Co dělat v případě hromadného ohrožení? Připravenost minimalizuje následky, upozorňuje expert na svolávací a varovné systémy nejen v nemocnicích

Jak svolávací a informační systém funguje? Co dokáže? Jaké největší chyby v krizové situaci lidé dělají? Na tyto a další otázky odpovídal webu Našezdravotnictví.cz šéf technologické firmy SAFE Technology SAFETE Jan Burian. Jeho firma spravuje tento systém v mnoha českých nemocnicích a aktuálně ho nasazuje také na některých univerzitách.

Po prosincovém útoku na pražské filozofické fakultě se údajně zvedla poptávka po vašem výstražném svolávacím systému o 100 až 200 procent. Které instituce mají nyní ten zájem největší? Školy? Nemocnice? Úřady?

Poptávka vzrostla primárně ze strany univerzit, ale i ze strany zřizovatelů středních a základních škol, tedy krajů a statutárních měst. Popravdě z oblasti zdravotnictví už taková poptávka není, protože incident, který se stal, není ojedinělý, jak se tu občas prezentuje. Možná máte ještě v paměti incident z roku 2019 ve Fakultní nemocnici Ostrava, kde zemřelo sedm lidí. A opatření, která se nyní řeší na školách, ta se tehdy řešila v nemocnicích. 

Jaké kroky se tehdy uskutečnily?

Ministerstvo vnitra společně s ministerstvem zdravotnictví vypsalo dotační tituly na ochranu měkkých cílů a fakultní nemocnice si nejen pořídily varovné systémy, ale také začaly své zaměstnance více edukovat v oblasti ochrany měkkých cílů. Totéž se nyní děje ve školách.

Fakultní nemocnice jsou tedy v tomto ohledu napřed. Jsou podobně edukované a zaopatřené i menší nemocnice a polikliniky? 

Pro vysvětlení bych se vrátil do historie. Před 10 lety Kraj Vysočina ve svých krajských nemocnicích, primárně v té největší v Jihlavě, spouštěl cvičné traumaplány. Tehdy ale ještě neměl nástroj, jak oslovit velké množství osob, a svolání bylo velmi komplikované. Klasickým telefonem se nemusíte dovolat nebo vám pak lidé volají zpátky, zatímco vy se potřebujete dovolat dalším lidem. Vzniká velký stres, a přitom jde o vteřiny. Tenkrát jsme již spolupracovali s technologickým integrátorem O2 Czech Republic, který nás oslovil, jestli bychom byli schopni vyrobit nástroj pro hromadné oslovování právě při aktivaci traumaplánů. Tak vznikl Krizový informační a svolávací systém KISS. Tím začala naše spolupráce s krajskými nemocnicemi. 

Pak se objevilo několik vlaštovek v podobě fakultních nemocnic. Fakultní nemocnice v Motole dodnes používá náš systém jak v případě aktivace traumaplánu, když se například stane velká hromadná nehoda, tak na denní bázi i na urgentním příjmu. Může se stát, že na urgentní příjem přijde pacient a pro jeho ošetření potřebujete svolat tým lidí, jako je doktor, anesteziolog a další, kteří jsou rozesetí po celé nemocnici. Náš systém je pomůže jednoduše svolat.

Které další fakultní nemocnice váš systém využívají?

Další je fakultní nemocnice v Plzni, kde je krizovým manažerem pan Beneš. Je to bývalý voják a je velmi přesný a dobrý ve svém oboru, o to více nás jejich spolupráce s námi těší. V současné době používá systém KISS skoro 70 % fakultních nemocnic a samozřejmě máme z velké části pokryty krajské nemocnice a dále psychiatrické kliniky. Jednou z největších jsou Bohnice, kde kromě ochrany měkkých cílů je systém využíván k přivolání pomoci. 

Jsou tedy v oblasti zdravotnictví ještě subjekty, které byste rádi svým systémem pokryli? 

Přiznám se, že nám unikají soukromá zdravotnická zařízení. Tamní kultura je ale trochu jiná.

Svolání, varování, informování

V jakých případech se tedy systém KISS využívá a jak funguje? 

Než vysvětlím samotnou technologickou část, tak KISS se obecně používá ve čtyřech oblastech. První oblastí je svolávání krizových štábů při aktivaci traumaplánu. Druhou oblastí je ochrana měkkých cílů, která zahrnuje dvě kapitoly – varování a informování. Když se nějaká událost stane, tak je potřeba co nejrychleji informovat osoby a případně přivolat pomoc. V první vlně jde přitom o vnitřní systém varování. V případě ochrany měkkých cílů před střelcem je potřeba vědět, jestli se máte evakuovat, nebo invakuovat. I pro tyto události se lidé školí, aby například najeli na princip USB, to znamená uteč, schovej se, bojuj. 

Kdo první může detekovat nastalý problém? Kdo ho může nahlásit?

Může to být jakákoli osoba napojená na systém nebo operátor kamerového systému. Dnes jsou také populární zvukové detektory, které lze na systém napojit. Nejčastějším detektorem ale bývá člověk. Primárně totiž vůbec nemusí jít o střelce, kterého nyní všichni máme v hlavě. Typicky to bývá například verbální agrese, kdy pacient začne křičet na sestřičku nebo lékaře. 

Jaká je ta třetí oblast?

Třetí oblastí jsou provozní informace, jako výpadky IT systémů nebo v nemocnici výpadky nemocničních přístrojů, kdy detektor odhalí vypojení nějakého důležitého přístroje. I v takové chvíli potřebujete informovat velké množství lidí – lékaře, zdravotní záchrannou službu, aby nevozila pacienty. Koordinace lidí je poměrně rozsáhlá, a pokud byste měla zvednout telefon a obtelefonovat 50 lidí, je to práce na minimálně dvě hodiny. Díky systému stačí stisknout jedno tlačítko, vyznačíte, co se stalo, a zpráva odchází na příslušné osoby. Do provozních záležitostí patří i například svolávání konzilií. 

Pokud lidé využívají váš systém i na běžné bázi, nehrozí nebezpečí, že když se stane něco opravdu vážného, už aplikaci nebudou vnímat a jen si řeknou, co se zase kde svolává? Je závažnost zprávy vizuálně nebo zvukově rozlišena?

Pro každý typ scénáře vám může přijít zpráva z jiného telefonního čísla a krizová informace je označena jako krizová. Vše je tedy technologicky rozlišeno. 

Máme tedy tři oblasti – krizové svolání štábů, ochranu měkkých cílů, provozní informace – a která je ta čtvrtá? 

Čtvrtou oblastí je monitoring budov. Dnes je populární automatizace, takže existují nejrůznější detektory chemických látek, záplavová čidla nebo detektory, když se změní hladina teploty v mrazácích. KISS pak podle konkrétní situace osloví vhodné lidi na opravu a hledá i náhradníky, kdo potvrdí, že jde incident řešit. 

Dostáváme se k technologické části. Jak ta funguje?

Z technologické roviny se řeší především výběr vhodných komunikačních kanálů pro jednotlivé události. Když jsme před těmi 10 lety začínali, tak systém informoval především prostřednictvím SMS zpráv. Dnes už máme hlasového robota a systém je schopen v jeden okamžik zavolat desítkám až stovkám lidí a říct jim konkrétní informaci. Dalším kanálem zůstaly SMS zprávy, kterých dokáže odejít i 3600 za minutu. Samozřejmě pak jsou případy, typicky u lékařů, kteří nemají telefon neustále u sebe. Mohou ho mít zamčený ve skříňce. Novinkou z loňského roku je PC alert, kdy na počítačích nebo monitorech na dispečincích a dalších místech vyběhne varovná zpráva. Nebo výstraha může vyběhnout i na tzv. wallboardech (obrazovky umístěné v čekárnách a na chodbách nemocnic, pozn. red.). Kanálů, se kterými dokáže systém pracovat, je více než osm a samozřejmě vždy záleží na typu informace a podle toho se tyto kanály kombinují. Případně máme ještě něco jako pager, na kterém je varovné tlačítko, a to lze v případě ohrožení nebo problému zmáčknout.

Foto: Jan Burian, šéf firmy SAFE Technology SAFETE, představuje technologii svolávacího a varovného systému (zdroj: SAFE Technology SAFETE)

Bezpečnostní rámy nejsou řešením

V posledním měsíci se v médiích diskutovalo nad bezpečnostními rámy ve školách. Jaký na ně máte názor a je vůbec realizovatelné dát je do všech škol a potažmo i nemocnic?

Univerzity i zdravotnická zařízení jsou v jedné věci velmi podobné, a to v otevřenosti. Základní a střední školy mají vchod zavřený, ale u univerzit a nemocnic tomu tak není. Typicky jimi proudí velké davy lidí. Pokud se ale útočník rozhodne něco takového udělat, dostane se i přes zavřené dveře. Nemluvme ale jen o aktivním střelci. Může jít i o verbální agresi, které zkrátka rám nezabrání. Na univerzitách se k tomuto tématu vedly dlouhé diskuze, a nakonec byly bezpečnostní rámy smeteny ze stolu, protože je i nereálné, aby při každém přecházení z budovy do budovy všichni studenti procházeli rámy a zdržovali se. A podobné je to v nemocnicích. 

Jaké jsou tedy nyní na stole možnosti, aby byly měkké cíle lépe ochráněny? 

Sešli jsme se již několikrát s odborníky na půdě Univerzity Karlovy, a co se týče ochrany měkkých cílů, existují dvě základní oblasti. První oblastí je kapitola teoretická, kde se připravujeme na potenciální incident. Připravujeme krizové plány budov – je potřeba zjistit přesné dispozice každé z budov, kde jsou schodiště, kolik má konkrétní budova pater. Karlova univerzita má dohromady 190 budov, takže pro policii je velmi důležité mít ke každé budově její kartu. Druhou kapitolou je pak školení a následně cvičení lidí, co dělat, když taková situace nastane. Ukazuje se, že i když proškolíte hodně lidí, reálná situace je zcela odlišná a velké procento z nich zamrzne a nevědí, co dělat. 

Zkoušíte tedy praktická cvičení, aby si lidé vyzkoušeli, jak na konkrétní situace případně reagovat?

Trochu nyní odbočím, na České zemědělské univerzitě probíhalo praktické cvičení, kde se uskutečnily dva typy evakuace. První byla nahlášená, studenti spořádaně s pedagogickým sborem šli po schodišti a všechno probíhalo, jak má. Sešli se na seřadišti. Klidná idylka. V druhém případě jim firma, která se o ně z bezpečnostního důvodu stará, připravila po několika měsících další, neohlášenou evakuaci. Na chodbách rozmístila figuranty, na schodištích namaskované osoby od krve a další velmi věrohodné rekvizity. Prostředí vypadalo velmi realisticky a najednou šly davy studentů po schodišti a lidé nevěděli, jestli raněné jen překročit, nebo jim pomoct, čímž by ale zablokovali to schodiště. Najednou musíte řešit spoustu dilemat a stres stoupá. 
Z našeho pohledu tak máme v první rovině tvorbu krizových plánů, školení lidí a cvičení a ve druhé rovině technologickou část, kdy detekujeme problém, varujeme a informujeme. 

Co když informační systém vypadne?

Jak je systém zabezpečený proti hackerskému útoku? V minulosti už několikrát byly informační systémy v nemocnicích napadeny, tak jak jste připraveni na tyto případy?

Drtivá většina klientů používá systém formou služby, to znamená, že není přímo instalován v nemocnici. Zde hraje významnou roli náš technologický partner, kterým je O2 Czech Republic, a data má zabezpečená ve svých datových centrech. Jejich kyberochrana a zabezpečení jsou na vysoké úrovni. 

Výjimkou by byl možná blackout. 

Když nastane totální blackout, tak nebudeme dělat nic, protože KISS není vojenský systém. Samozřejmě existují i systémy, které jsou napojené na družice. To se ale pohybujeme ve zcela jiných cenových relacích a technologických vrstvách. Vojenské systémy si dokážou poradit i s totálním blackoutem, ale tam my nemíříme. Cílíme na případy, kdy vypadne jen nemocnice, třeba při povodni, a nic nefunguje, tak stále většinou můžete použít mobilní telefon nebo tablet. Ještě před 10 lety nemocnice chtěly mít systém u sebe a pod kontrolou. Za tu dobu se ale myšlenkové pochody posunuly a ony souhlasí s tím, že krizový systém by neměl být závislý na infrastruktuře nemocnice. 
Intuice nemusí být vždy ideální

Na závěr bych se dotkla praktických příkladů. Pořádali jste již mnoho cvičení. Na základě zkušeností, v čem lidé při zásadních a nebezpečných situacích nejčastěji chybují?

Ze zkušenosti z univerzit, kde jsme prováděli praktické testy, největším problémem je zmíněné zamrznutí lidí, když se ocitnou tváří v tvář incidentu. Podobné by to bylo i v nemocnicích. Hned následuje zmíněný princip USB. Jak není rutina a praktická cvičení, tak i když lidé informací obdrží, v reálné situaci nevědí, co dělat. Chovám se intuitivně, ale pro daný případ to nemusí být ideální. Z naší strany samozřejmě technologie zvládne spoustu věcí, ale stěžejní je pak vždy lidský faktor, a to jak při používání dané technologie, tak v rámci školení a cvičení.

Jednou z funkcionalit svolávacího systému je také oslovování tzv. first responderů. Mohu poprosit o vysvětlení, o co jde a jak tento proces funguje? 

Svolávání first responderů probíhá ve chvílích, kdy nastane urgentní situace – například náhlá zástava oběhu – a vy potřebujete co nejrychleji vedle záchranky zavolat někoho na pomoc, protože rozhodují vteřiny. Tuto možnost dodáváme do pět krajů a v systému jsou vybrané osoby, většinou záchranáři, lékaři mimo službu nebo policisté. V rámci Královéhradeckého kraje jich máme 350, ale třeba v Moravskoslezském kraji jich je 1200. Obzvláště v horských oblastech je dojezd sanitky někdy na hraně časového limitu. Může se ale stát, že ve vedlejší chalupě je lékař na dovolené nebo je v blízkosti jiný člověk se statusem first respondera a systém toho člověka upozorní, že se v jeho okolí něco děje, a on může být u události dříve než sanitka a postiženému pomoct. Systém je využíván na denní bázi už skoro pět let.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: SAFE Technology SAFETE