Medicína proti zločinu: Sériového vraha dětí poprvé usvědčil důkaz krve

Kapka krve dnes bývá nezpochybnitelným důkazem zločinu. Bývaly ale doby, kdy zločinci mohli být doslova pocákaní krví a jako důkaz jejich viny to nestačilo. Změnila to lékařská věda. Nejprve dokázala potvrdit krevní stopy, později rozlišit i lidskou krev od té zvířecí.

Současný čtenář nebo divák detektivek dnes úplně přirozeně přijímá fakt, že pouhá kapka krve – dokonce i roky zaschlé – může vést k usvědčení a odhalení pachatele. Celá staletí a tisíciletí tomu ale bylo jinak. Nespočet vrahů uniklo spravedlnosti jen proto, že zjevné stopy krve nikdo nedokázal spolehlivě určit.

Pokud nebyl zakrvácený vrah dopaden při činu, vždycky mohl později zaschlé tmavé krevní skvrny na oblečení vydávat za cokoli. Jakmile krev zaschla, stala se prostě jen neidentifikovatelným špinavým flekem. Fungovalo to tak po celé věky, dokud v 19. století lékaři neobjevili metody, které dokázaly stopy krve odhalit.

Výhra? Zdaleka ne. Zločincům stačilo říct, že poráželi prase, kuchali králíka nebo rybu a tehdejší věda na ně byla krátká. Policie i soudy na celém světě si to uvědomovaly, ale nemohly s tím nic dělat. Zoufalou situaci změnil až v roce 1901 německý lékař Paul Uhlenhut. Svůj objev navíc prokázal právě před soudem – na mimořádně krvavém a odpudivém případu sadistického a patrně pedofilního sériového vraha dětí.


Zločin na Rujáně

Češi to místo znají spíše jako dovolenkovou destinaci z dob NDR – největší německý ostrov Rujána omývaný Baltským mořem. V poklidných přímořských lázních Göhren se tam 1. července 1901 odehrál šokující zločin.

Majitel tamního povoznictví Stubbe začal večer postrádat své dva malé syny, osmiletého Hermanna a šestiletého Petra. Nepřišli k večeři, což nikdy předtím neudělali. Otec nepanikařil, usoudil, že chlapci zabloudili v okolních lesích, a vydal se je s několika sousedy a jedním četníkem hledat. Druhý den zrána jeden ze sousedů učinil hrůzný objev, který otřásl nejen celým ostrovem, ale celým Německem.

V lesním houští se skrývala těla obou chlapců. Byla ale v příšerném stavu. Vrah jim odřízl hlavy a amputoval ruce i nohy. Těla rozřízl a vnitřní orgány rozházel po okolí. Podařilo se navíc zjistit, že chybí srdce jednoho z chlapců, vrah si je patrně odnesl s sebou. V nedalekém houští se pak našel velký zakrvácený kámen, kterým vrah obě děti ubil.


Policie měla vraha za jediný den. Ale bez důkazů

Ze stop bylo každému jasné, že šlo – jak se tehdy říkalo – o vraždu z vilnosti. Policisté okamžitě zahájili vyšetřování a případ bleskově vyřešili. Už odpoledne zjistili od prodavačky ovoce, která oba chlapce znala, že se s nimi bavil truhlářský tovaryš Ludwig Tessnow z nedaleké osady. Byl známý jako podivín, který několik let vandroval po Německu, až se nakonec vrátil na ostrov.

Večer téhož dne se policistům přihlásil další svědek – silniční dělník, kterého Tessnow předchozího dne večer minul při návratu domů. Dělník si povšiml, že tovaryš měl svůj oblek plný hnědých skvrn.


Krev? Ne, to jsou skvrny od mořidla...

Policie Tessnowa zatkla ještě téhož dne – nepřímé důkazy přinejmenším nasvědčovaly, že by mohl mít s vraždou něco společného. Podezření se ještě prohloubilo, když policisté při domovní prohlídce objevili Tessnowův nový oblek, nový klobouk, novou kravatu a papírový límec. Bylo vidět, že části obleku byly čerstvě přeprané, někde zůstaly zaprané skvrny, jinde se zachovaly i drobné hnědé flíčky. Hlavně na náprsence a okraji klobouku.


Další příběh seriálu si můžete přečíst například zde: Medicína proti zločinu: Mrtvý exekutor z kufru a počátky soudního lékařství


Tessnow v konfrontaci s důkazy zůstal úplně klidný. Využil trik, o kterém byla řeč v úvodu článku – skvrny na klobouku prý byly od hovězí krve a ostatní pocházely od truhlářského mořidla, se kterým denně pracuje. Byla to zkrátka doba, kdy o neschopnosti prokázat původ krve věděli policisté i zločinci.


Podivný masakr ovčího stáda

Jenže Tessnow udělal chybu, zároveň mu trochu nepřálo štěstí a spravedlnosti pomohla drobná náhoda. Jak truhlářský tovaryš stále zdůrazňoval, že skvrny na oblečení jsou od mořidla, vybavil se vyšetřujícímu soudci jiný případ.

Tři roky předtím někdo v pevninském městě Greifswald podobně brutálním způsobem zavraždil dvě malé dívky. Jejich těla rozřezal na malé kousky, které také roztrousil po lese. I tehdy se mezi podezřelými ocitl jistý truhlářský tovaryš, jehož oblek byl také plný skvrn. Jenže tenkrát se policejní úřady spokojily s jeho výpovědí, že jde o mořidlo, a propustily ho z vazby.

Vyšetřující soudce se dotázal na detaily staršího případu a zneklidněl, když zjistil, že i tehdy byl podezřelým právě Ludwig Tessnow. A co víc – pátral dál a zjistil, že nedaleko místa vraždy chlapců někdo sotva měsíc předtím pozabíjel sedm ovcí. Scénář byl stejný jako u vražd dětí, pachatel ovce rozřezal na malé kousky a rozházel je po poli. Majitel ovcí ho dokonce přistihl při činu, zdálky ho viděl a později na policii poznal podle chůze a pohybů právě Tessnowa.


Spásný nápad: lékařská věda vstupuje na scénu

Přestože se kruh důkazů kolem mladého truhláře utahoval, on dál tvrdil, že nezabil ani žádnou ovci, ani žádné dítě. A znovu opakoval svoji verzi o truhlářském mořidle. Navzdory všem nepřímým důkazům vyšetřující soudce pochyboval o tom, že se Tessnowa podaří usvědčit a odsoudit.

V tu chvíli přišel s nápadem státní zástupce – doslechl se o práci německého lékaře Paula Uhlenhutha, který prý dokáže nejen odhalit zaschlou krev, ale rozlišit lidskou a zvířecí a dokonce určit krev různých druhů zvířat.

Kdyby se podařilo na šatech podezřelého Ludwiga Tessnowa najít jak krev ovčí, tak krev lidskou a navíc ve velkém množství, zhroutil by se scénář, kterého se mladý truhlář stále držel: krev na klobouku je hovězí, skvrny na šatech od mořidla...


Přelom v kriminalistice začal u slintavky a kulhavky

Objev rozlišování krve lidí a dokonce jednotlivých druhů zvířat zprvu vůbec nesměřoval ke kriminalistice. Vycházel vlastně z pozoruhodného závodu lékařů, který odstartoval ve chvíli, kdy lékařská věda pochopila význam sérologie a očkování. Lékaři se od té doby předháněli s vynalézáním možností, jak séry vymýtit tu kterou nemoc. Hledali jednotlivá séra málem jako elixír života.

Uhlenhuth měl nakročeno ke kariéře veleváženého lékaře, ale snad právě tenhle případ ho definitivně zapsal do historie tehdy ještě opomíjeného oboru soudního lékařství. Uhlenhuth totiž původně začal hledat sérum proti slintavce a kulhavce, viru, který tehdy lékaři nedokázali pod mikroskopy ani zpozorovat.


Další příběh seriálu si můžete přečíst například zde Medicína proti zločinu: Mrtvá z řeky a lékař, který zastavil pogromy proti židům


Začal vstřikovat králíkům do krve bílkovinu ze slepičích vajec. Později kombinoval i jiné ptačí a živočišné druhy – osly, koně, hovězí dobytek, kozy, kočky, psy, myši, morčata a třeba i daňky. Z králičí krve pak získával sérum, které reagovalo právě jen s konkrétní krví.


Vraha popravili, proslavil novou metodu

Objev lékaře Uhlenhutha byl pro tehdejší kriminalistiku přelomem. Neopustil ale zatím akademický svět a svůj křest ohněm si odbyl právě při soudu nad sériovým vrahem dětí na severu Německa.

Začalo to dvěma balíky, které mu koncem července 1901 poslal vyšetřující soudce případu zavražděných chlapců. V jednom z nich byly Tessnowovy šaty, ve druhém kámen s krvavými stopami.

Na závěrečný posudek lékaři Paulu Uhlenhuthovi stačilo několik dní. Prokázal nade vši pochybnost lidskou krev na šesti místech vesty, na jednom místě košile a na čtyřech místech klobouku. A co mělo téměř stejný význam: zjistil skvrny ovčí krve na šesti místech saka a na třech místech kalhot.

Byl to zdrcující důkaz a Ludwig Tessnow byl na jeho základě odsouzen k trestu smrti. Zemřel v roce 1904 na popravčím špalku věznice v Greifswaldu. V té době už kriminalistická metoda lékaře, který původně hledal sérum proti slintavce a kulhavce, dobývala svět.


David Garkisch

Ilustrační foto: Flickr.com



Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Svědectví sester: Řešíme, komu vzít kyslík. A modlíme se neudělat chybu

Lidice budou žít, vzkázal Hitlerovi britský lékař. A pak mu to dokázal