Lékaři bez hranic na Ukrajině: Během šesti dní jsme v Chersonu poskytli 800 zdravotnických konzultací

První evakuační vlak Lékařů bez hranic se rozjel na konci března 2022. Upravili ho tak, aby se v něm dala poskytovat zdravotní péče, jeden z osmi vagonů navíc funguje jako jednotka intenzivní péče. Hned během prvního dne převezli devět pacientů ze Záporoží do Lvova. Pak dostávali stále více naléhavých žádostí o pomoc z nemocnic na východě země, vlak tedy zvětšili a přizpůsobili. A zachráněných bylo násobně víc.

„Do Vánoc loňského roku vlak převezl 2600 lidí. Převáží pacienty z východu, tedy z frontové linie, do bezpečnějších oblastí,“ říká Tereza Wyn Haniaková, vedoucí komunikace české pobočky Lékařů bez hranic. 

Velkou část ošetřovaných ve vlaku tvoří senioři a děti, nejmladšímu pacientovi bylo šest let. Spousta pacientů byla zraněna během vojenských útoků na rezidenční části měst plné civilistů: například v červnu loňského roku způsobil 73 procent zranění výbuch, asi 20 procent lidí potřebovalo ošetřit po zásahu šrapnely nebo střelnými zbraněmi, zbytek byl důsledek násilných incidentů. Více než deset procent ošetřených přišlo o nejméně jednu končetinu. Převozy trvají až třicet hodin: ve vlacích jsou přístroje na udržení pacientů ve stabilizovaném stavu.
Evakuační vlak byl od počátku dost viditelný, mluvilo o něm hodně médií. A s tím se také pojí dezinformace. „V jisté době se šířila nepravdivá zpráva, že Lékaři bez hranic přepravují raněné dál do Evropy, což není pravda. Vlak nikdy nepřekročil hranice Ukrajiny. Ale překvapilo mě, že se o této polní nemocnici na kolejích hodně vědělo – a spousta zajímavých projektů naopak zůstala v pozadí,“ upozorňuje Wyn Haniaková.

Fyzioterapie je na Ukrajině v plenkách

Jedním z takových důležitých projektů je i fyzioterapie. „Měla jsem tu čest být u spuštění tohoto projektu,“ popisuje Wyn Haniaková, která na Ukrajině koncem léta loňského roku působila.

Dodává, že Lékaři bez hranic mají jen tři takové projekty na světě, kromě Ukrajiny ještě v Jordánsku a Pásmu Gazy v Palestině. 

„Dokazuje to, že neděláme jen traumatologickou péči ve smyslu, že pacientovi kvůli zranění amputujeme nohu, zachráníme mu život a pošleme ho domů. To nestačí. Nechceme nechávat pacienty ve stavu, ve kterém nemohou pořádně fungovat. Staráme se také o navazující péči. Fyzioterapeutů je totiž na Ukrajině hrozně málo a tento obor tam nemá vyloženě specializaci. My jsme sem mohli 
přinést naši expertizu a zdravotníky v této specializaci zaškolit.“

Území znali, proto mohli hned pomoci Lékaři bez hranic na Ukrajině působí už 
od roku 1999 a přítomní byli i v roce 2014. Konflikt tu přece jenom trvá už delší dobu než jeden rok, byť předtím nešlo o takové měřítko.

V chudých a krizí zasažených venkovských oblastech už dříve zkvalitňovali přístup k primární zdravotní péči v Doněcku, starali se o nakažené virem HIV v Luhansku nebo o pacienty s tuberkulózou v Žitomiru. Když v únoru 2022 válka vyeskalovala, věděli, jak místním efektivně pomoct.

„Na začátku nám velmi pomohlo, že už jsme na Ukrajině fungovali. Když se tu tedy daly do pohybu další události, nemuseli jsme začínat od nuly. Nepotřebovali jsme všude dělat terénní průzkum, abychom věděli, kde má smysl zasahovat a jak. Také spolupráci s místními úřady jsme už měli zahájenou. Takže pro nás bylo sice nesnadné, ale mnohem jednodušší mobilizovat zdroje a začít něco nového řešit,“ říká Tereza Wyn Haniaková.

Nezisková organizace však nepůsobí sama, snaží se o co největší spolupráci, která ve výsledku pomůže všem. Stejně tomu bylo i na Ukrajině, jak dodává Wyn Haniaková: „Spolupracujeme s celou sítí místních dobrovolnických skupin. Ať už je to v rámci dodávek léků, materiálu, nebo solárních panelů a tak dál. Síť místních neziskových organizací je pro nás klíčová, bez ní bychom nemohli naši 
práci dělat tak efektivně.“

Neuvěřitelných 800 zdravotnických konzultací během šesti dní

Díky plánování, spolupráci a zejména finanční pomoci dárců mohli Lékaři bez hranic během uplynulého roku přivézt více než 800 tun zdravotnického a humanitárního materiálu. Kromě akutní pomoci dnes zajišťují také podporu lidem, kteří zůstali v oblastech těžkých bojů. Poskytují zde primární zdravotní péči formou mobilních klinik, léčí chronicky nemocné a nabízejí psychologickou pomoc.

„V Chersonu, což je území, které v polovině listopadu 2022 znovu ovládly ukrajinské síly, jsme během šesti dní provedli 800 zdravotnických konzultací, což je obrovské množství práce. Jeli jsme tam totiž mezi neziskovými organizacemi jako první. A další lidi jsme evakuovali prostřednictvím mobilních klinik, ambulancí nebo třeba i pomocí zmiňovaného vlaku,“ vykresluje Wyn Haniaková. 

Pomoc je stále potřeba nejenom na Ukrajině, ale i za hranicemi, kam prchají miliony lidí. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ze země dosud uprchlo téměř osm milionů Ukrajinců. Na Slovensku proto pomáhají Lékaři bez hranic školit zdravotnický personál, aby byl na místní zdravotníky menší tlak.

Všechnu pomoc umožnila obrovská vlna solidarity, která se zvedla na celém světě. Dary posílali i dárci ze Slovenska, pro které byl zřízen speciální účet v eurech. Díky dárcům získávají Lékaři bez hranic finance k tomu, aby pomáhali v takovém měřítku. 

Na krizové situace jsou připraveni hlavně díky dlouhodobé podpoře pravidelných dárců, kteří jim umožňují pružně a rychle reagovat tam, kde jsou potřeby největší.

Na Ukrajinu se vydal například anesteziolog či farmaceutka

Ve válkou zasaženém státě se vystřídala už spousta odborníků prostřednictvím 
misí Lékařů bez hranic. Aktuálně tu působí zhruba 120 mezinárodních spolupracovníků a téměř 700 místních kolegů. Z toho bylo 16 pracovníků Lékařů bez hranic z Česka a Slovenska. Šlo o zdravotnické, ale i jiné profesionály: například anesteziologa, farmaceutku, manažerku v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví či logistika zajišťujícího převoz zdravotnického materiálu. 

Na Ukrajinu vyjela i Tereza Wyn Haniaková jako akutní záskok na dva měsíce a na pozici takzvaného Field Comms Managera tu zastřešovala komunikaci o aktuálním stavu na Ukrajině. Velmi pozitivně ji překvapilo, jak skvěle fungoval její tým, který se skládal z domácích.

„Můj tým tvořily hlavně tři místní ženy a spolupráce s nimi byla skvělá,“ vzpomíná Tereza Wyn Haniaková. „Když to bylo potřeba, jely naplno i dvacet hodin denně. Spousta jiných profesí hodně rotuje, třeba po třech měsících, ale naši ukrajinští kolegové jsou na místě od začátku. A tím nemyslím od února 2022, ale už léta. Pořád pracují s neskutečným nasazením. Byly navíc vděčné, že je tam někdo ze zahraničí po jejich boku. To bylo velmi inspirativní.“

Lékaři bez hranic všude na světě maximálně fungují s lokálními pracovníky, kteří vždy tvoří naprostou většinu personálu. Pokud je to potřeba, tyto místní pracovníky dál školí, aby byli schopni fungovat co nejvíc soběstačně. A to na Ukrajině i v Africe či Bangladéši, u lékařských týmů i u komunikačních a podpůrných pozic.

Uvažujete o výjezdu? Zjistěte detaily na webináři 

Lidé, kteří na mise vyjíždějí, se musejí rychle adaptovat na místní podmínky, které v nich často zanechají odezvu. „Bylo těžké si odvyknout na to, že v Kyjevě zněly v noci sirény, a to hlavně mezi třetí a šestou. Někdy jsme se utíkali schovat do krytů, jindy ne. Po návratu jsem se asi dva nebo tři týdny v noci pravidelně budila. Přenastavilo mi to na nějakou dobu hlavu,“ vzpomíná Tereza Wyn Haniaková.

Práce, kterou profesionálové na výjezdu provádějí, je neocenitelná. Lékaři bez hranic stále hledají kolegy, kteří budou pomáhat nejen na Ukrajině, ale po celém světě. Mezi žádanými pozicemi jsou například chirurgové, anesteziologové, zdravotní sestry, ale i specialisté jako gynekologové, pediatři či farmaceuti.

Nábor nových pracovníků zajišťuje česká kancelář Lékařů bez hranic, která pro případné zájemce pravidelně pořádá nezávazné informační večery, a to také ve formě online webináře. Tam si kdokoliv může ověřit, jestli je pro něj či pro ni výjezd to pravé, nebo naopak ne. Více informací je k nalezení na www.lekari-bez-hranic.cz/informacni-vecery. 

Autor: Michaela Tabakovičová, Lékaři bez hranic

Foto: poskytnuto se souhlasem Lékaři bez hranic (z magazínu Tempus Medicorum)