Jak zajistit dostupnost potřebných léků

Je pravda, že s nedostatkem léků se potýká celá Evropa. Ve snaze dosahovat maximálních zisků totiž většina velkých farmaceutických firem přesunula svoji výrobu do Číny nebo do Indie, tedy do zemí s lacinou pracovní silou, kde si nikdo neláme hlavu s bezpečností práce či ochranou životního prostředí. Evropa se kvůli tomu stala na těchto zemích závislou. Farmaceutický průmysl, distribuce a prodej léků nejsou charita, ale tvrdý byznys. Patrně tedy není náhoda, že z trhu mizí převážně běžné a levné léky, na kterých se nedá tolik vydělávat.

Nedostatek léků sice trápí většinu evropských zemí, ale v České republice je situace ještě horší. To asi nebude náhoda. Naši politici totiž už dávno rezignovali na jakékoliv strategické plánování ve slepé víře, že vše vyřeší neviditelná ruka trhu. A ono to nefunguje.

To, že se v chladném období roku rozjede epidemie respiračních onemocnění poté, co přestaneme dodržovat s covidem spojená protiepidemická opatření, to se však přece dalo očekávat. Ostatně odborníci před silnou vlnou chřipky a dalších viróz varovali už od léta.

Epidemie přišla. A my jsme zase nebyli připravení. Na jaře 2020 nám chyběly roušky, letos léky. Ministerstvo zdravotnictví začalo krizi řešit pozdě a bez valného úspěchu. Opakované a často si protiřečící sliby pana ministra Válka na této smutné skutečnosti mnoho nezmění. Jen by mě zajímalo, zda si dělají srandu farmaceutické firmy z pana ministra, nebo pan ministr z nás všech.

Komunikace vázne

V důsledku nedostatku léků logicky bují černý trh, na kterém si však mohou lidé koupit třeba i  léky falešné, neúčinné, zdraví ohrožující nebo jen špatně skladované. Zdraví pacientů ale ohrožuje i špatná samoléčba. 

A bez následků nemusejí být ani záměny léků prováděné v dobré víře lékárníky či lékaři. Ostatně již i jen samotné nahrazování běžných antibiotik těmi širokospektrými zvyšuje riziko vzniku antibiotické rezistence. O zvýšení rizika alergických či jiných nežádoucích reakcí při častém střídání léků ani nemluvě.

Několik měsíců jsem se marně dožadoval na Ministerstvu zdravotnictví toho, aby komora dostávala pravidelné informace o tom, jaké léky nejsou, a jaké naopak jsou dostupné. Teprve poté, co jsem si v polovině dubna na nesmyslný postoj ministerstva stěžoval přímo předsedovi vlády, přestalo nás ministerstvo ignorovat a konečně s námi začalo komunikovat. Když už nemůžeme pomoci, tak můžeme alespoň rozesílat informace lékařům. 

Podařilo se prosadit i to, že nejpoužívanější počítačové programy nás začaly varovat, jaké léky nemá smysl předepisovat. Tyto informace samozřejmě nemohou reagovat na aktuální, zejména regionální změny v dostupnosti léků, ale přesto snižují počet trapných situací, kdy lékař, jenž nemá informace, předepíše lék, který pak pacient marně shání. Nemocní lidé totiž opravdu nemívají náladu na to obcházet či obvolávat lékárny, jak jim pan ministr dobrosrdečně radil.

Kdy se situace zlepší?

Léky chybějí dál a je čím dál tím jasnější, že jejich nedostatek pomine teprve tehdy, až je už nebudeme tolik potřebovat. V případě antibiotik tedy nejspíš v létě. Výpadky v jiných lékových skupinách nás ale budou trápit dál, dokud stát nezajistí jejich strategické zásoby, a to třeba i s využitím systému státních hmotných rezerv.

Farmaceutické firmy se nám snaží namluvit, že příčinou výpadků je to, že léky jsou v České republice údajně příliš levné. Jistě, maximální ceny i úhrady od pojišťoven jsou regulované, ale těžko tomu může být jinak.

V dobách, kdy tomu tak nebylo, byla u nás řada léků dražších než třeba v bohatém Německu a výdaje za léky ruinovaly zdravotní pojišťovny, které pak neměly na zaplacení práce lékařů.

Ministerstvo zdravotnictví slibuje, že problém vyřeší připravovaná novela zákona o léčivech. Dá se se sice předpokládat, že její tvůrce náměstek Mgr. Dvořáček, který před příchodem na ministerstvo zastupoval zájmy mezinárodních farmaceutických firem v pozici ředitele jejich české kanceláře, zná různé finty a fíglíky farmaceutické lobby, a že tedy nyní, když hájí zájmy státu, vymyslel se svým týmem dobrá pravidla. Avšak i když bude zákon dokonalý a koalice bude při jeho prosazování jednotná a opozice mimořádně konstruktivní a vstřícná, pak nám tento zákon pomůže nejdříve za dva roky. Vzhledem k tomu, že žádný z těchto předpokladů ve skutečnosti neplatí, raději bych se k této iniciativě příliš neupínal.

Otázky bez odpovědí

O kritickém nedostatku léků se veřejně mluví již od podzimu. Ministerstvo se sice snažilo zprvu problém bagatelizovat, ale poté, co celostátní televize zveřejnily několik reportáží o zoufalých pacientech, usoužených lékárnících a naštvaných lékařích, muselo přiznat, že situace je opravdu vážná.

První veřejnou debatu k problému kritického nedostatku léků svolala opozice na 2. února 2023. Ministerstvo zdravotnictví však tuto akci bojkotovalo. Druhou debatu dne 28. února naopak organizovali koaliční poslanci. Ani tato diskuse však k žádným závěrům nedospěla.

Dne 3. května se uskutečnil v Poslanecké sněmovně v pořadí již třetí tzv. kulatý stůl, jehož cílem bylo rovněž hledání cest, jak nedostatek léků řešit a jak zabránit opakování této krize. Pan ministr Válek zůstal věrný svým zásadám a na jednání nepřišel, ale zastupoval ho jeho pan náměstek Dvořáček.

Vzhledem k tomu, že žádný z návrhů předkládaných ministerstvem neskýtá záruku, že se příští zimu nebude krize s nedostatkem antibiotik a antipyretik opakovat, položil jsem v rámci diskuse moderované poslancem MUDr. Farhanem panu náměstkovi tyto konkrétní otázky:

Vytváří ministerstvo zdravotnictví seznam tzv. kritických léků, jejichž trvalou dostupnost je nezbytné zajistit? Pokud vytváří, pak kdo za tuto práci odpovídá? Jakým způsobem stát tyto léky zajistí? Půjde o nákup prostřednictvím státních hmotných rezerv, či budou zásoby těchto léků zajištěny smluvně ve skladech výrobců a distributorů na území ČR? Kolik peněz stát na zajištění těchto strategických zásob léků uvolní a jakým způsobem vláda zajistí zaplacení těchto zásob či záruk?

Pan náměstek Dvořáček mě ujistil, že seznam tzv. kritických léků ministerstvo připravuje a za tuto práci nese odpovědnost právě on. Na zajištění dodávek a skladování těchto léků hodlá ministerstvo vypsat veřejnou zakázku. Jak drahé bude zajištění dostupnosti tzv. kritických léků, to se ještě neví, ale ministerstvo plánuje zaplatit za skladování těchto strategických zásob prostřednictvím zvýšení distribuční marže.

My lékaři si nepřejeme nic jiného, než abychom mohli pacienty léčit lege artis, tak jak umíme, a nemuseli jsme improvizovat podle toho, jaké léky jsou zrovna náhodou k dispozici. Zdá se, že nám v této chvíli nezbývá nic jiného než panu náměstkovi věřit. Pokud selže, pak bychom se totiž měli příští zimu opravdu „na co těšit“.

Autor: Milan Kubek

Foto: Shutterstock