Budoucnost zdravotnictví? Máme posledních 15 let připravit se na šok

Vyhlídky českého zdravotnictví jsou děsivé. Enormně porostou jeho náklady, skokově přibyde pacientů a zároveň poklesne počet lékařů i sester. Máme poslední roky se na to připravit, varuje na základě jasných čísel šéf Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek.

"Statistika nuda je, má však cenné údaje," zpívá se v jedné české pohádce. V případě ředitele ÚZIS Ladislava Duška to první neplatí a to druhé se naopak potvrzuje. Když má každoročně promluvit na sjezdu lékařské komory, sál se vždycky utiší a zbystří. Profesor Dušek má totiž oprávněně pověst zajímavého i zábavného rétora. Dokáže zdánlivě suchou statistiku podat nejen srozumitelně, ale dokonce tak, že jeho výklad pravidelně přerušují výbuchy smíchu posluchačů.

Nejinak tomu bylo na sjezdu lékařů v Brně i letos. Důvodů, proč jeho slova pozorně vnímat, je ale rozhodně více. A ty další už zdaleka tak úsměvné nejsou. Ústav zdravotnických informací a statistiky si stát platí a udržuje už od roku 1960 a jeho úkolem je krátce řečeno sledovat zdravotnictví řečí čísel a předvídat jeho vývoj.

Bez systému připojištění se zdravotnictví neobejde

Zprávy o budoucnosti českého zdravotnictví nejenže nejsou příznivé, jsou spíše hrůzostrašné. Už teď má problémy a je hluboce podfinancované, ale skutečný šok teprve nastane. "Stále ještě máme šanci se připravit na období, které přijde za zhruba 15 let - to zestárnou velmi silné ročníky a přinesou významný nárůst vážných onemocnění. Nevyhnutelně, celá Evropa se na to připravuje," říká v rozhovoru profesor Ladislav Dušek.

S tím souvisí i rapidní nárůst nákladů na zdravotnictví. Už v roce 2030 na něj budeme potřebovat přes 600 miliard korun ročně - to je skoro dvojnásobek toho, co dnes. "To neutáhne jeden zdroj financí, nelze systém opírat jen o zdravotní daň. Všude ve vyspělých státech je financování vícezdrojové a je třeba vážně uvažovat o systému připojištění," říká v zajímavém rozhovoru profesor Dušek, šéf ÚZIS.

Zmiňovaná čísla a celou prezentaci profesora Duška, která doprovázela jeho přednášku na sjezdu lékařů, najdete zde na stránkách České lékařské komory. 

Jaký je podle vás stav českého zdravotnictví? Mají lékaři pravdu, když mluví o personální krizi a podfinancování celého oboru?

Personální krize je realitou, kterou bohužel potvrzují všechna dostupná data. O této situaci ví i ministerstvo zdravotnictví, informuje o ní a snaží se hledat cestu ke zlepšení. Jenže ono to bohužel není řešitelné mávnutím kouzelného proutku - když 20 let něco nesledujete, neplánujete, tak to pak nespravíte za pár dní.

Já osobně nevidím hlavní problém ve financích, to by ještě řešitelné bylo. Největším problémem je stárnutí lékařů v ambulantním segmentu, kde proto už teď pozorujeme negativní roční bilanci počtu ordinací - více ordinací zaniká než vzniká. Situace je v některých regionech kritická hlavně v segmentu praktických lékařů. Druhý problém, který bych zdůraznil, představuje nedostatek sester v akutní péči.

A jaké jsou vyhlídky českého zdravotnictví? Na sjezdu lékařské komory jste prezentoval docela hrůzostrašné grafy a o některých lékařích mluvil dokonce jako o dinosaurech před pádem meteoritu, tedy o jejich vyhynutí...

To byla nadsázka, za kterou bych se měl asi omluvit. Byly to grafy ukazující průměrný věk praktických lékařů blízký 60 letům. Bohužel odchody do důchodu bez náhrady v této nesmírně cenné profesi mohou obyvatele více a více posouvat do nemocnic, a to i s banálními problémy.

Paralela s vymírajícími druhy je v tom věkovém složení lékařů - vypadla celá jedna "desetiletka", obor se musí posílit. To znamená i zatraktivnit pro mladé lékaře. K tomu by měla směřovat právě nastartovaná reforma primární péče, kterou, pokud vím, podporují a spoluvytvářejí čelní představitelé praktických lékařů.

Když odhlédneme od odborností a zaměříme se na místa - kde je ta krize už opravdu kritická? Jsou to regiony anebo to jde napříč celou zemí?

Rozdíly mezi regiony jsou značné a v každém je situace trochu jiná. Nelze sice paušalizovat, ale obecně výpadek kapacit praktických lékařů postihuje spíše menší a malá sídla, což je další negativní jev. Protože právě v těchto sídlech má odbornost praktického lékaře téměř strategický význam. Pokud bych měl zmínit nějaký region, tak v segmentu praktického lékařství se situace jeví jako nejkritičtější v Jihomoravském kraji.

Vy jste na ÚZIS předvídali krizi už před několika lety. Potvrdilo se to anebo potvrzuje? A je to lepší nebo horší, než jste předpokládali?

Predikce bohužel vycházejí, z posledních údajů se dokonce zdá, že se vývoj mírně zrychluje. Tedy konkrétně, zatím produkce lékařských fakult kryje odchody do důchodu a v úhrnu se úvazková kapacita lékařů každoročně zvyšuje. Predikce ukazuje, že po roce 2021 by mohl nastat zlom a odchody převýší nově příchozí úvazky. Proto osobně nesmírně vítám vládní program podpory studie oboru Všeobecné lékařství na lékařských fakultách, který by měl jejich "produkci" navýšit o 15 procent. To je perfektní, jen se to mělo udělat před více než 10 lety. Ale i tak je to funkční program a povede ke zlepšení situace, byť bude už skoro 5 minut po dvanácté hodině.

Mluvíme především o lékařích, ale jaká je situace u zdravotních sester? Nejhorší je podle čísel v Praze. Čím se to dá vysvětlit? Nestěhují se spíš lidé do Prahy než naopak?

Už jsem zmínil, že odchody sester z akutní lůžkové péče jsou velmi významným problémem, a máte pravdu, že situace v Praze je zvláště kritická. Nutno podtrhnout, že v posledním období, tedy mezi 2017 - 2019, se pokles zmírnil, ale i tak celkově odešlo od roku 2010 z akutní péče více než 2000 úvazků sester. V Praze podle mne může mít vliv i obrovská kompetice na trhu práce. Lidé s tímto vzděláním v Praze snadněji najdou alternativní a dobře placenou práci. Nadto práci ne tak stresovou, beze směn a podobně. Ale to je jen moje osobní vysvětlení, data na to nemám.

Hodně se mluví o feminizaci zdravotnictví. Je to opravdu tak? A v čem je to vlastně problém?

Studium lékařství přitahuje zejména dívky, to je pravda. Lékařské fakulty opouští 70 procent žen a jen 30 procent mužů. Prvoplánově to ovšem nelze označit za chybu, je to realita, kterou si já subjektivně dovedu vysvětlit i velkou nabídkou a progresem jiných studijních oborů, spíše "chlapeckých", jako je třeba informatika, bioinformatika a podobně.

Převaha žen přináší do predikovaného vývoje zdravotnictví další dimenzi, musíme počítat s dalšími výpadky kapacit, protože mladé lékařky logicky budou odcházet na mateřskou dovolenou. Nadto může být nedostatek sil pro některé lékařské profese, které jsou přeci jenom více "mužské".  

Co s tím vším, jde to ještě zachránit? Stárne populace, stárnou lékaři, nových přibývá málo, pacientů bude stále naopak víc. Je z toho cesta ven?

Stále ještě máme šanci se připravit na období, které přijde za zhruba 15 let - to zestárnou velmi silné ročníky a přinesou významný nárůst vážných onemocnění. Nevyhnutelně, celá Evropa se na to připravuje. Je to o restrukturalizaci kapacit, posílení komunitní péče, implementaci modelů integrované péče, posílení praktických lékařů… výčet by byl dlouhý a já jistě nejsem odborník na management péče, neměl bych se proto pouštět do učených rad. Ale dostupná data říkají, že máme 15 let na přípravu, a to mi přijde dostatečné.

Zachrání nás import lékařů, sester a pečovatelek - třeba jako je tolik diskutovaný Projekt Ukrajina?

O projektu Ukrajina nemám informace, nemohu se vyjadřovat. Příchod vzdělaných a kultivovaných lidí z jiných států je obecně prospěšný a nic proti němu nemám, naopak. Naše společnost je uzavřená do sebe, tohle ji může jen obohatit. Ale pokud jde o zdravotnictví, tak v kvantitě, kterou lze asi očekávat, je to spíše jen přilepšení, nikoli řešení stávajících problémů.

Lékaři - a nejen oni - požadují, aby do zdravotnictví šlo aspoň 9 procent HDP. Zmůžou ještě něco peníze, dokážou ty problémy vyřešit? Anebo jinak - je to podmínka úspěšného řešení?

Finance samozřejmě situaci nezhorší. Ale nemohou být jedinou podmínkou, musí být doplněny restrukturalizací lůžkového fondu, měly by směřovat do posílení následné péče a modelů integrované péče. Řada těchto projektů se už dnes rozjíždí a začíná mít efekt - třeba projekty zaměřené na paliativní péči, spolupráce onkologických center s praktickými lékaři a podobně. Chci tím říci, že u peněz nejde jen o kvantitu, ale i o účelné vynaložení, směřování.

A ještě k tomu objemu ve vztahu k HDP. My jsme udělali dlouhodobou predikci finančních potřeb systému a vyšlo nám pro rok 2030 asi 602 miliard pro celý systém. A to v takzvaných cenách budoucích, tedy se započítáním inflace, růstu platů a tak.

Vím, že to není populární říkat - ale tohle neutáhne jeden zdroj financí, nelze systém opírat jen o zdravotní daň. Všude ve vyspělých státech je financování vícezdrojové a je třeba vážně uvažovat o systému připojištění. To říkám jen za sebe.

A taky se mi z cest po západních zemí zdá, že lidé v Německu, Švýcarsku, Rakousku a Velké Británii (země, které jsem poznal i pracovně) si zdravotní péče více váží, neberou ji jako samozřejmost a vědí, že stojí peníze. Můj dojem. U nás mám někdy pocit "švédského stolu", ale to by bylo na jinou debatu. 

David Garkisch

Ilustrační foto: David Garkisch, CC0, Martin Kubica