Zemřel Jan Sokol. Filozof a pedagog, který lékařům radil s etikou

Popsat profesora Sokola je velmi těžké, byl svým způsobem renesanční člověk mnoha dovedností, znalostí a oborů. Především byl filozofem, pedagogem, publicistou, spisovatelem i překladatelem, také signatářem Charty 77, někdejším poslancem a rovněž ministrem školství.

Lékařská komora: Bylo nám ctí...

Jan Sokol se zabýval etikou na mnoha úrovních. Byl například členem Etické komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, etiku přednášel na Univerzitě Karlově i na Harvardské univerzitě v Cambridge.

Stejně tak byl dlouhé roky členem etické komise České lékařské komory, a podílel se tak na budování a dohledu nad etikou lékařů v tuzemsku. Komora se také připojila ke kondolencím. „Vážený pane profesore, bylo nám ctí mít v Etické komisi člověka s takovou mravní integritou, lidskostí a moudrostí. Děkujeme za vše!!!! Je nám to moc líto, protože budete hodně chybět. Upřímnou soustrast rodině, přátelům a spolupracovníkům,“ uvedla dnes lékařská komora na svém webu.

Ze zlatníka filozofem

Cesta filozofa Sokola až mezi intelektuální elitu národa začínala skromně. Jan Sokol se nejdříve vyučil zlatníkem, jako zlatník také pracoval a později se stal mechanikem. Dálkovým studiem si dokončil maturitu a stejně tak dálkově vystudoval i matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.

Až do listopadové revoluce v roce 1989 pracoval jako programátor a výzkumník „matematických strojů“ a o počítačích napsal několik knih a řadu článků. Jeho zájmy ovšem přesahovaly i do dalších technických oborů jako je hodinářství a elektrotechnika a kromě toho se zabýval třeba i botanikou.

K filozofii přes náboženství

K filozofii se Jan Sokol dostal přes studium biblistiky, filozofa Friedricha Nietzscheho a přes setkání s dalším významným českým filozofem Janem Patočkou, jehož dceru Janu si vzal za ženu. Na akademické půdě začal v roce 1991 přednášet filozofii, antropologii a religionistiku. Stal se docentem a po téměř deseti letech i profesorem.

Zabýval se především filosofickou antropologií, která v sobě snoubí oba obory – filozofii s antropologií. Snaží se o celostní výklad člověka a spojuje dohromady filozofický náhled na člověka s jeho vlastní zkušeností a poznatky různých dalších věd. Také proto se Jan Sokol zabýval i historií, vědou, politikou a náboženstvím. Byl jedním z předních křesťanských intelektuálů současnosti a spolupodílel se mimo jiné na novém ekumenickém překladu bible.

Kritik vysídlení Němců i antisemitismu

Jeho prvním významným střetem s politikou byl podpis Charty 77, ke které se připojil hned s první vlnou signatářů. Později byl i jejím mluvčím. Naplno se do politiky zapojil hned po revoluci, kdy se stal poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum.

V roce 1992 byl nominován i do prezidentské volby, které se však vzdal. Později se o post prezidenta utkal s Václavem Klausem, který ho v posledním kole těsně porazil. Přes další peripetie v politice se stal nejprve poradcem ministra školství a v roce 1998 rovnou ministrem školství.

Jako politik i jako člověk zastával odvážné a humánní názory – proslul například kritikou vysídlení Němců z Československa. Před několika lety se stal také prvním ze signatářů Ligy proti antisemitismu, občanského sdružení, které monitoruje projevy antisemitismu v české společnosti a vystupuje proti nim.

V osobě Jana Sokola přišlo Česko o mimořádného intelektuála a charakterního člověka.

(gar)

Foto: Česká lékařská komora