Politiky definovaná objednávka zdravotní péče je odtržená od ekonomické reality, zdravotníci jsou odsouzeni bezmocně sledovat probíhající kolaps

Na první pohled by se mohlo zdát, že české zdravotnictví disponuje dostatečným finančním zázemím. Podle odhadů Ministerstva zdravotnictví mají příjmy zdravotních pojišťoven v roce 2025 dosáhnout přibližně 524 miliard korun, což představuje proti roku 2024 nárůst o 5,21 procenta. Přesto je úhradová vyhláška pro rok 2025 nastavena velmi restriktivně, s průměrným navýšením úhrad o pouhých 1,3 procenta napříč segmenty.

Náklady rostou, úhrady stagnují

Takto mírný nárůst úhrad zdaleka nepokrývá náklady ordinací, zejména vzhledem k inflaci. Výrazně stoupají náklady na IT vybavení a zajištění kyberbezpečnosti.

Politická reprezentace navíc rozšířila pro rok 2025 nároky pacientů o nová screeningová vyšetření a pro rok 2026 připravuje novelizaci vyhlášky o preventivních prohlídkách. Tyto změny jsou sice žádoucí, ale vysoce nákladné a nebudou finančně neutrální. Politici tradičně ignorují skutečnost, že rozpočet zdravotních pojišťoven není nekonečný a již dnes se nachází za hranou udržitelnosti.

Udržování iluze stability

Obava managementu zdravotních pojišťoven z politického tlaku a snaha udržet status quo vede k aktivní spolupráci na udržování iluze stability. Namísto jasného deklarování neudržitelnosti systému se snaží situaci „zachraňovat“ restrikcemi v úhradách, regulacemi poskytovatelů a přenášením finanční odpovědnosti na jednotlivé lékaře a zdravotnická zařízení.

Tento přístup neřeší příčiny problému, pouze oddaluje jeho plné propuknutí a zvyšuje frustraci poskytovatelů zdravotní péče. Ti pak hledají cesty, jak systém obcházet, včetně vytváření paralelních šedých struktur.

Morální integrita zdravotníků jako poslední záchrana

Jedním z posledních pilířů zdánlivé stability zdravotnického systému je profesionální etika, disciplína a altruismus lékařů a zdravotníků. Přestože jsou vystaveni rostoucí administrativní zátěži, ekonomickému tlaku a stále vyšším nárokům, pokračují v plnění svých povinností, protože cítí etickou odpovědnost za zdraví svých pacientů.

Tento profesionální postoj je politiky, pojišťovnami i veřejností vědomě zneužíván. Systém bez adekvátní podpory nevyhnutelně vede k syndromu vyhoření, odchodům z praxe a poklesu kvality péče.

Dostupnost péče se hroutí před očima

Současný stav není nový jev, ale pokračování dlouhodobého trendu. Dochází ke snižování dostupnosti primární a ambulantní péče, poklesu kvality služeb a erozi důvěry veřejnosti. Tento scénář již není hypotetickou možností, ale realitou. Politická reprezentace stále není ochotna otevřeně přiznat současný stav ani přijmout nezbytná systémová opatření.

Odpovědnost za systémové řešení

Kvůli nezodpovědnosti konkrétních osob již české zdravotnictví nestojí na pomyslném rozcestí. Zatajování skutečného stavu před veřejností, spoléhání na profesní loajalitu lékařů a snaha maskovat strukturální problémy dílčími úpravami dosud jen oddalovalo nevyhnutelné. Dnes však již nalézáme markery ztráty stability systému, dochází k faktickému ohrožení dostupnosti péče pro občany a je otázkou, zda za takových podmínek může Česká lékařská komora efektivně hájit své členy před riziky rozporování kvality jimi poskytované péče.

Úkolem lékařů v praxi není zachraňovat neudržitelný systém, ale poskytovat pacientům péči v rámci reálných možností. Odpovědnost za hledání řešení leží jednoznačně na politicích, zdravotních pojišťovnách a institucích, které spravují veřejné prostředky.

Bez odvahy přiznat stav věcí a přijmout zásadní opatření bude kolaps dále prohlubován.

Autor: MUDr. Pavel Lindovský

Foto: užito se souhlasem MUDr. Lindovského