PaSoNetka ukázala, že mladí mají zájem se vzdělávat a potkávat

Mladí lékaři napříč obory se sešli na konferenci PaSoNetka, jejíž první ročník proběhl již v roce 2016, ale pak bylo její konání od počátku covidu přerušeno. Sekce mladých lékařů ČLK se ale rozhodla k této tradici vrátit a uspořádala první obnovený ročník.

„Při plánování konference jsme vůbec netušili, kolik lidí bude chtít dorazit. Sice po mnohaleté pomlce jsme se k pořádání konference vrátili, ale nevěděli jsme, zda o ni bude stále zájem. I proto jsme jako maximální hranici stanovili 100 osob, kterou jsme ale výrazně překročili, abychom vyšli zájemcům vstříc. I tak jsme museli některé zájemce odmítnout, abychom zachovali kvalitu,“ říká předseda sekce MUDr. Dalibor Veselý.

Během víkendových dnů proběhlo celkem sedm workshopů a zájem o ně byl veliký. Účastníci se dozvěděli od MUDr. Pavla Sovy o novinkách umělé inteligence v medicíně. Mgr. Václav Bechyňák představil mobilizaci a manipulaci pro praxi. MUDr. Anna-Marie Stejskalová přiblížila péči o chronické rány, Mgr. Bc. Miloš Máca se věnoval právním tématům. MUDr. Cyril Matějka prozradil praktické tipy, co by řekl svému mladšímu já, PhDr. Mgr. Josef Vošmik, Ph.D., a PhDr. Šárka Tomová, Ph.D., představili úskalí aktivního naslouchání. Podle ohlasů u mladých lékařů nejvíc zabodoval workshop MUDr. Tomáše Pálka, MUDr. Filipa Horáka a MUDr. Šimona Kubova k základům sonografie dutiny břišní.

„Byli jsme nadšení, že přijeli lidé z celé republiky a ze všech medicínských oborů a zejména i lidé, kteří jen před pár lety dostudovali medicínu. Pro ně primárně byla koneckonců tato konference určená. Těší nás také, že se nám podařilo poskytnout nejen vzdělávací kurzy prostřednictvím workshopů, ale mladí lékaři měli možnost se seznámit mezi sebou a navázat mezioborově a celorepublikově kontakty. I přes některé skřípání spojené s prvním obnoveným ročníkem máme velmi kladnou zpětnou vazbu a mnoho lidí se nám již vyjádřilo, že by byli rádi, kdyby se příští rok konference opakovala,“ řekl předseda SML ČLK Veselý s tím, že tuto rukavici rádi zvednou. „Bereme to jako výzvu, aby příští rok byla PaSoNetka ještě lepší a s navýšenou kapacitou, abychom mohli vyjít vstříc všem, kteří se na konferenci přihlásí,“ dodal.

Útrapy specializačního vzdělávání

Velkým tahákem konference vedle workshopů byla sobotní odpolední diskuse s tehdy předpokládaným budoucím a dnes už současným ministrem zdravotnictví Mgr. Adamem Vojtěchem. Největší část z ní se věnovala specializačnímu vzdělávání. 

Hned v úvodu diskuse předseda Sekce mladých chirurgů České chirurgické společnosti ČLS JEP Tomáš Sychra zmínil tři věci, které mladé chirurgy ve specializačním vzdělávání trápí. Zároveň zdůraznil, že jde především o průběh specializačního vzdělávání a ne náplň. 

Zaprvé se mladým chirurgům rozšířily kompetence, zvláště po kmeni. Nikdo ale nekontroluje, jak té kompetence nabývají. „Říká se také, že ty kompetence jsou dobrovolné, nemusíme je přijmout, v praxi to ale není pravda. Kolegové mi asi potvrdí, že pokud bychom řekli šéfům, že něco dělat nechceme, tak nás to může společensky odrovnat,“ řekl.

Zadruhé nikdo nekontroluje kvalitu vzdělávání – to, jestli se školitel školenci věnuje a zda ten školenec má absolutní podporu nebo alespoň nějakou. A třetí věc byla specificky chirurgická, a to, že spousta v uvozovkách chirurgických výkonů (jednoduché úkony nejsou nikdy) a nekomplikovaných pacientů je odlifrováno z velkých pracovišť na menší pracoviště, která ale mladé nevzdělávají.

„Vím, že to je komplexní problém. Jednodenní chirurgie může mít benefit pro pacienty a nakonec by mohla být benefitem i pro mladé lékaře, pokud by tam byla ochota mladé chirurgy zapojit a školit,“ dodal Sychra.

Ke vztahu školitelů a školenců přidal komentář i MUDr. Michael Jenšovský, předseda pracovní skupiny Kardio 35, která sdružuje mladé kardiology do 35 let. „Provedli jsme průzkum mezi mladými kardiology. Ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví jsme obeslali lékaře v atestujících letech a ti nám vyplnili rozsáhlý dotazník věnující se kvalitě specializačního vzdělávání. Pro zajímavost, zhruba 70 procent lékařů buď nevědělo, kdo je jejich školitel, nebo s ním nikdy nemluvilo. Žádná odpověď neuváděla, že by se školitel bavil se školencem více než jednou týdně,“ upozornil Jenšovský.

Adam Vojtěch: Délka versus získané kompetence

Adam Vojtěch reagoval tím, že v první řadě potřebujeme mít přehled, jak specializační vzdělávání probíhá. Nyní už je v realizaci Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví projekt systém administrace a Vojtěch doufá, že poprvé bude specializační vzdělávání zmapováno. 

„Myslím si, že by mělo být i doplněno o hodnocení kvalitativních ukazatelů, což ten administrátor zatím dělat nebude. Určitě bude probíhat ještě debata s IPVZ, jak tam vložit program či modul, který by hodnotil kvalitu jednotlivých pracovišť,“ přiblížil své záměry Adam Vojtěch.

Zauvažoval také nad tím, jestli bychom neměli přejít od čistě časového hlediska, kdy člověk stráví nějaký čas specializačním vzděláváním trvající tři, čtyři, pět let, podle oboru, k přehledu kompetencí, které člověk získá. Je to podle něj důležitá otázka i z pohledu lékařek, které musí trávit dlouhé roky „někde“ (v rámci specializačního vzdělávání), a posouvá se jim tím atestace a celá kariéra, následně pak jsou znevýhodněny i platově v rámci odměňování.

Na připomínku ohledně praxí v jednodenní chirurgii odvětil, že by se měla odvíjet od smluvního vztahu mezi klasickými pracovišti a pracovišti jednodenní chirurgie. 

„Jestliže zde navíc probíhá nějaká centralizace péče a máme tu oddělení, která nejsou úplně výkonná, protože například klesá počet porodů, čímž bude docházet k transformaci péče, tak není možné, že by některá oddělení odmítala vzdělávat lékaře. Řešením je, aby pracoviště spolupracovala,“ uvedl Vojtěch. 

Komprehenzivní a objektivní hodnocení školitelů už probíhá třeba u mladých praktiků, kde spolek vypracoval ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví dotazník a vyhodnocení je rozesíláno všem členům spolku Mladých praktiků.

„Lékaři ji vyplňují po atestaci. Jako praktici máme výhodu, že svého školitele známe. Samozřejmě jsou extrémně dobří školitelé a potom jsou i velmi slabí školitelé, a přesně k tomu bychom se rádi chtěli dostat, jelikož zatím se k nám dostávají zprávy spíše neoficiální cestou. Dobrý by byl třeba i dotazník zasílaný ještě během specializační přípravy, aby bylo možné zachytit zpětnou vazu ještě předtím, než se ten chudák dostane k atestaci, kterou není schopen udělat, protože ho školitel nepřipravil,“ zmínila předsedkyně Mladých praktiků MUDr. Marika Svatošová. Pravdou ale je, že mnoho mladých lékařů se před atestací bojí vyjádřit svoji nespokojenost se školitelem, aby pak neměli problémy.

Medicínští influenceři a jejich online cesta

K moderní době neodmyslitelně patří také sociální sítě, a i mezi lékaři se objevily hvězdy jasné, které přibližují do online prostoru své lékařské povolání, ale také pomáhají i laické veřejnosti se ve složitém zdravotnickém prostředí vyznat.

Právě po diskusi s ministrem následovala přednáška medicínských influencerů aneb „Mám já to vůbec zapotřebí?“ Populární tváře české medscény otevřeně probraly, jaké to je tvořit obsah, vzdělávat veřejnost a plno dalších podnětů. 

Třeba i pro vás bude na sítích inspirací Cyril Matějka (Cyril Děckař), Anežka Dašková (Zasluncevduši), Martin Palička (Pomedine) nebo Monika Ferby (Neprakticka prakticka).

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Jay Kocura