7. díl politické ankety: Výchova ke zdraví jako povinný předmět, představili jako jeden z bodů programu Piráti

V prvním díle už na dotazy odpovídal Adam Vojtěch za Hnutí ANO, ve druhém díle Zdenka Němečková Crkvenjaš z ODS, ve třetím díle Jan Síla z SPD, ve čtvrtém díle Michaela Šebelová ze STAN, v pátém díle Tom Philipp z KDU-ČSL a v šestém díle Boris Šťastný ze strany Motoristé sobě. Nyní si přečtěte odpovědi Alberta Štěrby z Pirátů.

Jak zajistit ekonomickou udržitelnost zdravotnictví?

Zvýšení zdravotního pojištění

Nejdříve pojďme vyřešit do očí bijící neefektivitu českého zdravotnictví, tedy investovat do digitalizace, koordinace péče (a tedy i snížení jejího zbytečného nadužívání, mimo jiné) a prevence. Zároveň je třeba provést reformu fungování zdravotních pojišťoven tak, aby tuto efektivitu a kvalitu chtěly měřit a byla pro ně prioritou. A potom se bavme, zdali nám finanční zdroje stačí, nebo ne. 

Zvyšování platby za státní pojištěnce

Podobně jako odpověď výše, zejména pokud se na to podíváme z dlouhodobého hlediska. Pojďme nejdříve zalepit ty největší díry českého zdravotnictví a pak teprve řešme příjmovou stranu. 

Zvyšování spoluúčasti pacientů

Opět podobně jako výše. Ve zvyšování spoluúčasti pacientů nevidím něco, co české zdravotnictví po finanční stránce i jinak zachrání. Naopak to může péči zhoršit a znepřístupnit pro ty nejvíce socioekonomicky i zdravotně zranitelné. 

Zdravotní daň na tabák, alkohol, sladké nápoje, tedy tzv. daň z neřestí

Obecně ano, ale není to jediná cesta, jak omezit nezdravé a návykové chování v Česku. Je třeba taky vysvětlovat (ideálně už od školního věku) škodlivé účinky nejen alkoholu a tabáku, ale i cukru a nezdravých potravin. Zavést označování (labeling) potravin stran jejich nutriční hodnoty (případně jejich škodlivosti). A regulovat reklamu na vybrané nezdravé potraviny a nápoje. V druhém směru se pak snažit dělat zdravé potraviny nejen populární, ale i cenově dostupné (například nižší daní).

Dobrovolné připojištění prostřednictvím alokace určitého procenta daní na úhradu doplatků za péči v budoucnosti

Připojištění může dávat smysl a nějaké peníze do zdravotnictví přinést podle toho, jak se nastaví. Na co bude určeno, jak bude definován standard a podobně. Závisí tedy na detailech. Nesmí kvůli tomu dojít ke zhoršení kvality nebo dostupnosti tzv. standardní péče!

Kde se dá ušetřit?

Snížení počtu zdravotních pojišťoven

Hlavní problém dle mého neleží ani tak v počtu pojišťoven jako v jejich řízení, kompetencích, fungování. Je prvně třeba narovnat prostředí, v němž pojišťovny fungují. Aby byly řízeny manažersky, a ne politicky – a to s primárním cílem zajistit kvalitní a dostupnou péči. Jak to udělat? Dostat pojištěnce, pacienty, tedy konzumenty té péče do správních rad pojišťoven. Nastavit procesy tak, aby pojišťovny opravdu chtěly a byly motivovány hlídat kvalitu a účinnost. A hlavně jim umožnit, aby mohly o pojištěnce aktivně usilovat například nižším pojištěním nebo lepšími službami. 

Regulace spotřeby zdravotní péče prostřednictvím pacienta – vytvořit skutečný revizní systém pojišťoven

Toto podle mě souvisí s digitalizací a managementem/koordinací cesty pacienta systémem. Když budou data o tom, kde pacient prodělal vyšetření a jak dlouho trvá cesta od problému k diagnóze a léčbě, lze tuto cestu narovnávat i zlevňovat. Pak může například platit první vyšetření na pojišťovnu plus second opinion (když pacient nebude spokojen s prvním totožným vyšetřením u daného odborníka); pokud by ale pacient chtěl třetí a to stejné vyšetření, mohla by zde být zavedena forma spoluúčasti (v takovém ,,regulačním“ případě dává smysl).

Společné nákupy léků a přístrojů, porovnávání cen služeb – to vše minimálně pro státní nemocnice

Pokud to povede k nižším cenám díky lepší vyjednávací pozici a koordinaci, nákupu ,,ve velkém“, pak ano. 

Právo pacientů zvolit si dražší metodu nebo materiál, aniž by ztratili nárok na proplacení ceny, kterou hradí zdravotní pojišťovna

Jak již zmiňuji výše, prvně je třeba definovat, co je to standardní péče hrazená pojišťovnou. Vypočítat, co jsou ty skutečné rozdíly. A ošetřit možné střety zájmů poskytovatelů péče, kteří by tyto (částečně) hrazené služby nabízeli, například na úkor péče běžně a plně hrazené (zejména pokud by byla přidaná hodnota parciálně hrazené péče sporná).

Právo pacienta volit si svobodně lékaře, a to i takového, který nemá smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou, případně pracuje na základě registrace bez smluv s pojišťovnami. U takového lékaře by pacient platil v hotovosti ceníkovou cenu za práci, ale neztrácel by nárok na to, aby mu jeho pojišťovna zaplatila tímto lékařem předepsané léky a ordinovaná vyšetření

Toto mi přijde jako takový hybridní model. Nejsem teď schopen odhadnout, jaké dopady by mohl mít na obecnou dostupnost péče v dlouhodobém horizontu. Proto k tomuto v současnosti zaujmu neutrální postoj.

Jak zajistit personální udržitelnost zdravotnictví?

Zvýšení platby státu lékařským fakultám na jednoho medika a tím zvýšení počtu studentů medicíny studujících v českém jazyce

Pokud chceme více lékařů, musíme mít více absolventů, a tedy mediků. A to zejména těch, u nichž je vysoká šance, že v našich končinách zůstanou. Tedy ano, jsem pro, tak aby poměr studentů v anglických programech, z nichž tady zůstane jen opravdová stopová minorita, nebyl vůči programu v češtině tak vysoký.

Většině zdravotních sester stačí maturita. My nepotřebujeme „manažerky“, ale zdravotní sestry, které se budou věnovat pacientům a ne papírování

Obecně jsem pro to, aby se zdravotní kompetence sester zvyšovaly. K tomu je třeba dobré na praxi, ale i na jistý management a měkké dovednosti zaměřené vzdělání. Tedy záleží na curriculech, jestli tyto potřebné dovednosti naučíme sestry již na středních školách, nebo až na vysokých. 

Zvýšit počet studentů středních zdravotnických škol

Ano, zvýšit. Zdravotníci budou vždy potřeba. Otázkou však zůstává, jak docílit, aby se lidi na zdravotní školy hlásili. A když je jednou vystudují, tak aby chtěli zůstat ve zdravotnictví a dlouhodobě v něm setrvali, vydrželi. A zde je nutné v prvé řadě myslet na atraktivitu samotné zdravotnické profese. Je třeba zajistit nejen důstojné finanční ohodnocení, ale i rozšíření možností, jak sladit pracovní a osobní/rodinný život, poskytovat částečné úvazky, v konkrétních případech třebas i flexibilní pracovní doby, zřizovat v nemocnicích školky či dětské skupiny, zasadit se o únosné množství přesčasové práce. 

Jak motivovat mladé lékaře, aby si volili potřebnější obory a pracovali v místě s nedostatkem lékařů? 

Potenciál vidím v distribuci pregraduálního vzdělávání v posledních ročnících medicíny mimo fakultní nemocnice, do okresních nemocnic a ambulancí. Tak ulevíme nejen přetíženým lékařům-učitelům ve fakultkách, kde je množství studentů na jednoho z nich často prostě neúměrně vysoké (a klinická výuka pak probíhá jen na papíře), ale taky umožníme medikům, aby dostali více příležitostí ke klinické praxi. A medici se rozhodují pro to, jaký obor a kde budou po škole dělat, do velké míry na základě své zkušenosti během studia. 

Logicky pak, pokud pro ně péče v regionech nebude neznámá, existuje vyšší pravděpodobnost, že i po promoci budou chtít v menších městech nebo v primární péči na venkově pracovat. Toto musí jít ruku v ruce s dalšími opatřeními, jako jsou dostatečný počet rezidenčních míst pro kritické obory včetně jejich adekvátně vysoké finanční dotace. A to ideálně nejen pro začínajícího lékaře (školence), ale taky pro to, kdo jej učí (školitele).

Jak zvýšit atraktivitu práce ve zdravotnictví?

Zákon o odměňování zdravotníků, který sjednotí odměňování ve všech lůžkových zdravotnických zařízeních a na zdravotnické záchranné službě tak, aby podle zjednodušené tabulky byl v závislosti na dosažené kvalifikaci a praxi základní příjem lékaře za základní pracovní dobu v rozmezí 1,5 až trojnásobku průměrné mzdy v ČR

Obecně považuji výši odměny pro lékaře v rozmezí 1,5 až trojnásobku průměrné mzdy v Česku s ohledem na zodpovědnost a nutné vzdělání a kvalifikaci za zaslouženou. Myslím si ovšem, že může být legislativně svízelné přikázat soukromým subjektům, lůžkovým zdravotním zařízením, kolik mají platit svým zaměstnancům. Zároveň pokud skutečně chceme vyrovnat rozdíly mezi mzdami a platy, měli bychom začít na příjmové straně jednotlivých poskytovatelů. Například tím, že vyrovnáme platby napříč přímo řízenými a soukromými nemocnicemi za stejné výkony. V opačném případě tímto opatřením hrozíme dostat menší nemocnice do finančně krajně nepříznivé situace, a zhoršit tak dostupnost zdravotní péče. 

Dodržování zákoníku práce v zájmu bezpečnosti pacientů

Ano prosím.

Jak zlepšit pracovní podmínky pro ženy-matky

Umožnit jim částečné úvazky, které se budou počítat do specializačního vzdělávání, flexibilní pracovní dobu, zřizovat v nemocnicích školky či dětské skupiny, případně nechť zaměstnavatel pomůže pokrýt náklady na hlídání dítěte.

Lepší právní ochrana zdravotníků – zvýšit tresty za útoky na zdravotníky, a to i v případě, kdy k útoku nedojde bezprostředně při výkonu povolání, ale také tzv. pro výkon povolání

Ano, a to s ohledem na zvyšující se polarizaci společnosti, i kvůli algoritmům sociálních sítí a řetězovým e-mailům, které napomáhají různým dezinformačním a třebas i nenávistným kampaním. Nicméně neřeší to příčinu problému! 

Benefity pro zdravotníky – nemocniční lékaři objem práce potřebný k získání nároku na starobní penzi odpracují o několik let dříve než zbytek populace; za to si zaslouží speciální příplatek – rentu, kterou by mohli čerpat již před odchodem do starobního důchodu

Jsem pro důstojné pracovní podmínky lékařek a lékařů, a to i co se týče přesčasové práce a adekvátní finanční odměny (platy/mzdy). Za dané služby, jichž by mělo být únosné množství (například díky lepšímu managementu českého zdravotnictví), již ale pobíráme příplatky; renta navíc mi proto nedává valný smysl. Tu bychom měli opravdu rezervovat pro lidi v profesích, kde je například omezena svoboda a volný pohyb zaměstnanců či jejich možnosti podnikání nebo zapojení se do veřejného života – jako jsou například vojáci u jednotek a na misích.

Jak změnit specializační vzdělávání lékařů?

Redukovat počet specializačních oborů

Racionální snížení množství specializačních oborů skutečně dává smysl. Zároveň by specializační programy (praxe, stáže, výkony) zasloužily nastavit tak, aby byl snazší přestup mezi obory. Tj. části programů, které se překrývají, by se taky uznávaly, pakliže by se lékařka či lékař rozhodli obor změnit či doplnit další. Dnešní medicína je mnohdy a mnohde zbytečně fragmentovaná. Přitom pacient potřebuje souvislosti, mezioborový přístup a spolupráci.

Zkrátit specializační vzdělávání na minimální délku, která odpovídá směrnici EU

Hlavně v první řadě zkvalitnit (mj. například formou podpory školitelů), pak je možné i zkracovat. Dnešní situace dlouhého vzdělávání s nízkou přidanou hodnotou je často skutečně tristní.

Maximum vzdělávání v regionálních nemocnicích a zkracování stáží ve fakultních nemocnicích

Ano, toto plně podporuji. A to jak u mediků (praxe mimo fakultní nemocnice, viz výše), tak u mladých lékařek a lékařů.

Potřebujeme více univerzálních internistů a chirurgů než vysoce specializovaných odborníků

Potřebujeme dostatek interních lékařů, chirurgů, praktiků, pediatrů (tedy obory, jejichž příslušníci jsou dnes průměrně nejstarší a budou odcházet do důchodu), ale i dalších.

Krátké rekvalifikační kurzy usnadňující prostupnost mezi obory

Plně podporuji zlepšenou prostupnost mezi obory (viz výše), a to hlavně jak uznáváním společných částí specializačního vzdělávání (praxe, stáží, kurzů), tak třebas i cestou dodatečných rekvalifikačních kurzů, pakliže budou dávat smysl pro konkrétní obor. Rovněž je zde třeba zmínit potřebu digitalizace specializačního vzdělávání, tak aby změna oboru nebyla byrokratické peklo (jakým je dle referencí kolegů a kolegyň nyní).

Plnou kvalifikaci potřebují pouze vedoucí lékaři. Pro sekundární lékaře a soukromé lékaře stačí kvalifikace střední

K tomuto zaujmu momentálně neutrální stanovisko, potřeboval bych více informací.
Sdílené akreditace pro vzdělávání se zapojením ambulantních lékařů

Ano, jsem pro větší zapojení ambulantních lékařů do specializačního vzdělávání. Jak říkám výše, větší kontakt mladých lékařek a lékařů s ambulantní sférou by mohl přivést více zájemců do primární péče, která je dnes nedostatkovou službou.

Jak zlepšit dostupnost zdravotní péče a jak zmírnit regionální rozdíly?

Spravedlivé úhrady – za stejné výkony všem stejná úhrada

Ano. A je to i cesta k tomu, aby se mzdy v menších soukromých zařízeních mohly srovnat s platy ve větších přímo řízených nemocnicích (viz výše). Zároveň pokud by mělo platit, že ve větších nemocnicích jsou léčeni a operováni často pacienti s více komorbiditami a potenciálními komplikacemi, pak je třeba toto vzít v úvahu, ale ne formou nerovné platby za jinak technicky stejný výkon. 

Seznam zdravotních výkonů jako základní ceník závazný pro všechny pojišťovny

Toto opatření by dle mého názoru mohlo jít proti tomu, aby byly zdravotní pojišťovny schopny o pacienta reálně soutěžit kupříkladu formou levnějšího pojistného, protože ušetří peníze na efektivněji, koordinovaněji a kvalitněji poskytované péči. Takže spíše ne.

Podpora regionálního zdravotnictví – místo konkurence spolupráce nemocnic

Ano, v regionech, kde je problém nedostatečně dostupná zdravotní péče, bychom měli hledat cesty, jak mohou lokální zdravotnické subjekty spolupracovat a vytvořit fungující synchronizovanou síť, kdy každý nemusí zajišťovat veškeré potřebné služby, ale společně se jim to podaří. 

Podpora jednodenní péče

Ano, trend jednodenní péče má své opodstatnění v tom, že za nižší náklady a požadavky na prostory i personál zvládne poskytnout žádané zdravotní služby širokému spektru jinak nekomplikovaných pacientů.

Vytvoření základní sítě lékařské pohotovostní služby garantované státem nebo kraji, vytvoření sítě pohotovostních lékáren

Myslím, že by dávalo větší smysl, aby byly pohotovostní služby organizované a zajišťované zdravotními pojišťovnami, v synchronizaci s kraji, státem. Důležité je si ale uvědomit, že v případě náhlého vážného zdravotního stavu je zapotřebí spolupráce celé řady lékařů a komplementu (a jeden lékař v nějaké pohotovostní ambulanci si stejně neporadí), a tedy že služby urgentní medicíny dává největší smysl poskytovat v nemocnicích. Ohledně lékáren považuji za správné, aby se vedle eventuálního rozšíření jejich sítě taky zvýšily kompetence lékárníků, kteří by tak mohli řešit širší spektrum situací a dokázali ulevit již dosti vytíženým lékařkám a lékařům (nejen ve službě).

Jak reagovat na stárnutí populace?

Stát musí investovat do vytvoření sítě lůžkových zařízení dlouhodobé péče a zařízení zdravotně-sociálních

Ano. A taky do asistenčních služeb, podpory rodinných příslušníků pečujících o své blízké, do poradenství a koordinace v této oblasti.

Podpora domácí péče včetně podpory osob pečujících

Jednoznačně ano, viz výše.

Jak zlepšit zdravotní stav populace?

Výchova ke zdraví jako povinný předmět, aby si děti odnášely ze základní školy pro život důležité informace, které jim neposkytuje rodina

Ano, zdravověda musí být základem. Zejména když vidíme hrozitánsky vysokou prevalenci nadváhy a obezity nejen v dospělé populaci, ale už u dětí. A dle odborníků bohužel není běžné, že by z obezity děti tzv. vyrostly. Zůstává tedy s nimi mnohdy společně se špatnými návyky celý život. To stejné platí o navazujících poruchách metabolismu, kardiovaskulárního a pohybového aparátu.

Více hodin tělocviku

Ano, ale neřeší to vše. Pohyb je důležitý obecně, i mimo tělocvik. Je třeba podporovat chůzi jako běžný ,,dopravní prostředek“, dále mimoškolní sportovní aktivity a kluby. Zároveň nelze pohyb vnímat izolovaně, ale vždy ve spojitosti se stravováním, dobrým spánkem, mezilidskými vztahy a dalšími atributy zdravého a spokojeného života. 

Zdravotní daň na tabák, alkohol, slazené nápoje – výnos by směřoval do zdravotnictví

Ano. Plus regulace reklamy, omezení dostupnosti. Inspirovat se v tomto ohledu můžeme ve skandinávských zemích.

Podpora preventivních programů – včasná diagnostika

Ano, jistě. Ale ještě důležitější než skríninky a sekundární prevence je prevence primární. Tedy musíme dělat maximum pro zdravý způsob života, aby u nás civilizační nemoci nebujely v takové míře jako dnes. A to s pomocí nejen škol, ale i zaměstnavatelů, pro něž by měli být zdraví pracovníci prioritou – protože zdravý, šťastný a silný člověk bude méně chybět v práci, bude produktivnější a nápaditější. Je tedy třeba investovat do zdravého stravování ve firmách, lepší ergonomie v práci (včetně přestávek, kratších dob sezení) nebo pracovnělékařských prohlídek a organizovaných skríninků přímo na pracovišti. K této zvýšené péči o vlastní zaměstnance může být zaměstnavatel dále motivován například daňovým zvýhodněním.

Podpora sekundární i tzv. terciární prevence tím, že pojišťovny budou platit ambulantním specialistům paušální platby za dispenzarizaci pacientů s některými chronickými chorobami

Ano, když to zlepší péči o chronicky nemocné. Zároveň vidím jako cestu, když dobře kompenzovaní, chronicky nemocní pacienti budou moct být předáni od ambulantních specialistů do péče praktickým lékařům tak, aby měli tito specialisté možnost se více věnovat novým, akutnějším nebo komplikovaným případům. K tomu je třeba samozřejmě správně a spravedlivě nastavit úhradové mechanismy a jejich výše, tak aby jedna specializace nepřišla zkrátka na úkor jiné. Takové situace pak přinášejí jen rozbroje v lékařské obci a mezi odbornými společnostmi a věci se pak k obecnému mrzení neposouvají dopředu.

Jak zvýšit naši zdravotní bezpečnost?

Hygienická služba je součástí kritické infrastruktury – potřebuje jednotné velení, vysokou míru autonomie, dostatečné kompetence a finanční prostředky, aby mohla zaplatit kvalifikované odborníky; šéf hygienické služby by měl být členem ústředního krizového štábu ČR a neměl by být snadno odvolatelný

Jak nám ukázala covidová krize, hygienická služba potřebuje reformovat, aby měla jasně nastavené postupy a zodpovědnosti s centrálním řízením. A byla tak plně akceschopná. 

Zdravotnická záchranná služba – jednotná organizace a vedle plateb od zdravotních pojišťoven by měla být spolufinancována státem

K tomuto zaujímám neutrální stanovisko. Myslím si, že fungovat může dobře více modelů řízení; záleží na konkrétních opatřeních.

Digitalizace nesmí odrazovat vysokou administrativní náročností a zatěžovat lékaře nekrytými finančními náklady

Přesně tak. Digitalizace je tu od toho, aby omezila nekonečné papírování a chaos ve zdravotnictví. A ne aby papír duplikovala a naopak přidávala práci navíc. 

Rezervace základních léků pro potřeby pacientů v ČR, pokud ano, pak jak?

Nedostupnost některých léků je nejen zdravotnický problém, ale i bezpečnostní riziko. A je to téma komplexní, s celoevropským i globálním přesahem. Když odmyslím potřebu přenést část výroby léků zpět do Evropy, do zemí EU, tak považuji za výhodné zřízení instituce na způsob ,,centrální lékové banky“, tedy že vždy aspoň jeden zástupce kritické skupiny léčiv by měl být na vyžádání dodán z ústředních zásob – ať už z Česka, nebo i z okolních zemí přes hranice. V tomto ohledu tedy potřebujeme rozvíjet úsilí nejen u nás, ale i mezinárodně.

Důsledné dodržování principů medicíny založené na důkazech

Ano. ,,From eminence-based to evidence-based medicine!“

Česká lékařská komora

Zachování povinného členství v ČLK

Obecně se kloním k tomu, že ano, ale zároveň je třeba si položit otázku, jakou službu za své každoroční poplatky v současné výši dostáváme. A že Česká lékařská komora by měla raději být skutečnou profesní organizací, která bude vedle podpory celoživotního vzdělávání hledat také způsoby, jak konstruktivně zlepšit situaci zdravotnictví v Česku, a odborovou činnost naopak přenechat primárně odborům.

Posílení kompetencí ČLK, pokud ano, pak jakých a v jakém smyslu?

Odkážu se zde na svou předešlou odpověď; za daleko důležitější než navýšení či změnu kompetencí komory považuji změnu jejího kurzu i diskurzu, tak aby více cílila na to, jak zlepšit podmínky lékařů a lékařek ve zdravotnictví, potažmo celé zdravotnictví. A to konstruktivním způsobem, předkládajíc konkrétní návrhy.

Proč bychom měli volit právě vás a politický subjekt, který reprezentujete?

Budu moc rád za vaši důvěru, pokud budete volit Piráty. Jedním z hlavních důvodů, proč si myslím, že jsme dobrou stranou a proč i já jsem její součástí, je to, že podobně jako současná medicína, i my se snažíme být evidence-based. Tedy naslouchat tomu, co říkají data, jaká je skutečnost, a podle toho (bez ohledu na ideologii) hledat nejvhodnější možné řešení. 

MUDr. Albert Štěrba, neurochirurg, 3. LF UK, Piráti

Foto: Martin Kubica