brzy spřátelil. Potůček se s vysílačkou stále stěhoval, až skončil ukrytý v mlýně v Ležácích. Byl duben a on se chtěl vykoupat, jenže podcenil počasí a teplotu rybníka, takže vzápětí dostal těžký zápal plic.

Jeho lékařem se stal pochopitelně Josef Bartoň. Neléčil jen nemoc, ale povzbuzoval prý parašutistu i psychicky. Památník Ležáky zmiňuje, jak jednou chorému, sklíčenému a vystresovanému parašutistovi Potůčkovi začal lékař (ovládal totiž těsnopis) číst zápis z vysílání BBC do okupovaného Československa. Šlo o projev exilového ministra zahraničí Jana Masaryka. Odehrál se pak prý tento dialog:

- "Doktore, vy víte, jak na mě."

- "Kolikrát jsem ti už říkal, abys mi tykal."

- "To si nedovolím," pravil dvaadvacetiletý parašutista mnohem staršímu muži a zeptal se: "Ze kdy je tenhle projev?"

- "Září 1939."

- "Pan ministr měl pravdu – české legie teď už stojí v jedné bitevní frontě se spojenci."

- "No, ale jeden legionář… nevím, nevím…"

- Bartoň na Potůčka zvesela pokukoval. "Už brzy vstane, nebojte se."

- "Takže hlavu vzhůru, Jirko, a furt se de, jak by řekl Masaryk," uzavřel Bartoň tuto léčbu...


Smrt zastřelením u kůlu

V polovině června 1942, po atentátu na Reinharda Heydricha, začalo zatýkání i na Pardubicku. Gestapo se dostalo k adresám odbojářů a konspiračních bytů. Nacisté se i kvůli zradě Karla Čurdy nakonec propracovali až k parašutistům ze Silver A. Josef Valčík zemřel po boji v kryptě v Praze, Alfréd Bartoš se v obklíčení v jednom z ilegálních bytů v Pardubicích raději zastřelil. A posledního ze skupiny, Jiřího Potůčka, zastřelil český četník nedaleko Rosic nad Labem, když parašutista na útěku vyčerpáním usnul ve křoví.

Podobně smutný byl i konec dětského lékaře, vlastence a odbojáře Josefa Bartoně. Bez soudu a bez rozsudku byl popraven ve čtvrtek 2. července 1942 ve vile známé jako Zámeček v Pardubicích.

Na tamní cvičné střelnici si za heydrichiády gestapo zřídilo popraviště se třemi kůly. U stejných kůlů nacisté zastřelili 24. června 1942, kdy zahájili vyhlazení Ležáků, osmnáct žen a patnáct mužů z obce. Čtyři desítky spolupracovníků odboje a parašutistů je brzy následovaly.

Jedenáct dětí z Ležáků pak nacisté otrávili výfukovými plyny ve speciálním popravčím voze v polském Chelmnu 25. července. Jediný, kdo vyhlazení Ležáků přežil, byly sestry Šťulíkovy, které byly odeslány na převýchovu do Německa a později se vrátily do Československa.

Manželka Josefa Bartoně Emilie skončila v transportu do Osvětimi, kde zemřela den před Vánoci v roce 1942.


David Garkisch

Foto: lezaky-memorial.cz (obec při demolici), Paměť národa (rodina lékaře Josefa Bartoně)


(Podobně pozoruhodný příběh odvážné lékařky si můžete přečíst zde: Příběh slavné lékařky: SS jí zabily děti i manžela, sama přežila postřelená)



Anketa

Hypotetická otázka: Pomohli byste v dobách protektorátu zraněnému nebo nemocnému spojeneckému parašutistovi?

Celkem hlasovalo 54 čtenářů.
Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Stovky lidí se rozloučily s onkologem Kouteckým. Mnozí mu vděčí za život