Jak zachránit tonoucího? Je to risk, buďte připraveni bránit se i proti dítěti

Už jste se někdy topili? Většina lidí patrně odpoví, že se jim něco podobného někdy stalo. Pokud mohou odpovědět, nešlo o fatální příhodu. Ani to ale bohužel není nic výjimečného, každý rok se v Česku utopí zhruba necelé dvě stovky lidí, někdy ale i podstatně více – například v roce 1997 to bylo dokonce 326 lidí.

Řečí čísel jde většinou o muže. Loni utonulo 185 lidí a z toho bylo 133 mužů. Statistika ovšem odhaluje ještě smutnější fakta – zhruba každé desáté utonutí připadá na dítě. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) je tak utonutí hned po dopravních nehodách nejčastější tragickou příčinou dětských úmrtí.

Navíc si Česko překvapivě  nevede dobře ani v zahraničním srovnání s přímořskými zeměmi. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) v Česku umírá na utonutí zhruba dvakrát více lidí než ve Velké Británii nebo třeba ve Francii. Drtivé většině lidí se to nestane v domácích bazénech, ale v řekách nebo rybnících a jezerech. 

Tonoucí nemává ani nekřičí

Už loni vzbudil velký ohlas náš článek Jak poznat tonoucího? Úplně jinak, než myslíte. Je tichý a o pomoc nemává, který vyvracel zažité fámy o tonutí i reakcích lidí, kteří právě bojují o život. Skutečné tonutí totiž vůbec neodpovídá našim obvyklým představám nebo třeba tomu, co vídáme ve filmu. Tonoucí nekřičí, protože se mu nedostává dechu, ani nemává nad hladinou rukama, protože se jimi instinktivně snaží udržet na hladině.

Podobně ani záchrana tonoucího neznamená, že k němu doplavete a odtáhnete ho na břeh. Není to totiž vůbec tak snadné. Pokud už skutečně musíte do vody, jde o život. A to nejen zachraňovanému, ale i vám jako zachránci.

Tonoucí člověk má tendenci dostat se jakýmkoli způsobem nad hladinu, což znamená, že bude zkoušet „vylézt“ i po vás. V panice nemusí reagovat na vaše výzvy a na své záchraně ani nijak spolupracovat. Zkušení záchranáři varují, že dospělého může v takové situaci utopit i dítě.

Volejte záchranku a zkuste nejdřív něco podat do vody

Záchrana tonoucího je velmi často nebezpečná akce. Právě proto se doporučuje, pokud je to jen trochu možné, vyhnout se fyzickému kontaktu. Máte-li tu možnost, podejte ze břehu  tonoucímu klacek, lano, kus oblečení nebo mu v nouzi nejvyšší třeba hoďte PET lahev. Pomůže mu udržet se na hladině a v lepším případě uklidnit paniku.

To je ale vlastně až ten druhý krok. V každém případě volejte jako první tísňovou linku. Pokud je vás víc, můžete ideálně tenhle úkol delegovat na někoho jiného a sami se věnovat záchraně, ale pamatujte, že jde o čas, kterého není mnoho. Bude-li pomoc na cestě o pár minut dříve, může to rozhodnout o životě a smrti. Dokonce i vaší, pokud se dostanete do úzkých. 

Ostatně, i když záchrana dopadne dobře, bývá kvůli případnému vdechnutí vody lepší, když zachráněného prohlédnou zdravotníci a případně ho převezou na pozorování do nemocnice.

Vyčerpaný plavec se pohybuje a spolupracuje

Může se to zdát absurdní, ale je poměrně důležité odhadnout, ve kterém stadiu tonutí člověk je. Tomu se pak přizpůsobuje i záchrana. Záchranáři rozeznávají tři druhy tonutí:

Vyčerpaný plavec může být sice v nouzi, ale je to ta nejlepší varianta. Ve vodě se pohybuje třeba pomalu, ale koordinovaně, ještě stále plave a neloká vodu. Může být lehce panický, ale na záchraně spolupracuje a nebývá příliš nebezpečný.

Aktivní tonoucí je pro zachránce nejnebezpečnější. Zpravidla ho ovládá panika a pudové reakce. Na hladině ho můžete poznat podle toho, že se nepohybuje žádným směrem, ale střídavě zajíždí pod hladinu a bojuje o život.

Pasivní tonoucí je vlastně už přitopený či utopený, je v bezvědomí a obvykle leží na prsou s hlavou a obličejem ve vodě. Nehrozí vám od něj žádné nebezpečí, ale také nebude nijak spolupracovat a jeho tělo musíte dovléci ke břehu sami.

Člověka v bezvědomí táhněte za bradu nebo ruku

Pokud narazíte na vyčerpaného plavce, který s vámi spolupracuje, řekněte mu, ať se chytí zezadu za vaše ramena. Plaveckým stylem prsa ho pak celkem snadno můžete dopravit ke břehu. Pokud jste dva zachránci, může se chytit za rameno každého z vás a v trojici pak dorazíte do bezpečí.

Člověka v bezvědomí ke břehu dopravíte nejlépe tahem za bradu (ve stojatých vodách) nebo za jednu jeho paži (v tekoucích vodách). Sami přitom plavete tzv. ouško na boku, kdy využíváte sílu jedné ruky a nohama plavete jako při stylu prsa.

Aktivní tonoucí? Připravte si nohu ke kopu

Aktivní tonoucí je úplně jiná kategorie. Takový člověk bojuje o život, ovládá ho panika i základní pudy a může pro vás být mimořádně nebezpečný. Jak už bylo řečeno, pokud vám ve vodě na hlavu opakovaně leze i zpanikařené malé dítě, klidně vás může utopit.

Postupy v takovém případě se mohou jevit docela kontroverzní. I když vám rozum velí úplně jinak, především se do záchrany nepouštějte bezhlavě. Zkuste ve vodě nejprve hlasem navázat kontakt, ale zůstaňte od tonoucího v bezpečné vzdálenosti, což jsou asi dva metry. „Jednou nohou šlapejte vodu, druhou mějte připravenou ke kopu,“ nekompromisně doporučuje například společnost PrPom, která se věnuje první pomoci.

Když vás chce utopit, potopte se

Autor tohoto textu prošel několika praktickými kurzy záchrany tonoucího a dostal tři pozoruhodné, ale patrně užitečné rady. Pokud s vámi aktivní tonoucí nespolupracuje, je bezpečnější chvíli vyčkat a doslova ho nechat „přiutopit“ tak, aby už neměl sílu vám vzdorovat. Poznáte to podle vertikálního pohybu, s jakým se střídavě potápí pod hladinu. Pak je jeho záchrana jednodušší a bezpečnější pro vás i pro něj.

Pokud se dostanete do fyzického kontaktu s tonoucím, který se po vás snaží vyšplhat na hladinu, nereaguje na vaše povely a nechce se vás pochopitelně pustit, nadechněte se a ponořte se pod hladinu. Instinkt tonoucího způsobí, že se vás pustí a pak můžete opět pokračovat v záchraně.

V krajním případě použijte fyzické násilí – úder pěstí nebo třeba loktem. Když nic jiného, zachrání to život vám. V lepším případě to bude příslovečná poslední kapka, po které se tonoucí podřídí vašemu scénáři záchrany.

Ponořte se a otočte ho

Záchranáři používají další šikovný trik – doplavete k tonoucímu, asi metr dva před ním se potopíte, chytnete ho pod vodou za pas a otočíte zády k sobě. Když se vzápětí vynoříte, nemůže vás ohrozit a vy máte ideální pozici k tomu odtáhnout ho ke břehu.

Vhodný způsob je, když si sami lehnete na záda, oběma rukama lehce chytíte tonoucího za hlavu a nohama plavete stylem prsa. Ke břehu tak míříte zády a naslepo, ale zároveň držíte tonoucímu obličej nad hladinou a jste od něj v bezpečném dosahu.

Vytažené z vody oživujte rozdýcháváním 

Pokud všechno dopadlo dobře, u břehu vaše práce zachránce končí. Pokud ne, nastává další fáze. Můžete být a patrně také budete unavení, ale je nutné okamžitě začít s oživováním. Nejprve ověřte, jestli zachráněný dýchá, a pokud tomu tak není, zahajte resuscitaci.

Zatímco „na suchu“ už se zpravidla umělé dýchání nepoužívá a zachránce podle pokynů operátorky jen masíruje srdce do příjezdu záchranky, u utonulých je tomu jinak. Není totiž jisté, kolik kyslíku mají ještě v krvi, a tak je nutné oživování zahájit doporučovanými pěti vdechy. Pak následuje třicet stlačení srdce a dva vdechy. A to celé musíte opakovat až do příjezdu záchranářů.

David Garkisch

Ilustrační foto: Pixabay.com, CC0