Místo běžného porodu dvě operace. Lékaři dali ženě kardiostimulátor, aby mohla porodit

„Pacientka byla u nás poprvé vyšetřena v 36. týdnu těhotenství. Miminko ale neprospívalo, a nastávající miminka tak byla přijata k nám na lůžkové oddělení,“ popisovala zákrok Marcela Henčlová, primářka Gynekologicko-porodnického oddělení KNTB. 

Lékaři se rozhodli pro císařský řez. „Zákrok byl plánovaný pro růstovou restrikci plodu a patologické průtoky v pupečníku a placentě,“ doplnila Marcela Henčlová. 

Jenže namísto jedné operace nakonec následovaly dvě. 

Porucha srdečního rytmu vše zkomplikovala

Během předoperačního vyšetření byl u pacientky zjištěn závažný kardiologický nález a následně bylo provedeno interní, anesteziologické a kardiologické vyšetření. Tým lékařů se rozhodl pro okamžité zavedení kardiostimulátoru k podpoře srdeční funkce, a to ještě před samotným císařským řezem. 

„Indikace k implantaci trvalého kardiostimulátoru byla jednoznačná,“ uvedl Zdeněk Coufal, vedoucí lékař Kardiovaskulárního centra a primář kardiologického oddělení KNTB. 

Bez něj by její srdce plánovaný císařský řez patrně nevydrželo. Tým vysoce specializovaných center Krajské nemocnice Tomáše Bati, Centra vysoce specializované intenzivní péče v perinatologii a Centra vysoce specializované kardiovaskulární péče se tak pustili do unikátního zákroku.

Jak zákroky probíhaly?

Rodička byla přeložena k předoperační přípravě na Oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Následující den jí byl v ranních hodinách implantován kardiostimulátor a po stabilizaci a kontrole kardiologem v poledne proveden císařský řez. 

„Výrazně se tak zvýšila šance na jeho úspěšný průběh,“ dodala Marcela Henčlová. 

Pacientka porodila zdravého chlapce s porodní váhou 1 840 gramů. Ten byl předán do péče zdravotníků Neonatologického oddělení KNTB a lékaři z Oddělení ARIM Anežku další dva dny nadále monitorovali. Pak už mohla přejít zpět na Gynekologicko-porodnické oddělení Baťovy nemocnice. 

„Poruchu srdečního rytmu mám vrozenou. Kardiostimulátor má můj otec, bratrovi byl implantován ve 23 letech a mně bylo nemocnění zjištěno v 18 letech,“ uvedla Anežka Školová. 

Přiznala, že ani s jednou operací nepočítala. „V podstatě jsem to obrečela.“ 

Všechno ale dobře dopadlo a už jen čeká, až bude malý propuštěný a budou moc odejít domů za rodinou.