Na problémy ve zdravotnictví je potřeba upozorňovat a ne s nimi jen nesouhlasit, říká nově zvolený viceprezident České lékařské komory Jan Přáda

Jaké první kroky plánujete podniknout jako nově zvolený viceprezident České lékařské komory?

První kroky se kryjí se současnou iniciativou Lékaři jsou jenom lidi, takže se dál budeme snažit řešit problematiku přesčasů, adekvátní mzdy v českém zdravotnictví a legislativy. Myslím si a pevně věřím, že pozice viceprezidenta tomu dodá naprosto nový impuls, protože je to jasné sdělení České lékařské komory, že za touto akcí stojí.

Je to tak, že i na veřejných akcích budete vystupovat jako viceprezident a třeba i po poradě s prezidentem ČLK Milanem Kubkem tam komora nebude jen jako podporovatel, ale i viditelnější hráč?

Česká lékařská komora byla zatím spíše v pozadí, i když na regionální úrovni udělala spoustu práce. V tento moment je jasné, že se tato akce netýká jen mladých lékařů, ale týká se všech lékařů v České republice. I proto je lepší, že to budeme řešit z těchto pozic.

V řeči při kandidatuře jste zmínil, že letošním prosincem iniciativa Lékaři jsou jenom lidi rozhodně nekončí a je potřeba prosazovat dlouhodobé cíle. Jaké to jsou?

Nám je jasné, že po prosinci to neskončí především z toho důvodu, že některé věci nelze vyřešit ani z dlouhodobého hlediska, ani z hlediska toho, že druhá strana promarnila spoustu času tím, že nic nedělala. To znamená, že se dál musíme zabývat zdravotnickou legislativou, musíme se dál zabývat postgraduálním vzděláváním, musíme se dál zabývat otázkami skloubení rodičovství a medicíny, aby paradigma rodina versus kariéra skončilo – když to řeknu zcela natvrdo. Takovému rozhodování nemůže být žádný lékař v České republice vystaven a netýká se to jen feminizace medicíny. Že 70 % lékařů jsou lékařky, je jedna věc, ale i lékaři chtějí trávit čas se svými rodinami. A pokud systém nenastavíme tak, aby toho byli schopni, tak o ty lékaře přijdeme.

Mezi dlouhodobými úkoly jste zmínil postgraduální vzdělávání. Jaké jsou zde hlavní problémy?

Hlavními problémy jsou komplikovanost administrativní a organizační a hlavně vydíratelnost lékařů, pokud jde o dostupnost postgraduálního vzdělávání. To je věc, která musí vymizet, a bohužel na některých pracovištích je tento jev často standardem. Musíme postgraduální vzdělávání koncipovat tak, aby maximum úsilí, které mu lékař dává, přispělo ke zvyšování erudice a zkušeností, a ne k navyšování administrativy a organizačních záležitostí. Cílem je, aby se nemusel někoho doprošovat, jestli může na stáž, jestli může mít nějaký výkon a jestli může absolvovat kurz, který je povinný. Proto musíme vytvořit kvalitní ochranný právní rámec a zároveň systém, který je únosný v tom, aby lékaři byli schopni vzdělávání kvalitně absolvovat.

Foto: MUDr. Jan Přáda, nově zvolený viceprezident ČLK a MUDr. Milan Kubek, prezident ČLK (zdroj: Martin Kubica)

Spousta těchto cílů je závislých na rozhodnutích vládní strany. Co v tomto směru může Česká lékařská komora udělat. Zvýšit tlak?

Je potřeba udělat to, co právě teď děláme. Je jasné, že ve chvíli, kdy zvýšíme náš nebo mediální tlak, začínají se některé věci obracet k lepšímu. A to, že budeme jednat slušně a konstruktivně, neznamená, že nemůžeme jít tvrději za těmito cíli, které je potřeba naplnit. A tím odpovídám na vaši otázku, že je potřeba na tyto věci upozorňovat a nejenom s nimi nesouhlasit, ale také aktivně dělat něco pro to, aby se zlepšily. Představitelé České lékařské komory mají na mnoha místech pravomoci, díky nimž mohou něco ovlivnit třeba v rámci vzdělávací rady ministerstva zdravotnictví. Na druhou stranu, byť nemají přímo tu moc nebo kompetenci, mohou fungovat jako hlídač toho, jestli vše probíhá, jak má. 

Zdůraznil jste dnes během proslovu i to, že díky iniciativě se k vám připojila spousta mladých lékařů a lékařek a tento faktor trochu v České lékařské komoře chybí. Jak plánujete využít tuto schopnost i v rámci komory, která se některým lidem může zdát více zkostnatělá i vzhledem k tamnímu věkovému průměru.

Tento potenciál využijeme v nejkratší době i v rámci voleb do Sekce mladých lékařů ČLK, protože všem představitelům bude končit mandát a potřebujeme, aby se také generačně obměnila. Zároveň budeme doufat, že z tohoto jistého množství lidí se nám etablují lokálně aktivní členové, se kterými bychom rádi spolupracovali i na regionální úrovni a měli tak kontakt se všemi. Tím také chceme motivovat tyto lékaře, aby vstupovali do svých okresních sdružení, pozicí delegátů anebo klidně i výš. Vždycky je problém být ten první, ale jakmile tam má člověk zjednodušeně řečeno nějakého kamaráda, tak se třeba přidá snáze. Teď je tedy správný čas k tomu tyto lidi podporovat.

Vnímám, že toto období posledních měsíců musí být pro vás náročné. Jste mediálně velmi aktivní, do toho táhnete s dalšími lidmi iniciativu, stále pracujete v nemocnici a do toho vám ještě přibude funkce viceprezidenta ČLK. Máte také malou dceru. Jak to zvládáte a plánujete zvládat do budoucna?

Zvládám to díky své skvělé ženě a dceři, i když jí je teprve šest měsíců a vyjádřit se nemůže. Ale to mě drží nohama na zemi. Vždy se těším, že strávíme společný čas a půjdeme třeba někam s kočárkem na procházku. To je pro mě o důvod víc bojovat nejenom za sebe, ale taky za všechny ostatní, kteří chtějí to samé. Před rokem dvěma bych to možná viděl jinak, byť bych na to měl více času, ale teď si člověk uvědomí, co chce zažívat mimo práci a u čeho chce být. Jedinými způsoby, jak to řešit, je buď utéct z nemocnice, anebo se snažit tlačit podmínky k lepšímu tak, aby to muselo do budoucna řešit čím dál méně lidí.

Ohrožují tyto aktivity i vaši práci? Stíháte ještě rodit? 

(úsměv) Stíhám pracovat, i když je to náročné. Od začátku hraji s primářem a přednostou naprosto otevřenou hru a věděli ještě dříve, než jsme to oficiálně anoncovali, co se chystá. Tímto bych jim chtěl i poděkovat, že mi vychází vstříc, protože ten zápřah je v posledních týdnech šílený.
Autorka: Pavlína Zítková
Foto: Martin Kubica