Když se z pohotovosti stává náhrada nefunkčního systému

Michal Čarvaš, předseda představenstva Nemocnice Prachatice a předseda Asociace českých a moravských nemocnic, otevřeně popsal realitu provozu: „Ty pohotovosti jsou zneužívány často proto, že nefunguje ta základní péče. Pacienti suplují pohotovostí to, co jim systém nedokáže nabídnout jinde.“ Podle něj se z akutní služby stává místo, kam lidé přicházejí řešit dlouhodobé potíže, chronické nemoci, administrativní problémy i situace, které by měly být řešeny v běžné ambulanci. „Vidíme to o víkendech. Typický pacient přijde v době, kdy jeho praktický lékař neordinuje, a řeší věci, které mohl řešit celý týden. Jenže neměl kdy a neměl kde,“ popisuje.

Jan Doleček, praktický lékař a vedoucí LPS v Pardubicích, k tomu dodává: „Spektrum pacientů je extrémně široké. Přicházejí lidé s akutními stavy, ale i s banalitami, které by šly vyřešit během pár minut v ordinaci praktického lékaře. Problém je, že ta ordinace není dostupná v čase, kdy ji potřebují.“ Podle něj je pohotovost často jediným místem, kde má pacient jistotu, že někdo bude k dispozici.

Tomáš Sychra, předseda spolku Mladí chirurgové, popsal realitu práce mladých lékařů na urgentních příjmech velmi otevřeně: „Nemalá část pacientů na pohotovosti nejsou ti, kvůli kterým jsme studovali medicínu. Jsou tam intoxikace, sociální případy, dlouhodobě neřešené problémy, které tam medicínsky nepatří.“ Zároveň upozorňuje na právní tlak, který na zdravotníky systém vytváří: „Já si nemůžu dovolit pacienta otočit ve dveřích. Nemůžu říct, že to je banalita. Musím ho vyšetřit, musím vyloučit závažnou diagnózu, protože forenzní odpovědnost je na mně.“ Výsledkem je přetížení systému, nadbytečná diagnostika a vyšetření, která nejsou medicínsky nutná, ale právně nevyhnutelná.

Jan Šlajs z Oborové zdravotní pojišťovny pojmenoval ekonomický rozměr problému: „Ten systém, kdy je všechno otevřené a všechno dostupné, není udržitelný.“ Připomněl také paradox financování: „Pro pacienta je záchranka nejlevnější taxi. Pro systém je to jeden z nejdražších převozů, protože každé takové předání pacienta znamená tisícové náklady.“ Podle něj pojišťovny nemají nástroje, jak systém efektivně regulovat. „My nemáme možnost pacienta sankcionovat za zneužívání systému. Můžeme maximálně motivovat k prevenci.“

Zvýší se regulační poplatek?

Velkým tématem diskuse se stal regulační poplatek. „Devadesát korun dnes nemá žádnou regulační funkci. Ta hodnota je symbolická. To je jeden z důvodů, proč dochází ke zneužívání pohotovostí,“ uvedl k tomu Michal Čarvaš, podle kterého nejde o trestání pacientů, ale o nastavení systému. Tomáš Sychra k tomu dodává: „Navýšení poplatku se nesmí prezentovat jako trest. Musí se prezentovat jako navigační nástroj. Jako způsob, jak pacienta navést ke správné části systému, ne jako sankce.“ Zdůrazňuje přitom nutnost sociálních výjimek a ochrany zranitelných skupin.

Jan Doleček k regulačním mechanismům říká: „Příští rok nejsou volby, byl by ideální čas začít o tom mluvit racionálně. Ne politicky, ale systémově.“ Podle něj bez regulace toků pacientů není možné systém stabilizovat.

Diskuse se opakovaně vracela k jádru problému – nefunkční primární péči. „Základní problém je, že neexistuje dostupná primární péče v reálném životním rytmu lidí. Neexistují praktičtí lékaři, kteří by byli dostupní v časech, kdy to lidé skutečně potřebují. Neexistují online služby, které by to dokázaly řešit digitálně. A všechno se tak koncentruje do pohotovostí,“ shrnul Čarvaš.

Zazněla i silná kritika systémové neexistence navigace pacienta. Pacient podle řečníků často neví, kam patří, co má využít, jaký typ péče je pro jeho problém vhodný. „Pohotovost se stala vstupní branou do systému, protože je jediná, která je vždy otevřená,“ shrnuje jeden z účastníků debaty.

Profesionalizace urgentní medicíny?

Výrazně rezonovalo i téma profesionalizace urgentní medicíny. Zazněly úvahy o specializovaných urgentních týmech, ale zároveň realistické varování, že bez personálu a regionální dostupnosti by takový model vedl k další centralizaci péče a vylidňování regionů. „V Praze to fungovat může. V regionech to povede ke kolapsu dostupnosti péče,“ zaznělo z úst Michala Čarvaše.

Debata se tak postupně přetavila v jasný závěr: pohotovosti nejsou hlavním problémem systému. Jsou jeho zrcadlem. Ukazují selhání primární péče, absence prevence, chybějící regulace, nedostatek navigace pacienta a strukturální nefunkčnost organizace zdravotních služeb.

Jak to shrnul Tomáš Sychra: „Pohotovosti nejsou drahé. Drahá je zbytečná péče na pohotovostech.“ A Michal Čarvaš k tomu dodává: „Pokud systém nenabízí jinou cestu, pacienti půjdou vždy tou, která je otevřená. Ne proto, že by byli nezodpovědní, ale proto, že nemají jinou možnost.“

Výsledkem je situace, kdy se z akutní služby stává náhrada systému. Z bezpečnostní sítě se stává univerzální vstupní bod zdravotnictví. A čím víc se pohotovosti zahlcují neakutní péčí, tím méně jsou schopné plnit svou skutečnou roli – zachraňovat zdraví a životy.

Pokud se nezmění struktura systému, dostupnost primární péče, prevence, navigace pacienta a regulační mechanismy, bude se tento trend dál prohlubovat. Ne proto, že by selhávali pacienti. Ne proto, že by selhávali lékaři. Ale proto, že selhává architektura zdravotnictví jako celku.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Pavlína Zítková