Stálí posluchači našich kurzů upřednostňují prezenční formu

Pro komorové vzdělávání lékařů pracujete od roku 2008. Sama jste organizovala na 40 kurzů z oblasti pediatrie, neonatologie nebo péče o matku a dítě. Ale hlavně jste celou dobu pracovala jako koordinátorka všech kurzů. Máze představu, kolik jich za ty roky bylo?  

Desítky, možná stovky. Ani to neumím spočítat. Posluchači měli zájem na kurzy chodit, tak jsem je ve spolupráci s mnoha výjimečnými lidmi připravovala… Kurzy, které jste organizovala jako koordinátorka, byly z různých oblastí medicíny. 

Je nějaký kurz, z něhož jste měla sama radost?

Určitě nelze vybrat jediný kurz. Občas se stávalo, že kurz, o kterém jsem si myslela, že bude výjimečný, byl pak jen průměrný. A naopak z „obyčejného“ kurzu byl kurz, který se setkal s obrovsky kladným přijetím ze strany posluchačů. Vždy jsem však hledala témata, která by pro lékaře (a nejen pro ně)
byla přínosná. 

Jak se za ty roky změnily kurzy? Co se týče formy, máme e-learning, ale jak se vyvinul způsob vzdělávání po obsahové stránce?

Kurzy, tak jako ostatně všechno v lidském životě, procházejí svým vývojem. S nástupem covidové pandemie přibyly kurzy online, ale stálí posluchači našich kurzů přece jen upřednostňují formu prezenční. Je méně pohodlná, ale není nad živé slovo a nad možnost se s kapacitou v daném oboru setkat osobně. Tolikrát jsem zažila, že pak posluchači kuloárně řešili nějakého svého konkrétního pacienta, a vždycky jsem z toho měla radost.

Zažila jste ročníky a ročníky lékařů, které prošly celoživotním vzděláváním. Změnil se nějak jejich přístup ke kurzům?

Z mých zkušeností zejména s pediatrickými kurzy se ukazuje, že na ně vlastně chodí poměrně stálá skupina lékařů, kteří o další vzdělávání hodně stojí. Ti také často byli mou inspirací, co by se mělo přednášet v následujících letech.

Komora organizuje i kurzy, které se netýkají jen medicíny, ale i dalších schopností, ať šlo o kurzy komunikace, či rétoriky. Máte pocit, že ještě něco v této oblasti chybí?

Je to přesně to, co jsem považovala za velmi důležité – kurzy s přesahem do jiných oblastí než jen medicína. Nakonec každá lékařská odbornost má i své vlastní vzdělávací programy, proto klademe takový důraz na kurzy, které z toho vybočují.

Jste spolutvůrkyní významného projektu mléčné banky v rámci ÚPMD, který funguje už od roku 1991. Byl to pionýrský počin, který se pak rozšířil do dalších nemocnic?

Naše banka nebyla první bankou v Česku, jen jsme ji tehdy při jejím zrodu považovali za extrémně důležitou pro přežití, zlepšení kvality života, morbidity velmi nezralých dětí. Já jsem přispěla k tomu, že se její chod i díky podpoře vedení nemocnice podařilo do současné chvíle udržet.

Jste aktivní lékařkou, přednášíte a zároveň pracujete pro komoru. Zbývá vám čas na sebe? Co ráda děláte, když máte, tedy pokud máte, volný čas? 

Čas na sebe je nutné si udělat, abych mohla dobře fungovat. Spolu s manželem rádi jezdíme na kole a chodíme do divadla, nedílnou součástí je i péče o naše vnoučata, se kterými tak rádi trávíme čas. Myslím si, že to obohacuje nás i je.

Autor: Michal Sojka

Foto: Martin Kubica