Luďka zachránila ledvina od sestry: Nejdřív se nejevila jako vhodný dárce, nakonec byla mojí jedinou šancí!

„Od té doby je to už více než 30 let, co žiji s komplikovanou funkcí ledvin. Zdravotní vývoj po diagnóze nebyl nijak dramatický, asi osm týdnů jsem podstupoval různá vyšetření. Dělali mi biopsii a zjistili, že je to chronická záležitost, ale v té době to nebylo v ničem omezující. Pouze jsem pravidelně dojížděl na kontroly do nemocnice a také mě lékaři připravovali na to, že časem budu potřebovat dialýzu a později transplantaci,“ popisuje dnes jednapadesátiletý muž. 

Zhruba před patnácti lety však lékaři navíc zjistili, že má Luděk problémy se srdcem. „Tehdy jsem byl poprvé konfrontován s neveselou vyhlídkou: novou ledvinu budu možná potřebovat dřív, než si lékaři mysleli,“ vzpomíná na první zvrat ve svém příběhu. 

Na začátku března 2020 už bylo Luďkovo onemocnění ledvin rozvinuté do té míry, že bylo nutné, aby začal docházet na dialýzu do IKEM, což se snažil brát sportovně. 

„Na jednu stranu mě trápila některá omezení, třeba to, že jsem se nemohl koupat – musel jsem dávat pozor na katetr v žíle, takže bylo nereálné třeba jet s kamarády na vodu. Doteď si vzpomínám, jak jsem se loučil s poslední vanou. Ale měl jsem to vždycky nastavené tak, že jsem neměl pocit, že se mi děje něco špatného – i přesto, že ze mě koukaly různé trubičky.“ 

Dialýza však nebylo to jediné, nad čím musel přemýšlet – lékaři mu zároveň sdělili, že v této fázi onemocnění je již nutné, aby co nejdříve podstoupil transplantaci ledviny.

Ledvina od žijícího dárce nutností

Přestože Luděk dlouhodobě věděl, že taková chvíle může nastat, a je v dobrých rukou, jistým obavám se neubránil. „Nebál jsem se o sebe, ale nahlížel jsem na to z hlediska rodiny, přestože dcery nebyly už úplně malé. Hodně mi ale pomohlo brát situaci tak, jak mi to lékaři v IKEM podávali: transplantace je nejlepším řešením kritického stavu. Nikoliv poslední, ale nejlepší varianta.“ Aby však mohl přijmout novou, zdravou ledvinu, stál před Luďkem i lékaři důležitý úkol: najít vhodného dárce.

Narozdíl od řady jiných čekatelů na ledvinu však měl značně zúžený okruh možných dárců. Většina ledvin transplantovaných v Česku pochází od zemřelých dárců – konkrétně v IKEM, který je největším transplantačním centrem v Evropě, bylo v roce 2022 provedeno 300 transplantací ledvin a právě od zemřelých dárců jich pocházelo 272. Luďkovi však lékaři sdělili, že vzhledem k jeho problémům se srdcem, by mu měla být transplantována ledvina od žijícího dárce – a to nejlépe příbuzného.    

„Nabízelo se mi dokonce několik kamarádů a opravdu to nebyly jen hospodské řeči. Ale musel jsem přece hledat v rodině. Pro mě to tedy byla nepříjemná situace v tom smyslu, že jsem nechtěl svým problémem někoho dalšího zatěžovat,“ vysvětluje Luděk. 

Jeho sestra Stáňa potvrzuje, že si opravdu svůj problém nechával pro sebe: „Měla jsem sice ponětí o tom, že má zdravotní trable s ledvinami, ale nevěděla jsem, jakého rozsahu. Před námi si nikdy na nic nestěžoval, tak jsem neměla potřebu to řešit.“ 

O možnosti, a vlastně také nutnosti transplantace ledviny od příbuzného dárce, se dozvěděla od bratrovy manželky. Nebyla ihned stoprocentně rozhodnutá, celou situaci nejprve promýšlela. 

„Měla jsem ze začátku strach z takového závazku – bála jsem se, že bych mohla zpanikařit, když se bude blížit termín operace. Ale jakmile jsem se rozhodla to vše podstoupit, nabyla jsem jistotu. Sílu mi dodala hlavně naše mladší dcera tím, že se rozhodla vstoupit do registru dárců kostní dřeně. Přišlo by mi absurdní, že bych sama nebyla schopná něčeho podobného.“ 

Rodina byla pro Stáňu v nové situaci velkou oporou – nejen dcery, ale také manžel. Věděla, že se může spolehnout na jeho pomoc s chodem domácnosti po návratu z nemocnice. „Strašně moc dělají i maličkosti, jako když mi manžel upravil stoličku, abych mohla při přesunu z nemocnice nastoupit do auta,“ vděčně vzpomíná. Cesta k transplantaci, na kterou se s bratrem vydala, se však neobešla bez těžkostí. 

Nic není bez komplikací

Podle prvotních vyšetření se totiž nejevila jako ideální adept. Lékaři ji dokonce museli vyřadit ze seznamu potenciálních dárců, nastala však nečekaná změna situace. „Nejdřív tam něco prostě nezapadalo, nakonec ale doktoři zjistili, že je sestra naopak mojí jedinou šancí. To byl velký šok a když jsme o tom spolu mluvili po telefonu, oba jsme si pořádně pobrečeli,“ vysvětluje Luděk. Pro Stáňu to znamenalo projít sérií vyšetření, na péči v IKEM však vzpomíná veskrze pozitivně.

„Celou dobu jsem kolem sebe měla samé vstřícné a milé odborníky. Cítila jsem, že si mne váží pro moje rozhodnutí ledvinu darovat. Sama vím z práce kantorky, že jsou dny, kdy člověk nemá náladu. A není vždy snadné se držet, aby svoje problémy nepřenášel do školy a na děti. V IKEMu jsem se ale s ničím takovým nesetkala. Opravdu si cením přístupu všech – od lékařů a sestřiček až po koordinátorky. Díky nim jsem věděla, že vše dobře dopadne. Pan doktor mě naprosto přesvědčil, že jsem ve správných rukou,“ popisuje Stáňa.

Když se blížil stanovený termín transplantace, dohodla si v práci měsíční volno – jenže po pár dnech v nemocnici se musela opět vrátit domů a do pracovního procesu. U Luďka se totiž objevily žaludeční problémy, proto bylo nutné zákrok odložit o celý jeden měsíc. 

„To byl moment, kdy jsem zaváhala, jestli se všechno povede, ale rodina mě uklidnila. Je vážně zásadní, aby člověk lékařům opravdu věřil. A bral to tak, že dělají, co je nejvhodnější. Další termín už klapnul a já jsem znovu nastoupila do nemocnice.“ 

Po měsíci od operace na Sněžku

Podruhé byla transplantace naplánována na 30. června 2021, kdy také úspěšně proběhla. U Luďka byl celý zákrok i rekonvalescence bez problémů, pouze byl z důvodu onemocnění srdce v pooperační hospitalizaci o trochu déle, než je po transplantaci ledviny běžné.

„Šel jsem domů zhruba za 10 dní. Těsně po operaci jsem byl v IKEMu každý druhý den, pak už se frekvence kontrol snižovala – jednou za týden a tak dále. Na poslední prohlídce jsem byl zrovna včera a teď mám další termín za 3 měsíce. Pamatuju si, že po měsíci jsem se už paní doktorky ptal, zda můžu na hory – což mi dovolila a s kamarády jsme vyšli na Sněžku!“ 

Stáňa vzpomíná, že odcházela domů čtvrtý den po operaci. „Neříkám, že mi bylo úplně nejlíp – špatně se mi vstávalo a rána trochu bolela. Ale potom už to bylo bez problémů a navíc to vyšlo pěkně přes prázdniny. Nejsem žádný sportovec, takže jsem začala postupně chodit s hůlkami, a po přibližně šesti týdnech to už bylo vše v pořádku. Nevnímám žádné rozdíly mezi mým životem před a po transplantaci, nemám žádné problémy. Tímto bych chtěla vzkázat potenciálním dárcům: pokud lékaři shledají, že tuto operaci můžete podstoupit, není čeho se bát. Vím, že bratr by pro mě udělal to samé. Ten pocit, že někomu darujete novou životní šanci, za tu krátkou rekonvalescenci rozhodně stojí,“ povzbuzuje Stáňa. Další informace o dárcovství od odborníků je možné získat také na webu TransplantaceNeniTabu.cz.

Jak změnila transplantace život Luďkovi? Mohl začít opět žít bez omezení vyplývajících z dialýzy, ale také ze špatné funkce ledvin jako takových. 

„Kromě zmíněného koupání nebo cestování to jsou i další zdánlivé maličkosti, které ale hodně ovlivňují kvalitu života. Třeba už jsem byl od patnácti let zvyklý chodit i šestkrát za noc na záchod. Teď večer usnu a na záchod jdu až ráno, když se vzbudím. Takže se daleko lépe vyspím. To jsou výhody, které člověk poznává až poté, co má opět zdravou ledvinu,“ vysvětluje s úsměvem a dodává, že ho celá zkušenost se sestrou ještě více spojila. 

„Vždycky jsme měli hezký vztah, ale teď mám pocit, že když ji neslyším dva dny v telefonu, nebo se nevidíme, tak mi chybí daleko víc. A není to rozhodně jenom vděčnost. Je to i tím, že jsme si blíž, protože jsme si mohli pomoct. A doufám, že dobrý pocit z této pomoci sestře částečně vynahradí, že musela podstoupit určitý strach a další věci s transplantací spojené. V podstatě mám pocit, že transplantace může oběma pomoci jít životem s čistějším štítem. Děkuji Stáňo, díky tobě mám před sebou další etapu života,“ uzavírá Luděk.  

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: užito se souhlasem Luďka Paloučka