Vývoj epidemie covidu-19 v létě 2022. Souhrn dostupných dat

Významný nárůst šíření infekce v letním období byl nový jev, který jsme v Evropě u tohoto koronaviru v předchozích dvou letech nezaznamenali. V české populaci započala prevalence aktivních nákaz růst již v červnu a kulminovala na přelomu července a srpna, následně v průběhu srpna populační zátěž pomalu ustupovala. Časové srovnání vybraných epidemiologických a klinických ukazatelů epidemie za období od června do srpna 2022 shrnují tabulky 1 až 2. Z dat vyplývá, že léto 2022 bylo obdobím s mnoha odlišnými, 
a výjimečnými charakteristikami epidemie covidu-19:

I  přes letní období, které z  mnoha důvodů šíření respiračních virů neprospívá, byla populační zátěž velmi vysoká. Při kulminaci šíření jsme v polovině léta 
registrovali téměř čtyři tisíce nových nákaz denně (více než 16 800 za týden, v přepočtu na 100 tisíc obyvatel téměř 160). 

Tyto počty nadto představují pouze část skutečné zátěže, neboť nejsou výsledkem populačně reprezentativního testování. ČR před letním obdobím zásadně změnila testovací strategii, dle které již neprobíhá plošné testování populace. Více než 75 procent v současnosti prováděných testů jsou testy indikované, ze kterých nelze odhadovat celkovou incidenci a prevalenci nákaz. Skutečný počet nákaz byl tedy během léta jistě násobně vyšší, než ukazují indikované záchyty. 

Vysokou prevalenci aktivních nákaz během celého letního období nepřímo 
dokládá také enormní relativní pozitivita indikovaných testů, která se u klinických indikací dlouhodobě držela nad 30 procent a u epidemiologických indikací nad 20 procent (graf 1).

Šíření nových subvariant omikronu je kromě narůstající nakažlivosti rovněž důsledkem jejich vysoké schopnosti prolamovat postvakcinační a zejména postinfekční imunitu. Dosud publikovaná mezinárodní data dokládají, že nákaza předchozími variantami viru stále méně chrání proti infekci těmito novými formami. Tento trend pozorujeme i na českých datech. Prakticky ihned s nástupem omikronu začal významně narůstat počet i podíl reinfekcí, který během léta vystoupal až k 30 procentům z celkových záchytů nákazy (graf 2).

Pozitivní zprávou je, že všechny varianty omikronu dosud vykazují významně nižší virulenci ve srovnání s předchozími variantami viru alfa a delta. Tento fakt byl patrný i během letních měsíců, i když zde při interpretaci musíme zahrnout i efekt samotného letního období. V letní sezoně je zdravotní dopad respiračních nákaz obecně nižší. Nejvyšší celkové počty hospitalizovaných s  covidem-19 tak během léta dosáhly hodnoty cca 1300 v jeden den, maximální počet pacientů s těžkým průběhem covidu-19 léčených na JIP nepřekročil hodnotu 100 v  jeden den (z  toho počty léčených na UPV/ECMO nepřekročily 30 v jeden den). 

Zátěž nemocnic tedy byla během léta 2022 řádově nižší než v jarních a podzimních sezonách silného šíření viru v roce 2021, nikoli ale ve srovnání s létem 2020 a  2021. Celkem bylo na JIP od června do konce srpna hospitalizováno 665 pacientů s  vážnými symptomy covidu-19, z toho 160 (24 procent) vyžadovalo vysoce intenzivní léčbu na UPV/ECMI. Ve srovnání s  létem 2020 a  2021 šlo o  vyšší absolutní počty hospitalizovaných (tabulka 1).

Hospitalizovaní s  těžkým průběhem covidu-19 během léta 2022 byli ve srovnání s podzimem 2021 a jarem 2022 významně starší, v mediánu až o deset let (medián věku 76 let). Mezi pacienty léčenými na JIP od června do srpna 2022 převažovaly seniorní ročníky (více než 76 procent pacientů bylo starší než 65 let). 

Aktuální vývoj epidemie není v ČR nijak výjimečný ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Mezinárodní srovnání doložené na grafech 3a-b a v tabulce 3 ukazuje na podobný vývoj v okolních státech a rovněž na relativně slabý zdravotní dopad letního šíření nákazy ve většině zemí EU. Avšak tak jako v předchozích letech jsou i tato epidemiologická mezinárodní srovnání komplikována velmi rozdílnou testovací strategií jednotlivých států. Například Rakousko reportovalo za období červen–srpen 2022 více než 115 tisíc testů 
na 100 tisíc obyvatel, zatímco Německo necelých 11 tisíc a Česká republika cca 5070. 

V tomto kontextu je nutné zdůraznit, že rozsah testování neovlivnil letní populační impakt šíření viru. I přes rozdílný přístup k testování vykázaly všechny státy podobný průběh letního šíření nákazy a  slabý reálný zdravotní dopad v zátěži intenzivní nemocniční péče. 

Letní sezona šíření SARS-CoV-2 v ČR skončila dlouhodobější stagnací v druhé 
polovině srpna, a to na relativně vysokých hodnotách prevalence nakažených (tabulka 4). Konkrétně k 1. 9. stále registrujeme průměrně více než 1800 nových nákaz denně, sedmidenní počet nově prokázaných případů se ustálil kolem hodnoty 100/100 tisíc obyvatel a indikované testy stále vykazují vysokou relativní pozitivitu nad 30 procent. Je evidentní, že do podzimního období populace vstupuje s poměrně vysokou prevalencí nákaz, která se ale na počátku září stále významně nepromítá do zátěže nemocnic. K 1. 9. 2022 bylo celkově hospitalizováno 723 pacientů se symptomy covidu-19, z  toho pouze 47 na JIP a 11 na vysoce intenzivní terapii s podporou dýchání. 

Je jistě objektivním faktem, že letní šíření viru s většinou asymptomatickým průběhem nákazy mohlo populaci z podstatné části imunizovat, což by mohlo mít pozitivní vliv na průběh nadcházející sezony respiračních nemocí. Stále však platí, že zásadní ochranný efekt proti těžkému průběhu nákazy zajišťovalo i v letním období očkování, a to zejména dokončené očkování včetně první posilující dávky. Tento fakt jednoznačně dokládají 

grafy 4 a 5. Jelikož význam a ochranný efekt vakcinace jsou stále předmětem nejrůznějších diskusí, dovolíme si doplnit data na grafech 4 a  5 následujícími metodickými poznámkami:

Ochranný efekt vakcinace nelze hodnotit srovnáváním absolutních hodnot, tedy absolutních počtů nakažených nebo hospitalizovaných osob v očkované a neočkované populaci. Tyto populace jsou totiž rozdílně velké a také mají různou distribuci věkových kategorií a rizika těžkého průběhu nákazy. 

Minimální nutný standard pro posuzování efektu vakcín tedy musí standardizovat sledované počty na velikost dané populace a na její věkovou strukturu. 

V létě 2022 jsme získávali data o populačním šíření nákazy převážně z indikovaných testů, ze kterých nelze odvozovat skutečný počet nakažených. Nemůžeme tedy reprezentativně kvantifikovat ochranný efekt proti nákaze. Díky hlášení těžkých případů z nemocnic ale umíme velmi objektivně posoudit ochranný efekt proti vážnému zdravotnímu 
dopadu. 

Posuzování ochranného efektu vakcinace musí respektovat věkové kategorie, neboť riziko těžkého průběhu nákazy velmi významně roste s věkem. Zejména v letním období je počet těžkých průběhů infekce mezi mladými lidmi minimální a  hodnocení ochranného efektu vakcinace zde naráží na velmi nízké počty. 

Naopak hodnocení má smysl v rámci rizikem zatížených zranitelných populačních kohort. 

Letní období obecně není vhodné pro průběžné hodnocení (v extrému denní hodnocení) efektu vakcín, neboť počty hospitalizovaných jsou nízké a příliš úzké časové okno je zatíženo variabilitou a zkresluje. 

Z výše uvedených důvodů nabízíme čtenářům v grafu 5 úhrnné počty hospitalizovaných s těžkým průběhem nákazy za celé období od června do srpna 2022, a to odděleně dle věkových kategorií. Z dat je patrný významný rostoucí gradient rizika s rostoucím věkem a také násobné snížení rizika těžkého průběhu nákazy u seniorů očkovaných první posilující dávkou. Je evidentní, že očkování zaměřené na potenciálně zranitelné skupiny obyvatel bude hlavním ochranným faktorem, který rozhodne o vývoji další sezony respiračních nemocí a o jejím zdravotním dopadu. Pokud si svou dominanci v populaci udrží stávající subvarianty omikronu, máme doloženo z dat drtivé většiny států, že očkování dlouhodobě a významně snižuje riziko těžkého průběhu nákazy.

Česká populace vstupuje do podzimu 2022 s relativně uspokojivou mírou celkové proočkovanosti (graf 6). Seniorní věkové kategorie (65+) jsou proočkovány téměř z 90 procent, přičemž první posilující dávku má ve vyšších věkových kategoriích více než 75 procent populace. Celková proočkovanost dospělé populace je 75,5 procenta, první posilující dávku má aplikovanou cca 50 procent osob ve věku 18+. 

Přesto bude očkování druhou posilující dávkou před nadcházející podzimní sezonou velkou výzvou. Nyní již registrujeme více než 213 tisíc osob ve věku 65+, kteří s vysokou pravděpodobností nejsou nijak imunitně chráněni. Dále je třeba zdůraznit, že nejvíce zranitelné skupiny obyvatel byly vždy očkovány mezi prvními, a tedy velká část populace ve věku 65+ je časově vzdálena více než osm měsíců od poslední dávky očkování nebo od prodělání nákazy (1,6 milionu osob ve věku 65+). U této populace lze očekávat významné snížení ochranného efektu očkování, pokud se nenechá naočkovat další posilující dávkou. K počátku září 2022 je proočkovanost české populace druhou posilující dávkou nízká, a to i v mezinárodním srovnání (tabulka 5). Druhou posilující dávku mělo k 1. 9. aplikovanou cca 163 tisíc osob, z toho cca 120 tisíc tvoří senioři ve věku 65+.

Závěrem si dovolíme zopakovat, že ochranný efekt očkování dokládá velké množství kvalitních vědeckých publikací a národních zpráv většiny vyspělých zemí. Očkování bude jednoznačně základním nástrojem pro zvládání zdravotních dopadů epidemie i na podzim 2022.

Autoři: Dušek L., Jarkovský J., Mužík J., Májek O., Ngo O., Chloupková R., Komenda M., Blaha M., Kubát J., Klimeš D., Těšitelová V. 

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR 

Foto: Shutterstock