Poslanci připravují zákon, který by v Česku legalizoval eutanazii. Hotový by měl být v únoru. Lékařská komora to ale striktně odmítá - lékaři podle ní nesmějí zabíjet a zákon není potřeba. Je podle komory nebezpečný, nedomyšlený a uspěchaný, vedený touhou po zviditelnění.
Zákon o eutanazii připravuje pracovní skupina kolem lékařky a poslankyně za ANO Věry Procházkové. Ta je horlivou zastánkyní eutanazie, přestože ji její kolegové a etická komise lékařské komory jasně odmítají.
Pokud by zákon prošel, Česko by se stalo jakousi evropskou továrnou na smrt. O eutanazii by tady totiž mohli žádat všichni občané EU. „Vzhledem k tomu, že budeme chtít, aby eutanazie byla hrazena ze zdravotního pojištění, budou o ni moci požádat všichni občané zemí Evropské unie, kteří splní zákonné podmínky,“ vysvětlila poslankyně (ANO) Věra Procházková.
O eutanazii jsme psali už v textu Lékařka: Když povolíme eutanazii, bude ostuda zabírat místo mladým nebo v článku Sestra: Poprvé jsem viděla pokojný odchod. Už nejsem pro eutanazii
Česko potřebuje spíše kvalitní paliativní péči
Tématem eutanazie se intenzivně zabývá i Česká lékařská komora, především její etická komise. "Vzhledem k politickým tlakům na přijetí zákona, který by eutanazii umožnil takzvaně legalizovat, vyvstalo dost závažných otázek a pochybností, které jsme probírali," uvedla předsedkyně etické komise a lékařka Helena Stehlíková.
Ta jednoznačně podobný zákon odmítá. Varuje před jeho riziky a upozorňuje, že problematiku odchodu ze života a léčbu smrtelně nemocných pacientů už řeší jiné předpisy a dokumenty, kterými se lékaři musí řídit.
Podle Stehlíkové by se české zdravotnictví mělo spíše zaměřit na tzv. paliativní péči (péče o smrtelně nemocné) a poslanci by měli věnovat pozornost raději institutu "předem vysloveného přání" než tlaku na legalizaci eutanazie.
Stehlíková to shrnula v textu pro časopis lékařské komory Tempus medicorum, jehož zkrácenou verzi zde přinášíme:
Základním tématem, kterému byla věnována pozornost v průběhu celého roku, je téma eutanazie. Vzhledem k politickým tlakům na přijetí zákona, který by eutanazii umožnil tzv. legalizovat, vyvstalo dost závažných otázek a pochybností, které jsme probírali.
Především je třeba, aby byla shoda na obecném pojmu eutanazie a všichni mu rozuměli a uvědomili si, že se vždy jedná o akt zbavení života, tedy zabití, a výsledkem je mrtvý člověk. Ať jsou důvody vedoucí k tomuto aktu jakékoli.
Etická komise lékařské komory se shodla v názoru, že zákon o eutanazii není nyní nutně potřeba, protože existují dokumenty lékařské komory, které se mezními situacemi zabývají, a že tlak na přijetí zákona o eutanazii je uspěchaný, nedomyšlený a nedořešený ve všech souvislostech, ať už je veden snahou o politické zviditelnění, či pramení z osobní neblahé zkušenosti.
Zdůrazňujeme existenci stávajících dokumentů lékařské komory, které se mezními situacemi zabývají a řeší je. Je to například stavovský předpis č. 10 – Etický kodex a doporučení představenstva lékařské komory k postupu při rozhodování o změně léčby intenzivní na léčbu paliativní u pacientů v terminálním stavu, kteří nejsou schopni vyjádřit svou vůli.
Je paradoxem, že když bylo toto doporučení přijato, byla lékařská komora veřejností i politiky mohutně napadána, že jsme vlastně schválili eutanazii, že budeme lidi zabíjet a že je to neetické a nepřípustné.
Pro informaci cituji alespoň některé základní teze:
- Pacient, který je schopen vyjádřit svou vůli, má právo léčbu odmítnout.
- Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu.
- Eutanazie a asistovaná sebevražda nejsou přípustné.
- Nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby neznamená omezení pacienta na jeho právech, ale naopak je sledován zájem pacienta, aby nedošlo k porušení základních medicínských a etických principů včetně nechtěného nedůstojného prodlužování umírání.
- Smrt, která je výsledkem přirozeného průběhu onemocnění, nemůže být považována za nepříznivý výsledek zdravotní péče.
- Zabezpečení fyzických, psychických, sociálních a duchovních potřeb pacienta, odstranění pocitů bolesti, strádání a utrpení s respektem k lidské důstojnosti jsou základní priority paliativní péče.
Etická komise ČLK se shodla v názoru, že eutanazie by vůbec neměla být spojována s lékaři. Lékaři mají univerzitní vzdělání k tomu, aby nemocné léčili, nikoli usmrcovali. Prioritou českého zdravotnictví má vždy být moderní, kvalitní paliativní péče dostupná všem potřebným.
Etická komise lékařské komory se shodla, že by bylo vhodnější, kdyby byla snaha zákonodárců věnována institutu předem vysloveného přání než tlaku na legalizaci eutanazie.
(gar)
Ilustrační foto: Pixabay.com, CC0
Anketa
Jste pro zavedení eutanazie?
Celkem hlasovalo 128 čtenářů.
-
Petra Otahalova Člověk má právo o svém životě rozhodovat, jedině on sám a zvlášť pokud je nevyléčitelně nemocen. Navíc pokud mají pojišťovny problém hradit léčbu a jen čekají až pacient zemře, aby nemuseli zaplatit ani haliř, tak nevidím důvod, proč udržovat pacienta na živu za každou cenu a nechávat člověka trpět než tělo samo selže a přestane fungovat. Je to lidská sobeckost. A ti co neuznávaji eutanazii snad nepocití sami navlastní kůži tu bezmoc, když sami budou chtít odejít ale bez pomoci to nezvládnou. Možná se budou mlátit do hlavy, že nehlasovali pro. -
Eva A kdo by měl takového člověka zabít? Lékař? Ten přece přísahal, že bude životy zachraňovat... Já osobně si myslím, že nikdo si nezaslouží být odpovědný za usmrcení druhého. Není mnohem lepší zpřístupnit všem nevyléčitelně nemocným kvalitní paliativní péči? Pak může být i umírání důstojné a bez zbytečného utrpení. -
Veronika Myslím, že každý doktor, který vidí umírat nemocného v bolestech by tohle udělal. Paliativní péče je sice dobře nastavená, ale i já jako zdravotní sestra, která pracovala i v hospicu vím, že né každý pacient bez těch bolestí umírá. Znala jsem paní která v bolestech umírala tři dny a lékař jí větší dávku opiátů dát nemohl, jak já jí přála vysvobození, protože jsem o ni pečovala dva měsíce než zemřela, tak jsem ji přece jen trochu poznala a hodnějšího člověka jsem v životě nepotkala. Ona nebyla jediná kterou jsem provázela, proto jsem poznala spoustu nemocných, kteří si eutanázii přáli, ale bohužel žijeme asi pořád v době kamenné. Ptát bysme se neměli lékařů nebo lidí co tráví půl dne modlením k bohu, ale lidí, kteří jsou bud sami nemocní nebo lidi, kteří tyto nemocné potkali a pečovali o ně. Lékař nemocného vidí půl minuty denně, ošetřovatelé a sestry tyto lidi vyprovází a pečují o ně když mají bolesti a když se trápí, jsou s nimi i několik hodin denně. Eutanázie je pořád téma o kterém se hovoří, jen nevím proč se pořád diskutuje s lidmi kteří o umírajících jen slyšeli a nikdy s nimi čas netrávili, jak o tom může rozhodovat někdo kdo o tom nic neví, jak tohle téma mohou řešit politici, když o tom nic neví, jak o tom můžou mluvit věřící, když znají bible jen to že smrt je vysvobození. Ano smrt je pro umírající vysvobození a to jen proto, že se sami nemohou rozhodnout život ukončit a musí trpět v bolestech a často i samotě, protože né každý je v hospicu a né každé oddělení se těmto lidem věnuje a dává jím tu péči kterou potřebují.
-
-
Mili Jo, lidi mají právo o svém životě rozhodovat. Tedy i lékaři se mohou rozhodnout, že se nebudou na eutanazii podílet. To myslím, že je nepřekročitelná hranice pro většinu lékařů. Takže pak nezbývá, než hledat a najmout kata. -
Věrka Eutanasii nechtějí především páni doktoři, na kom by dělali svoje hokusy pokusy? Na kom by nejvíc vydělávali, když ne na těch bezmocných ležících na přístrojích, kteří potřebují v různých zařízeních permanentní péči? Potřebují, ale samozřejmě NEMAJÍ. A mluvit o tom nemohou, nejsou schopni, musejí jen trpět. Člověk při plném vědomí a při plných smyslech by k žádnému takovému zacházení nesvolil. To jenom ti bezmocní a jejich nešťastné rodiny bláhově věří, že to s jejich blízkými naše "zdravotnictví" myslí dobře a upřímně. Houby s octem a zdravotníci o tom vědí nejvíc. Ve všem je lenost, pohodlnost, neodpovědnost, neserioznost, bezcitnost, arogance...a hlavně - mamon. Co všecko oni dokážou za úplatek, z čeho všeho oni dokážou za úplatek slevit...škoda slova o našem "zdravotnictví". Těch skutečných LÉKAŘŮ už je dnes velice málo a čím dál míň, stárnou, odcházejí, a to, co přichází po nich? DĚS. -
Pierre To co píše tady a všemu rozumí, do všeho vidí a sežralo Šalamounovo ho.no je ještě větší děs.... top je přímo ÚDĚS!
-
-
Alena Vosičková Lékaři eutanázii nepotřebují legalizovat, děje se to bez zákona a problémů. Lékař má právo říct, pacient je na smrt nemocný a nepomoci mu. Je to tak a zákon k tomu nemusí ani mít neb u nás platí, že co řekne lékař, je pravda a lege artis a těžko se dokazuje, že se spletl, že pacient na smrt nemocný nebyl. Lékaři zase posuzují lékaře. Je to neprůstřelné. Do pacienta nebudeme vrážet drahé léky, napíšeme paliativní léčba, ta se ukončí (klidně rozhodne jeden lékař) a je symptomatická a konec s morphinem. Radši napřed myslet na bolest, podle prognózy určitě bolest přeci bude ! . Pacient bolesti neměl a nikdy, ale podle špatné diagnózy tu bolest měl mít ! Asi tak. Zákon ani být nemusí. Lékaři mají na vše právo ohledně pacienta. Příbuzní jsou dementi, kteří nic neví. Chtějí aby pacient žil. Ne nemají právo do toho kecat a nejlépe jim nic neřekneme. Lékaři pacienta vidí poprvé v životě, ale vše jej jasné. Pak se zjistí pozdě, že neudělali tak důležité vyšetření moče, kultivace. Je mnoho laboratorních vyšetřeních, kde se pozná skoro vše. Neudělali nic pořádně. Neva pacient byl stejně na smrt nemocný Lékaři kontrolují lékaře. Vše bylo lege artis. -
Elzbieta Uzákonit eutanázii bude nutné z ekonomických důvodů. Populace stárne. Stále víc nevyléčitelných se léčí, místo toho, aby je nechali v klidu odejít. Nejhorší jsou ti, co si sami vědomě ničí zdraví (kuřáci - kouřem ničí zdraví i ostatním, co to musí vdechovat, narkomani, alkoholici...) a pak chtějí tu nejlepší a nejdražší léčbu. Pokud takový člověk zažádá o eutanázii, tak by mu mělo být vyhověno - bylo by to jeho jediné dobré rozhodnutí v životě.