Hlavička
Rozhovory -
06/06/2020

První pitva v Praze před 420 lety. Mezi lidmi vyvolala nadšení i pohoršení

Před 420 lety se v Praze odehrála první veřejná pitva v českých zemích i českých dějinách. Stál za ní lékař Jan Jessenius a posunul tehdejší medicínu dál, přestože se pitva setkala i s odsudky a pobouřením. Tělo odsouzeného oběšence před učenci i veřejností pitval pět dní.

reklama

reklama

Toto \""theatrum anatomicum\"", veřejná pitva, se odehrála v prostorách Rečkovy koleje v dnešní ulici Karolíny Světlé, tedy v bezprostřední blízkosti stávající Národní třídy. Jan Jessenius tam „za velkého shromáždění slavných a učených mužů, vědychtivých a vzdělaných měšťanů“ prováděl akt, který středověká metropole do té doby neznala – pitval mrtvé tělo.


Pitva byla i s odborným výkladem

reklama

Na tehdejší dobu raritní úkon měl přilákat pozornost veřejnosti a napomoci obnově výuky lékařství na pražské univerzitní půdě. Pražská lékařská fakulta byla od dob husitských válek v úpadku a výuka lékařství téměř neprobíhala.

„Pitva nebyla izolovanou akcí. Byla provázena spisem Adama Zalužanského ‚Řeč o anatomii a obnově veškerého lékařského studia ve slavném království českém‘. Spis byl adresován především císaři Rudolfu II. a tehdejší vládnoucí vrstvě ve snaze o obnovu studií lékařství na pražské univerzitě,“ vysvětluje docent Ondřej Naňka z Anatomického ústavu 1. Lékařské fakulty UK. Dnes jsou i díky Jesseniovi pitevní cvičení na lidských tělech běžnou a stěžejní částí výuky budoucích lékařů. 


Žádný objev se nekonal, přesto šlo o důležitý krok

Na počátku 17. století, ale možnost učit se prostřednictvím pitvy tehdejší studenti neměli a kdo chtěl studovat medicínu, odjížděl do ciziny. Sám Jessenius (viz podobizna v úvodu článku) studoval v Německu a poté v italské Padově, kde byla tenkrát výuka lékařství na nejvyšší úrovni.

„Při vlastní pitvě se Jessenius projevil jako dokonalý znalec anatomie a velmi dobře reprodukoval poznatky o lidském těle. Z pitvy sice nevzešel žádný nový vědecký poznatek, nebyl objeven nový orgán nebo struktura. Důležité ale bylo především to, že pitva vůbec proběhla. Je totiž základní složkou medicínského vzdělávání. Snaha zapojit pitvu do výuky je proto velmi důležitá a odborníky zpětně velmi ceněná,“ zdůrazňuje doc. Naňka. 


Lékař pitval pět dní podle rozkladu těla

První pitvané tělo patřilo zločinci odsouzenému k smrti oběšením. O průběhu pitvy vydal Jessenius poté celou knihu, kde zaznamenal, jak a co den po dni pitval. „Postup přizpůsobil tomu, že byl červen a tělo nebylo nijak konzervované. První den pitval dutinu břišní a její orgány, druhý den se konala pitva srdce a plic, třetí den se věnoval krku, následně pak hlavě, z níž vyňal mozek, a nakonec pitval končetiny. Logicky šel po orgánech, které v teple a průběhu času hrozily zkázou,\"" vysvětlil docent Ondřej Naňka.

Podle všech důkazů nebyla pitva žádným laciným představením, ale vědeckým a odborným zákrokem. \""Nemáme sice o postupu žádnou obrazovou dokumentaci, ale je zřejmé, že kniha popisuje řadu detailů, které mohly být známy pouze po důkladné preparaci,“ doplňuje anatom Naňka a připomíná i méně známý fakt, že totiž Jessenius v Praze provedl ještě další dvě pitvy, a to jak ženského, tak také dětského těla. I v těchto případech šlo o demonstrační pitvy pro veřejnost.

Pitva byla přijata velmi rozporuplně. Odbornou veřejností nadšeně, laiky byla odsouzena. Jiří Kezelius Bydžovský Jessenia kvůli této pitvě ve své Kronice mladoboleslavské popsal jako člověka, který čtvrtil lidi a nakonec byl sám rozčtvrcen. 


Lékaři tápali mezi slovy, neměli ani terminologii

Barvitý výklad, který k pitvě Jessenius vedl, nazval Johannis Jessenii a Jessen, Anatomiae Pragae, Anno MDC ab se solemniter administratatae historia (Jana Jesenského z Jasena Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze roku 1600).

Text je protkaný řadou odkazů na mytologii, orgány popisoval velmi barvitě, a aby se neopakoval, volil pro stejnou strukturu různé termíny, čímž překladatelům značně zkomplikoval život. Aby dokázal míru své vzdělanosti, používal pro jednotlivé struktury řecké názvy, odkazoval na původ slov z arabštiny, používal latinu i lidová označení. Jednotná anatomická terminologie tehdy neexistovala a protože nebylo ani přísné rozdělení na vědecké a populární texty, lze i tuto knihu považovat do jisté míry za populární literaturu.


Jessenius jako zakladatel racionální chirurgie

Jan Jessenius vydal v roce 1601 ještě další knihu, Institutiones chirurgicae, kterou odborníci z hlediska medicíny považují za zásadnější než samotný popis pitvy. „Publikace se věnovala chirurgickým postupům, které do té doby prováděli pouze lazebníci, nikoli školení lékaři. Jessenius v knize uvádí řadu chirurgických procedur, popisuje, jak by se měly provádět vzhledem k anatomii –  a to je z hlediska medicíny přelomové. Jessenius vyzdvihoval nutnost chirurgického školení lékařů.

Popsal také výkony, které se naučil v Itálii, jako například přikládání dlah, obvazování, sázení baněk, venesekce, odstraňování močových kamenů či odstraňování šedého zákalu,“ popisuje přínos Jessenia světové medicíně Ondřej Naňka s tím, že v Německu je pro tuto práci Jessenius považován za zakladatele racionální chirurgie.


Hrůzná smrt z rukou kata Mydláře

Jan Jessenius (1566 - 1621) byl původem slovenský lékař a také pedagog, botanik, filozof i politik. Proto je někdy uváděný i jako Ján Jesenský. Jako lékař a vědec stoupal stále výš, než se stal nejen osobním lékařem císařů Rudolfa II. a Matyáše, ale později dokonce rektorem pražské univerzity. 

Obnovit výuku lékařství na Univerzitě Karlově se Jesseniovi nakonec nepodařilo. A trvalo ještě dalších 150 let, než byla na začátku 18. století zavedena procedura, kdy se tělo zemřelého mohlo předat lékařské fakultě a do lékařského kurikula byly zavedeny demonstrační pitvy.

Jessenius se ovšem zapletl také do politiky, což se mu stalo osudným. Po bitvě na Bílé hoře byl pro své pevné postoje a protestantské vyznání nařčen z protihabsburského spiknutí. Zemřel jako jeden z 27 českých pánů 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. 

Jeho konec ale vůbec nebyl jednoduchý. Ještě než ho kat Mydlář podle rozsudku sťal, vyřízl mu jazyk. Tělo slavného lékaře pak bylo rozčtvrceno a vpleteno do kola. Hlava byla následujících deset let vystavena na tribuně Staroměstské věže a později zmizela neznámo kde, stejně jako se nikdy nenašly zbývající ostatky.


Tragický osud potkal i Jesseniovy potomky. Popravili je nacisté

Pozoruhodné pokračování tohoto příběhu napsali o tři stovky let později dva potomci z rodu Jana Jessenia. Opět v Praze a opět měl jejich život tragický konec, nikoli nepodobný jejich prapradědovi.

Šlo o dva bratry, Jana a Jiřího Jesenské. Řízením osudu i oni byli oba lékaři. A nikoli nevýznamní - ve svém zubařském oboru byli úspěšní a pomáhali také odbornému rozvoji dentistiky v prvorepublikovém Československu. Do jejich poklidného života ovšem zasáhla druhá světová válka.

Když do Prahy v lednu 1942 dorazila skupina československých parašutistů z Británie z výsadku Anthropoid, vytvořila se kolem nich rozsáhlá síť podporovatelů. Jiří se osobně seznámil s Josefem Gabčíkem a Josefem Valčíkem prostřednictví dobrovolné sestry Československého červeného kříže v dubnu 1942. Jako majitel auta vozil parašutisty po Praze a okolí, když plánovali atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Později do podpory parašutistů Jan Jesenský zapojil i svého mladšího bratra Jiřího.

Po selhání a zradě člena výsadku Karla Čurdy, si gestapo brzy přišlo postupně pro oba bratry i jejich manželky. Z vazby v Praze všichni putovali nejprve do Terezína a pak do koncentračního tábora Mauthausen.

Nevěděli to, ale společně s dalšími československými vlastenci z odboje, kteří se zapojili do podpory atentátu, byli už předem určeni k likvidaci. Oba bratři i se svými manželkami byli postupně popraveni během jediného dne 24. října 1942.

Nečekala je smrt mečem jako jejich dávného předka a dokonce ani netušili, že jdou na popravu. Nacisté se u celé skupiny československých odbojářů obávali, že na smrt nepůjdou snadno a bez odporu. Proto popravy zařídili tak, že o nich vězňové neměli až do poslední chvíle ani tušení. Předvolávali je po jednom na údajnou lékařskou prohlídku a když jim měli změřit výšku, schovaný voják je bez varování zastřelil ranou do týla.


David Garkisch; 1. LF UK



reklama

reklama


Mohlo by vás zajímat

Obrázek
Rozhovory -
27/03/2024

I malé zlepšení klinického stavu pacienta s pokročilou fází rakoviny je velmi obohacující, říká vědkyně Palová Jelínková

Uběhlo pět let a nový lék se konečně dostal k pacientovi s pokročilým nádorem, který už nemá jinou možnost léčby. Dostal možnost účastnit se první fáze klinické studie. Jeho imunitní systém už je velmi oslabený. Někteří pacienti na léčbu reagují pozitivně, nádor se hodně zmenší nebo skoro zmizí a život se zlepší a prodlouží. U takto pokročilých pacientů je úplné vyléčení spíše raritou. Někteří na léčbu vůbec nezareagují. I malé prodloužení života ale dává Lence Palové Jelínkové, ředitelce translační vědy ze společnosti SOTIO, impuls, že práce ve vývoji takových léků má smysl a že má smysl pokračovat, i když celý proces provází i nezdary.


reklama

reklama