Zemřel epidemiolog Zdeněk Ježek. Svět mu vděčí i za vymýcení neštovic

Sedmnáctého dubna 1978 se oficiálně změnil svět k lepšímu. Tehdy dostala Světová zdravotnická organizace (WHO) z Afriky památný telegram: „Pátrání skončeno. Žádné další případy nejsou zjištěny. Ali Maow Maalin, kuchař nemocnice v somálském městě Merca, je posledním známým případem neštovic na světě.“

Lidstvo tenkrát (poslední zaznamenaný případ byl ve skutečnosti z října 1977) vyhubilo pravé neštovice, nemoc, která decimovala populaci od úsvitu věků a jen ve 20. století zabila až půl miliardy lidí. Světová zdravotnická organizace oficiálně uznala pravé neštovice za zcela vymýcené až o dva roky později, ale odborníkům už to bylo jasné. Patřil k nim i český epidemiolog Zdeněk Ježek, který se na celoplanetární likvidaci této hrozby významně podílel. O tom, že v neděli zemřel, dnes informovala jeho dcera.

Od cholery k neštovicím

I když nikdy nebude možné spočítat, kolik lidských životů Zdeněk Ježek zachránil, miliony jich nejspíš budou. A to dokonce i poté, co by se odečetl jeho přínos k vymýcení pravých neštovic. Zdeněk Ježek totiž po celý svůj život bojoval také s dalšími nemocemi a potlačoval epidemie po celém světě.

V padesátých letech vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a nastoupil v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie. Úspěšnou kariéru zahájil epidemiologickou studií tuberkulózy, žloutenky a chřipky.

Zakrátko, už v roce 1965, pomáhal jako expert Světové zdravotnické organizace budovat zdravotnický systém v Mongolsku, kde také zorganizoval první celoplošné očkování dětí proti obrně.

Práci pro WHO a boji proti infekčním nemocem a epidemiím zůstal od té doby věrný navždycky. V sedmdesátých letech už jako expert ze Ženevy likvidoval epidemii cholery na východním Slovensku, a především se začal potýkat s pravými neštovicemi. Pomáhal je vymýtit v Jugoslávii, Indii, Nepálu, Bangladéši, Somálsku, Etiopii i v Keni. 

Od AIDS k ebole

Když byly neštovice oficiálně prohlášeny za vymýcené, přeorientoval se v roce 1988 na globální program proti AIDS. A ještě v roce 1995 pomáhal likvidovat v Zairu epidemii eboly. „Poslední roky profesního života zasvětil vystupování proti biologickým zbraním a bioterorismu,“ uvedla ve vzpomínce jeho dcera. I ve vysokém věku Zdeněk Ježek vyučoval nové mediky a přednášel lékařům o tropické medicíně.

Za své celoživotní úsilí byl mnohokrát oceněn. V roce 2003 se stal desátým rytířem lékařského stavu, což je prestižní ocenění, které každoročně uděluje lékařská komora jedinému lékaři. Za vyhlazení neštovic získal Zdeněk Ježek také diplom WHO a vládní vyznamenání mu udělila také Indie nebo Mongolsko.

Během svého profesního života publikoval Zdeněk Ježek 180 vědeckých článků a souborných prací, a to v české i zahraniční literatuře. V roce 1987 získal také medaili Jana Evangelisty Purkyně.

Neštovice měnily dějiny, dokud jsme je nevymýtili

Pravé neštovice byly až do dob Zdeňka Ježka mimořádnou hrozbou. Odhaduje se, že se objevily už před 3 000 lety v Indii a rozšířily se do celého světa. V dobách kolonizace Ameriky neštovice například zdecimovaly tehdejší domorodou populaci indiánů, které proti nemoci chyběly protilátky a která na ni byla mimořádně citlivá.

Pravé neštovice byly mimořádně nakažlivé a šířily se vzduchem. U nemocných vyvolávaly rozsáhlé puchýře po celém těle i v ústech, nose a na vnitřních orgánech. Asi třetina nemocných nepřežila, ostatní bývali nadosmrti zohyzdění. Teprve začátkem 19. století se začalo s širším očkováním populace ve vyspělých zemích. Cesta k úplnému celosvětovému vymýcení neštovic ale trvala ještě skoro dalších dvě stě let a český epidemiolog Zdeněk Ježek po ní ušel velký kus...

David Garkisch