Černý kašel si snadno spletete s virózou. Pro děti může být smrtelný

V padesátých letech minulého století představoval černý kašel jedno z nejzávažnějších infekčních onemocnění, přicházejících cyklicky jednou za 4 až 7 let. Se zavedením povinného očkování v roce 1958 se jeho výskyt a smrtnost rapidně snížila a dlouhodobě se ji dařilo držet pod hranicí padesáti případů ročně. Od roku 1993 ovšem začal počet onemocnění opět narůstat – v roce 2019 evidoval Státní zdravotní ústav až 1 347 případů. Co stojí za návratem nemoci do Evropy?

Zdánlivá viróza

Černý kašel patří mezi onemocnění respiračního systému, která se typicky přenášejí kapénkovou infekcí – tedy například kašlem, ale také mluvením a líbáním. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí sedmi až jednadvaceti dnů. V prvním stádiu onemocnění nemá nemoc téměř žádné příznaky. Pacienti se tak mohou mylně domnívat, že jde o běžnou virózu či chřipku. Mnozí dospělí sice onemocnění prodělají bez komplikací, ale sami se stávají hrozbou pro své okolí - zejména děti. Ty jsou mnohem náchylnější k vážnějším průběhům nemoci a u neočkovaných mohou skončit i úmrtím.

Především u dětí totiž ve druhém stádiu nemoci dochází k intenzivním záchvatům dráždivého kašle, a to především v noci. Kašel doprovázejí sípavé nádechy – lidově známé též jako „kokrhání“. „Záchvaty u pacientů přetrvávají v řádu šesti až deseti týdnů. Jejich vlivem dochází k vyčerpání organismu, především pak dýchacích svalů, což může mít u nejmenších za následek mělké a zpomalené dýchání. Kašel může doprovázet také náhlé zvracení, nevolnost nebo cyanóza – tedy zbarvení kůže a sliznic domodra,“ vysvětluje Silvie Bajová, dětská lékařka z Nemocnice Na Homolce.

Ochrana není celoživotní

Nejúčinnější ochranu proti černému kašli zajišťuje očkování. Takzvaná hexavakcína chrání vůči pertusi, ale také proti záškrtu, tetanu, dětské obrně, hemofilním infekcím a žloutence typu B. Vakcína se podává ve třech dávkách v prvních měsících života dítěte. První dávku mohou kojenci dostat už v 9. týdnu po narození, druhou dva měsíce po první dávce, třetí pak mezi 11. - 13. měsícem.

Podobně jako u mnohých dalších vakcín dochází časem k vyvanutí postvakcinační imunity, v důsledku čehož může člověk onemocnět už v horizontu 3 až 5 let po poslední dávce. „Množství ochranných protilátek v těle se časem snižuje. To platí jak pro jedince očkované v dětství, tak pro ty, kteří nemoc za svůj život již prodělali. Přestože u očkovaných jedinců bude průběh nemoci pravděpodobně vždy mnohem mírnější, nejde o úplnou ochranu před nákazou. U dospělých v pokročilejším věku nebo v rámci rizikových skupin se proto doporučuje přeočkování,“ říká Silvie Bajová.

Očkování během těhotenství a „cocoon“ strategie

Mezi dětmi jsou v největším nebezpečí novorozenci do čtyř až šesti měsíců života. Až v 67 % případů se kojenci pertusí nakazí od svých dospělých příbuzných, nejčastěji od matky (32 %). Ideální formou ochrany pro dítě i matku je očkování proti černému kašli v průběhu těhotenství. Obranné protilátky se placentárním přenosem dostávají k plodu, který tím získává imunitu. Vakcinace během těhotenství je statisticky účinnější a hladiny protilátek u novorozenců očkovaných touto formou jsou vyšší než u dětí očkovaných po porodu.

„Děťátko touto cestou získává především ochranu v prvních čtyřech měsících od narození, kdy jinak musí na klasickou vakcínu čekat. V takové situaci je vždy odkázáno na zodpovědnost rodičů a svého bezprostředního okolí,“ vysvětluje dětská lékařka Silvie Bajová a zdůrazňuje, že v rámci takzvané „cocoon“ strategie mohou rodiče podstoupit přeočkování proti pertusi kombinovanou vakcínou. Získají tím také prodlouženou imunitu vůči záškrtu a tetanu. „Cocoon“ strategie umožňuje snížit počet případů černého kašle u dětí do tří měsíců věku až o 70 %.

(gar)

Ilustrační foto: Pxfuel, CC0