Nefušujme si do řemesla, vyzývá prezident ČLK. Očkování bez lékaře v lékárnách by ohrožovalo bezpečnost pacientů

Tlak na prosazení očkování v lékárnách je poměrně velký. Česká lékařská komora zabránila nedávno prosazení této možnosti, když zareagovala na aktivitu v Poslanecké sněmovně, kdy se nenápadně před třetím čtením povedlo propašovat do novely zákona o zdravotních službách změnu rozdělení kompetencí mezi lékaře, lékárníky a stomatology. Proč má ale ČLK takový postoj k očkování v lékárnách? 

České lékařské komoře jde primárně o bezpečnost pacientů. Lékaři studovali lékařskou fakultu proto, aby získali nějaké vzdělání a kvalifikaci. Lékárníci jsou samozřejmě také odborníci, ale studovali něco jiného. A právě díky svému rozdílnému vzdělání se můžeme skvěle doplňovat. Neměli bychom si vzájemně „fušovat“ do řemesla. Tak jako lékaři nemohou provozovat příruční lékárny ve svých ordinacích a vydávat léky pacientům napřímo, lékárníci by neměli očkovat nebo třeba vyšetřovat pacienty. My lékaři si lékárníků vážíme, vždyť právě oni zajišťují pro naše pacienty kontrolu, zda se lékař při předepisování léků nespletl. Zda neudělal třeba chybu v dávkování, zda nepřehlédl nějakou kontraindikaci nebo nebezpečnou lékovou interakci. Nikdo není neomylný a druhá kontrola je při vydávání léků velmi důležitá. Proto jsme například velmi rezervovaní k výdeji léků pomocí automatů či zásilkových boxů.

Oprávněně však požadujeme stejný respekt i ze strany lékárníků vůči nám, protože očkovací látky jsou sice bezpečné, ale nežádoucí a život ohrožující účinky existují a nikdo není kvalifikovanější je zvládat než lékař. Bezpečnost musí být na prvním místě. Tady nejde o kšeft, tady jde o zdraví.  

Lékárníci ale asi také mají kurzy první pomoci. Navíc argumentem protistrany někdy bývá, že během covidu se běžně také očkovalo i na nádražích a v obchodních centrech. To už je možná lékárna lepší alternativou. 

Nevím, jaké kurzy první pomoci mají lékárníci, ale takto argumentovat nelze. Kurz první pomoci z vás lékaře neudělá. Vždyť každý lékař má také zkoušku z klinické farmakologie, a to z něho nedělá lékárníka. 

Za nemístné považuji srovnávat mimořádnou situaci, jako byla covidová pandemie, kdy bylo potřeba naočkovat miliony lidí co nejrychleji, se standardním režimem. Je to jako srovnávat válku a mír. Navíc, očkování probíhala sice v provizorních očkovacích centrech, ale vždy za přítomnosti a pod kontrolou lékaře. A to je podstatný rozdíl.

Zkušební režim očkování v lékárnách za přítomnosti lékaře budou testovat na podzim s požehnáním Ministerstva zdravotnictví čtyři Benu lékárny. Je toto cesta? Že by byl přítomný při očkování v lékárně lékař? 

Na jednu stranu jsme dokázali zabránit vpašování očkování v lékárnách do zákona o zdravotních službách. Na druhou stranu se nyní podařilo lékárenskému řetězci Benu vylobbovat si podporu Ministerstva zdravotnictví a na podzim v největších městech spustí svůj marketingový projekt, jehož cílem není nic jiného než dostat zdravé lidi do lékárny a zvýšit své tržby tím, že jim k očkování ještě něco připrodají. 

Naštěstí se nám podařilo zabránit změně zákona, když jsme zažehnali i druhý pokus vedený cestou senátního pozměňovacího návrhu. Díky tomu musí i v lékárně probíhat očkování za přítomnosti lékaře. A tak s tímto experimentem nakonec nemáme v zásadě větší problém. Samozřejmě je potřeba, aby lékárny zajistily důstojné podmínky pro očkování, aby byla zachována určitá míra intimity a nezbytné hygienické předpoklady, protože lékárna zkrátka není zdravotnické zařízení zařízené k parenterální aplikaci (léčiva podávaná jiným způsobem než trávicím traktem – pozn. red.) jakýchkoliv léčiv nebo očkovacích látek.

Není ale možné, že by právě očkování v lékárnách vyřešilo nedostatečnou proočkovanost proti chřipce, na kterou upozorňuje třeba i vakcinologická společnost?

Česká lékařská komora považuje nízkou míru proočkovanosti populace v České republice za velmi závažný problém. Její příčinou však není nedostupnost očkování, jak účelově a chybně argumentují lékárenské řetězce a jejich lobbisté. Příčinou je nezájem ze strany obyvatel a jejich nedůvěra ve smysluplnost, účinnost a bezpečnost očkování. Lékaři včetně praktických lékařů mají samozřejmě dostatečnou kapacitu k tomu, aby očkovali více zájemců, a lékařská péče je v České republice mnohem snáze dostupná než lékárny. Zejména na venkově mají pacienti obrovské problémy sehnat otevřenou lékárnu a pro předepsané léky musejí často obtížně cestovat.

Zmiňovaný marketingový projekt zaštítěný ministrem Válkem nemůže mít na zvýšení proočkovanosti proti chřipce žádný vliv. Jednak proto, že zapojeny budou jen čtyři lékárny, a navíc jen v těch největších městech, kde se pacienti nejsnadněji dostanou k lékaři. Tedy se neřeší případný problém s dostupností lékaře. 

Jak jsem již zmínil, naším problémem nejsou nedostatečné kapacity na očkování, ale to, že lidé očkování nevěří. A jestli se budeme vydávat cestou marketingových akcí, tak důvěra určité skupiny obyvatel v očkování bude dále klesat, protože za ním uvidí jen byznys. Cestou je edukace, vysvětlování. Tady absolutně selhává Ministerstvo zdravotnictví. Kde zůstaly sliby ministra Válka na vybudování „českého Kochova institutu“?

Pokud by praktičtí lékaři kapacitně nestačili očkovat – a zatím takové signály nemáme –, tak prvním logickým krokem by mělo být umožnit očkování i jiným lékařům. Proč se drbat nohou za uchem, když se mohu podrbat rukou?

Je pravda, že spousta specializací nemůže vůbec očkovat, což mě překvapilo. Co by ještě mohlo pomoci, když kapacitně není problém?

Vedle praktických lékařů a pediatrů existují nějaké výjimky, ale generálně lékaři očkovat nemohou. Za mnohem důležitější pro podporu očkování považuji rozšíření okruhu osob, jimž by očkování hradila zdravotní pojišťovna. Proč omezovat úhradu vakcíny proti chřipce ze zdravotního pojištění například jen na osoby starší 65 let, diabetiky a některé chronicky nemocné? Pokud vedle ochrany rizikových osob chceme zabránit miliardovým ztrátám, které každoročně způsobuje chřipková epidemie, tak přece naším cílem musí být proočkovat co největší množství lidí, včetně těch ekonomicky aktivních, kteří v době epidemie virus roznášejí. Proto bychom měli nabídnout všem očkování proti chřipce zadarmo, protože i těch zhruba 500 až 600 korun, které očkování stojí, může pro některé skupiny obyvatel představovat problém. V konečném důsledku by ušetřily jak zdravotní pojišťovny, tak stát, protože tím, že lidé nepracují a jsou na nemocenské, přichází společnost o obrovské částky.

Očkování v lékárnách se ale poměrně dobře údajně osvědčilo v zahraničí… 

Máte pravdu, v některých zemích očkování proti chřipce a covidu v lékárnách opravdu probíhá. Pokud mám správné informace, tak se to týká deseti států v případě chřipky a osmi států v případě covidu. Jakým způsobem je tam zajišťována spolupráce s lékaři, to nevím. V žádném případě však neplatí, že by Česká republika byla „zaostalá“ proto, že stavíme vysoko v žebříčku našich hodnot bezpečnost pacientů a nechceme ztrácet jejich důvěru. Nemusíme přece tupě opakovat každý nesmysl, který kde populisté prosadili.

Ve většině vyspělých zemí respektují bariéru mezi lékaři a lékárníky, kteří mají rozdílné vzdělání i rozdílné kompetence, a právě proto mohou při vzájemném respektu v zájmu pacientů dobře spolupracovat. 

Uznávám, že lobbing, který pod taktovkou bývalé ředitelky SÚKL paní Mgr. Ireny Storové vede ekonomicky silné Sdružení lékárenských řetězců, je velmi efektivní. Oni se ani netají tím, že jejich cílem je prosadit nejen očkování v lékárnách, ale také to, aby lékárníci mohli léčit pacienty s diabetem, vysokým tlakem, vysokým cholesterolem a podobně. Ta snaha maximalizovat zisky a lidem prodat co nejvíce léčiv a potravinových doplňků je nepřehlédnutelná. Nám lékařům se to nelíbí a Česká lékařská komora bude i nadále hájit zájmy svých členů, které jsou minimálně v této oblasti shodné se zájmy našich pacientů. 

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Martin Kubica